Dva Světy

Vložil/a verous, 2. Leden 2012 - 14:28

Poprvé po dlouhé době,
přišla jsem na podzim k sobě.
Nevědět, co se dělo – kde to jsem?
Snad křídla mi narostla,
klesla jsem na Zem.
Za oknem všechny barvy světa,
po smutku lidí už přišla veta.

Přece křídla mám,
a po dlouhém spánku,
celou délku jim dám,
se štěstím na kahánku.

Listy padají jak záplava duhy,
když se lesem prodírám, zahání mi chmury.

Poprvé vidím tak modrou oblohu,
poprvé cítím tak svěží vzduch,
poprvé chodím po zemi bez dluhu,
poprvé miluji bez lidských much.

Já cítím se lehce,
jak motýl měkce.

Dryády tančí
s vílami v kruhu,
a elfové jančí,
že mezi ně mohu.
Světy jsou spojeny,
v tajemné kráse,
ten, kdo to nevidí,
Utíká spáse.

Dodatek autora::

Ehmmm ... Ahoj toto je moje první vložení na tyto webové stránky. Ano poprvé po dlouhé době jsem se přemluvila a přidala jsem báseň, kterou s největší pravděpodobností pošlu na literární soutěž na téma 'Poprvé'.
Takže budu ráda za všechny možné druhy komentářů a ohodnocení.
Tuto báseň jsem napsala v prosinci ve škole a to hned po tom, co nám naše úžasná paní profesorka na literaturu oznámila, že sice nečeká, že by někdo něco na tuto soutěž napsal, ale bude aspoň doufat. Tak jsem jí po 3 hodinách překvapila s tímto dílem a myslím, že je nejvydařenější.
Ať se líbí