Anděl a démon (4.)

MASAHIRO

S trochou sebezapření jsem se zvedl na nohy. Zkusmo jsem zamával křídly a těmi mi automaticky projela bolest. Už jsem to však skoro nevnímal. Protahoval jsem si je tak dlouho dokud nezmizela úplně. Pak jsem zavřel oči a přál si, aby zmizely. Taky se tak stalo.

Svlékl jsem ze sebe potrhané tričko a ani si nenamáhal vzít nové. To roztrhané jsem rovnou hodil do koše.
I když už se mi v hlavě začínal rodit plán, stejně ve mě bylo až příliš zmatku. Sotva jsem pomyslel na následující dny chtělo se mi trochu zvracet a zároveň jsem se z nepochopitelných důvodů neuvěřitelně těšil.

Zlostně jsem probodl strop, ale raději na nic nemyslel. Stěžovat si teď u šéfa na tu bezradnou situaci by nebylo to nejlepší. Taky by se mohl vrátit a já si nebyl jistý jestli bych zrovna tam v tu chvíli unesl jeho hněv.

Prošel jsem do ložnice a bezmocně jsem sebou praštil na obrovskou postel. Sotva jsem se přikryl bílou ne příliš hřejivou přikrývkou, usnul jsem.

__________________________________________________________________
SATAN
__________________________________________________________________

Vzbudilo mě podivně teplé sevření okolo hrudi. Zmateně jsem zamrkal očima a rozhlédl se. Nikde nikdo, vše jak má být, zataženo, pozhasínání, mrtvolné ticho a klid. Přesto mi něco nehrálo.

Otočil jsem se ke zdroji toho tepla a ztuhl. Vedle mě tiše oddechovala drobná postava s tmavě hnědými vlasy rozcuchanými okolo unaveného obličeje.
Kouheiovi ruce mě pevně tiskly k sobě jako by snad měl potřebu se držet nějaké hloupé pitomosti jako je lidský plyšák. Nad tou představou jsem tiše zaprskal a zamračil se.

Jeho sevření nebylo špatné, v místnosti nebylo takové teplo (s tou klimatizací to přehnali), aby ho tenká přikrývka dokázala nahradit, ale zároveň mi ani nebylo příjemné. Prostě jen sevření sluhy, který vás drží v zimě a dává vám svou bundu. Ten menší detail, že místo bundy mi dal své tělo pro mě nehrál žádnou roli.

Otravoval mě jeho spokojený výraz na tváři. Už dlouho jsem ho vídal, když se mě sebemenším kouskem kůže dotkl nebo mohl být v mé přítomnosti. Myslel si, že si toho nevšimnu?! To by mě považoval za hodně hloupého. Další ušklíbnutí.

Problém je, že Kouheiovi nikdy nebudu moct říct, aby si nedělal naděje. Sice ani v Pekle nejsou emoce zakázány jak se může zdát a láska je i vítaným projevem, který se tak často mění v nenávist či chtíč, ten má každý ať už po penězích, slávě nebo společnosti, ale...

Zatímco se ke mě ta drobná postavička tiskla skoro až s rozkošnickým výrazem, opět jsem si uvědomil, že je to pro mě pouze dobrý sluha. No a mimo jiné i společník, který jako jediný nezradil.

Zamračeně jsem se vyvlékl z jeho objetí a nechal ho spát. Vyšel jsem z pokoje a nechal ho, aby si svůj budíček vychutnal sám.

_________________________________________________________
MASAHIRO
_________________________________________________________

Probudilo mě bouchnutí dveří o kus dál na chodbě. Zavrčel jsem a zabědoval nad tím kdo mě probudil. Doufal jsem, že to není anděl, protože jsem měl fakticky chuť někoho praštit. Vlévala se do mě zlost za několik století.

Bez trička, bez ničeho, je v kalhotách a bosky jsem vyletěl na chodbu.
"Kterej k****n neumí zavírat slušně?!" zařval jsem na plné kecky.

Sotva jsem to dořekl, chytl jsem se za pusu. Otočil jsem se na postavu celou v černém, která se zasekla v půli kroku. Muž nebo spíš mladík se na mě otočil a já vykulil oči.

Satan se na mě s pozvednutým obočím zadíval.
"Takovou drzost a sprostost bych od anděla nečekal." zasmál se protivně hrubě.
I když mnou na kratičký okamžik projelo pokání, okamžitě se ve mě zase zvedla vlna vzdoru a vzteku.
"A co, že nadávám? Jsem na dovolené a jako každý jiný člověk. A pokud je tu někdo drzý a sprostý jsi to ty. Nemusíš práskat dveřmi tak, že každého vzbudíš!" zavrčel jsem na něj bojovně.

Co si má co dovolovat?! Jen protože je Satan! A navíc ten, který mi teď tak zavařil! A tohohle já mám nějak udržet tady?! V návalu pobouření jsem sykl i naivní: "NIKDY!"

"Hm. Ale já vzbudil jen tebe. To ty si právě vzbudil svým řevem všechny." zazubila se na mě černovlasá postava a jeho očích jsem zahlédl jiskřičky. Pod tím pohledem mnou projelo cosi podivného, šimrajícího a teplého. Zalapal jsem po dechu a rychle uhnul pohledem.

Bohužel na špatné místo. Hleděl jsem do očí dost naštvanému andělovi a hned za ním se objevila rozespalá Angela s rozcuchaným copem a zabalená do přikrývky. Zrudl jsem a zahleděl se do podlahy.

To už na mě bylo trošku moc. Hned po ránu mě vzbudí ta nejhorší bytost na světě, vysmívá se mi, já se chovám příšerně a mimo jiné vzbudím pár andělů po evidentně dost divoké noci. A co je horší, dívka-anděl musí být zrovna má Angela. Angelá, skoro má sestra.

Jako by těch problémů nebylo dost a té únavy a vyčerpání taky ne. Než jsem se stačil zadržet, letěla má pěst přímo na Satanův obličej.

_______________________________________________________
KOUHEI
_______________________________________________________

Probudil jsem se a vedle mě nikdo. Okamžitě jsem si uvědomil bolestivou samotu. Protřel jsem si oko zalepené od spánku a najednou uslyšel zuřivý křik a výsměšné pohrdání, které bych poznal kdekoli.

Vyřítil jsem se z postele a prudce vyrazil na chodbu zrovna ve chvíli kdy se přede mnou míhla postava a jedna její bílá šmouha, asi součást těla mířila k Satanovi.

Chtěl jsem mezi tu šmouhu a Satana vskočit, ale nedostal jsem šanci. Sotva jsem se nadechl, ležela šmouha na zemi Satan se nad ní skláněl. Všiml jsem si, že to je ten Anděl z posledních dnů. Ublíženě a dost trapně jsem sebou trhl.

"Se mnou si zahrávat nebudeš. I když tvé vyvádění je na anděla docela roztomilé." uslyšel jsem vzteklé zasyčení a najednou mi obě postavy zmizely z očí. Satan je přenesl mimo budovu.

Ztuhl jsem na místě a hleděl do místa kde zmizeli. Nedokázal jsem se pohnout i když jsem po celé chodbě slyšel vzteklé práskání dveří.