NEVĚDOMOST JE SLADKÁ - (Itachi x Siria) - ( 30.)

NO TAK A JE TU DALŠÍ DÍLEK MYSLÍM ŽE BY SE VÁM MOHL LÍBIT VÍC NEŽ TEN VČEREJŠÍ, ALE POSUDTE RADŠI SAMI. TŘEBA TO BUDE HRŮZA

30. díl

Za Siriou se náhle objevila její smečka hladových vlků, kteří se na její pokývnutí rozestoupili kolem všech členů Akatsuki.
„Nechci, aby se někomu něco stalo, proto jdu. A vy mi v tom nezabráníte. Nechci vám ublížit, jen mne nechte jít“ pronesla rozhodným, až zničeným hlasem.
Pain věděl, že jsou v pasti, ale taky věděl, že ji nemá smysl držet, stejně by odešla. Proto s ústupem řekl: „Jak chceš, jdi si!! Ale nezapomeň, že mi jsme tě nenutili.“
„Vím,“ s tímto posledním slovem se Siria otočila k odchodu v doprovodu nájemných ninjů.

Isis, stojící v pozadí toho všeho, se najednou za Siriou rozeběhla s jistým úmyslem jít s ní. Siria jak ji ale zahlédla, jen tiše řekla: „Ne Isis. Zůstaň tady s Itachim.“
Na Isis bylo vidět velké zklamání a za Siriinými zády se ozval hlas velícího shinobi: „Já myslím, že ji vezmeme sebou. Jako menší pojistku, aby sis to náhodou nerozmyslela a nechtěla si nám utéct,“ a škodolibě se usmál.
Siria jen sklopila zrak, ale nakonec se rozešla dál.
Cítila za sebou pohledy všech, co jí byli tak blízcí, všech, kteří ji dávali znovu smysl života a teď je opouští. Ale věděla že když to neudělá, bude to jen horší. Se slzami v očích odešla pomalým krokem, zanechávajíc za sebou už jen pouhý stín a vzpomínky.
Itachi se po jejím odchodu náhle vypařil, nic neříkajíc, bez jakéhokoliv výrazu v tváři.
Pain se jen ohlédl po zbytku jeho týmu a odešel zpět do sídla, kam ho následovali i ostatní. Nikdo už od té chvíle nepromluvil.

Po cestě hlubokým lesem na Siriu, smířenou se svým osudem, promluvil velící shinobi: „Ty víš, co tě čeká až tě dovedeme do Vodopádové, že ano???“
„Vím……. Museli vám zaplatit hodně, když jste si troufli na Akatsuki,“ odsekla mu.
„Hmm,….dost na to, abychom tě zajali a já si tě mohl prověřit, jak si dobrá“
Siria se nad jeho odpovědí pozastavila a pohlédla na něj nechápavě s otázkou: „Nerozumím ti. Jak to myslíš???“ její oči vyzařovali menší nespokojenost a v hlase byla slyšet nejistota.
„No, řekněme že zaplatili dost, ale po tom co si předvedla si myslím, že to není dostačující na to abych ti něco nenabídl,“ s touto větou se na ni záludně pousmál.
Siria na něj hleděla velmi překvapeně. Nerozuměla jeho záměru a chtěla už se ho začít ptát.
Shinobi pokračoval ale i přes to dál: „Oba víme, že jak tě dovedeme na dané místo, popraví tě. Mají z tebe strach a taky tě teď hodně nenávidí. A já bych měl pro tebe jednu nabídku, která by ti zachránila život“
„Jakou nabídku???“ pohlédla na něj už trochu se zájmem.
„Přidej se k nám. O Vodopádovou se už nestarej , to vyřeším já. Pro všechny budeš mrtvá. Už tě nikdo nebude pronásledovat. Nikdo tě nepozná, budeš nosit masku a budeš moct začít nový život. S tebou budeme silnější, a možná si utvoříme i vlastní území s tvojí pomocí. Naučím tě ještě nějaká nová umění. Staneme se neporazitelnými, ale budeš s námi muset bojovat.“ Jeho hlas byl tak odvážný, plný chtíče při pomyšlení většího uznání.
Siria na něj hleděla nevěřícně. Nechtěla být žádným vrahem. A proto se musela zeptat: „A když odmítnu??“
„Nebudu mít na výběr a zabijeme tě. Samozřejmě i s tvou vlčí kamarádkou. Rozmysli si to“ odsekl jí už chladně.
Siria jen pohlédla na Isis s velmi smutným výrazem. Po chvíli hlubokého přemýšlení dospěla ke konečnému názoru: „Myslím že nemám na vybranou, ale nikomu z mých blízkých se nic nestane“
„To ti mohu zaručit do doby než se proti nám nepostavíš zády. Kdyby tě to někdy náhodou napadlo, všichni, co ti na nich tak záleží, přijdou o život, to ti mohu slíbit. A mimochodem, já jsem Joshi,“ dořekl už klidným hlasem s mírným úsměvem na rtech.
„Dobrá.“ odvětila mu posmutněle.
„Ale nemysli si, že ti budu hned bezhlavě věřit. Podej mi ruku,“ vyřkl ze sebe najednou Joshi.
„Proč ??“ Siria mu s otázkou podávala svou ruku, i když velmi nedůvěřivě.
„Udělám ti menší značku, která ti nedovolí bez mého svolení využívat svojí moc“ hned na to jí z ničeho nic bez optání udělal na zápěstí během pár vteřin jakési znamení do tvaru kruhu se čtyřmi čarami přes sebe.
Siriu to mírně zabolelo a bylo vidět, jak nepatrně svraštila obočí od bolesti.

Joshi jí náhle uřízl pramen vlasů a šel s nimi pryč. Siria to nechápala a zvolala na něj: „Proč si to udělal??“
„Jak jsem řekl, to už není tvoje věc. Jdu se postarat o to, aby si v očích všech byla mrtvá.“ odpověděl jí rázně s mírným úšklebkem na tváři.
Poté se rozešli dál. Cesta byla únavná a taky nepříjemná, než došli k jejich táboru. Všichni se rozešli na různé strany, ale jen Joshi si to mířil někam jinam.
Siria ho sledovala a co viděla ji docela zarazilo. Viděla jak Joshi nese její pramen vlasů k jednomu ze svých vězňů, kterých tam měl docela dost. Tento vězen už byl téměř mrtvý. Nemělo smysl mu zachraňovat život. Opatrně se k němu sklonil a přiložil mu její pramen vlasů přes tělo. Začal odříkávat nějaká slova neustále v kuse za sebou, až se místo vězně který tam ještě před chvílí ležel, ukázala druhá Siria.
Siria nevěděla co si má o tom myslet a tak potichu sledovala dál, co se bude dít. Schovaná za silným stromem.
Joshi se odklonil od kopie Sirii a zavelel na své dva podřízené se slovy: „Vezměte toho vězně a odneste do Vodopádové. Řeknete jim, že mise dopadla úspěšně.“
Podřízení mu jen souhlasně odpověděli a odešli i s tělem.
Joshi náhle pohlédl na skrývající se Siriu a hnedka se jí zeptal: „A jak se vlastně jmenuješ???“
Mírně zaskočená, že si jí všiml jen řekla: „Siria.“
„mmm……..Tak Sirio, ukážu ti kde budeš spát. Pak až se trochu rozkoukáš, tak mi ukážeš co umíš a potom tě možná na oplátku začnu něco učit.“ Oznámil jí klidným až ledovým hlasem.
Siria jen pokývla hlavou na souhlas, i když bylo vidět že jí trápí něco jiného. Po menší chvilce to však nevydržela a zeptala se Joshiho: „A co bude s Isis????“ její zrak se na něj upřel velmi zaujatě.
Joshi si toho všiml a tak jí jen krátce odsekl: „Už jsem říkal. Nic se jí nestane, ale bude pod dohledem. Můžeš jí chodit navštěvovat, a možná jednou, až se usměrní s těmi svými tesáky, které nám pořád ukazuje, ji necháme chodit s námi na výpravy.“
Nikdo už nic neřekl, jen Siria nešťastně pohlédla do nebe s přáním v očích.

Od doby, co Siria dobrovolně odešla, nebylo po Itachim ani stopy. Nikdo ho však nehledal, věděli, že být sám si teď přeje nejvíc.
Itachi se mezitím vypravil k Vodopádové. Přesvědčit se o tom, jestli tam Siriu opravdu dovedli. Něco se mu na nich nezdálo. Co viděl, ho ale ujistilo v tom, že ji tam vážně odvedli. Zpovzdálí viděl velký hluk lidí, bouřící se kolem jedné osoby. Kolem Sirie. Náhle však vše utichlo a jediné co bylo slyšet, bylo rychlé seknutí odrážejícího se zvuku od velmi ostré katany. Všude stálo až příliš moc silných protivníků. Mohl se jen dívat než to skončí. Chtěl jí pomoct, ale ona už se jednou sama rozhodla. A vědě,l že když by jí pomohl stejně by to nic nezměnilo. Se sklopeným zrakem plným hněvu se tiše otočil a zmizel. Vrátil se zpět do sídla, ale tentokrát už s jiným výrazem.
Od té doby jeho tvář, jeho pohled, jeho oči byly jedni z těch neostřejších a nejkamenějších. Své rozehřáté srdce opět nechal vychladnout a jeho oči začali žhnout ještě víc po krvi než kdy před tím.
Stalo se jak Joshi řekl. Pro všechny byla už mrtvá. Zemřela. Všude se to hned rozkřiklo a nikdo už ji nehledal.

Uplynulo mnoho dní, mnoho měsíců a možná i let, co Siria dobrovolně odešla. Každý si myslel, že je mrtvá, už tomu uvěřili i Akatsuki.
Jednoho dne svolal Pain poradu. Když všichni zasedli, Pain spustil: „Takže máme tady menší problém. Zetsu zjistil, že nás našli a chystají se na nás ze skryté Mlžné. Musíme tomu předejít, a proto tu mám pro nás všechny menší misi. Půjdeme přes údolí lomů, kudy by měli zhruba za dva dny procházet tyto nepřátelé. Uděláme jim menší překvapení, víte jak to myslím. Takže vyrážíme hned“ zavelel až přísným hlasem.
Nikdo z nich už nic neřekl, a bez optání se zvedli a vyrazili. Tentokrát na sobě neměli své obvyklé pláště s červenými mráčky. Dnes si vzali čistě černé, tak aby je nikdo jen tak nepoznal.

Mezitím se Siria stala velice silnou. Joshi jí naučil pár nových věcí, které by mohla velice dobře využívat. Postupem času začala být mezi nimi velice uznávanou hned po Joshim, protože byl stále velící.Joshi i ostatní jí začali věřit a už ji nehlídali tak jako dřív. Dokonce ji i poslouchali. Naučila se svou sílu pomocí Joshiho ovládat i bez potřeby jakýchkoliv pocitů. Její srdce lety pomalu, ale jistě ochladlo natolik, že i její vzpomínky, sny,a její nejtajnější přání se jí začínali pomalu vytrácet. Zapomněla téměř i na svou přítelkyni Isis, která se stále nemohla smířit s tím, že Siriu jen využívají pro vlastní dobro. Už ani za ní nechodila navštěvovat ji tak jako dřív. Zapomínala už i sama na sebe. V boji se stala nemilosrdnou, a jednou z nejlepších, avšak nikdy nezabila. Jen pomáhala dosáhnout určeného cíle, přihlížejíc jak ostatní vykonávají to, co ona stále nedokáže. Bezlítostně zabít. Do obličeje jí nebylo nikdy vidět, protože nosila černou masku, přilnutou na její tváři. Vlasy měla svázané do copu, který schovávala pod svým pláštěm.

Stejného dne, co vyrazili Akatsuki na misi, přišel Joshi za Siriou do stanu. Přistoupil k ní a řekl…………...................................................