FMA: Princ úsvitu 02

2. Kapitola: Nevinná prosba nebo účel?
"Velice mě těší, pane Bradley." Přikráčel ten muž mezi armádními důstojníky přímo k představiteli země, k Vůdci.
"I mě, princi Rhavenne." Pokýval hlavou Bradley. Všichni důstojníci si prince se zájmem prohlíželi. Mustang přemýšlel, co teď asi mají za lubem.
"Jednání začne zítra v jedenáct hodin, v jednací síni číslo šest. To doufám, víte." Informoval prince ihned King Bradley poté, co spolu prohodili pár celkem zbytečných slov.
"Ano, samozřejmě," kývl princ. "ale musím podotknout, že nevím, kde se tento sál nachází. Celkově by bylo dobré, kdyby mě někdo provedl po této hlavní armádní budově." Bradley pokýval hlavou.
"Vynikající nápad," řekl a rozhlédl se po důstojnících, jakoby vybíral obětního beránka. Situace byla tak napjatá, že to vypadalo, jakoby obětního beránka doopravdy vybíral.
"Plukovník Mustang vás jistě rád po budově provede." Řekl nakonec a otočil se zpátky k princi.
"A-ano." Přitakal ihned s rozpaky Ohnivý alchymista. Princ po něm jen hodil pohledem, ovšem ihned se podíval zpátky na Vůdce.
"Děkuji," začal ihned. "prosím, ubytujte mé muže a postarejte se o mé věci." Roye Mustanga ihned napadlo, proč Vůdce neprovede prince po budově sám, to už ale na něj samotný King Bradley pokýval a on zpozorněl. I když nechtěl, musel tohohle nového ctěného příchozího provést.
"Ten princ se mi nějak nezdá," prohlásil mezitím Kovový alchymista, který si zrovna kupoval další knedlíčky. "tak divně se díval."
"Prosím tě," mávla nad tím rukou Winry. "tobě jsou všichni podezřelí."
"Mimochodem, bráško," napadlo ihned Ala. "neměl jsi být taky na tom armádním uvítacím ceremoniálu?"
"Řeknu to takhle," vzdychl Edward. "kdybych tam chtěl být, tak tam budu."
"Ty bys nechtěl slyšet toho prince promluvit? Určitě musí mít líbezný hlas…" Začala však ihned Winry snít. Ed s Alem se na ní udiveně podívali.
"Počkat, počkat," pronesl svůj úsudek Ed. "tobě se líbí někdo bez nějakých těch kovových blbostí?"
"Není to kovová blbost," seřvala ho ihned Winry, ale pak dál pokračovala ve svém básnění (čti běsnění). "ale stejně… copak jste neviděli ty lidi, co jeli za ním v těch vozech? Pár jich mělo kybernetické oči, různé tvory a myslím, že jsem tam viděla i kybernetické lidi, roboty! Copak to není úžasné? Ta země je určitě na tomhle založená!"
"A já už se divil…" Usmál se s úlevou Ed a Al se jen usmál. Winry se zalíbila zase jen ta pro ni klasická technika…
"Zajímalo by mě, proč si je sebou vozil." Prohlásil po chvíli Al.
"Jak říkám," pokračoval Edward. "myslím, že něco chystá. Třeba chce ovládnout Amestris."
"Nebuď tak nedůvěřivý!" Zavrtěla jen hlavou Winry a Edwarda chytl jeden z jeho klasických záchvatů.
"Já a nedůvěřivý? Já mu jen nevěřím!" Začal se okamžitě vztekat.
"Bráško," naklonil se k němu okamžitě Al. "tou větou jsi její tvrzení jen podpořil."
"Pche! Stejně nejsem nedůvěřivý!" Uvědomil si vzápětí Kovový svou chybu a ihned jí zase zapřel. Jak tvrdohlavá osobnost.
Během toho Mustang konečně provedl Prince po těch nejdůležitějších chodbách, místnostech a síní a také mu konečně ukázal jednací místnost číslo šest.
"Výborně, výborně," pokýval si princ a plukovník si jen oddychnul. Konečně měl tu náročnou prohlídku za sebou, a fakt, že se princ neustále ptal na něco o chodu téhle země, mu moc nepomáhal.
"Viděl jste mé mechaniky, kteří se mnou přijeli?" Zmínil se zničehonic. Mustanga jeho náhlá připomínka trošku vykolejila, ale ihned pohotově odpověděl.
"Ano, viděl jsem je."
"Byl bych rád, kdyby mohli ukázat své schopnosti… to by tu ale museli najít rovného soupeře." Usmál se potutelně, což Mustanga trošku zarazilo, hned měl ale na starost něco jiného.
"Plukovníku?" Ozvalo se zničehonic za jejich zády. Byl to ženský hlas a Mustangovi ihned došlo, kdo by to mohl být. Přesto se i s princem otočil a spatřil tu, kterou přesně tipoval. Před nimi stála poručnice Riza Hawkeye.
"Ah… zdravím, poručíku…" Usmál se na ní nervózně, ona se ale dívala jen na prince.
"Vy jste princ Rhavenn z Aerugo?" Uvědomila si vzápětí poručnice.
"Ano, to jsem já," přitakal princ. "je mi ctí, že vás poznávám, poručíku." Usmál se na ní v takovém tom ležérním a zároveň svůdném stylu, že se Mustangovi na chvíli zdálo, že Hawkeye zčervenala. Oba si podali ruce, Hawkeye si musela přendat papíry, které držela v obou rukách. On sám se cítil trošku dotčeně, že ho tak zničehonic ignorují, ve skutečnosti to ale byla klíčící žárlivost. To by si ale Ohnivý plukovník nikdy nepřiznal.
"Poručíku," promluvil tedy ihned. "půjdu oznámit hlášení Vůdci. Prosím, zabavte nějak… prince." Řekl takovým tím nervózním tónem, který nasazoval, když se snažil něco naznačit. Tentokrát to, aby si na něj dávala pozor. Nevěděl ovšem, jestli to teď Hawkeye nebude považovat za gesto nebo opravdovou nervozitu.
"A-ano." Přikývla poručnice. Kývla na prince a vykročila; princ okamžitě vyrazil za ní. Mustang se za nimi chvíli znepokojeně díval… pak se ale jaksi probral a okamžitě se rozběhl pryč, za Vůdcem, kterému hodlal sdělit, že prohlídka byla ukončena.
"Ukázal jste mu vše důležité?" Zeptal se po pár minutách Vůdce ve své kanceláři, když mu Ohnivec sdělil všechna fakta, informace i údaje o jejich prohlídce hlavní armádní budovy.
"Ano, ukázal." Přitakal Mustang.
"V tom případě mi ještě poraďte," promluvil ještě Vůdce. "napadá vás něco, co bych mohl darovat princi k narozeninám?" Mustanga Vůdcova otázka zaskočila. Chvíli si jen hleděli s očí do očí, Mustang přemýšlející na plné obrátky a Vůdce vyčkával na odpověď. V tu chvíli to Ohnivce napadlo.
"Tedy," začal tedy. "zmínil se o dovednostech jeho mechaniků. Řekl, že by rád ukázal jejich schopnosti, ale nemá s kým. Myslím, že v Centrále musí pobývat aspoň jeden schopný mechanik nebo konstruktér, který by se jeho strojům mohl rovnat."
"Takže máte na mysli turnaj?" Nadzdvihl Vůdce obočí. Tohle Mustanga totálně odrovnalo, protože on pouze myslel na porovnávání kvality a kvantity, ovšem také mu hned došlo, že Vůdcův nápad je kvalitní a že když si ho přivlastní, může mu to jen prospět.
"A-ano. Turnaj." Přikývl tedy ihned. Vůdce ho však dál propaloval svým zvídavým pohledem.
"Řekněte mi jméno aspoň jednoho mechanika, který by se mohl utkat s jeho stroji, plukovníku." Řekl mu. Mustang tentokrát zbělel, kapička potu, která mu vyrašila na čele, stekla dolů; co má na tohle k čertu odpovědět? Je snad nějaký úředník, že má znát všechny obyvatele Centrály? Jak má v tomhle extra krátkém okamžiku odpovědět? Nemohl by mu dát nějaký okamžik na vyhledání faktů? Možná že by Falman nějakého znal… nebo snad Fury? Jistě, to je zručný technik… všechna tahle nervozita však spěla k tomu, že řekl to, co řekl.
"Například Kovový alchymista," vyprskl ze sebe. "Edward Elric." Vůdce pokýval hlavou, chvíli přemýšlel a pak teprve promluvil. Pro Mustanga celkem osudnou větou.
"Samozřejmě, jak jsem mohl zapomenout na nejmladšího státního alchymistu!" Pronesl a hlasitě se zasmál. I Mustang se jaksi ušklíbl, ale bylo vidět, že pobavením to nebylo. Spíš úlevou, že se z téhle šlamastiky dostal. Spíš teď ale začínal přemýšlet nad tím, co mu na to řekne Kovový.
"Určitě se přijeli podívat na příjezd prince. Sežeňte do hodiny Edwarda Elrica a nejlépe i jeho mechanika. Vysvětlete mu, o co jde, plukovníku." Řekl dále Vůdce.
"Mám mu říct, že bude bojovat v turnaji?" Znejistěl však trošku Mustang, protože ho hned napadlo, jak bude Kovový reagovat.
"Ano," přitakal Vůdce. "přesně tohle mu řekněte. A nezapomeňte fakt, že je to příkaz od Vůdce a dárek pro samotného prince." Mustang jen přikývl, uklonil se a odešel z místnosti. Věděl, kdo za něj tuhle práci vyřídí; ovšem vysvětlování si nejspíš bude muset vzít na krk sám.
Edward Elric, Winry Rockbell a Alphonse Elric si vykračovali po ulici plné lidí a mířili ke svému hotelu, kde hodlali strávit zbytek večera. Přeci jenom, na trzích pobyli celé odpoledne! Ed si nesl do hotelu pořádnou zásobu knedlíčků, Winry několik párů elektrických vymožeností a Al tajně ukradenou kočku, kterou našel za rohem.
"Há! Počkejte ještě chvíli!" Vykřikla zničehonic Winry a vrhla se k nějakému stánku, kde byli různé kapesní hodinky.
"To už běžíš i za takovýma věcma? Prosím tě, já mám taky takové." Zakroutil očima Edward a vytáhl z kapsy své stříbrné hodinky, které dokazovaly jeho titul státního alchymisty. Winry na jeho připomínku však nereagovala a dál si se svýma zasněnýma očima prohlížela hodinky údajného obchodníka. To Eda pořádně naštvalo.
"Vy jste státní alchymista?" Vykřikl však udiveně onen prodavač.
"No samozřejmě!" Zasmál se však okamžitě Ed a zatvářil se velice důstojně. "Nejmladší státní alchymista, Edward Elric!" Představil se. Jeho výstupu si všimlo i pár lidí, takže po chvíli byl Ed obklopen menším obecenstvem. Winry ovšem nereagovala a dál obdivovala hodinky. Al si dav nejistě prohlížel a Ed se téměř ďábelsky smál.
"Tohle že je Kovový?" - "Je ale dost malý, nemyslíš?" - "Prcek!" - "Státní alchymista a takové děcko? To bych do něj neřekla." - " Proč se mu sakra říká Kovový?!" - "Neměl by být Kovový alchymista támhleto brnění?"
"NE!" Naštval se okamžitě Ed, když slyšel jednu z narážek (konkrétně tu poslední).
"Já jsem Kovový alchymista Edward Elric, to je můj mladší bratr Alphonse! Já jsem starší bratr státní alchymista! Já!" Snažil se co nejlépe představit svůj charakter. V tom okamžiku se však stalo několik věcí. Do uličky a detailně i k hloučku kolem Edwarda vtrhlo černé auto s černými skly, přes které nešlo vidět. Lidé vylekaně uskočili nebo utekli, popřípadě se autu vyhnuly pádem. Zadní dveře auta se rychle otevřely a vykročila z nich blonďatá žena v armádní uniformě.
"Poručíku?" Podivil se ihned Ed, na to ovšem Riza nedbala a rychle ho strčila do auta.
"P-p-počkejte, co se to sakra děje-" Ječícího Eda ovšem nikdo neposlouchal, Riza se tentokrát obrátila k Winry.
"Ty jsi jeho mechanička, že?"
"A-ano." Přikývla nejistě Winry.
"Nastup si taky." Přikázala jí okamžitě a vlastně jí do auta vtáhla stejně jako Edwarda. Ihned si nastoupila za volant a rychle vyjela. Stalo se to vlastně během pár sekund a navíc řídila tak zběsile, že zvedající se lidi museli znovu uskočit, uhnout nebo utéci. Ihned začali nadávat na tu debilní armádu, která je v Centrále vede.
"Bráško!" Volal za ujíždějícím autem Alphonse, ale marně. Poručnice si svou kořist vzala velmi rychle a velmi rychle s ní také odjela. Al nevěděl, na co potřebují jeho brášku, ale v tu chvíli se začal starat o jinou věc. Jakási malá holčička pořád ležela a nezvedala se. Vypadalo to zle.
"N-n-n-není ti nic?" Sklonil se k ní rychle.
"Ne," promluvila k jeho velké úlevě. "nic mi není." Řekla znovu a otevřela své blankytné modré oči, které působily poněkud chladně. Oči tak podobné těm princovým.