Začátek konce VIII.

Byl to pro něj vzrušující pocit znovu stát na vodě. Udělal prvních pět kroků, při tom poslednim zavrávoral a upadl. Nebylo to nedostatkem chakry v jeho chodidlech, nýbrž vlnami. Tato voda nebyla stála jako třeba jezero nebo rybník. Vlny a vlnky způsobovali pohyb, takže bylo jasné, že musí šlapat do míst, kde jsou vlnky minimální a pohybovat se rychle.
Zvedl se z vody celý mokrý a otřes si z obličeje slanou vodu. Teď už věděl, jak se má pohybovat, tak šlápl na vodu a začalo to. Byl to nádherný a podivně volný pocit.. Jakoby se prostě vznášel k oblakům. Byl už hodně daleko od břehu a od alba, jenže si toho nevšímal a běžel dál a dál. Něco ho napadlo!!!
Ještě předtím, než přišel do vesnice, kde se teď nacházeli a vlkastně ještě předtím, než bojoval se Sasukem-kun, tak ho jeden stařík naučil novou techniku. Techniku, která se mohla použít jen ve vodě. Ale nebyla to bojová technika, ale technika na prozkoumání okolí ve vodním prstředí.Měl jednu obrovskou výhodu! Nejenže měl větrnou podstatu, ale –už je to dlouho, co na to přišel- má i vodní podstatu. Takže vlastně uměl rasengan smíchat jak s větrem – rasenshuriken- jenže ho uměl smíchat i s vodou. Při smhání s vodou dostal rasengan podobu obrovského vodního víru.
Chtěl použít techniku, kterou ho naučil onen stařík. Tato technika zpočívala v tom, že člověk mohl ve vodě dýchat stejně, jako na souši a pohyboval se neuvěřitelně lehce. Navíc ani nepotřebujete světlo, abyste viděli pod hladinou, což bylo velká výhoda pro uživatele této techniky.
Naruto se zahleděl do vody, napřáhl ruce na znamení šipky a skočil. Jakmile se ponořil do vody, tak okamžitě „plaval“ směrem dolů k mořskému dnu. Němý jako ryba, říká se. Ale kdepak! Naruto slyšel v dálce změť pískání a pištění a troubení – hlasy ryb, nacházející se někde mimo jeho zorné pole.
Něco je špatně! Náhle mu připadalo, jakoby se topil, jakoby nemohl dýchat. Přestal teda plavat, už jenom klesal hlouběji a hlouběji..
Jenže pravda byla jiná,než si myslel. On mohl volně dýchat, ale prostředí bylo jiné a proto zazmatkoval, jednoduše zpanikařil. Každým okamžikem čekal náraz, který ho vzhledem rychlosti víru nejspíš poláme všechny kosti. Neutopí se, nerozmačká ho tlak – jednoduše zůstane ležet na dně, neschopný jediného pohybu. Bože, bude první člověk na světě, který zemře žízní na mořském dně.
Náhle ho uchopil další vír. Vytrhl ho z dráhy prvního a táhl ho stranou, mnohem rychleji, nežli předtím, jako by klouzal úzkým tunelem. Možná na okamžik ztratil vědomí, možná dokonce na pár hodin. Nebo si to jen namlouval?
Když se znovu rozhlédl kolem sebe, byl zcela na jiném místě. Pod sebou měl mořské dno, šedou pustinu.
Snil snad? Nebo snad umíral rychleji, než čekal?
Víření ustalo. Ve výšce si padesát stop nad mořským dnem dostal pád pod kontrolu, zastavil se a zadíval se dolů. Náhle mohl znovu dýchat.
Ale bylo tam však něco, co ho mátlo. Na první pohled to vypadalo jako tři tmavé body, uspořádané v šedém písku do tvaru rovnoramenného trojúhelníku. Teprve když začal pomalu klesat níž, rozpoznal tři postavy. Seděly tam tři staré ženy, obličeje od sebe, s dlouhými býlími vlasy, rozdělenými na zátylku do dvou copů. Copy byly navzájem svázané, napínaly se mezi jejich hlavami a přecházely jeden do druhého, takže se nedalo určit, kde začínají vlasy jedné a kde končí druhé.
Ženy seděly na nízkých stoličkách a před každou z nich stál kolovrátek. Naruto si promnul oči, protože nevěřil tomu, co právě teď a tady vidí. Naruto se vznášel asi čtyři mužské délky nad nimi.
Proč jsou ty tři k sobě otočené zády? Proč jsou spojené vlasy? A co k čertu tady dole vůbec dělají?