Začátek konce VII.

Druhý den častně ráno měli vyrazit na misi. Nebyla to tak úplně mise, jen měli Naruto a Sakura zkontrolovat a poohlídnout se mimo vesnici. Tak si připravovali výbavu na cestu. Naruto si s sebou zbalil ještě malý batůžek. Dal si tam svačinu výbavu a mnoho dalších věcí, ale jediné, co ho doopravdy zajímalo bylo album, které mu odkázala Bábi-Tsunade. Včera večer neměl čas si ho prohlídnout, tak doufal, že se do něj koukne během výpravy po okolí.
Album bylo v tmavě modré kožené vazbě. Tvarem je malé, ale zato pořádně tlusté. Rodiče si asi dělali snímky, kdykoli to bylo možné, napadlo ho. Ještě se na něj podíval a přitom se lehce pousmál a pak ho strčil k ostatním věcem do báglu.zapl horní zip a přehodil jedno ucho tašky přes rameno. Pak si stoupl k nočnímu stolku, kde měl postavenou fotku z mládí, kde byl on, Sakura, Sasuke a Kakashi-sensei, krabici dva dny prošlého mléka a svou ochranou čelenku ještě z dob konohy.Popadl čelenku, stoupl si před zrcadlo a uvázal si ji, co nejpevněji dovedl. Pak otevřel dveře, obul si boty a zamkl za sebou. Když vyšel z domu Sakura už na něj čekala.
„Dobré ráno, Naruto“ pozdravila ho ke krásnému dni Sakura. „Tak co, připraven vyrazit?“ usmála se na něj.
„To si piš, potřebuju po tom všem protáhnout svaly“ křenil se Naruto.
„Změna plánů! Hlídky říkaly, že se něco děje, tak k nám přiřadily ještě jednu osobu“Tlumočila tak, aby se na ni nějak neobořil, ale..
„DĚLÁŠ SI ZE MĚ SRANDU? A já se tak těšil, že konečně budeme spolu sami dva..“ svěsil naruto hlavu.
„COŽE SIS MYSLEL?“ Sakura ho udeřila plnou silou do hlavy. Když plnou silou, tak plnou silou, takže Naruto na malý okamžik omdlel. Sakura ho popadla a začala s ním házet sem a tam. Jenže to nezabralo tak mu jí lehce vlepila. Konečně otevřel víčka a posadil se.
Rozčilení z ní vyprchávalo pomalu, ale jistě. „Abych to dořekla“ odkašlala si, aby jí věnoval více pozornosti, což se ovšem nestalo. Vyčítal si, že právě propásl šanci dát jí pusu, i když obyčejnou. „Ten, koho nám přidělili je dívka, kteroiu znáš dobře a hlavně dlouho, takže bychom v sebeobraně i v útoku byli dobře sladěni. Přiřadili k nám ttiž Temari. Z jediného prostého důvodu. Jak už jsem ti říkala, než si mně přerušil, že jo?!? Tak mi hlídky zdělily, že se v okolí něco pohybuje kůli tomumáme také tuto misi.“ Jenže on jí vůbec neposlouchal, jen se na ni díval očima plnýma blaženosti. A jeho odpověď byla prostě „Hmm..“

Sešli se s Temari v předem určený čas a vydali se na cestu.
Po půl dni si řekli, že už mají hlad, tak si našli místečko poblíč vysokého a mohutněho dubu. Sedli si do trávy a rozbalili si svoje svačiny. Naruto si ale vytáhl svoje odkázané album a vydal se směrem od nich.
„Kam jdeš Naruto? Víš přece, že je nebezbečné potloukat se tu sám!“ napůl se ho zeptala, napůl mu přikázala Temari.
Naruto se ohlídnul přes rameno směrem k Sakuře a pohledem ukázal na album, jež držel v ruce, pak se otočil zpět a šel dál. Temari nasadila rozčilený výraz, ale Sakura jí vysvštlila oč jde: „Nech ho jít, nejde nikam daleko, jenom chce být nachvíli sám to je vše.“ I když Temari se zdála být nepřesvěčená, tak neargumentovala.
Naruto mezitím došel k jedné malé pláži pokryté malými oblázky. Sedl si na ně a zahleděl se na obzor. Slunce bylo nyní nejvýš na obloze. Otevřel album a se zájmem si ho prohlížel. Narazil na fotografii, u které mu málem vyhrkly slzy z očí. Na té fotce byl on jako malé dítě v porodnici v náročí Kushiny a vedle něj se do objektivu zubil jeho už mrtvý otec.
Když si album doprohlédl, tak ho odložil stranou. Teď se zas zadíval na odraz v moři.
Jestli ještě pořýd umím chodit po vodě? Usmál se, vstal a došel k okraji moře. Po moři jsem šel vlastně jen jednou, zavspomínal si. Nyní slaná voda omývala jeho kotníky. Šlápl na vodu