ANDĚL STRÁŽNÝ (Sakura x Takana) - (6.)

No nevím co psát Prostě tady je pro vás 6. a dofám že se vám trochu bude líbit

6. díl Prosba o pomoc z Písečné

S touto myšlenkou opatrně vyšla z jezera, a oblékla se. Už se chtěla odebrat zpátky k ostatním, ale přímo před ní vyšel z houští listnatého křoví Sai.

„Sai! Co tu děláš??“ zeptala se ho Sakura. Bylo poznat, že je tak trochu nesvá.
Sai si toho všiml, a proto se jí podezíravě zeptal: „Stalo se snad něco??“
„mmm…………ne ne Sai. Všechno je v pořádku. Já jen jsem tě tady nečekala. Myslela jsem že si u tábora,“ odpověděla mu s mírným úsměvem.
Sai se na ni zadíval ještě víc nedůvěřivým pohledem vyzařujícím nedůvěru, a řekl: „Tak co si tady dělala????“
Sakura se nad jeho otázkou trošku pozastavila, ale pak náhle odpověděla: „Byla jsem se osvěžit, myslela sem že už všichni spí Sai, víš?!!“ odsekla mu náhle.
„Hm..Slyšel jsem hlasy, tak mně napadlo že si tu s někým byla“
„Já je taky slyšela, ale myslela sem že je to jenom někdo z našeho týmu. Nikoho sem neviděla“ Sakura mu nechtěla říct pravdu, protože jestli to byl Takana, chtěla nejdřív zjistit proč se tak zachoval. Nebyla si jistá podle hlasu, protože hlas té osoby byl velmi utlumený, akorát podle vzhledu z povzdálí. Prozatím si to nechala pro sebe, dokud nezjistí co se děje. Nevěděla proč, ale nechtěla ho nijak ohrozit.
Sai jí už na to nic neřekl, a jen se otočil k odchodu. Když už se vzdaloval od Sakury řekl jí akorát jediné: „Já se tu ještě porozhlédnu. Mněla by si jít už spát,“ z jeho hlasu bylo cítit, jak jí moc z toho co mu řekla nevěří. Pak ale odešel a ani se už neohlédl.
Sakura ještě nějakou chvilku stála na místě, a přemýšlela jak zjistit co to všechno má znamenat. Jak vlastně najde Takanu když s ním chce mluvit, a vůbec uvidí ho ještě??? Tyto otázky si pokládala jednu za druhou. Byla ale na Takanu zároveň dost rozhněvaná že se k ní tak zachoval. Uvnitř byla totiž z věší části přesvědčená že to byl on.
Nakonec se však odebrala k ostatním, aby si mohla odpočinout.

Druhý den ráno se všichni probudili brzy, a vydali se na cestu do Písečné. Když prošli pouštní oblastí a dostali se na dané místo, u brány je už s velkým očekáváním uvítali.
Poté je strážní dovedli až ke dveřím Kazakageho kanceláře, kde je nechali o samotě.
Kakashi zaklepal na dveře, a jakmile se ozvalo tiché: „dále,“ celý tým vstoupil dovnitř.
Stáli přímo před ním. Před člověkem , který kdysi usiloval o jejich životy a mysl měl černou jako sám démon, kterého v sobě skrýval. Stáli teď před Gaarou. Byl už nějakou dobu Kazakagem, a s Konohou byli přátelé. Mnoho se toho změnilo, a i on sám díky jedné osobě dokázal pochopit, že jeho smysl života nespočívá jen v krvelačném zabíjení, ale že slovo láska má i jiný význam než si dřív myslel. Změnil se, a to díky Narutovi.
„Dobrý den Kazakage-sama“ pozdravili všichni naráz. Gaara se na všechny podíval s neurčitým pohledem, a promluvil: „Jsem rád, že jste dorazili v pořádku. Máme tu menší problém. Byl bych rád kdyby jste nám pomohli. Od doby co nás napadli členové z Akatsuki tu máme velmi nízký počet bojovníků, a nemůžeme si dovolit oslabit naší vesnici ještě víc, vysláním na další misi. Chtěl bych vás požádat jestli by jste nám pomohli,“ jeho hlas zněl velmi vážně.
Kakashi mu na to téměř hned odpověděl: „Rádi vám pomůžeme. O co se přesně jedná??“
„Někdo od nás donáší nepřátelům důležité informace o všech našich shinobi z vesnice.Také se zjistilo že byli ukradeny plány našich tajných chodeb a nejen to. Dnes v noci jsem přichystal menší past na tohoto zrádce. Budeme mít úmyslně sníženou ostrahu. Chci po vás aby jste tu osobu sledovali až odejde z vesnice a zastavili ji, nebo mi aspoň o ní přinesli informace.“
„Ale proč ho nezatknete hned jak vyjde za bránu??“ ozval se náhle hlas z Narutovo úst.
„Chci vědět, komu donáší informace o naší vesnici, proto ho chci nejdřív sledovat a pak zadržet. Nebude to ale lehké. Už se o to pokoušelo pár našich mužů, ale vždy jim pláchl. Proto si myslím, že vy jste na tuto misi ti nejlepší“
„Hm………..Pomůžeme vám, ale pokud je to na delší dobu, musím to oznámit páté,“ odpověděl zamyšleným pohledem Kakashi.
„V tom nebude problém, pošlu do Konohy zprávu o vaší misi. Ale chtěl jsem ještě požádat, aby tu Sakura zůstala. Má léčitelské schopnosti, a mi tu teď potřebujeme každou pomoc. Slyšel jsem že si velmi dobrá,“ řekl s pohledem upoutaným na Sakuru.
„Hai……Ráda pomohu,“ odpověděla mu po chvilce váhání s vlídným hlasem.
„Mmm……..Děkuji vám všem“
Gaara hned nato nechal zavolat jednoho svého sluhu, a řekl mu aby je odvedl do pokoje, kde si bude moci po cestě odpočinout.
Gaara se ale při odchodu celého týmu ještě ozval: „Doufám že ti nebude Sakuro vadit když tě ubytuji blízko nemocnice u jedné starší paní, abys to neměla příliš daleko“
Sakura se zastavila a odpověděla mu: „Nebude. Arigatou,“ a usmála se na něj.
Gaara už jen souhlasně pokývl, a ostatní poté odešli s doprovodem sluhy do svých pokojů.

Sakura byla odvedena do jednoho domu, který byl na první pohled celkem pěkný, ale když vešla dovnitř svůj názor hned změnila. Uvnitř to bylo dosti neudržované, a pochmurné. Nečekaně vyšla z jedné místnost divná starší dáma, s pohledem upřeným na Sakuru. Měla velmi nepříjemný pohled.
„Už jsem tě čekala. Gaara mi říkal, že tu budeš nějakou dobu bydlet. Říkám ti rovnou…….nesahej tu na nic co ti nepatří!!“ už od pohledu byla velmi nepříjemná, a teď po její první větě ještě víc. Sakura už pomalu ztrácela zájem se tu nějak moc zdržovat.
Chvíli na to ji zavedla do jejího pokoje. Vyzařoval z něj nepříjemný pocit. Jako by se tu někdy dávno něco špatného odehrálo. Stěny byly opadané až pomlácené. Skříně div by se pod menším dotykem nerozpadli, a postel byla velmi stará už od pohledu.Bylo poznat že tu již dlouho dobu nikdo nebyl ani neuklízel. Sakura ale nebyla náročné povahy. Dokázala se spokojit i s tím málem. A proto jen vřele poděkovala a šla si vybalit.
Postarší paní na ni ještě před odchodem promluvila tišším hlasem: „Už dlouho tu nikdo nebydlel, tak si to tu pokliď, jestli chceš. Já sem nerada chodím od doby co…….,“ nedořekla však větu. Jen se nad ní pozastavila, a bylo vidět jak se její tvář velice silně rozesmutnila.
„Co se stalo??“ optala se zvídavě Sakura.
„Nic!.....................To tě nemusí zajímat!! Máš svou práci, já se ti do ní taky nemíchám!!“ odsekla jí hned velmi nepříjemně.
„Sumimasen………….,“ mrzelo ji jak se k ní zachovala ta žena. Nechtěla si ji znepřátelit, ba naopak, ale tímto to asi moc nevylepšila. Při vybalování si povšimla, že v nočním stolku jsou něčí věci. Nejspíš byli pánské. Byli tam pánské hodinky a nějaký zápisník, ale stránky byli vytrhané.Jen jeda tam zůstala. Přesto že váhala nakonec do ní nahlédla a začal číst: „Snažil jsem se zjistit kdo to je, od doby co jsem ho uviděl potají odcházet ven. Sledoval jsem ho, a když se mi ho podařilo dostihnout tak…………………Nejraději bych si přál, aby se to nikdy nestalo! Nečekal jsem že půjde proti mně, ale stalo se……….. Když sem mu pohlédl do tváře a spatřil kdo to je. Byl to…“ Sakura se po dočetní této stránky velice zamyslela co se asi mohlo stát, a o kom byla řeč. Napadlo jí, že to byl asi něčí soukromí zápisník, ale i tak ji to velice znepokojovalo, a chtěla vědět víc. Jenže další stránky chyběly. Ptala se sama sebe proč asi. Nejspíš tam muselo být něco velmi důležitého. Nakonec toho však nechala, a zápisník odložila zpátky na místo kde ho našla, a věnovala se dál své činnosti vybalování.

Když si vybalila odebrala se pomalým krokem do nemocnice pomáhat. Jen co vešla do dveří, všichni se po ní už sháněli, a jeden zdravotník co ji zahlédl se za ní rozeběhl s křikem: „Slečno Sakuro!!! Pospěšte si prosím!! Potřebujeme vás velice nutně!!!!“
„Co se stalo???“
„To slečna Temari, ona …!!“ křikl na ní s vyděšeným pohledem.
Když Sakura uslyšela její jméno ihned se rozeběhla směrem na sál.
Srdce jí bije, a ze strachu se bojí otevřít i dveře. V posledních letech se totiž stali oni dvě celkem dobrými přítelkyněmi, a proto si Sakura nedokázala představit ztrátu někoho dalšího, kdo ji přirostl k srdci.
Pomalu otevírá dveře, a s úzkostí nahlíží do místnosti, ale nikde ji nevidí.
„Sakuro, ráda tě vidím,“ promluví na ní hlásek zpoza dveří.
„Temari!!“ vykřikla Sakura s radostí, že je v pořádku.
„Ale jakto?? Vždyť zdravotník…“
Temari na to nic neřekla, jen na ni pohlédla a řekla jí: „Podívej, našla jsem ho za naší vesnicí. Nevím jak, ale je v hrozném stavu. Je to jeden z našich nejlepších, a můj kamarád od dětství.Nevím kdo to udělal, ani jak se mu to povedlo, ale nebylo to očividně jen tak. Pomoz mu prosím,“ odpověděla jí náhle Temari s nadějí v hlase, pohlížejíc na jednoho muže, co ležel na lůžku. Byl to jeden z těch nejlepších strážích bojovníků, ale teď vypadal spíš jako kdyby se po něm projel tank. Jeho oděv byl potrhaný, celé tělo měl pořezané, a na mnoha místech mnoho četných a opravdu zlých poranění.
Sakura si ho prohlédla, a pak jen rázně řekla: „Potřebuji ihned ručníky, obvazy, skalpel, a lavor s vodou. Těch bude několik“
Operace tedy začala, a Temari při odchodu s pohledem na jejího přítele jen tiše řekla: „Děkuju ti Sakuro,“ pak odešla na chodbu.
Po několika hodinové operaci Sakura téměř silami nadně vyšla ven a řekla Temari: „Přinesla si ho včas, přežil to, ale o chvilku dýl a…..“
Temari se na ní jen zlehýnka pousmála, a pak se šla za ním podívat.

Sakura zrovna vycházela docela dost vyčerpaná z nemocničního sálu, když potkala po cestě……...........................................................