Anděl a démon (3.)

MASAHIRO

Sedl jsem si do křesla v pokoji a snažil se uklidnit. Šlo to velmi pomalu, ale vyprázdění hlavy a hluboké dýchání dost pomohlo. Hleděl jsem do stropu.
"Bože, jsem v háji." zašeptal jsem a pak se kousl do jazyka, když jsem si uvědomil co vlastně říkám. Mí svěřenci na mě mají špatný vliv! okřikl jsem se.

"No nic, je čas užívat si." zabručel jsem po chvíli ticha a šel se porozhlédnout po rozlehlém apartmánu. Když jsem našel moderně zařízenou kuchyni, luxusně vybavený obývací pokoj, knihovnu, místnost s technikou jako je počítač a stereo (nechápu ty lidské názvy)a nakonec skoro ráj na Zemi, ložnici a koupelnu, absolutně jsem zapomněl na nějaké problémy.

Začal jsem napouštět vodou výhřivku velkou pro čtyři. Ve skřínce vedle umyvadla jsem dokonce našel ručníky z nejjemnější bavlny. Kdyby lidi věděli komu dodávají své výrobky...
Pak jsem se konečně svlékl a ponořil se i s hlavou.

Něco tak úžasného jako je koupel mohl vymyslet skutečně snad jen Bůh, protože to byl snad nejlepší požitek ze všech, kterých jsem kdy zažil. Říkejte si co chcete, ale teplá voda po stoletích?
"Bože, skoro bych zabíjel, abych tohle měl i v Nebi." zavrkal jsem si pro sebe a hlavou mi projela nesouhlasná vybrace.
"Promiňte Spasiteli, myšlenky v lidském těle uhlídat nejdou natož emoce." zašeptal jsem tiše a uklonil se neviditelné hrozbě.

"Dávej si pozor, Masahiro, na to co si přeješ. Tvá přání by tě mohla brzo dostihnout v nemilé míře." zahučel hlas přes celou místnost.
Vzhlédl jsem a uviděl Boha jak sedí na koši na prádlo, v těch svých terapeutických šatech a na tváři starostlivý výraz.

"Co se děje, Bože, že jsi zde?" zeptal jsem se znepokojeně.
"Strachuji se Masahiro." promnul si krk unaveně Bůh a já na něj jen šokovaně hleděl. Tak počkat, vážně právě Bůh řekl, že se bojí?! Spasitel se přeci nikdy nebál!
"Neděs se zas tak Masahiro. I já mohu mít někdy obyčejné starosti, i když mé starosti pro ostatní zas tak obyčejné nejsou." usmál se na mě vlídným úsměvem Bůh.

"Otče...Pověz co se stalo?"
"Cítím, že se něco chystá, Masahiro. Démoni se kupí ve velkém množství na místech, Satan je zde, aby "relaxoval". Něco nehraje Masahiro. A vidíme to jen mi dva."
"Nechápu Otče. Jak to: jen mi dva?"
"Něco se stalo s ostatními anděly, Masahiro. Nikdo mě nevnímá, nevidí, dělají obyčejné věci, zachraňují, ale neřídí se mými rozkazy jakoby je jim dával někdo naprosto jiný. Nejdou za žádným vyšším cílem, starají se o drobnosti. Zůstávají kde jsou, nemění se na směnách. Michael je stále dole na pobočce."
Vykulil jsem na Boha oči. Jak je to možné?!
"Jak to, že vás vidím, Spasiteli?"
"To netuším, Masahiro."

Chvíli bylo ticho, jak jsem se snažil přemýšlet. Taková situace zavání vždycky něčím moc nebezpečným. Vztekle jsem vylezl z vany - ani jsem neměl stud, přeci jenom, vy se svlékáte před šéfem ve vaně? - a osušil se.
Oblékl jsem se a začal rázovat po koupelně.

"Dokážete je vyléčit?"
Spasitel zavrtěl hlavou.
"Jak dlouho už?" zašeptám a spasitel odpočítá tři hodiny.
"Hm. To není tak zlé, mohlo to být ještě horší. Co myslíte, že se chystá?"
"Myslím, že Satan chce vytáhnout Ztracenou knihu." zvedne se z koše Bůh a podívá se na mě dost nebezpečným pohledem, pod kterým by se samo Peklo otřásalo. Ale já ne.
"Ztracenou knihu?"
"Je to kniha kde je zaznamenán první rozpor mezi mnou a Satanem, důvod války a stvoření Pekla. Ta kniha by dokázala vyvolat Apokalypsu, je to temná síla."

Ztuhl jsem při představě Apokalypsy. Něco takového. V tom by se nevyznal Bůh, Satan ani žádný démon nebo anděl. Bylo by to Peklo pro všechny. Nejenom pro lidstvo a běh světa. Pokl jsem při té představě.

"Musíš zjistit co Satan chystá, Masahiro. Pokud je zde, máme ještě čas. Jsem si jistý, že to vypukne až se Satan vrátí do Pekel. Zabav ho Masahiro, udrž ho tady, jakkoli. Já se mezitím pokusím najít Ztracenou knihu." rozkáže mi Bůh a mávne ke mě rukou.

Najednou mi ze zad prudce vyrazí bělavá, ke konci lehce načervenalá křídla a protrhnou mi triko. Zasyčím škubavou bolestí, která mnou projede po celé jejich délce. Když je dlouho nepoužíváte, nejsou zrovna nejlepšímn doplňkem vzhledu.

"Omlouvám se synu, ale budeš potřebovat všechnu svou sílu. Nikdo si toho nevšimne. Dělej co musíš." zahučí na mě panovačným hlasem Bůh - takový hlas ještě nikdy nepoužil - a zmizí.

V tu ránu se mi podlomí bolestí kolena a já sebou seknu na podlahu.

_________________

Schovám si hlavu do dlaní a povzdechnu si. Uvědomuju si do jaké situace jsem se dostal. Do pěkně nepříjemné a nebezpečné. Stačí krok mimo a buď budu Padlý anděl a nebo budu Usmažený anděl.
Najednou si proti své vůli vzpomenu na postavu Satana z haly. Snědá, smyslná postava lákající ke zlu. Děsil mě už samotnou přítomností natož tím co jsem se nyní dozvěděl. A co hůř, budu s ním muset navázat nějaký kontakt a udržet ho v areálu. Ale jak s*kra! Jak!

Nepříjemnou odpovědí je mi zase to podivně slastné brnění tělem.