Konečně spolu

Jak se po tom všem můžu dívat do tvých bezelstných očí a držet tvou tvář ve svých dlaních. Jak ti můžu říkat, jak moc tě miluji. Nikdy se nedozvíš, co dělám každou noc a nikdy ti neřeknu, že je to možná poslední měsíc, kdy jsme spolu. Můj život pohasíná a já brzy odejdu někam, kam za mnou nemůžeš.

Zazvonil telefon.
"Nezvedneš to?" zeptal jsi se.
"Ne," odpověděl jsem, věnoval ti polibek a típnul hovor. Věděl jsem, kdo to je a nehodlal jsem to zvednout. Místo toho jsem mu napsal sms -Dnes nepříjdu- a vypnul jsem si mobil.

Když jsem usnul, propadl jsem se do tíživého spánku, takže už jsem neviděl, jak zapínáš můj telefon a mažeš své číslo. Neviděl jsem, jak si balíš věci a vracíš mi klíče od bytu, ale cítil jsem, jak si mě naposledy políbil, než jsi z mého života navždy odešel. Jediné, co my z tebe zbylo, byl dopis na rozloučenou a tvá vůně, o které jsem věděl, že z mého bytu ještě dlouho nevyprchá. Ráno jsem místo tebe našel ten dopis a propadl jsem se do deprese. Poprvé v životě jsem pocítil, jak mě v očích štípají slzy a bolí mě srdce.

Rok po tvém odchodu mě hospitalizovali a dali mi pouhý měsíc života. Ubytovali mě v pokoji spolu s jedním chlapcem. Měl stejnou nemoc, jen mu dali o polovinu míň času než mě. Nějakým způsobem mi připomínal tebe, ale ty jsi byl vždy veselý a plný života.
On, jak se sám nazval, je jen přežívající mrtvola, co čeká na osvobození. Ale úsměv měl stejný jako ty. Tak nějak posmutnělý a přitom veselý. Až moc mi tě připomínal a alespoň částečně zaplnil prázdnotu, co po tobě v mém srdci zbyla. Sblížil jsem se s ním a začínal ho mít hodně rád. Ale nikdy jsem ho nemiloval tak jako tebe, nikdy mi tě plně nenahradil.

Jednoho rána mě vzbudil šramot a pak jsem pouze toho chlapce viděl, jak ho odvážejí a on vypadal, jakoby poklidně spal. To bylo podruhé v životě, co jsem brečel. Ani jsem ho neznal jménem. V noci jsem se vykradl z pokoje a sebral jeho lékařskou kartu. V tu chvíli ve mně zatrnulo. Celou tu dobu jsi byl se mnou na stejném pokoji a já tě ani nepoznal. Konečně mi začalo docházet, co jsi řekl den před svou smrtí. Jen ta krátká věta.
"Promiň, že tě opět opouštím."

Nechtěl jsem čekat, až smrt přijde sama. Ukradl jsem na sesterně velkou dávku morfia a sám si jí píchl. Konečně budeme spolu šťastni.