NEVĚDOMOST JE SLADKÁ - (Itachi x Siria) - ( 29.)

NO, JE TU DALŠÍ POKRAČOVÁN, TAK SI MŮŽETE POČÍST

29. díl

Siria se však nečekaně odtáhla, a stoupla si.

Itachi na ní pohlédl až by se dalo říct, že překvapeně.
Siria však nečekala na nic dalšího, a něžně ho pohladila po tváři svou dlaní, sjíždějíc pomalu až k jeho hrudi.Dívala se na něj s něhou v očích, kde jí zářili malé plamínky vášně. Hned na to ho pomalu dotlačila až ke stěně pokoje.
S něžným pohlazením se obtáhla rukou kolem jeho ramene, a plná chtíče si ho k sobě přitáhla. Dívala se mu do těch jeho omamujících očí které tak milovala, i to co bylo v nich. Jeho duši, jeho samotného. Lehce se k němu naklonila, a začala ho co nejněžněji líbat na jeho hrudi, odkud její sladké polibky stoupali víš a víš, až se dostali k jeho rtům. Pohlédla na něj se zájmem, čekajíc na jeho reakci.
Itachi na ni pohížel nepopsatelným pohledem. Chvíli na to si jí obemkl svými dlaněmi, a přetočil se s ní tak, že se o ni opíral svým tělem. Siria přitisklá ke zdi, se pod jeho dotyky ztrácela v jeho obětí a polibcích. Náhle ji však uchopil do náručí a přesunul se s ní tentokrát už nekompromisně k posteli kde se s ní položil, a dál už si s ní pohrával tak jak si jen přál. Zažili spolu vášnivou noc, plnou nepředstavitelných prožitků, ale těch nejkrásnějších.

Nastalo ráno, a Siria se probouzela díky odrážejícího se hluku, který se ozýval z povzdálí. Dnes nebylo žádné slunce ani teplo. Dnes byla obloha zatáhlá, pochmurného vzhledu, a silný vítr ofukoval Siriinino polonahé tělo.
Rány ozývající se z venku, jí donutili se plně probrat. A ve chvíli kdy chtěla pohlédnout na Itachiho spícího vedle ní, zjistila že na jeho místě se nachází jen prázdný polštář.
Když to zjistila, vyděsilo jí to. Velice rychle se zvedla a vyhlédla z okna ven. To co viděla jí silně vyděsilo. Kus od domu se konal velký boj mezi Akatsuki a nějakými ninji.

Siria se rychle oblékla a běžela na místo boje. Po cestě jí hlavou proběhlo: „Proč mi nikdo nic neřekl???? A jakto že jsem to neslyšela?? Sakra!!!! Proč mi Itachi nevzbudil?? Itachi !!“ křičící jeho jméno běžela za zvukem odehrávající se velké a nemilosrdné bitvy.
Když vyběhla ze sídla, se zděšením pohlédla na odehrávající se boj před ní. Byl drsný, a plný krve.

Viděla jak se Akatsuki bijí s ninji z cizý země. V zápalu boje slyšela jednoho ninju, jak volá na Paina: „Tak kde je ?? Víme že je tady!!!“
„Proč jste přišli?? Váš bezcenný život vás snad omrzel? !“ ozvalo se z Painovo úst s rozhořčeným tonem.
Ninja se na něj jen podíval a řekl: „Chceme tu holku. Tu která zničila skrytu Vodopádovou, už o ní víme!“
Pain se na to však jen pousmál a řekl: „Myslím že se nedožijete příští hodiny, natož aby jste si něco žádali“
Na Paina náhle z nenadání ze zadu vyskočil jeden velmi silný protivník. Ne že by ho Pain nebyl schopen odrazit, ale s Konan to v tu chvíli strachy trhlo a skočila před něj do rány. To byla však velká chyba. Tímto spadli do pasti, protože jeden velmi dobře schovaný ninja na ni použil své tajné jutsu, a srazil jí na zem. Konan to nečekala, mezitím co cizí ninja byl připravený ji probodnout ze slovy: „O jednoho míň!“ pronesl s výsměchem na tváři.

Siria se velice vyděsila, protože viděla jak Konan momentálně nikdo nemůže pomoct. Proto ze strachu vykřikla: „dost!!!! Chcete mne, je to tak ???“
Shinobi který jim nejspíš velel dal povel rukou na své společníky, aby boj ustal. Ve chvíli ticha na ni všichni překvapeně pohlédli.
Jak boj utichl, shinobi se jí hned se zájmem zeptal: „To máš být ty?? Vůbec nevypadáš nebezpečně“ odvětil jí pohrdavým hlasem, prohlížející si ji odshora dolů.
Siria však na nic nečekala a spustila: „Jak jste nás našli?? A jak o mně vůbec víte??“ zeptala se ho zvědavým, ale i přísným hlasem.
„Hmm……..byly jsme spojenci s Vodopádovou, a když nám jeden rádce zastupující Shibukiho po jeho smrti řekl co se stalo. Nabídl nám dost tučnou odměnu za to když tě přivedeme. A jak jsme tě našli?? Hah…….to by ses mněla zeptat sama sebe. Když jsme našli jednu otrávenou jehlici, ležící vedle těla Shibukiho,nechali jsme vystopovat majitele téhle zbraně, a podívejme kam nás to dovedlo,“ tuto poslední větu řekl až posměšným hlasem.
Z pozadí jeho postavy vyšli dva velcí psi. Sirii to hned došlo. Byly to nejspíš i stopaři, a to velmi dobří. Její zrak se rázem upřel na ležící

Konan, nad kterou klečel jeden ninja s dýkou těsně přiloženou u krku.
Uvědomila si, že i přes jakoukoliv snahu, nebo přání, jí není přáno žít klidný život. Že to nikdy neskončí dokud ji nedostanou. Vždy půjdou po ní, a tím zároveň bude vždy ohrožovat všechny kolem sebe, hlavně jí tak blízké.Tentokrát se už rozhodla bez sebemenších ústupků.
Z jejích úst vyšlo hlasité a rozhodující: „dobře…………….já…….půjdu s vámi“
Všichni z Akatsuki na ni překvapeně pohlédli. Nedokázali pochopit, proč to dělá. Ani Konan, která byla připravená za vlastní chybu zaplatit. Proto na ni pohlédla a křikla: „Nedělej to……to nemusíš dělat kvůli nám, my se o sebe postaráme!!“

Siria na ni hleděla , a jen tiše řekla: „Vy tomu pořád nerozumíte? Nikdy to nepřestane……nikdy. Vždycky budu ohrožovat všechny kolem sebe, i vy teď máte kvůli mně zbytečné problémy. Snažila,………já snažila jsem si namlouvat že tomu tak přece jenom nemusí být… Ale vidíte to sami, nikdy nepřestanou, dokud mně nedostanou. I když je zabijete, přijdou další. Nejde to!!“ v její ch očích se odrážel smutek plný zklamání.
S tímto výrazem pohlédla na všechny členy Akatsuki, až se její pohled zastavil nad svou jedinou lásku, kterou kdy mněla. S tichým pláčem a pohledem upřeným na něj, jí mezi rty vyšli jen dvě rozhodující slova: „ODPUSŤ ITACHI“ s těmito slovy se pomalu rozešla k neznámým shinobi.

Shinobi dal povel pustit Konan, a odstoupit od Akatsuki. Když se tak stalo, už jen čekali na Siriu.
Itachi se na ni díval velmi zamračeným pohledem, až vražedným. Bylo vidět jak se mu v očích zablejsklo, a řekl: „Řekl jsem, že tě nikomu nedám!“ po této větě se rozešel směrem k ní.
Siria však udělala něco velmi nečekaného, jak pro Itachiho, tak pro zbytek Akatsuki.

Z ničeho nic se otočila směrem k Itachimu, s velmi zlým pohledem. Poté před sebe hned natáhla ruce a Itachiho svou zvláštní silou odrazila až na protější strom co byl za ním. Něž se však stihl zvednout, Siria ho nechala silně obmotat svými velice pevnými kořenovitými stromy.
Itachimu to ale nestačilo, a z nenadání se ze svírajících kořenů vypařil a objevil se kus před ní.

Shinobi který to vše sledoval si jen prosebe pomyslel: „Hmm……asi nebude až tak obyčejná, jak sem si myslel. Hold zdání někdy klame“
Akatsuki věděli že plést se do toho nemá teď žádný smysl, a proto je jen sledovali, čekajíc jak se to vyvine. Ovšem s neustálou ostražitostí k cizím shinobi.

Itachi tam stál proti ní, a jen na sebe hleděli. Nepoznával ji, nerzumněl proč se tak náhle opět změnila. Jeho pohled se na ni upíral čím dál víc, až se nakonec pomocí svého Mangekyou Sharinganu se Siriu propojil myslí.
Siria se objevila na nějaké krásné louce, stojící přímo proti němu. Byli tam jen oni dva.
Itachi začal mluvit: „Proč to děláš??“
„Nemám jinou možnost, prosím Itachi …………………….nech mne jít. Dlouho jsem přemýšlela. Jste silní, a já vás jen ohrožuju. Sám vidíš. Já nemám budoucnost.“
„My se dokážeme ubránit. Zapomněla jsi snad kdo jsme??“
„Ne..nezapomněla, ale já už se rozhodla, bude to tak lepší. Vždycky tě budu milovat Itachi, to se nikdy nezmění, ale já musím jít. A nikdo…..…ani ty mi v tom už nezabrání. Je to můj osud. Časem na mně zapomeneš, uvidíš. Dokázal si žít beze mě před tím, dokážeš to i teď.Už se nechci dívat jak trpí mí blízcí“
„Ale já si tě stejně najdu. A až se znova shledáme, zůstaneš už se mnou.“
„Ano, snad, ale až v příštím životě.“ Siria věděla, že když s nimi odejde, čeká jí smrt.
Ještě chvíli na sebe mlčky hleděli, než ji Itachi pustil ze své iluze.
Siria na něj stále hleděla se slzami v očích. Ted už neplakala jen její tvář, ale i její srdce. Poté se otočila směrem od Akatsuki a šla k cizým shinobi.

Akatsuki si všimli že ji nejspíš Itachi nepřesvědčil, a proto se Pain nahlas ozval na ninju: „Heh…..snad si nemyslíte že vám ji tak snadno vydáme ?“ a se zlostným pohledem dal najevo že boji se nevyhnou.
Siria se ale najednou zastavila, a s přiloženými konečky prstů na své čelo vykřikla na své už bývalé členy : „Nechte mně!! Já chci jít! Stejně by se tomu nezabránilo, dřív nebo později. Nechci už nikoho sama sebou ohrožovat!!!!“
Pain i ostatní z organizace její slova ale ignorovali, a chtěli se pustit do boje.
Itachi tam však jen stál, nic neříkajíc, se zlostným a zároveň zklamaným pohledem na Siriu.

Za Siriou se náhle objevila …………………………………………………