Za všechno může ona 2. série 05 - Rychle kuj železo, dokud je žhavé

5. Rychle kuj železo, dokud je žhavé

Nezumi
Probudil jsem se a vedle sebe cítil teplo. Stočil jsem tím směrem svůj pohled. Jak rozkošné. Jeden by netušil, že kočky tak hřejou. Pohladil jsem Chidori za ouškama a víc se přitulil k Ryuujimu, dokud jsem měl šanci.

Ryuuji
Cítil jsem na gauči pohyb a začal se probouzet. Měl jsem strašnou radost, když jsem viděl Chidori, vypadala v pořádku. A hladil jí – Nezumi! Co ten tu dělá? Asi sem byl moc šokovanej včera, že mi bylo všechno jedno. Myslel jsem, že to, že spím u něj stulený je jen sen a ono ne, ona to byla realita. Nevěděl jsem, jak se zachovat. Nechtěl jsem, aby odešel, ale ani jsem nechtěl přestat trucovat, dokud nedostanu vysvětlení.

Chidori
Probrala jsem se v ložnici a bylo mi strašně zle. Tak teď je mi jasné, že nic černého, chroupavého z koše už žrát nebudu. Pomalu jsem se ladně začala protahovat a nasála vůni bytu. Byl tam! Byl! Hnala jsem tryskem do obýváku a skočila šipku rovnou na něj. Jak mě se stýskalo. A kde jsou dropsíky a granulky?

Nezumi
Ryuuji se už probral a beze slova na mě zíral.
„Dobré ráno.“ Přivítal jsem ho do nového dne a sehnul se pro letmý polibek. K mému překvapení jsem nedostal pánví ani jiným tvrdým předmětem, jen přivřel oči. Celý jsem se tetelil blahem
„Dobré.“ Zabručel. Takovej sladkej medvídek.
„Nezumi, já nechci, abys to bral nějak zle, ale opravdu se mi nelíbilo jak ses zachoval, nevím, co si o tom myslet.“ Podíval se na mě pronikavým pohledem. Z druhé strany mě probodávala Chidori.
„Miluju tě a nechci aby nám cokoli stálo v cestě.“ Šel jsem rovnou s kůži na trh. Ryuuji se jen podezíravě podíval, ale to už jsem ho zablokoval svým tělem a zabořil svůj nos do jeho krku, musel jsem nasát jeho vůni, kterou tak miluju. Asi si dám v ordinaci dneska dovču. Ryuuji jen mírně ztuhnul, ale neuhnul. Objal jsem ho jak chobotnička a nic víc nezkoušel. Musel jsem mu přeci dokázat, že to myslím vážně.

Ryuuji
Nezumi mě objímal a já se nehýbal. On se mi vyznal! Nevím, jestli cítím to samé k němu po tom všem. Nejsem si vůbec ničím jistý. Teda jedním jo, teď je mi dobře, teď to není sen. Ale je to láska?

Haruki
Musel jsem ho vidět. Ještě pořád jsem si pamatoval kde bydlí. Do baráku mě pustila jeho sousedka, po schodech jsem rychle vyběhnul a už stál před jeho bytem. Zazvonil jsem. Chvíli se nic nedělo a pak to za dveřma začlo bublat a syčet.
„Chidori, nech toho, fuj!“ Slyšel jsem známý hlas. Mráz mi přeběhl po zádech, další chvíli se nic nedělo krom prskání. Pak i to ustalo. Po chvíli se začaly otevírat dveře. Nejdřív jsem zahlédl opravdu malou černou kočičku se sklopenýma ušima, vyceněnýma zubama a pohledem vraha. Tak tohle je ten drápající tyran? Velikost nic moc, efektivita sto procent ze sta. Zvedl jsem oči abych přivítal obyvatele bytu.
„Aho... Eeh?! Nezumi?!“ Šok

Ryuuji
Ležel jsem částečně pod Nezumim, částečně vedle něj a nechal se hladit a lehce líbat na kůži. Víc si nedovolil. Přesně v nejlepším, kdy se vzal mou tvář do svých dlaní zazvonil zvonek. Kdo to sakra mohl být? Nechtělo se mi z tepla Nezumiho náruče a ta jsem zůstal ležet. Chidori mezitím zaujala své postavení a pouštěla hrůzu. Nezumi se líně zvedl, chytil Chidu a otevřel dveře.

Chidori
Kdybych mohla, tak ty dveře prorazim a tu osobu za nima rozsápu na ještě menší nudličky než posledně. Je táák moc nesympatickej! Nejradši bych si udělala škrabadlo z něj. Se tu chudák jedna kočka nadře aby měla dva páníčky a teď aby do toho lezl nějakej ňouma, co ani pamlsky nenosí, to určitě!

Nezumi
„Ahoj, Haruki, potřebuješ něco?“ Měl krásně vykulenej výraz a já si užíval ten pocit.
„Nezumi?! Co ty tu!“ Vykřikl.
„Bydlim.“ Věnoval jsem mu sladký úsměv a zabouchl dveře.

Haruki
„Bydlim“ Usmál se a zabouchl mi dveře. No, bydlíš.. Zatím.. Ale na jak dlouho? Ja toho kluka chci! Ale že u něj najdu Nezumiho, to mě nenapadlo ani v nejhorší noční můře. Navíc jak se mám dostat přes tu černou hlídací bestii? Nezumiho si evidentně oblíbila. Sakra!