Zkáza exorcistů - Tři nové příchozí - ep. 001: Kimi (DGM)

Sennen Hakushaku se snesl do pokoje, kde klečela malá dívka s tmavě modrými vlasy.
„Dobrý večer. Nechceš zavolat svou rodinu zpět? Můžu ti pomoct.“
Dívka se na něj ohlédla. V zelených očích, ze kterých jí ještě stékaly slzy, měla výraz ala tobě-snad-úplně-hráblo-nebo-co?
„Trhni si,“ odsekla a otočila hlavu zpátky.
„Hmmmmm,“ protáhl slovo Hakushaku, „ty jsi ale drzá.“
„Já nejsem drzá, chovám se přiměřeně k tomu, co mi právě neohlášeně vlezlo do domu!“
„Hmmmm…“
„Už mě s tím irituješ! Umíš vůbec říct něco jiného?!“
„Hmm…“
„Už zase. Seš tu ani ne minutu a „hm“ jsi řekl už potřetí! Seš retardovanej nebo co?!“
„To bude tím, že mě nikdy nenecháš dokončit větu! Jasdevi, vezměte ji. Když nic víc, bude dobrá jako pokusný králík.“
Jasdero a Devitto skočili oknem do pokoje.
„A tohle je zas co?!“
Ukázala na Jasdera a v očích přitom měla pohled ala co-je-to-za-kreténa?
„Ta holka přišla od hotentotů?“
„Já nejsem holka!“ vřískl Jasdero a kdyby ho Devitto nedržel, tak by už nejspíš modrovlásku přizabil.
„A světýlko má, jak mořský ďas! Ale na ďasa není dost strašidelný. Tak to bude mořský… ďasíček!“
Jasdero byl rudý vztekem. Devitto ho chytil pevněji.
„No tak,“ řekl smířlivým hlasem.
„Ale pořád vypadá líp než to tlusté prase s obrovskou držkou a metrovým kloboukem.“
„Jaké tlusté prase?!“ vyletěla Hakushakovi žíla na čele.
„Ještě řekni, že to tak není. Somálci by z tebe měli sádlo ještě na dvě století,“odfrkla si modrovláska. Pak se obrátila k Devittovi.
„Ty jsi jediný normální,“ řekla skoro milým hlasem.
„Jak se vlastně jmenuješ?“ zeptal se jí Devitto.
„Kimi. A ty?“
„Devitto. Ten, kterého jsi nazvala holkou od hotentotů a mořským ďasíčkem je moje dvojče Jasdero. Dohromady jsme Jasdevi.“
Jak Hakushaku a Jasdero slyšeli, že Kimi nedala Devittovi žádnou přezdívku, nahodili oba uražený výraz.
Devitto zvážněl.
„Půjdeš s námi dobrovolně nebo mám pustit Jasdera, aby tě přizabil?!
Kimi hodila na Jasdera nepříliš nadšený pohled a odpověděla:
„Půjdu. Sice bych se vás mohla pokusit pozabíjet, ale to se mi zrovna teď nechce.“
„Ty a zabít mě?“ zachechtal se Hakushaku.
„Nikdo se tě na nic neptal, Radou-chan,“ odpověděla Kimi uštěpačně.
„Jakže jsi mi to řekla?!“
„Vyjdeme odsud ještě dneska nebo přijdete až za půl roku?“ zeptala se unuděně Kimi a úplně ignorovala běsnícího Hakushaka.
„Hej, odpověz mi!“
„A proč? Já dělám jenom věci, ze kterých mám užitek.“
„A jaký máš užitek z toho, že s námi půjdeš?“ podivil se Devitto.
„To se ještě uvidí.“
Kimi vyskočila Jasderovi na záda.
„Hyjé, hotentot-chan!“
Jasdero vypadal, že Kimi za chvíli zabije.
„Klidni se, Jasdero!“ okřikl h oDevitto.
„Tobě se to lehce řekne, Devitto! Tobě neskáče na záda a neříká ti ‚Hyjé, hotentot-chan!‘“
„Kimi-chan, seskoč z Jasdera,“ požádal Devitto milým hlasem dívku, který ho okamžitě poslechla.
„Můžeš skočit na záda mně, jestli chceš,“ nabídl jí.
„Arigato, Devi,“ řekla Kimi, skočila mu na záda a objala ho kolem krku. Tvářila se velmi spokojeně. Jasdero vypadal, že brzy vyvraždí celé okolí.
„Hej, ale nemusíš mě uškrtit,“ napomenul Devitto Kimi.
„Gomen, Devi,“ omluvila se Kimi a uvolnila svoje sevření.

Noah sídlo
„Jsme tady,“ oznámil Devitto.
Kimi se dívala na ostatní Noah pohledem ala vůbec-nevím-proč-tu-vlastně-jsem.
„Hádám, že teď mě hodíte někam do sklepa, ne? Nemám chuť se seznamovat,“ zahučela otráveně Kimi.
„Ptal se tě někdo, na co máš nebo nemáš chuť?!“
Kimi Hakushaka opět prostě odignorovala.
„Hej, ty modrovlasá potvoro! Zase mě ignoruješ?!“
Noah létali nechápavým pohledem z rozzuřeného Hakushaka na Kimi a zpátky.
„Kdo to je?“ vzpamatoval se jako první Tyki.
„Jmenuju se Kimi a Radou-chan mě sem přitáhnul jako pokusného králíka.“
Hakushaku už neměl ani sílu se rozčílit, hlemýždí rychlostí zapnul svůj miniaturní mozek a začal stejnou rychlostí přemýšlet, proč tu holku vlastně bral s sebou.
„Já jsem Tyki Mikk,“ představil se Tyki.
Kimi se uchichtla: „Ty jsi Kairaku?“
„Jak to víš?“
„Sejde na tom, Tyki-kairaku-no-ossan?“
Tykimu naběhly žíly na čele a poslal na Kimi asi dvacet Tease.
„Devi!!!“ letěla Kimi k Devittovi nadsvětelnou rychlostí.
„Hej, Tyki, zklidni se.“
„Tobě neříká Kairaku-no-ossan!“
„Jasdero z toho vyvázl jako holka od hotentotů a mořský ďasíček, takže jako Rozkošný strýček jsi dopadl celkem dobře. Mimochodem, Kimi,“ obrátil se Devitto na modrovlásku, „když víš, že Tyki je Kairaku, víš, co jsem já?“
„Ty a Ďasíček jste Kizuna,“ řekla Kimi s jistotou v hlase.
Road zvedla hlavu od knížky.
„Jsem Road Kamelot a jsem…“
„Jsi Yume, že? Tak ti budu říkat… Yume-no-bukkisshu.“
„NANI?!“ vyletěla Road ze židle.
„To vůbec není sladké…“ stěžoval si opět Skin na jídlo a všechno kolem šlo mimo něj.
„Skin Boric, Ikari… takže to bude… Amai-kuchi,“ rozhodla se Kimi. Skin si ani nevšiml, že právě dostal přezdívku. Hakushakovi na rameno vyskočila černá kočka.
„Lulubell, Shiki… budu jí říkat… Radou-chan-shiki-fil.“
Lulubell se chystala proměnit do své Noah podoby, protože jako kočka mohla Kimi zabít jen stěží, nicméně Devitto vycítil nebezpečí a Kimi odvvedl.
„Tady teď budeš bydlet,“ řekl a otevřel dveře no místnosti, která působila dojmem cely.
„Je tu celkem kosa,“ poznamenala Kimi.
„V rohu máš deku. Promiň, ale bude nutné tě tu zamknout,“ řekl Devitto a odešel zpátky do jídelny. Hakushaku se zrovna s Noah o něčem dohadoval.
„Musí ji někdo hlídat, jinak zdrhne! Někdo z vás si tu hlídku prostě bude muset vzít. Jestli nejsou žádní dobrovolníci…“
„Já ji klidně budu hlídat,“ ozval se Devitto a odešel zpátky ke Kimi.
„Už jsi zpátky?“ zeptala se ho Kimi.
„Jo…“
„Nech mě hádat… hlídáš mě, abych nevzala roha?“
„Jak to…“
„Fakt záleží na tom, jak to vím? Je to předpokládatelné, i když to nechápu. Mohla jsem zdrhnout kdykoliv po cestě. Proč bych se nechala zatáhnout až do sídla a pak až zdrhnout? Teď bych musela rozbít mříže, pozabíjet ty, co by mě viděli utéct… a to by se mi vůbec nechtělo. Dobrou noc.“
Kimi zalezla do kouta a skepticky se podívala na oranžovou deku, která vypadala spíš jako šála.
No, lepší než nic, pomyslela si, přikryla se „dekou“ a usnula.

Po třech měsících
Na hlídku zrovna přišla Lulubell.
„Hej, Radou-chan-shiki-fil,“ promluvila na Lulubell Kimi, „slyšela jsem, že si umíš měnit barvu vlasů.“
Lulubell si otráveně povzdechla a proměnila se do své lidské podoby, čímž se jí změnila i barva vlasů. Kimi zatleskala a Lulubell se proměnila zpátky do Noah podoby.
„Modrovlasá potvoro,“ oslovila Kimi Lulubell, „Devitto říkal, že tě vezme ven do města.“
„Whiii,“ zareagovala Kimi.
Za chvíli přišel Devitto ve své lidské podobě.
„Ta tvoje lidská podoba vypadá dobře,“ uznale pokývala hlavou Kimi.
„Nemám tuhle podobu zrovna rád, ale do města nemůžu jít jako Noah. A teď jdem.“
„Hai!“

Ve městě
Kimi se rozhlížela kolem sebe.
Ještě nikdy jsem neviděla tolik lidí na jednom místě…
Najednou mezi davy lidí uviděla mladého červenovlasého chlapce, který měl přes jedno oko pásku.
Vypadá dost promrzle.
S povzdechem si stáhla z krku svoji „deku“, kterou dnes kvůli padajícímu sněhu měla jako šálu. Došla ke chlapci a šálu mu podala.
„Na. Nebo se nachladíš,“ řekla mu a pak se vrátila k Devittovi.
„Vrátíme se?“ zeptala se ho.
„Jasně.“

Zpátky v sídle
„To ti ten kluk byl tak sympatický, že tu teď mrzneš?“ kroutil nechápavě hlavou Devitto.
„Hm, asi jo,“ zněla Kimi odpověď.
Devitto jí hodil svoji mikinu. „Ať nezmrzneš pro změnu ty.“
„Dík. Ale co ty?“
„Já mám normální deku,“ ušklíbl se Devitto. Pak se s povzdechem zvedl.
„Končí mi hlídka. Další sem přijde Road, tak se nepozabíjejte.“
No, to bude těžký úkol.

Dalších několik let žila Kimi v Noah sídle. Tentokrát jí nikdo moc nevěnoval pozornost. Noah se pobíjeli s exorcisty, Kimi se pobíjela s Noah. Dokonce u ní Noah přestali držet hlídky, proto Kimi občas vylezla ze své cely a prozkoumávala sídlo. Dnes se rozhodla prozkoumat sklep.
Zatáhla za zrezivělé dveře a prošla skrz několik pavučin do sklepa.
Ježiši, tu je ale bordel.
Najednou ucítila silnou energii, která k ní jako by patřila. Začala hledat její zdroj – šlo jí to celkem jednoduše. Zjistila, že ta energie vyzařuje z dřevěné tyče. Opatrně se tyče dotkla. Zaplavil ji zvláštní pocit – jako by našla něco, co velmi dlouho bez úspěchu hledala.
Shora uslyšela kroky.
Sakra, Devi se vrátil. Musím odtud vypadnout.
Rychle vyběhla ze sklepa, zavřela za sebou dveře a doběhla do své cely. Za chvíli dovnitř vešel Devitto.
Dneska není od krve? To je teda překvápko.
„Beru tě na procházku,“ oznámil jí Devitto.
„Co to? Na procházku jsi mě nevzal už dobrých sedm let.“
„Sennen Ko mi dal volno. Prý jestli tě někam nevezmu, tak utečeš.“
Už se stalo.
„Tak pojď.“
Kimi sebrala ze země jakýsi provaz a uvázala si tu dřevěnou tyč na záda.
„Už jdu,“ řekla a vyšla z cely.
Devitto nijak nekomentoval tyč na dívčiných zádech, i když se ho začaly zmocňovat obavy.
Devitto a Kimi spolu kráčeli po venkovní cestě, když vtom se v dálce začaly rýsovat dvě postavy.
„Zatraceně,“ zavrčel Devitto, když zaostřil a zjistil, kdo ti dva jsou.
„Co se stalo?“ zeptala se ho zmateně Kimi.
„Ti dva… jsou to dva z generáků, Cloud Nyne a Winters Sokaro. Už to před tebou nemá smysl dál tajit… ty jsi exorcistka. Ta tyč, co neseš na zádech… to je tvoje Innocence.“
„Jsem exorcistka? Tvůj nepřítel?“
Devitto přikývl. Kimi se zhluboka nadechla.
„Tak mě zabij.“
„Cože?“
„Zabij mě! Když jsem tvůj nepřítel…“
„Nemůžu tě zabít!“
„A proč?“
„Mám tě rád! Není to láska, ale… já jsem ten, kdo tě vychoval! Kdybych tě teď zabil, bylo by to, jako kdybych zabil vlastní dítě!“
Ztišil hlas. „Běž za nimi. Oni tě vytrénují. Pak se možná jednou potkáme v boji, jako Noah a exorcista.“
„Pak ti musím… vymazat vzpomínky,“ řekla Kimi tiše, přiložila mu ruku na čelo a zablokovala mu veškeré vzpomínky na ni.
„Gomenasai,“ zašeptala, když se Devitto obrátil a vracel se k Noah sídlu. „Sayonara…“
Rozběhla se k oběma generálům. Byla to blonďatá žena s malou opičkou na rameni a jakési brnění.
„Wow, ta opička je boží!“ řekla nadšeně.
„Kdo jsi?“ zeptala se jí udiveně Cloud.
„Jsem exorcistka… ale zjistila jsem to teprve dnes,“ řekla a ukázala na tyč na svých zádech – svoji Innocenci.
„Vážně je to Innocence,“ řekla přemýšlivě Cloud a začala se se Sokarem hádat, kdo bude Kimin nový mistr.
„Já chci jít ke Cloud,“ vpadla jim do hádky Kimi.
„Takže je rozhodnuto,“ řekla Cloud a odvedla si svoji novou učenkyni.

Osmnáctiletá modrovlasá a zelenooká dívka seděla na zemi a jako každé odpoledne si hrála s Lau Shimin. Do místnosti vešla Cloud.
„Kimi,“ oslovila modrovlásku.
„Ano, Shishou?“
„Už jsi právoplatná exorcistka. Měla bys jít do Černého Řádu.“
„Tak jo.“
Dívka se s povzdechem zvedla ze země.
„Ahoj, Shimin,“ řekla opičce.
„Nashledanou, Shishou,“ rozloučila se s Cloud. Vyšla z Cloudiného sídla a vypadala se na dlouhou (a podle ní otravnou) cestu do Řádu.