Když něco získáme, něco tím ztratíme 04 ( SasuSaku)

„ Já- já už nemůžu! Proč zrovna já! Prosím potřebuju pomoct!“
„Neboj Sakuro, ja ti pomůžu,“ objala mě.
Pak už si toho moc nepamatuju jen to, že tam byly hlasy.
„Odneste ji do mého domu, hned!“ křičela Tsunade.
„Není to Haruno Sakura, Hokage- sama?“
„Prostě ji odneste a neptejte se mě! A Nikomu to neříkejte!“
„Hai.“
Pak už si nic nepamatuju, asi mi Tsunade dala něco na uklidnění, nebo na spaní. Byla jsem tak unavená a tak zničená z toho, co se stalo, že jsem tomu hned podlehla.

Probudila jsem, když už bylo ráno, slyšela jsem hvízdat ptáky.
„Em.. Kde to jsem?“ Vstala jsem z postele oblékla se a šla se podívat ven. Bylo tak krásně a slunečno, pak jsem uslyšela známý hlas.
„Tsunade?“ řekla jsem si pro sebe. Šla jsem do místnosti, kde jsem ji slyšela, ale pak tam byl ještě jeden hlas známý. Kakashi? Asi se ptá kde jsem.
„Dobrá, děkuji, Hokage-sama!“ A odešel.
„Tsunade- sama..“
„Á Sakuro, už jsi vzhůru výborně. Jak se cítíš?“
„Já dobře. Děkuji.“
„Dáš si čaj?“ kývla jsem.

O pár hodin později

„Gomen, Sakuro, ale musím jít do kanceláře, snad se vrátím dřív než v noci, měj se a buď tu jako doma.“ Zamávala jsem jí a šla k sobě do pokoje.
Je sice hezké, že tu Tsunade-sama nebude úplně sama, ale co já tu mám vůbec dělat celý den sama?!
Procházela jsem se po domě koukala, nakukávala do místností, pak mě to v domě už omrzelo a šla jsem ven do zahrady Bylo krásně, byl listopad pomalu už prosinec. Listí padalo ze stromu. Byla krásně zbarvené a v tom jsem uslyšela celkem zvučné * Mňau*.
Rozhlížela jsem se okolo sebe, až jsem za sebou uviděla kočku. Zajímalo by mě, jestli je Tsunade sama. Zamyslela jsem. Koukla jsem znova na kočku.
„Hmmm, co s tebou? Si moc hezká, víš o tom?“ Byla celá bílá, nikde žádná jiná barevná skvrna a měla průzračně modré oči…. A byla to holka.
„Asi ti začnu říkat *Yuuki,“ vzalala jsem ji do náruče a pohladila po krásné srsti.
Večer přišla Tsunade. Povčeřili jsme spolu a chvíli si povídaly, co jsme obě dělaly celý den nakonec nás obě začal pomalu ovládat spánek. Proto jsme se rozhodli jít spát.

O dva měsíce později ( takže Sakura by měla být tak v 7-8 měsíci xDD)

„Sakuro, jak ti je?“
„Jak myslíte? Koukla na ní s tázacím pohledem, ale Tsunade se začala jen smát.
„Dobře budu tě muset pak vyšetřit“
„Teď? Vždyť je Ránno a…“
„Ale já neřekla teď, teď spěchám do práce.“
„Aha,“ kývala si Sakura hlavou.
„Takže ty odpočívej a dávej si pozor…“
„Jo jo jo nebojte.. už můžete jít,“ Sakura se na ní nuceně smála.
Už jí to tady nebavilo, byla tady sama až na její Yuuki. Tsunade nejdřív trochu protestovala, ale pak to svolila.. Nakonec.
Zima už končila ale sníh se ještě držel. Sakura se procházela bosa po tom čistě bílém hedvábí. Sice ji nohy studěli, ale byl to příjemný pocit pro změnu.

(Mezitím v Tsunadině Kanceláři.. Bez pohledu xD)

„Dále,“ řekla Tsunade. Dovnitř vešel mladík s černými vlasy a očima jakbysmet.
„Sasuke, to je překvapení.. Co si přeješ?“
„Jde o Sakuru.“
Tsunade na chvíli uplně ztuhla. Sasuke si té reakce všiml.
„A co se Sakourou?“ Zeptala se ho.
„Slyšel jsem, jak se dva Shinobi o ni baví, že prý zkolabovala u vás v kanceláři a že jí odnesli pak k vám.“ Tsunade byla naštvaná, až zlomila tužku, kterou držela v ruce.
„Je to pravda, ano, zkolabovala tady a také ji odnesli ke mně do domu, postarala jsem se tam o ní a pak vyrazila na to školení, všechno?“
„Ne.“ Tsunade už docházeli nervy, ale Sasuke byl v klidu jako vždy.
„A co by si ještě tedy chtěl?“
„Chci ji vidět!“ řekl rázně.
„Proč?“
„Já…“ Sasuke nedokázal nic říc.
„... Chci se jen přesvědčit, že je v pořádku, proto žádám svolení o to jít do Suny a jít se na ní podívat.“
„Zamítá se.“
Sasuke vyvalil oči. „Cože?“
„Ne, dostáváš teď jinou misi, postaráš se o jednoho nájemného vraha a jeho bandu, která obtěžuje Feduálního Pána.“
„Ale to nemůžete!!“ Začal na ni řvát.
„Si piš že můžu chlapečku!!“
„Fajn!“ Sasuke odešel z Pracovny a ještě pořádné třískl s dveřmi.

( U Sakury)
Sakura ležela vevnitř na houpačce a hladila si při tom svoje bříško.
„Páni už se tak těším na v….“ V tom se do domu přiřítila Tsunade.
„Máme problém!!!“ začala ječet skoro na celý dům. Sakura se za ní rozeběhla.
„Co se stalo?“ Ptala se udýchaně.
„Byl za mnou Sasuke.“
„Co? A- a co chtěl?“
„Chtěl tě vidět, ti debilní shinobi nedokáží ani držet jazyk za zuby!“ Tsunade pukala vzteky
„A myslíte, že sem půjde nebo co bude dělat?“
„Klid, předchvýlí jsem ho poslala na misi.“
„Ale on se vrátí.“
„Ano, vrátí se, ale teď na to nemysli.“
„Jak na to nemám myslet, po tom všem, co se mezi námi stalo, co se díky tomu zrodí.“
„Já tě chápu Sakuro, ale teď musíš být v klidu hlavně kvůli tvým dětem, které brzy přijdou na svět.“
Sakura sklopila hlavu a velmi posmutněla. Nevěděla a ani neměla sebemenší tušení .co se stane, jedno ale bylo jisté měla strach a to pořádný…

*Yuuki = sníh