NEVĚDOMOST JE SLADKÁ - (Itachi x Siria) - ( 15.)

DOUFÁM ŽE SE VÁM TO BUDE LÍBIT .TAK SE HEZKY POBAVTE,A DEJTE VĚDĚT JAK SE MI TO NEPOVEDLO

15. díl

Siria si všimla, že ji někdo nese. Nemusela přemýšlet kdo to byl. Poznala jeho hruď, jeho dotyk, vůni, jeho dech, i teplo jeho těla, kterým ji tak blaženě hřál.Nedalo jí to, a pomalým vzhlédnutím se na onu osobu podívala.
Pohlédla přímo do jeho plamenem zbarvených očí.
„Ita…Itachi???“ Nevěřícně ze sebe vydala. Ústa jí zůstala pootevřená, od údivu, že zrovna on, je ten, kdo ji teď nese.
Itachi však na Siriu ani nepohlédl, jen se stále díval upřeně před sebe.
Siria to ale nevydržela, z nenadání se mu obemkla okolo krku.Její ruce se sevřeli silou, ze strachu že je to jen sen. Bylo jí jedno jak moc velký odpor k ní cítí. Chtěla se ho dotknout, a moct ucítit teplo jeho těla. Po chvíli však zaspala.
Nikdo nic neříkal. Konan se podívala za sebe, a když viděla jak ji Itachi nese, jen se pro sebe lehce pousmála, a myslí jí prolétla jedna myšlenka „Ah Itachi….Já to věděla. Viděla sem jak si nachází cestu k tvému kamennému srdci, i když to na sobě nedáš znát“
Ještě hodnou chvíli šly, Když se najednou začala Siria probouzet.
„Už si odpočatá??“ Zeptal se jí se zájmem.
Siria na něj pohlédla tak trochu překvapeně.
„Itachi já…ano děkuji“ S mírným povzdechem sklopila svůj pohled od něj.
„Nemusíš, nic sem neudělal. Nesl sem tě jen z důvodu, aby si nás nezdržovala“ Odpověděl jí chladně.
„Ach…..ano , proto se omlouvám“ Myslela tím i ten včerejšek, ale to už nedokázala říci. V jejím hlase byl poznat hluboký zármutek.
„Hmmm….“ Odsekl jí bez menšího projevu.
Akatsuki se najednou zastavily, a Pain řekl „Už jsme blízko. Odtud se rozdělíme na dvě skupiny. Se mnou půjdou Konan, Itachi, Deidara, a Siria. Vy ostatní zaútočíte z opačné strany vodopádové. My půjdeme z předu.“ Řekl to velmi rozhodně. Už se na nic nečekalo, a obě skupiny se vybrali svým směrem.
Itachi se podíval jen letmo na Siriu a řekl „Odsud už musíš po svejch. A radím ti, spoléhej se jen sama na sebe.Tady ti nikdo nepomůže.“
„Rozumím“ Se sklopeným zrakem mu odpověděla a pak se postavila. Vůbec neměla v plánu se bít. Chtěla se stáhnout do ústraní a vyčkat než vše skončí. To ale ještě nevěděla co ji osud přinese.
Poté se všichni odebrali směrem k bráně.
Když vešly do vodopádové, někteří lidé je poznali, a začaly nahlas křičet „Sou tady!!Přišli nás zabít, zachraňte se !!!!“
Během chvíle na ně začali útočit shinobi.
Siria už neměla možnost se někam stáhnout, tak jak si představovala.
Pain začal odrážet nepřátelskou sílu, a používat své schopnosti.
Deiara bojoval pro změnu ze vzduchu na svém opeřenci, z kterého házel své výbušné jílové sošky.
Kona bojovala vedle Paina , a vytvářela různé zbraně z papíru.
Itachi stál vedle Siri, a svým sharinganem, a vybuchujícími klony odrážel své protivníky.
Všichni měly co dělat.
Zatím co všichni bojovali, Siria se snažila stáhnout pryč. Při tom všem musela ale pár shinobi zabít, pomocí rostlinných lián, co se naučila ovládat. Nechtěla jim ublížit, ale oni ji usilovaly o život, a nedali jí na výběr.
Když už si myslela, že může v klidu odejít, aby se na to nemusela ani dívat, objevila se před ní postava s maskou přes obličej. Očividně to byl muž.
Chvíli se na ni koukal, a po menší odmlce řekl velmi odhodlaným hlasem „Ty si měla tu odvahu se tady ukázat??!!“
Siria se na něj nechápavě podívala. I když mu neviděla do tváře, cítila že ten hlas už někdy slyšela.
„Nevím co tím myslíš. neznám tě“ odvětila mu téměř ihned.
„Hah, tak ty nevíš? Zapomněla si snad kdo sem?“
„Ne, nevím co si zač, ani proč mi to říkáš. Nech mě bít, nebo se ukaž.!“
Vykřikla už nervózním hlasem na postavu stojící proti ní.
Muž natáhl ruku před obličej, a stáhl si velmi pomalým pohybem masku z tváře.
Siria při pohledu na onu osobu málem upadla.Teď už si nebyla jistá ničím.
„MIUSHI!!!!“ Se zděšením vykřikla Siria.
Itachi se na tohle jméno otočil směrem na Siriu. Zaujal ho tento rozhovor, protože tohle jméno už jednou slyšel z Siriininých úst. Boj s mnoha nepřáteli mu však ale nedovolil dostat se blíž. Proto mu zbývalo jen poslouchat tento rozhovor z povzdálí při boji.
„Tak už víš??“ Optal se jí zlomyslně.
„Tak přece jen to nebyl sen……Miushi ale proč?? Proč mě tak nenávidíš?“
Nechápala jeho chování,a byla k tomu dosti zmatená.
„Nevím jestli to na mě hraješ, ale rozhodně ti můžu říct jednu věc. A to tu, že tvůj čas už dávno vypršel. Už dávno si měla zemřít za to co jsi spáchala!! A teď konečně přišel tvůj čas!!“ Křičel na ni, plný nenávisti.
„Miushi, já si nevzpomínám co se stalo“ Vyjekla na něj Siria.
„Tak já ti to objasním. Podívej se kolem sebe. Vidíš to co já?? Ještě teď se naše vesnice nemůže vzpamatovat z toho, jak jsi nás málem všechny zničila!“
Akatsuki na tuto větu zpozorněly, a teď už všichni odposlouchávaly jejich rozhovor.
„Nevěřím ti!“ Se zlostí v hlase mu odsekla celá rozechvělá.
„Vždycky jsi byla divná. A jiná než mi, i tak si byla má sestra. Ale před sedmi lety když nám bylo dvanáct, se to všechno změnilo. Pamatuju si že matka měla mnoho cenností, ale k jediný se nesměl nikdo ani přiblížit. Pak už si jenom vzpomínám, že když jsem jednoho dne přišel domů, viděl jsem tě jak držíš v ruce nějaký přívěšek, a máma se ti to snaží vzít. Když jsi jí ho chtěla dát, vyklouzl ti z dlaně a upustila si ho. Okolo tebe se udělala modrá zář. Vzpomínáš?? Tehdát jsem se o tom radši s nikým nebavil. Ale ani sem si nemohl nepovšimnout, že od té doby už jsi nebyla stejná. Byla si jiná, a dělala jsi divný věci. Hlavně když někdo někomu ubližoval. Po tom co se něco takového stalo, jsi si na to někdy nemohla hodnou chvíli vzpomenout.“
Když Konan slyšela, co právě onen muž řekl, píchlo jí až u srdce. V tu chvíli jí to všechno došlo. Nemohla tomu uvěřit. Proto jí připomínala Yumai.
Její jedinou přítelkyni. „Ten přívěšek………..Tak to její rodiče ho měly celou dobu u sebe. Nejspíš jak se rozbil, vypustila ven její zvláštní sílu co do ní stihla zapečetit před smrtí. Ale proč vstoupila zrovna do ní??“ Po téhle myšlence se věnovala nadále boji. Ale bylo vidět že je dost nesvá. Tak moc, že se dostatečně nesoustředila, a jeden shinobi ji hrubě sekl do ruky.
I tak stále vnímala vyvíjející se rozhovor.
Pain k ní přiskočil a zeptal se jí „Jsi v pořádku Konan?“
„Ano,to bude dobrý Paine“ odpověděla mu téměř ihned.
Oba se opět věnovaly svému boji. Ale ani Painovi to nedalo, a dost zaujatě vnímal co se ještě dozví od toho cizího chlápka.
Mezitím Miushi pokračoval v rozhovoru se Siriou.
„Ano, už tenkrát jsem tušil že se něco stane. Ale já hlupák sem tomu celý roky nevěnoval dost pozornosti. Nebo jsem spíš možná nechtěl“ Promluvil po chvilce ticha Miushi, a zrak sklopil dolů, a mluvil dál.
„Ano, má sestra,…..tou jsi byla než jsi ze vzteku zdevastovala, a povraždila půlku vesnice!! Zabyla jsi nevinné lidi!!!! Tak už víš??!!!!“
Siria si z ničeho nic sevřela hlavu do dlaní, a křečovitě se svraštěným obočím se mračila. S podlamujícími nohami, volně dopadla na kolena. Stihla se ještě zapřít svými dlaněmi, aby se při dopadu nesetkal její obličej se zemí.
To vše z důvodu že ji opět vzala bolest do hlavy, tentokrát ale mnohem silnější než kdy předtím. Před očima se jí začínaly objevovat trhané záblesky nějakých obrazů, které postupně získávaly na intenzitě. Po menší odezvě se ji vše začalo srovnávat, a konečně mohla vidět vše ve správném pořadí.
Byly to její vzpomínky, které se jí postupně násilím draly na povrch.........