Za všechno může ona 2. série 06 - Nesmíš dát první ránu

6. Nesmíš dát první ránu
Nezumi
Naše překažené intimčo s Ryuujim už bohužel nenavázalo, navíc mi byla připomenuta ordinace. I když jsem opravdu hodně moc nechtěl, jel jsem. Ale nejdřív jsem Ryuujiho musel chytit do své náruče a políbit ho. Chyběla mi chuť těch rtů.

Ryuuji
Líbal mě! Líbal mě! A já se nechal! Co nechal, mě se podlamovaly nohy slastí! Chtěl jsem trochu víc, Nezumi byl pro mě jako magnet. Chytil jsem ho rukama kolem pasu a víc se k němu natisknul. Ani sám nevím, kde se to ve mně vzalo, Nezumi mi jen zasténal do rtů, až jsem se celý vzrušením otřásl a zaznamenal dalšího zůčastněného. Doufal jsem, aby si ho Nezumi nevšiml, ale on evidentně všímavý byl. Aniž by přerušil polibky, přesunul svojí ruku na moje kalhoty.

Nezumi
Stál mu. Bože, to byla pro mě nejlepší odměna. Musel jsem mu na kalhoty nasměrovat ruku a pohladit ho přes látku, byl tak sladký. Nebránil se a já to bral jako signál, pomalu jsem začal kalhoty rozepínat. Hezky pomaličku, mučivě. Ryuuji se ani nehnul. Kalhoty jsem rozepnul a stáhl mu je ke kotníkům. Rychle jsem vyhodnotil vzdálennost a pak Ryuujimu podkosil nohy.

Ryuuji
Než jsem se nadál, měl jsem kalhoty u kotníků a postrádal pevnou půdu pod nohama. Dopadl jsem zádama na pohovku. Přistání do měkkého, zatímco Nezumi mě následoval a spojil nás v jednom polibku. V celém těle mi hořelo vzrušení, jak já jsem tohle potřeboval! Nezumi mi přes hlavu přetáhl triko, které mi u zápěstí zamotal tak záhadným způsobem, že jsem byl jak v poutech. Pomalu se ústy sunul po mém krku přes moje bradavky a bříško. To, že se nikde nezdržoval nijak dlouho bylo strašně mučivé. A pak – mi ho vzal do úst.

Nezumi
Chtěl jsem cítit jeho vůni, jeho chuť, ale věděl jsem, že teď s ním nechci spát, nesměl jsem to uspěchat. Opatrně a pomalu jsem ho lízal po celé delce, v ruce masírujíc kulatý poklad. Byl na nich úžasně citlivý, tak jsem kůži vzal mezi rty a rejdil po ní jazykem. Trochu zavzdychal a začervenal se. Vrátil jsem se k jeho špičce a trochu jí olízl. Zavzdychal víc. Pojal jsem ho do pusy tolik, kolik bylo v mých možnostech. Celý se prohnul v zádech. Chtěl jsem ho slyšet sténat, chtěl jsem ho vidět stříkat. Přidal jsem na tempu, zarážel si ho na maximum do krku a občas dráždil jazýčkem, masírujíc mu varlata. Trochu jsem tomu pro větší požitek dopomáhal rukou. Ryuuji se snažil steny dusit, ale při jemném cukání jeho penisu, kdy já cítil, že přichází, vykřikl. Jeho tekutina mi pokropila obličej a já byl šťastný.

Ruuji
Udělal jsem se! Já se udělal z kouření od Nezumiho. Nechal si ode mě postříkat obličej, teklo mu to po tváři dolů a budilo to neskutečně erotický dojem, neodolal jsem a musel jsem mu to z tváře slíznout. Vrhl se na mě a začal mě hladově líbat. Vychutnal jsem si svojí chuť v Nezumiho ústech, cítil jsem se tak uvolněný a spokojený. Pomalu se mi začínala klížit víčka. Natáhl jsem ruku k Nezumiho kalhotám.
„Nezumi, ty..“
„Ne, už opravdu musím do ordinace, jen jsem tě tu nechtěl nechat tak napnutého.“
„Přijdeš večer?“ Zrudl jsem při té otázce, ale chtěl jsem pokračování, ač jsem to nechtěl přiznat nahlad.
„Přijdu.“ Slovo, které mi proslunilo celý den.

Chidori
Dočkám já se toho škrabadla? A co snídaně? Halooo, tady domácí mazlíček, neignorujte mě!! A prosím vyměnit píseček!

Nezumi
Vpráci jsem se vznášel jak včelka nad květinkou, celý šťastný. Ryuuji bude můj, Ryuuji bude můj. Zž mi z toho bylo do zpěvu. Ovšem ne na dlouho, vešel Haruki.

Haruki
„Co máš s Ryuujim?!“ Šel jsem na něj přímo.
„To co ty nikdy mít nebudeš.“ Troufálá odpověď, začínala se mi dělat rudá mlha před očima.
„To nemyslíš vážně, to bys neudělal!“ Nemohl ho přeci dostat do postele, to ne!
„A když ti řeknu, že už udělal, ale v opačné pozici?“ Zahrával si s mýma nervama. Než mi došel význam slov.
„Cožeeee??“ Nezumi? Ne! To určitě ne, musí kecat. On se přeci nikdy nenechal. I když to by znamenalo, že je Ryuuji -ten horní-, což by mi samozřejmě vyhovovalo. Trochu jsem se pousmál. Nezumimu asi došlo na co myslím a trošku zrudnul. Tím byl ještě sladší než jsem si ho pamatoval.
„Prostě se od něj drž dál, Haruki, víc nechci.“
„A co když ne, Nezumi?“ Plesk, deformoval se mi úsměv. On mě uhodil?!
„Za tohle..,“ plivnul jsem mu krev k nohám, „..zaplatíš! A hodně draho!“