Seriál Death Note je o geniálním japonským mladíkovy Lightu Yagamim, který nalezne zápisník shinigamiho Ryuka a rozhodne se s ním změnit svět k lepšímu. Ten člověk, jehož jméno je do zápisníku zapsáno a přitom ho zapisující si ho vybaví nebo vidí, zemře. Light Yagami se rozhodne do něho zapisovat všechny zločince světa a stvořit tak nový svět, bez zlých, špatných lidí. Za jakou však cenu? Sám se stává masovým vrahem Kirou a špatným člověkem. V cestě mu nestojí pouze celosvětově známí detektiv L neboli Ryuzaki, ale i jeho vlastní otec, které se neštítí Light odstranit z cesty. Celé anime je postavené na otázce: Je dobrý rozsudek smrti?

Knižní série Artemis Fowl je o stejnojmenném geniálním Irském zločinci, který v touze po zlatě vymyslí dokonalí plán. Přijde na existenci skřítků a únosem jedné skřítčí kapitánky Myrty Krátké uloupí skřítkům jejich zlato a to i navzdory kouzelným schopnostem a pokročilé skřítčí technice. Myrta Krátká ze srdce Artemise Fowla nenávidí, sejde se však rok s rokem a ona nemá na vybranou, musí s tímto jejím únoscem spolupracovat. Společně musejí vyzrát nad chamtivou skřítku Opal i nad ruskými mafiány, kteří drží Artemisova otce. Myrta pozná Artemisovu lidskou srnku a časem s několika dalšími spoluprácemi se stávají přáteli.

„Ty ses přihlásil na ten výměnný pobyt v Irsku?“ překvapeně výskl Ryuk, když jsem si začal balit. Unaveně jsem si povzdechl. Je vůbec možné, aby bozi smrti mohli být tak natvrdlý? Co pak skutečně neviděl, co jsem v poslední době sledoval? „A víš, že to může L leccos objasnit. Když odjedeš tak…“ No, tak to je opravdu neuvěřitelné, on mě skutečně v poslední době snad nepozoroval, jinak si to nedokážu vysvětlit.
„Samozřejmě, že tu jsou nějaká risika vůči mému odhalení, ale dost pochybuji, že by byla tak zásadní. Naopak ten výměnný pobyt, který organizuje moje škola, je skvělou příležitostí hned z několika důvodů. Čím teď budu dál od Ryuzakiho tím lépe pro mé plány. Je úděsné se pořád hlídat a přetvařovat. Všechny lidi, kteří mají zemřít, jsem napsal již do deníku i s přesnou datací a pokud se naskytne jediný problém, jsem domluven s Misou, že se o to postará. Není sice tak chytrá, ale má oči shinigamiho. Takže spíše u L svá procenta, že jsem Kira, tím snížím, než naopak,“ řekl jsem.
„Jak tě znám, tak to však není jediný důvod, že?“ naléhal na mě Ryuke.
„Ano, není. Víš, již dlouho se zabývám otázkou, jestli to co dělám je správné,“ začal jsem.
„Hmmf, snad mi nechceš tvrdit, že se v tobě hnulo svědomí?“ zasmál se.
„Ne to skutečně ne. Jde o to, že si kladu otázku, jestli to co dělám, bude mít skutečně takový efekt, jaký chci. Trestám pouze ty, co byli zadrženi a obviněni policií, kriminalita šla dolů, ale ve své podstatě jsem odstranil jen ty méně důležité. Ti, co opravdu potřebují a neměli by být v novém světě, jsou klidní, protože ani já ani policie je nemůže ztrestat a přitom jsou to mafiáni, geniální zločinci, vrazi, bossové podsvětí, jimž nikdo nikdy nic nedokáže. Dlouho mi vrtalo hlavou, co s tím. Měl bych tento svět zbavit těchto lidí, ale můžu, když nevím určitě, že jsou vinni?“
„Right Penber také nebyl zločinec, stejně jako všichni ostatní policisté, které jsi zabil,“ podotkl Ryuke.
„Ruku, nebojím a nemám slitování s nikým, kdo je zločinec ani kdo mi stojí v cestě mým plánům, protože tím se dopouští zločinu, ale toto by přeci bylo něco jiného. Přemýšlel jsem nad tím a došel jsem k závěru. Budu je muset prošetřit já osobně. Půjde to pomalu, mnohdy na to nebudu mít čas a vyšetřím asi sotva jednu desetinu, ale oni budou vědět.“
„A co to má společného s tím, že ses rozhodl jet na výmněný pobyt do Irska?“ stále nechápal Ryuke. To snad už skutečně nemyslel vážně?
„Tohle,“ pravil jsem a prošel od rozbaleného kufru k počítači. Rozklikl jsem složku s názvem Artemis Fowl II. a vykoukla na mě fotka mladého bělostného Ira s vlasy jako úhel, upířím úsměvem a chladnýma modrýma očima, jimiž mě provrtával a vyděl mi snad až do duše.
„Hmmm, kdo to je? Tvůj nový boyfriend?“ zašklebil se Ryuke. Idiot, takový nemístní vtip.
„Ne, Artemis Fowl II.“ odpověděl jsem chladně a rozladěně.
„Artemis… Není to jméno spíše pro holku?“
„Více méně máš pravdu. Artemis nebo také Diana byla řecká bohyně lovu a úrody.“
„Takže budeš lovit lovce?“ zachechtal se Ryuke. Vypadalo to, že jsem ho zase zaujal.
„Takto bych to zrovna nenazval. Zatím mám pouze ambice se s ním setkat. O rodině Fowl se proslýchá, že její jméno je velmi známé mezi podsvětím již po staletí. To však není jediná zajímavost. Podle všeho mladý pan Artemis Fowl pobral veškerou genialitu, co kdy měli jeho předkové. Kromě podezřelých činností převodů peněz, schůzek s nejrůznějšími mocnými lidmi a tak, je již zapsán ve jménu vědy, jako neuvěřitelný vynálezce, psycholog, filozof a spisovatel. Jinak, se také kolem něho dějí nevysvětlitelné věci. Byl několikrát spatřen za jeden jediný den na různých místech na světě. Na tři roky někam zmizel a nikdo nemá ponětí, kde celou dobu byl. Jeho matka po zmizení jeho otce, trpěla již nevyléčitelnou psychickou nemocí, avšak ta ještě rok předtím, než se jeho otec náhle zjevil v Helsinkách před budovou Univerzitní nemocnice ze dne na den, tato nemoc se z ní vytratila. A nakonec, jeho sluha, Butler, který patří k špičkám osobní ochrany a byl smrtelně raněn, ale jako by vstal z mrtvých.“
„Říkáš, že vstal z mrtvých, vyrval se ze spárů smrti?“ zasmál se znovu Ryuke.
„Je něco takového, co by to mohlo dokázat?“ zeptal jsem vážně.
„Co máš na mysli? Vyrvat se ze spárů smrti, nebo co by dokázalo vysvětlit všechny ty podivné věci, které jsi mi zrovna řekl o tom Fowlovi?“ zeptal se Ryuke a povytáhl své obří, černé, zrůdné obočí.
„Co by dokázalo odvrátit smrt?“ upřesnil jsem.
Ryuke si s odpovědí dával na čas. Vzal si z mého pracovního stolu jablko a začal ho chroupat.
„Hmmmrrf… Teoreticky ne. I když umřeš přirozenou smrtí, či nikoli, nebo tvé jméno napíše do zápisníku smrti, stejně se tak stane vůči číslům, které máš.“
„Chceš říct, že náš osud je předem dán,“ užasl jsem.
„Ne, tím chci jen říci, že smrt je jasně daná, přesněji její čas, nikoli způsob. To co se stane předtím, jaký bude život, záleží jen na žijících.“
„Ale když bych s tebou uzavřel smlouvu na oči…“ zachmuřil jsem se.
„Ano, tak se tvá čísla mění, téměř nic není bez výjimek, tak je postaven svět,“ přikývl Ryuke.
„Aha chápu, chceš říct, že člověk se může ocitnout na pokraji smrti, ale práh překročí pouze jednou. Takže kdyby existoval nějaký prostředek, který by mě i po rozsekání na kousky, bez ducha a po několika dnech dokázal dát do původního stavu i do života, pořád by mě vrátil jen z pokraje smrti, ne z jejích spárů, protože čas smrti je pevně dán,“ konstatoval jsem a zamyšleně jsem se opřel do opěradla své kancelářské židle. To co mi právě Ryuke prozradil, bylo zajímavé, skutečně zajímavé…