NEVĚDOMOST JE SLADKÁ - (Itachi x Siria) - ( 16.)

TADY JE MÁ MLUVA ZA VČEREJŠÍ DÍL,TAK SNAD SE VÁM BUDE LÍBIT.A DALŠÍ DÍL SLÍBEN VYYDÁM VEČEER NA OSMOU.

16. díl

Byly to její vzpomínky, které se jí postupně násilím draly na povrch.
Ano,vzpomněla si. Vzpomněla si na vše, co se oné noci stalo.
FLASHBACK (VZPOMÍNKA)
„Mami,mami. Opravdu musíte jít s tátou na tu misi???“ Já…….. nemám z toho dobrý pocit. Mám o vás strach“
„Sirio, nemusíš se ničeho bát. zítra už budeme zpátky.“
„Prosím buďte na sebe opatrní“
„Neboj se holčičko. A postarej se o svého bratra. Miushi a ty už jste sice dospělí, ale ty víš jak je tvůj bratr výbušný, a tvrdohlavý.“
Siria se jen jemně usmála na svou matku, a po té co se rozloučily se odebrala do svého pokoje, kde na konec i usnula.
Probudila se až druhého dne brzy ráno. Celý den se nic zvláštního nedělo. Až na večer,když už očekávala příchod svých rodičů si usmyslela, že se půjde ještě projít.
Po cestě lesem uslyšela divné zvuky ukryté za houštím. Byly to lidské hlasy.
Její zvědavost jí však nedala, a velmi tiše se přiblížila k místu kde si spolu tajně povídaly dvě osoby.
Netrvalo dlouho a poznala o koho se jedná. Byl to Shibuki (velitel a zároveň vůdce vodopádové) a jeden z jeho rádců. To co však slyšela ji přišlo jako noční můra, u které se ani nedá věřit že by mohla být skutečností.
„Pane Shibuki, myslím že i když se jich zbavíme, nebude snadné dostat to co má v sobě. Vždyť si nejsme ani jistí jestli se nám povede tu síly z ní dostat.“
„Její matka je tou největší překážkou.Hlídá ji jak oko v hlavě.Hlavně před námi.Bohužel s ní šel i Yuka. Nedá se nic dělat, sice přijdeme o dva výborné shinobi, ale na oplátku získáme sílu, která byla před námi tak dlouho ukrývaná. Kdo by si kdy pomyslel, že zrovna Siria ji bude v sobě skrývat, celých sedm let od smrti Yumai.“
„A co jim řekneme pane?“
„Heh…….Jednoduše, řekneme že při misi je přepadly s převahou Akatsuki.“
„A myslíte že tomu uvěří??“
„Miushi je výbušné povahy, ale vždy byl věrně zavázán nejvyšším naší vesnice. Uvěří všemu co ode mne uslyší. A Siria, hmmm…..ta mě moc netrápí, stejnak ji brzo budeme potřebovat, a pak se jí můžeme nenápadně zbavit.“
„Jste si jist že je to správná volba?“
„Nezpochybňuj mé plány! Když to poslouží k tomu, abychom byly silnější, a patřily k pěti nejobávanějším vesnicím. Pak je ta volba správná“
„Ano pane, omlouvám se.“
Po té se rozešly zpátky do vesnice.
Siria ještě chvíli nečině stála na místě odkud odposlouchávala onen rozhovor, a pak se sebrala a rychle utíkala domů. Mysl měla plnou slov co si právě vyslechla, a trápila ji představa že by se něco takového mělo stát.
Proto když přiběhla do domu, vyzula se a po celém domě se snažila najít svého bratra. A však marně. Nikde nebyl k nalezení.
Její obavy se tím víc zvětšovaly, a její rodiče se stále nevracely. Siria se tedy rozhodla že se půjde po svém bratrovi porozhlédnout po vesnici. Když procházela městem, viděla před branou vodopádové houf lidí. Nedalo jí to, a tak se vydala tím směrem.
Když došla na místo, hrůzou celá zbledla.
Na zemi ležely na nosítkách dvě postavy, překryté bílou plachtou. S hrůzou se pomalu přiblížila k těmto tělům, a se strachem odkryla plachty obou dvou.
Všichni věděly co se děje, a proto ustoupily o pár kroků zpátky.
Siria se s zděšením podívala na dvě bezvládná těla, na kterých bylo vidět že jejich smrt musela být dlouhá a velmi bolestivá. Při tomto pohledu nahlas začala křičet „Mami!!!!Tati!!!NÉÉÉÉÉÉÉ!TAKHLE NE!“
Z povzdálí se za ní objevil její bratr, který se vracel z tréninku. Jediné co z jeho úst vyšlo bylo „Matko,otče“
Pomalým a tichým krokem došel k Sirii, a vedle ní poklekl ke svým zesnulým rodičům.
Z hlubokého nářku nad svými mrtvými rodiči je vytrhl něčí hlas.
Ten hlas patřil rádci Shibukiho, kterého slyšela Siria v onom lese když je tajně odposlouchávala.
„Byla to nehoda Miushi. Nedalo se nic dělat. Při návratu domů je nečekaně přepadly v převaze Akat..“ Větu však rádce nedokončil, protože mu do ni skočila Siria s křikem.
„To není pravda! To vy……..vy jste je zabily!!! Nenávidím vás!!!!! ZABILY STE JE….VRAZI!!!!!! Sám Shibuki je tím největším vrahem!“
„Jsi zmatená, a v šoku. To bude dobré“ Bránil se rádce.
Lid jí začal nadávat, a házet na ni všelicos, za to co si dovolila říct.
Miushi nerozuměl Siriininy reakci, a proto řekl „Sirio,co to tady říkáš.
Shibuki by nikdy nic takového nedopustil“
Jenže to už se Siria poddala své bolesti ale hlavně zlosti. Začalo se sní dít něco velmi divného. Miushi se na ni vyděšeně podíval. Věděl že se v ní probouzí to, o čem věděl jen on, vždy když ji přemohla zlost a nebo smutek.
Viděl jak ji oči celé zčernaly, její vlasy získaly rudou barvu, ale hlavně jak se její uplakaný pohled změnil v bezlítostný, a nemilosrdný.
Siria se zvedla ze země, a s nenávistným hlasem řekla velmi nahlas „VY SI NEZASLOUŽÍTE ŽÍT,KREJETE SVÉ ČINY PŘED OSTATNÍMI,VŠICHNI STE ŠAPATNÍ!!!!!“
Miushi se na ni ihned ohradil „Přestaň!! Nemáš právo nás takhle urážet, i já o ně přišel“
„Miushi…..ty to nechápeš, to oni zavinily jejich smrt“ S žalostným pohledem mu odpověděla.
„Dost ! Už přestaň Sirio. Nevěřím ti!!“ Křikl na ni.
„Pomstím je“ S těmito slovy se už ale na Siriu začaly vrhat ninjové.
Siria udělala nějakou zvláštní pečeť, a během pár vteřin se ze země draly silné liány, a stromovité kořeny, které začaly trhat půdu pod nohama celé vodopádové. Všichni dostaly hrůzu z toho co se děje, a s křikem začaly utíkat pryč.
Ninji kteří ji chtěly zajmout Siria nechala spoutat tenkými liánami, a přitáhnout k zemi. Nechala je škrtit, až do té doby, než jim z úst nevytekl silný pramen krve a nevydaly ze sebe poslední vydechnutí. Nevinné lidi však nezabíjela. Nechala je jít. Nechtěla nikomu ublížit, kromě těch co ji takhle zranily. V tu chvíli si nejvíc přála, aby z vesnice nezůstalo nic.
Nedokázala se ovládat, nechala se pohltit zlobou. A tak během pár chvil z vesnice zbyly spíš už jen trosky. S doprovodem křiku, a boje, procházela vesnicí směrem k Shibukimu.
Když už byla téměř u něj. Uslyšela za sebou bratrův hlas „JÁ TI TO NEDOVOLÍM! Co si to provedla!!! Jsi příliš nebezpečná, měl jsem tomu už dávno zabránit“
Než se Siria stihla otočit, ucítila velmi silnou bolest v zátylku, a po té upadla do bezvědomí.
Chvílemi vnímala jen jak ji někdo nese nějakou kamennou chodbou, a velmi slabé ozvěny doprovázející slovy “No…doufám že mi slyšíš. Od teď už nikam nepatříš, niko tě už nechce, a nikdy chtít nebude. Kdyby někdo jiný zjistil co si zač zabily by tě. Jsi pro všechny příliš moc nebezpečná. A proto nikomu nebude vadit, když si vezmu co máš v sobě, a pak se tě zbavím“
Siria i když byla napůl v bezvědomí, poznala komu onen hlas patřil.
S tichostí ze sebe vydala „Shi…..Shibuki , proč jste to udělal?„
„chytrá holka, ale přísahám ti jestli něco řekneš svému bratrovi, přijde o život. Jestli ho máš alespoň trochu ráda, tak mu nic neřekneš. Necháš to tak jak to je, a budeš s námi spolupracovat. Jinak tvůj bratr přijde o život. “Co je ti milejší? Ty nebo on??“
„já…neubližuj mu.…“ S tímto posledním slovem Siria upadla už do úplného spánku.
Po tomto zážitku, se Siria probouzí s momentálně jen krátkodobou ztrátou paměti toho co provedla, (jak se jí to někdy stávalo).
(Bylo to těsně před tím, než za ní přišel její bratr do místnosti a objasnil ji situaci.)
KONEC FLASHBACKU (VZPOMÍNKA)
S tím jak se jí vybavila její nejhorší vzpomínka v životě, své ruce lehce odklonila od země, a vzepřela se na kolena. Jeí oči se zalyli bolestnými vzpomínkami, které se hnaly na povrch skrze její slzy. Dopadaly na zem s takovou těžkostí, že každou kapku citelně slyšela dopadnout na zem..
Svůj sklopený zrak pozvedla na svého bratra, a promluvila „Miushi,…………..ty nevíš……..nevíš nic. Zabila jsem jen ty, co nám ublížily, ty co nás zradily. Oni si to zasloužili. Ale jeden člověk tu ještě stále je“
„To ty jsi zradila!!! Nedokážeš se ovládat, si moc nebezpečná. Takový jako ty si nezaslouží žít“
„Miuhi, neříkej to prosím, né TY!! Mílíš se ………..oni nám zabily rodiče“
„Mlč už!!! Víš dobře, že to tak není, jen mi to chceš namluvit. Můžeš se snažit jakkoliv, ale své činy tímhle neskryješ. Ty už dávno nejsi má sestra, a tímhle mě neoklameš. Nikdo už tě nechce, pochop to. Ty nikam nepatříš. Nemáš co dělat na tomhle světě!“ S těmito výkřiky se na Siriu rozběhl s úmyslem ji zabít.
„Miushi, nechtěj to po mě. Já ti nikdy neublížím“ Řekla potichu Siria.
Klečela na kolenou, rozhodnutá vzdát se svého života pro jeho záchranu, záchranu svého bratra.
Když viděla jak se k ní blíží s katanou napřaženou proti ní, zavřela oči s přáním aby už bylo za ní, všechno to trápení a bolest.
Miushi se zbraní namířenou přímo do jejího srdce plný zloby zvolal „Zemři sestřičko!!!!“
Po té už se jen napřáhl a………………….............................................