Zhrzený láskou 01

Už odmala jsem tušil, že jsem jiný. Potvrdilo se mi to, až když se mi u nás na vesnici zalíbil jeden kluk. Jen jsem se mu vyznal, byl jsem rázně odmítnut a ještě k tomu dostal přes pusu.
Moje jméno je Hitori. Bydlím v malé vesnici, vzdálené 5h.cesty od Tokia. Tohoto roku nastupuji na střední školu do Tokia. Nikdy předtím jsem ho nenavštívil. Těšil jsem se na nové věci, ale zároveň jsem měl obavy, že ztratím ty staré. Nastal den mého odjezdu do mé nové školy.
Rodiče se semnou rozloučili na vlakovém nástupišti. Nastoupil jsem do vlaku a ještě jim zamával. Našel jsem si nejbližší sedadlo a sedl si. Jen jsem dosedl, vlak se rozjel. Po chvíli jsem si začal prohlížet okolní krajinu. Nečekal jsem, že bude tak krásná.

Po 5h.cesty jsem dorazil do Tokia. Vystoupil jsem z vlaku a podle instrukcí, které jsem dostal, jsem vyrazil ke své nynější škole. Asi po hodině a půl se mi podařilo s mými věcmi dostat před budovu školy. Jen jsem si je položil na zem a pořádně se na ni podíval. A to, co jsem uviděl, mi vyrazilo dech. Vypadala tak luxusně a obrovsky.
Jak jsem si ji prohlížel, najednou z čista jasna do mě někdo vrazil. Podíval jsem se, kdo by to mohl byt. Byl to typ kluka, který každou holku nebo kluka, přitáhne svou krásou jako magnet a takové já nemám moc v lásce. Trochu vám ho přiblížím. Ve předu vlasy nagelované, barva vlasů mi připomínala listí spadaného kaštanu, oči zelené jako smaragdy a tělo i ruce bylo samý sval. Měřil 179 cm podle mého odhadu.
Netušil do koho vrazil, a tak se otočil a podíval se, kdo to byl. Když si mě pořádně prohlédl, tak místo, aby se omluvil, tak mi řekl.
,,Co tady zacláníš ty nuzáku.‘‘
Jen to dořekl, měl jsem sto chutí mu jednu vrazit, ale neudělal jsem to. Nechtěl jsem si udělat ostudu před novými studenty.

Po konečném ovládnutí svého vzteku, jsem vyrazil hledat ubytovnu pro studenty. Když se mi ji podařilo najít, byl jsem celkem schvácený. Vešel jsem dovnitř a tam na nástěnce byla vypsána čísla pokojů se jmény nových a nynějších studentů. Koukl jsem se a byl jsem napsán na čísle 206. Vedle byla mapka, na které byla označená cesta ke každému pokoji. Podle ní jsem vyrazil ke svému pokoji a na koho jsem při tom nenarazil. Byl to ten krasavec, který do mě předtím vrazil. Chtěl jsem kolem něj projít, ale zablokoval mi cestu svým tělem. Slušně jsem ho požádal, aby mi ustoupil a on že ne. Tak jsem šel na něj po zlém a chtěl jsem mu dát pěstí do břicha. Už jsem byl připravený mu dát co proto, když v tu ránu mě chytil za obě ruce a znemožnil mi to udělat. Ne že by mě po tom, co jsem nebyl schopný mu ublížit, pustil. Ale on mě místo toho přitáhnul k sobě blíž a pomalu začal přibližovat své rty k mým. Než jsem se vzpamatoval, tak mi strčil svůj jazyk do mé pusy, ale já jsem se v tu chvíli vzpamatoval a kousl jsem ho do něj. Když si uvědomil, že jsem ho kousl, tak mi jednu vrazil.

Chvíli poté jsem využil chvilku k útěku se svými věcmi do svého pokoje. Vřítil jsem se do něj, jakoby mi za patami hořelo. Celý uřícený jsem položil své věci na postel a lehl jsem si na ni. Rozhodl jsem se, že si na chvilku odpočinu a pak si uklidím své věci do skříně. Měl jsem v plánu si odpočinout, místo toho jsem usnul.
Zdál se mi sen o tom, že jsem byl unesen na jiné místo, v jiném čase a tam jsem se stal otrokem, který musel sloužit neskonale krutému králi. Jak jsem později zjistil, tak to nebylo vše, co se mi mělo přihodit. Ten král mě proti mé vůli přinutil, abych se vyspal s jeho rytíři. Nechtěl jsem, ale nedali mi možnost se bránit. Jeden rytíř přišel a začal mě osahávat. Vůbec se mi to nelíbilo, ale on nepřestával. Zašlo to tak daleko, že mi své mužství strčil do mé drahocenné dírky.
V tu chvíli jsem se zpocený hrůzou vzbudil a třásl jsem se jak osika. Můj spolubydlící už byl v pokoji, a když si všiml, že se třesu, zeptal se, co se stalo.
„Měl jsem hrozný sen.“ odpověděl jsem.
„A jsi v pořádku?“
„Jo jsem, děkuji za starost.“
Z tašky jsem si vzal věci na převlečení a šel jsem se osprchovat. Při sprchování se mi vybavila tvář toho kluka, co mě naštval. Místo abych se uklidnil, se mi podařil pravý opak. To byl pro mé tělo tak velký šok, až se mi z toho udělalo černo před očima. V tu chvíli jsem se skácel k zemi. Nevím, jak dlouho jsem na té zemi ležel. Probralo mě až zaklepání na dveře.

Po něm jsem zaslechl, že se mě ten dotyčný za dveřmi ptá:
,,Nestalo se ti něco?‘‘ Mou odpovědí na to bylo:
,,Už mi nic není. Hned vám otevřu, až si něco obléknu na sebe.‘‘
,,Čekám.‘‘
Dořekl to a já si oblékl první věc, co mi přišla pod ruku. Vzal jsem za kliku a otevřel. K mému údivu to byl vychovatel. Prohlédl si mě od hlavy až k patě, ale když neviděl, žádné vážné zranění nechal, mě projít kolem sebe do mého pokoje. Vešel jsem do pokoje. Tam na mě čekal můj nový spolubydlící, hned se ptal:
,,Co si dělal tak dlouho v té sprše?!‘‘
,,Když jsem se sprchoval, zamotala se mi hlava a omdlel jsem.‘‘
Koukal na mě takovým zvláštním pohledem, že jsem si nebyl jistý, co si o mně myslí. Nechal jsem ho při tom, ať si myslí, co chce. Otočil jsem se ke skříni a začal jsem si do ní dávat své oblečení. Po chvíli to bylo hotové. Poté, co jsem si uklidil, se mě začal ptát. Odkud jsem, jak se jmenuji, kolik mi je a na všemožné další otázky. Na všechny jsem mu odpověděl. Zanedlouho po té jsem se zeptal také. Představil se mi jako Sakeo. Chvíli jsme se bavili. A za chvíli přišel vychovatel a vynadal nám, že nespíme.
,,Už jdeme spát.‘‘ Byla naše společná odpověď. S nechutí jsme zalehli do postelí. Druhý den ráno, jen vylezlo sluníčko, jsem otevřel své zelené oči a už na mě vlítl Sakeo-kun,
s tím, ať jdu rychle do koupelny, že jinak mi tam někdo vleze. Poté, co mi to dořekl, jsem si vzal ručník, kartáček s pastou a hřeben. Vyrazil jsem ke koupelně. Jen jsem vešel, tak jsem zůstal stát jako opařený. Přede mnou byl ten krasavec a čistil si zuby. V tom mě popadla chuť utéct. Vycítil něčí přítomnost v místnosti tak se otočil. Když zjistil, že to jsem já, usmál se, jakoby mě viděl rád. Z jeho úsměvu mi naskočila husí kůže.

Otočil jsem se a omluvil jsem se mu, že sem tam vpadl. Můj pokus utéct se nezdařil, protože mě chytl za ruku a přitáhl si mě k sobě. V jeho náručí jsem ztuhl.
Zeptal se mě: „Copak jsem ti udělal, že ode mě utíkáš?‘‘
„Nic jsi mi neudělal.‘‘zareagoval jsem okamžitě. Snažil jsem se dostat z jeho sevření, jenže bylo pevné. Měl jsem pocit, že se dusím. Když si toho všiml, tak svůj stisk trochu povolil, abych mohl dýchat, ale nepustil úplně. To mě neuklidnilo, právě naopak. Vytočilo mě to. Požádal jsem ho.
,,Pustíš mě?‘‘ Odpovědí mi bylo:
,,Ne, nepustím tě zlatíčko, ty bys mi utekl a to ti nedovolím.‘‘
,,Proč? Co po mně chceš?‘‘
,,Chci tě políbit.‘‘
V tu chvíli měl v očích touhu. Jen to dořekl, tak to taky udělal. Nejdřív mi žužlal horní ret, potom dolní a pak pootevřel mé rty prstem a vložil mi jazyk do úst. Vzrušilo mě to, aniž jsem si to chtěl přiznat. Přesunul ruce na zadek a ten mi zmáčkl. Překvapilo mě to a trochu mě to probralo. V tu chvíli si uvědomil, že udělal chybu. Tak povolil stisk mého zadečku úplně. Vyhrkly mi slzy, vyvlíkl jsem se mu a dal jsem mu facku. Utekl jsem od něj. Věci jsem tam nechal. To jsem si uvědomil, až když sem byl už v pokoji. Sakeo si mě prohlídl a zeptal se:
,,Co se stalo, že ses vrátil tak brzy a bez věcí?‘‘
Vypověděl jsem mu, že jsem potkal v koupelně někoho, koho jsem nechtěl vidět.
,,Kdo to byl? Povíš mi to?“
,,Nevím jak se jmenuje, ale setkal jsem se s ním už včera. Jak jsem si všiml, byl oblíbený u všech holek a kluků tady na škole.‘‘ Vzpomínal a poté mi řekl.
,,Tak to už vím, to je Takeo z 2. ročníku 1 třídy. Přezdívku má král, tak mu všichni říkají.‘‘ ,,Aha. Už chápu, proč mu dali takovou přezdívku. Ideálně se k němu hodí.‘‘ Dodal jsem sarkasticky.
,, Ty ho tedy máš rád, co?‘‘ Dodal s celkem trpkým úsměvem.
,,To teda nemám, jak sis všiml“
,,A proč, ne?‘‘ Zněla jeho otázka.
,, Tak ti to teda povím. Tyhle typy nemám rád, protože si jenom s každým hraje a nemyslí nic vážně.‘‘ při té odpovědi jsem se trpce zasmál.
,,To si ho překvapivě odhadl správně a znáš ho jen jeden den.‘‘ Na to jsem mu odpověděl,
,, Já ten typ znám už od základky.‘‘S lítostným výrazem řekl:
,, To sis musel zkusit. Mám jen jednu otázku. Proč máš naběhlé rty, když jsi byl jen v koupelně?‘‘
,,Políbil mě tam král, jak mu říkáte.‘‘ Nevypadal vůbec překvapený, když jsem mu to
řekl.
„Opravdu? To mě nepřekvapuje.“ potvrdil mi to.
,, Já už taky nejsem překvapený, když mě chtěl políbit už včera, ale to jsem mu nedovolil a kousl jsem ho za to. Dneska pro změnu ten polibek dokončil a sahal na můj zadek. Když se mi to nelíbilo, dal jsem mu facku ‘‘
,,To jsi dobrý, že jsi mu dal tu facku, alespoň dostal trochu zavyučenou, protože si s tebou neměl hrát.‘‘ překvapilo mě t, ale potvrdil jsem mu to kývnutím hlavy.
„ Ještě jednu otázku na tebe mám. Můžu se zeptat?‘‘
,,Klidně se zeptej, nic před tebou nebudu tajit.‘‘ Zněla má odpověď,
,,Tak moje otázka zní. Jsi na kluky?‘‘ Na to jsem mu otevřeně odpověděl.
,, Jo jsem. Vím to už od základní školy. Vadí ti to?‘‘ Čekal jsem, že mě odbude. Ale odpověď, jaké jsem se dočkal, sem nečekal.
,, Fakt? To bych do tebe nikdy neřekl...‘‘,
„To asi víc lidí.‘‘ skočil jsem mu do řeči.
,,Nevadí mi to vůbec. Já neodsuzuji druhé za jejich orientaci.‘‘ Dodal k tomu.
,,To jsem nečekal. Jsem moc šťastný, že ti to nevadí.‘‘ Z té radosti, jsem mu dal pusu na tvář. On se na mě usmál. Ten výraz mě rozesmál. Za chvíli poté se ke mně přidal. Tak jsme se hodnou chvíli smáli společně, až jsme popadali dech. Otočil jsem se na hodiny, které byly pověšeny na mé straně. Byl nejvyšší čas, jak jsem podle nich zjistil, jít do školy. Jinak bysme přišli pozdě. Tak jsme se rychle oblékli, upravili své vzhledy a vyrazili jsme do budovy školy.

Už jsme byli u ní a každý jsme zašli do svých tříd. Bylo to jen tak tak.
Začalo zvonit na první hodinu. Vešla naše třídní a hned se nám představila.
,, Jmenuji se Vet Janai a jsem vaše třídní na celou dobu vašeho studia zde.‘‘ Protože to byl náš první den, tak nám rozdala naše rozvrhy a řekla nám, jaké budeme mít učitele. Ještě nám řekla číslo kabinetu, že je na konci této chodby. Proto, abychom věděli, kde bychom ji měli hledat, kdybychom se potřebovali na něco zeptat. Dodala ještě k tomu, že se můžeme zeptat svých senpai. V duchu jsem si řekl:
,,To se zeptám určitě Sakea, až se dostanu do pokoje.‘‘
Učitelka nám řekla, že je pro dnešek konec naší výuky. Po zvonění můžeme jít, kam chceme. Hodina skončila a já se šel podívat na učebny, ve kterých budeme mít dané předměty.. Vyrazil jsem do těch učeben. Když jsem nechtěně vrazil do jedné holčiny. Prohlédl jsem si ji, jestli se, něco nestalo. Když jsem neviděl žádné zranění, tak jsem jí omluvil a měl jsem v plánu jít dál. Ale chytla mě za rukáv a nechtěla ho pustit.
„Copak potřebuješ?“ Odpovědí na to mi bylo.
,, Líbíš se mi. Jak se jmenuješ a z jaké jsi třídy?‘‘