Za všechno může ona 2.série 07 - Jedna plánovaná večeře a nezvaný host

7. Jedna plánovaná večeře a nezvaný host

Ryuuji
Seděl jsem v kuchyni nad košem a škrábal brambory, Chidori seděla vedle mě a snažila se mi tahat slupky z koše.
„Kuš ty potvoro, slupky ne, jestli chceš brambory, uloupnu ti kus té oloupané!“
„Mňau!“
„Chidori!“
„Mňau!“
„Ježiši, tady máš kus a dej pokoj!“ Hodil jsem jí rezignovaně kousek brambory a dál se věnoval přípravě večeře. Pokaždé, když jsem loupal brambory, scéna byla stejná. Bože, opravdu jen já mám tak divnou kočku, která žere syrový brambory. Mezitím, co Chidu chroupala svůj příděl, šel jsem brambory opláchnout a rozkrájet. Byl jsem kousek od vchodových dveří, když zazvonil zvonek. Udělal jsem dva rychlé kroky a otevřel návštěvě.

Chidori
Bramboryyy…Mňam, vítaná změna od granulí. Jenže páníček je hrozně skoupej, lakomej, hamyžnej a bůhví co všechno, pořád mele něco o karbohydrátech a o tom, že je kočky nesmí. Pch. Zrovna jsem dochroupávala pracně vylouděné sousto když zazvonil zvonek u dveří, než jsem stihla návštěvu varovat o své maličkosti, páníček dveře otevřel. Ten pach mě uhodil do čumáčku – ÚTOOOOK!!!!

Ryuuji
„Ahoj Haruki, co ty tady.“ Přivítal jsem ho v otevřených dveřích. Nahodil úsměv.
„Ahojky Ryuuji, chtěl jsem tě alespoň na chvíli vidět a třeba dát nějaké pivko? Koupil jsem.“ Zvedl igelitku, kde měl několik plechovek. Než jsem stihl cokoli dalšího říct, vykulil Haruki oči a začal strašně řvát. Uvědomil jsem si, že mu Chidori visí na stehnech, pěkně přichycená drápkama. Kousat nemohla, měla stále v tlamičce kus brambory.
„Chidori, fuj, pusť!“ Rozkázal jsem. Nevěnovala mi ani špetku pozornosti, jen z tlamičky pustila bramboru a zoubky použila na Harukiho nohy. Viděl jsem, jak mu přes džíny prosakuje krev, nemohl se jí zbavit, mohl jen tancovat s nechtěným přívěskem, který opravdu ani při nejlepší vůli nešel sundat.

Nezumi
Měl jsem domluveno s Ryuujim, že se zase večer stavím a těšil jsem se na to jako malej kluk po tom, co se stalo ráno. Odpoledne mi přišla dokonce sms, že to budu mít i s večeří. Vyběhl jsem poslední schody a uslyšel hrozný ryk. Ten hlas jsem poznal, a proto jsem pořádně práskl do koní a utíkal, co mi nohy stačily. Vběhl jsem do bytu a začal se strašně smát. Uvnitř bytu tancoval Haruki super exotický tanec se zaseknutou Chidori, která mu prskala a syčela do rytmu kroků a Ryuuji stál opodál jako hromádka neštěstí a nevěděl co se situací. Chvíli jsem si ten pohled vychutnával, pak jsem šel k Harukimu a Chidori docela nešetrně strhl a přimáčkl si jí na hruď. Během chvilinky se uklidnila a v náručí mi začala příst. Zlatá kočička.

Haruki
Ta urputná bolest zmizela, když ze mě Nezumi tu kočku strhl, byl jsem mu v tu chvíli opravdu vděčný. Pane Bože, co to chovaj za tygra? To NENÍ normální kočka, ne prostě. Ale co tu vlastně Nezumi dělá? Odpověď jsem dostal.

Ryuuji
Stál jsem tam úplně bezmocný, Chidori byla jako posedlá ďáblem. V tu chvíli, kdy jsem chtěl také začít panikařit, přiběhl Nezumi a kočku odtrhl. Samou radostí jsem mu v skočil po krku a objal ho.

Nezumi
V jedné ruce jsem držel Chidu, když mi kolem krku přistál Ryuuji.
„Díky, díky, díky, já si nevěděl rady.“ Šeptal mi jen do ucha. Byl jsem neskonale šťastný, chytil jsem ho kolem pasu a vášnivě políbil. Nejen že necukl, dokonce mi začal nadšeně oplácet. Svět kolem nás přestal existovat, ani jsme nezaregistrovali, že Haruki vyklidil prostor a zmizel jako pára nad hncem.
„Copak je k večeři, lásko?“ Sladce jsem se na Ryuujiho usmál. On jen sklopil oči.

Haruki
Tohle bylo moc, oni se přede mnou začali voblizovat jak bůhví co. Tak je to pravda, opravdu spolu něco mají. Na Ryuujiho tedy evidentně nemám, ale tak stále dlužím Nezumimu tu ránu. A já se pomstím! Ale v první řadě bych si měl jít domů ošetřit ty stehna, vypadám, jako bych se popral se sekačkou na trávu. To bolelo, zatracená kočka!

Ryuuji
Usedli jsme s Nezumim ke stolu, naservíroval jsem hovězí steaky s americkými brambory. Chidori seděla v rohu a čekala na poslední sousto večeře, které náleželo jí . Nezumi se na mě jen culil.
„Pěkně vyklidil Haruki prostor, viď.“ Uculoval se stále víc.
„To ano, utekl a za všechno může ona.“ Podíval jsem se s láskou na tu naší černou potvoru.