Za všechno může ona 2.série 03 - Nekombinuj alkohol s kočkou a ex

3. Nekombinuj alkohol s kočkou a ex

Rin
Teda, budu si muset přečíst návod na tom uspávadle. Asi by se nemělo kombinovat s vodkou, protože to, co mi ten klučina předvedl, bylo opravdu číslo mého života. To nejhorší! Po tom, co jsem ho odtáhl na záchodky s víc než jasným úmyslem, jsem si ho posadil na záchod, aby mi někam nezapadl a začal mu rozepínat kalhoty. Už už jsem se chystal ‚stavět stan‘ když se předklonil.
„Chceš se u toho líbat?“ Zeptal jsem se ho. Přeci jen to bylo pro mě nezvyklé a on měl přeci spát! Nedostal jsem odpověď, kterou jsem očekával. Vlastně jsem nedostal vůbec mluvenou odpověď. Ta, kterou jsem dostal vypadala jako oběd promíchanej se snídaní a tankem piva. Ou, tak z toho nic nebude. Mizim.

Haruki
Šel jsem v baru na záchodky a tam leželo opřené, zubožené, pozvracené cosi.. Trochu jsem neznámému nadzvedl hlavu a hned byl známý. Byl to ten Ryuuji, co mě venku tak zaujal. On sem taky chodí? Mírně jsem ho propleskl – nic. Propleskl jsem ho víc – nic. Zkontroloval jsem mu zorničky, měl je jak fleky od maxi lihovky. Hmm, to nebude jen alkohol. Čapnul jsem ho pod křídlo a dotáhl k umyvadlu, kde jsem mu zajistil dostatečný příděl ledové vody. Probral se alespoň do takové míry aby mi sdělil adresu a pak vyklopil zbytek toho alkoholického zla. Odtáhl jsem ho tedy na uvedenou adresu.

Chidori
Šramotí klíče, to bude páníček! No, ale to není jen jeho vůně, tahle je divná. Pch, vůbec se mi nelíbí! Nevítané návštěvy by se měli vyprovázet rychle…

Haruki
Položil jsem Ryuujiho na pohovku a sám se chystal svalit do křesla. Nejsem žádné máslo, ale Ryuuji zas není žádné peříčko. Už už jsem dosedal do křesla, když mi zepředu skočila na klín chlupatá koule a zaryla mi drápy do stehen, vydávajíc nezvířecí zvuky. Dosedl jsem celou vahou a propadl se do útrob křesla. Budilo dojem tygří hračky – úplně rozpárané odspoda. Nemohl jsem se zbavit toho prskajícího přívěsku a zároveň se hrabat z křesla. Rozloučil jsem se s novýma džínama a dal přednost rychlému vyhrabání s pasti, pak až teprve jsem zkusil odtrhnout tu bestii. Nebyla v té tmě vůbec vidět, jen její rolnička posměšně cinkala. Jen co se ozval zvuk trhajících se džínoviny a ustoupila urputná bolest ve stehnech, vystřelil jsem z bytu jako raketa a nezapoměl bouchnout dveřmi. Sakra, co to bylo za zvíře?!

Chidori
Návštěvník vyprovozen se vší pečlivostí. Já mu dám, lézt do mého bytu. A bez dobrot! Pchh, to si ještě i páníček odskáče, smrdí..

Ryuuji
Druhý den, když jsem se probudil, měl jsem luxusní výlohu. Hlava mi třeštila a ten černej zmetek mi to taky neulehčoval. Obývák byl plný krve, kousků džínových kalhot a křeslo bylo na totální drť. S lítostí jsem se na něj podíval, opravdu nebylo levné. Co zas tý kočce přelítlo přes nos. Jako by to milejdy vycítila, šla do mé ložnice a začala drásat postel.
„Hej, co to děláš! Dost, nech toho! Dost, já tu postel ještě budu potřebovat! Slyšíš?! Nech toho, nebo z tebe bude chlupatej bezdomovec!!“ Nadával jsem
„Mňau!“ Dostalo se mi stručné odpovědi. Pak s naježeným ocasem odešla kamsi do útrob bytu. Sakra, co tý kočce přelítlo přes nos, vždyť má svoje škrabadlo. Po přesunu do obýváku jsem se na škrabadlo podíval. Nemělo vůbec původní tvar a spousta částí chyběla. Jak tohle dokáže udělat kočka se škrabadlem za pár dní?! Asi budu muset koupit nové. A nejlepší škrabadla se prodávají na veterině u Nezumiho, sakra!

Nezumi
Strašně se mi po Ryuujim stýskalo. Nevydržel jsem to a odeslal zoufalou sms.
„Kafe?“ Snad to zabere.
„Podepsat se neumíš?!“ Rychlá odpověď. Sakra, zapoměl jsem, že mám nové číslo.
„Chtěl bych druhou šanci.“ Snad pochopí.
„Pod podmínkou, že sebou vezmeš katalog škrabadel a nové křeslo!“ Zvláštní požadavek, proč křeslo??
„Souhlasím s podmínkami “ Hurá, jedu za tebou, lásko moje. No ale kde sehnat to křeslo?

Ryuuji
Nezumi se pozval na kafe. Odpuštění ho přijde draho! Když zazvonil zvonek, první byla u dveří hlídací, hrůzu pouštějící Chidori. Jak mávnutím kouzelného proutku přešla na nejvíc milou a roztomilou vítající Chidori. Jo, je to Nezumi. Líně jsem otevřel dveře. Měl v podpaží katalog škrabadel a před sebou tlačil úplně nové křeslo. On to vzal doslova! No, křeslo se nikdy neztratí.

Chidori
Á, nové škrabadlo…

Nezumi
Do bytu jsem vstupoval se smíšenými pocity. Neřekl ani ‚fň‘ a nechal mě dostrkat křeslo na místo původního. Chidori do něj hned zaryla drápky. Koutkem oka jsem zaznamenal pohyb a pak jen slyšel vzteklé syčení. Na Chidori přistála mokrá utěrka.
„Vypadni od toho novýho křesla, ty rozmachlanej zmetku, další už nezničíš!“ Vztekal se Ryuuji. Byl tak sladkej. Aniž bych se kontroloval, byl jsem skokem u něj a planýroval jsem mu ústa. Vysloužil jsem si za to ránu mokrou pánvičkou. To bolelo.

Ryuuji
Nezumi mě zkusil líbat, ale dostal jednu dobře mířenou, tak dal klid a přijal kafe. Seděli jsme vedle sebe mlčky, když mi začal zvonit telefon.
„Prosim.“
„Ahoj, tady Haruki, jak ti je?“
„Ehm, prosím?“
„No jak ti je se ptám. Včera jsi byl v baru úplně na plech, odtáhl jsem tě domů.“
„Argh, díky. No upřímně si vůbec nic nepamatuju.“
„To buď možná rád.. Prosimtě, co chováš doma za šelmu? Přišel jsem o kalhoty a místo stehem mám divže ne nudličky do polívky, pěkně najemno nasekaný.“
„Cože?!“
„No, něco po mě u tebe skočilo, prskalo to jak papiňák a rvalo mě to jako bojovej tygr.“
„Jejda, omlouvám se, to byla moje domácí kočka.“
„Jsi si jistej, že to není křížený něčim ostřejšim?“
„No, snad ne. Promiň, musim končit, mám návštěvu.“
„V pořádku, jsme jsem se chtěl zeptat jak ti je. Návštěvu upřímně lituju při tý tvý šelmě.“
„Jasně, díky za odtah a za starost, Haruki, měj se.“ Položil jsem telefon a otočil se na Nezumiho. Byl bledý a nehybný jako socha.
„Haruki?! Kdo je Haruki?!“ Probodával mě pohledem.
„Jeden fajn člověk, včera mě odtáhl domů, když jsem v baru zkolaboval, někdo mi dal asi něco do pití.“ Proč ho to zajímá??
„Jak vypadá?“ Nezumimu z oči sršely blesky.
„No. Nijak extra vysokej, blond, hnědé oči…“
„S tim už se nikdy neuvidíš! Nechci, aby ses s ním stýkal!!“ Vyletěl jak čertík z krabičky.
„Cože?! Chceš mi rozkazovat?“ Vyletěl jsem i já.

Nezumi
Tak tohle jsem přehnal. Poznal jsem to. Ryuuji byl úplně rudej vzteky. Sakra. Kde mohl narazit na Harukiho? Tu děvku s chobotem místo díry? Nesmí se mému Ryuujimu dostat do trenek! Nesmí!
„Promiň, to jsem přehnal, jen žárlím. Ale Harukiho znám, je to můj bývalý.“ Zvedl jsem se k odchodu a nechal za sebou udiveného Ryuujiho. Ten pohled mě ničil, ale nechci ho vystavit tomu nadrženci.

Ryuuji
„Promiň, to jsem přehnal, jen žárlím. Ale Harukiho znám, je to můj bývalý.“ Jediná věta.
Eeeeeeehh???