Za všechno může ona 2.série 04 - Náhoda je blbec a Chidori to korunuje

4. Náhoda je blbec a Chidori to korunuje

Ryuuji
Pořád jsem se nemohl vzpamatovat z toho, co mi Nezumi řekl. Haruki je jeho bývalý? A kdo je potom ten Rin? A proč teda chodil s Yuuki? He? Heee??? No, nic sem nevymyslel a ještě jsem si spálil hranolky. No super, měl jsem dvě možnosti. Buď mít k večeři uhlí nebo skočit pro nové balení. Volil jsem druhou variantu a doběhl jen do večerky pro hranolky.
„Že já na tebe ale mám štěstí.“ Oslovil mě. Nadskočil jsem.
„Ha-Haruki! Ahoj. No jdu jen pro drobnost, ale co ty tady?!“ Znervózněl jsem.
„Pro hranolky, tak usilovně jsem přemýšlel nad tím, co máš doma za šelmu, až jsem je spálil.“
„No, to jsme na tom stejně, já mám taky večeři zuhelnatělou…“
„Tos tak myslel na mě?“ Mrkl po mě očkem.
„Rozhodně ne, přemýšlel jsem nad DŮLEŽITÝMI věcmi. S důrazem na to důležitými.“
„Myslím že kompenzace v podobě večeře nebo pozvání na drink za moje rozdrápané džíny a stehna je také důležitá.“ Jako by se mi chtělo..
„To ty kalhoty a stehna dopadly až tak zle?“ To není možný, Chidori přeci není tygr nebo lev nebo hůř..
„Jestli se chceš osobně přesvědčit.. Bydlím kousek, jen o dvě ulice odtud.“ Ajaj, rychle pryč.
„Ne, ne, pospíchám, opravdu mám hlad jak neplacenej herec.“ Snažil jsem se vykroutit.
„Neplacenej?“ Co na tom nepochopil?
„No jasně že neplacenej, placený se maj jako prasata v žitě.“ Chvíli kulil oči a pak se začal hlasitě smát. Na to jsem opravdu neměl náladu, rychle jsem zaplatil a zmizel.

Haruki
Je to opravdu zábavný a zajímavý chlapík. Jen jeho domácí mazlíček mě asi nemá rád. Pokud se té krvežíznivé bestii dá říkat domácí mazlíček. Docela rád bych tu potvoru viděl na denním světle. Tak snad někdy..

Nezumi
Už by to opravdu chtělo vymyslet způsob, jak se vrátit k Ryuujimu, nechci, aby to skončilo u jedné noci, nejde mi o sex s ním, jde mi o něj, chci ho, jeho tělo i jeho srdce.

Chidori
Co to v tom koši tak voní? No, nemám to v misce, ale tak zkusím to, třeba to přede mnou páníček jen schovává. Hamoun skrblíkovatej, lakomej.

Ryuuji
Běžel jsem s hranolkama co nejrychleji domů. Jednak jsem měl hlad a jednak jsem z Harukiho neměl dobrý pocit po tom, co jsem se dozvěděl, že je Nezumiho bývalý. Doufám, že takových chlápků nepotkám víc.
Když jsem otevíral dveře od bytu, nějak podivně drhly. Všude po podlaze bylo černo. Co se tu sakra stalo? Rozhlížel jsem se a stopy vedly od vchodových dveří k odpadkovému koši a odtamtud do mojí ložnice. A všude černé kočičí tlapičky.
„Chidoriiiiiiiiiii…!!!“ Ty zmetku černej, potvoro rozmazlená, vylez ať ti můžu vyprášit kožich!“ Začal jsem téměř hystericky hledat toho trapiče slušných lidí. Po chvíli pátrání jsem usoudil, že se asi stala neviditelnou, protože jsem jí nikde nenašel. Už jsem to pomalu vzdal, když jsem si všiml sotva znatelných otisků tlapek vedoucích ke koupelně. Ha! Mám jí. Vešel jsem do koupelny a tam na zemi zkroucená Chidori. Chytil jsem panickej záchvat, popadl kočku a honem s ní na veterinu, protože vypadala dost mrtvolně. Bože, snad bude v pořádku, mám o ní strach!

Nezumi
Už jsem pomalu zavíral ordinaci, když se rozdrnčel zvonek, až jsem nadskočil. Kdo sakra může otravovat v tuhle hodinu? Otevřel jsem a zkoprněl úžasem. Můj Ryuuji. Ale byl nějaký bledý. V ruce držel hadrovou Chidori.
„Co se stalo?“ Vyzvídal jsem už ve dveřích.
„Sežrala plech totálně zuhelnatělých hranolek, takhle jsem jí doma našel.“ Kníknul nešťastně.
„Polož jí sem, vypumpujeme jí žaludek, musí to z ní ven, pak jí píchnu injekci, měla by se z toho vyspat.“ Navigoval jsem Ryuujiho co má dělat. Měl jsem o Chidu strach, opravdu nevypadala dobře a Ryuuji strachem o ní o nic líp. Co to tu potvoru sakra napadlo jíst takovou věc? Co nejrychleji jsem jí ošetřil. Ryuuji jí objímal jako svůj největší poklad, pořád se celý klepal. Zkusmo jsem ho lehce objal. Divže se mi nezhroutil do náruče. Utěšoval jsem ho.
„Nechceš radši odvézt domů? Asi nejsi ve stavu abys řídil.“ Podíval se na mě utrápeným pohledem. Nečekal jsem na odpověď a táhl ho k jeho autu. Byl jak hadrová panenka.
„Jak-Jak se pak domů dostaneš ty?“
„O mě se nestarej, nechci aby ses někde vyboural, jednou mi pohled na tebe v nemocnici stačil a už to nikdy nechci zažít.“ Zajíkl jsem se při té vzpomínce, tehdy za to mohla ta slídivá husa Yuuki. Pohladil mě po ruce a víc se uvolnil na sedadle spolujezdce, něžně svírajíc Chidori. Chtěl bych být ta kočka, i když teda já bych spálené hranolky nesežral.

Ryuuji
Nezumi mě odvezl domů, opravdu jsem byl tak vyklepanej, že jsem sotva chodil. Chidori jsem si položil vedle svého polštáře a šel si udělat kafe.
„Dáš si taky?“ Otočil jsem se na Nezumiho
„A víš, že i jo?“ Souhlasil. Cítil jsem zvláštní úlevu a tak nějak nepopsatelný pocit štěstí. Proč, jsem přeci stále naštvanej.
Udělal jsem nám oběma kafe a zapnul zprávy v televizi.
„Pokud chceš, pomůžu ti uklidit ten černej bordel po hranolkách.“ Nabídl se Nezumi
„Ani nemusíš, hlavně si chci v klidu vypít kafe když už vim, že bude Chidori v pořádku.“ Opravdu jsem si potřeboval odpočinout, samotnému mi to tak dobře nešlo a Chidori byla K.O.

Nezumi
Byl jsem na vrcholu blaha, že nebyl Ryuuji tak odtažitý. Radši jsem nic nezkoušel, abych zase nevyfasoval leteckej den a jen v klidu seděl a koukal na zprávy. Asi v polovině jsem očkem mrknul na Ryuujiho. Byl naprosto tuhej. Miluju jeho spící tvář. Jen jeden polibek, nic víc. Musel jsem ho políbit. Trochu jsem si ho stulil do náruče a dál spokojeně koukal na zprávy. Přesně tak bych si představoval domácí pohodu s Ryuujim.

Ryuuji
Zaspal jsem ani nevím jak, ale když jsem se v noci probudil, abych vypnul televizi, spal Nezumi vedle mě a měl přese mě přehozenou ruku. Tak krásně hřál, neměl jsem to srdce ho budit. Jen jsem se k němu stulil zpět a vrátil se do říše snů, kde je všechno tak, jak má být.