Každý začátek má i konec 01

Sexy chlápek na obzoru aneb mazlíku, vítej doma!

,,Budu ti vyprávět jeden zajímavý příběh, chceš?"
,,Ano prosím"
,,Kdyby jsi něco nechápala, tak se zeptej. Dobrá takže, začalo to před tím, než jsi se narodila...

,,Naruto, jsi si tím jistý?" zeptala jsem se váhavě.
,,Jo, vždyť už jsem ti to vysvětloval ne?" řekl snažíc se mě ukldinit.
,,Jo, já vím. Možná se prostě jenom zbytečně strachuju. Ale bude to teď jiný. Je to přece jenom zvíře. Vůbec nevim co lišky žerou nebo jak se o ně starat!" vydechla jsem svoje pochybnosti.
,,Nemusíš to vědět, on se o sebe postará sám." usmál se na mě.
,,Dobře..." přitakala jsem a náš nový přírustek nakráčel do pokoje.
,,Ale mám jistá pravidla!" řekla jsem s důrazem na slově pravidla a zvedla prst.
Oba se na mě jen podívali a poslouchali.
,,Zaprvé, žádné ničení nábytku nebo čehokoliv, jestli budeš mít takovou potřebu koupíme ti hračky! Zadruhé svoje potřeby vykonávej taky mimo byt! Zatřetí tady nechci žádné rvačky ani požáry nebo škrábance od drápů a to nejdůležitější, jestli mě nebudeš poslouchat vracíš se do tý díry zpátky. Je všechno jasné?"
Oba jen přikívli.
,,Víš, ale ta díra je uvnitř mě, mohla bys pro to vymyslet jinej název? Prosím." řekl trošku dojatě Naruto a hladit se po břiše.
,,Zapracuju na tom"
,,A ještě něco. Nečekej, že když si liška a nejsilnější démon, že se tady budeš flákat! Budeš mi hezky pomáhat" podívala jsem se výhružným pohledem na malého devítiocasého démonka který stál u Narutových nohou jako poslušný pes.
,,Haha já ti to říkal"
,,Naruto, tebe se to taky týká!" objasnila jsem a tím naše debata skončila.

,,Co to bylo za zvířátko?"
,,To se dozvíš, neboj..."

To léto byla v Konoze slavnost. Přijeli obchodníci z celého ostrova, žongléři, kouzelníci a mnoho dalších. Už dva dny před zahájením jste mohli vidět kolotoče a různé atrakce. Každý se těšil a proto se zrušily všechny mise, aby se mohl účastnit každý. Dokonce i já jsem se těšila. Naruto vypadal, že se také docela těší. Jediný, kdo z toho byl na větvi, byl náš mazlík, Kyuubi.

,,Nemůžeš se aspoň tvářit, že tě to zajímá?" žadonila jsem, když jsem viděla ten jeho zmučený výraz.
,,Proč bych se měl tvářit že mě to zajímá když to tak není?!" oplatil mi s příjemným výrazem(ironie )
,,Ale nikdo tě přece nenutí abys tam šel." dodala jsem a šla do skříně, abych si připravila oblečení na slavnost.
,,Já vim že ne, taky aby jo, ale bude tady hluk, nikdo nebude doma. Je to celý nepříjemný, mělo by se to zrušit."
,,Chováš se jako kdyby ši byl ňákej stajec! Můeš jít za Shikamarem, buete si skvěle rozumět!" zařval na něj Naruto z kuchyně. Samozřejmě s plnou pusou.
,,Nemůže jít za Shikamarem. Copak si zapoměl? Jak by lidi reagovaly, kdyby viděli miniverzi Kyuubiho jak si křáčí ulicema?!"
,,No jo, já zapoměl. Promiň" omluvil se mezi dveřmi. Zřejmě už najedený.
,,Už víš co si vezmeš?"
,,Coby, půjdu ve svym ninja oblečení." řekl jako kdyby to byl nákej trh.
,,To si děláš srandu, žejo?", můj hlas byl jako varování dostačující.
,,Jasněěě, jasněěě. Vezmu si to černý tričko a tu košili co jsi mi dala a náký slušný kalhoty. Hlavně se uklidni ano?", jeho výraz připomínal kočku která utíká před dogou.
,,To jsem ráda, ta košile ti sluší." mrkla jsem jedním okem a věnovala se dál své půlce skříně.
Měla jsem spousty pěkných šatů, protože jsem byla zvána na svatby mých žáků a na různé společenské plesy, na které jsem bohužel musela. Nevěděla jsem, které si vzít na slavnost. Do oka mi padlo světle modré kimono s šedými obláčky a červenou mašlí a jednoduché světle fialové šaty, které byly pohodlné a vypadaly elegantně. Bylo by na úrovni, kdybych si vzala kimono, ale zase jsem musela brát v úvahu čas. Budeme tam určitě až do pozdního večera a v kimonu bych se cítila nepříjemně. Rozhodla jsem se pro šaty. Přichystala jsem si také velký bílý šátek, který jsem použila jako doplněk a jako menší pomůcku, kdyby se příliš ochladilo. Poslední věc byly elegantní boty na menším podpatku a jako jistotu, jsem si vzala podvazek, na který jsem připevnila jeden kunai. Samozřejmě jsem ho schovala pod sukni, aby to nikdo neviděl a mohli jsme vyrazit. Vlastně nemohli. Naruto stál u otevřené ledničky a zase se ládoval. Chvíli jsem tam stála mezi dveřma doufajíc, že si mě všimne a půjde se rychle obléct, ale on se dál ládoval.
,,Naruto?" zašeptala jsem s drsností v hlase. Zarazil se s vydličkou u pusy a podíval se do strany mezi dveře. Polkl sousto, vrátil vidličku s nějakým dortem do lednice a zavřel ji.
,,Promiň, hned sem tady!" řekl a vystřelil z kuchyně rychlostí blesku.
Došla jsem k lednici a otevřela ji, abych se podívala, cožeto doopravdy jedl. Byl to čokoládový dort (mňam xD), ale nepamatuju si, že bych nějaký dělala. Řekla jsem si, že když ochutnám nic se tím nezkazí. Bohužel ano. Sice jsem nechápala, jak se mohl Naruto tak ládovat, ale tohle rozhodně nebyl můj šálek čaje. Vyplivla jsem obsah do dřezu a napila se vody abych dostala tu hnusnou pachuť z úst. Naruto přišel zrovna ve chvíli, kdy jsem se dala dohromady. Vypadal vážně k sežrání. Měl černé kalhoty, ve kterých vypadal vážně cool, bílou košili a pod ní černé, těsné triko. Tohle triko jsem si okamžitě zamilovala, protože jsem mohla krásně vidět všechny ty vypracované svaly na hrudi. Sotva jsem se udržela na nohou při tom pohledu. Nakonec jsem se vzpamatoval a konečně jsme mohli jít. Náš mazlík si šel zařádit do lesa, prý že se vrátí až další den odpoledne. To mi vyhovovalo, mít ho furt doma, to už mi lezlo kapánek na mozek.

Když jsme přišli do části, kde se slavnost konala, bylo kolem šesté večer. Člověk by řekl, že na začátku tu bude pár stánků a sem tam človíček a všechno bude až ve středu, ale to by se mýlil. Už na začátku stál stánek vedle stánku a u každého byl dav lidí, že jsem ani neviděla, co prodávají. Jak jsme postupovali do středu, dav houstl a houstl až jsem se divila, kde se tady všichni ti lidé berou. Šli jsme ke stánku se zmrzlinou, u kterého nebylo tak narváno. Prošli jsme celou západní část, kde byli převážně stánky s ručně dělaným nádobím a kovové náramky se znakem různých vesnic nebo nějakým zvířetem. V jižní části bylo spíše samé jídlo, což se náramě líbilo Narutovi. Násilím jsem ho odtrhla od stánku s pralinkami. Ve východní části byly stánky s atrakcemi. Házení kunai na terč, chycení rybky do mýdlové bubliny a další různé blbosti. Naruto mi vyhrál plyšového medvídka s nápisem ,,Ai,, (láska) a šli jsme dál. V severní části byly kolotoče, strašidelné domy, klauni, žongléři, no skrátka to co v jiných částech nebylo. Když jsme se pobavili na kolotočích a u mistra Mima, trval Naruto na dalším plyšákovi. Nakonec to dopadlo tak, že musel vytvořit stínové klony, kteří všechny plyšáky odnesli domů, protože by sme to nepobrali. Šli jsme si odpočinout do stánku s alkoholem, kde jsme potkali jak jinak, Hokage. Chvilku jsme si povídali, něco málo vypili a šli zase dokola. Báječně jsme si užívali až do půl druhé ráno, kdy byl Naruto tak opilí, že jsem to vzdala a odtáhla ho domů.

,,Bože Naruto, takhle se střískat to je nezodpovědný! Víš jaká to byla fuška dostat tě do těch schodů?" bědovala jsem když jse mu slíkala věci.
,,Ale já nejsem opilej, jenom jsem to hrál, aby sme šli konečně domů!" zasmál se na mě.
,,A proč si to neřekl už dole u schodů? Sakra, málem sem si zlomila záda!" chytil mě záchvat vzteku.
,,Promiň, ale o žádnejch schodek nevim. Asi sem usnul." odpověděl se zamyšleným výrazem. To mě dostalo uplně a šla jsem se uklidnit do sprchy. Ledová voda ze mě smyla všechen ten prach a pot a já se cítila svěže. Když jsem po dvaceti minutách přišla do ložnice, zarazila jsem si mezi dveřmi. Všude po pokoji byly zapálené svíčky, všichni plyšáci, kteří byly poházení na postely zmizeli a já ucítila sladkou vůni. Naruta jsem nikde neviděla, tak jsem šla dál. Šlápla jsem na něco jemného. Podívala jsem se na podlahu a viděla květy rudých růží. Stála jsem opět v úžasu, že tohle všechno dokázal připravit za tak krátkou dobu a pak zhaslo světlo v kuchyni. Pochopila jsem, že Naruto teď stojí za mnou a jen v osušce jsem se otočila. Dívala jsem se do jeho šťastných očí a po dlouhé době se přiměla mluvit.
,,Co to...proč...?" nedala jsem dohromady ani jednu větu.
,,Víš, po těch pěti letech, kdy jsme si ani pořádně neužili, si to zasloužíme, nemyslíš?" vysvětlil mi.
O ano, vzpomínám si, na ty chvilky, kdy byl tak unavený, že se zmohl na pouhou pusu(byly to jenom chvilky!!! xD), ale nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlela. Přišlo mi to jako samozřejmost, prostě jsem od něj nemohla chtít víc.
,,Líbí?" zeptal se.
,,Jo a moc, uplně jsi mi vyrazil dech.", donutila jsem se promluvit. Pořádně jsem si ho prohlídla. Už na sobě neměl košily a měl vlhké vlasy. Zřejmě si je umyl ve dřezu, hlupáček. Jednu ruku měl za zády a jednu podél těla. To by nebylo tak divné, ale v jeho očích teď byla nervozita. Bože z čeho může být nervózní, pomyslela jsem si. A pak se to stalo. Klekl si přede mě a vytáhl ruku, kterou měl za zády. Držel v ní bílou lilii. Byla tak nádherná. Vzala jsem si ji do ruky a něco se zablísklo v září svíček. Sáhla jsem mezi okvětní lístky a vytáhla nejkrásnější prsten jaký sem kdy viděla. Byl z bílého zlata s krásným modrým drahokamem.
,,Vezmeš si mě?" řekl okamžitě, jakmile jsem se na něj nechápavě podívala. Chvilku jsem přemýšlela, co mi to vlastně řekl, jestli jsem slyšela dobře.
,,Ano, samozřejmě že ano." vyslovila jsem svou odpověď a usmála se. Vzal si odemne prsten a nasadil mi ho na levý prsteníček. Zvedl se a začali jsme se vášnivě líbat...

,,Mami?..."
,,Na to jsi ještě moc mladá..."