Za všechno může ona 2.série 01 - Dopad je vždy tvrdý

1.Dopad je vždy tvrdý

Chidori
Málem jsem tenkrát nestihla uskočit, když se za mnou na zdi ozvala možná až moc hlasitá rána. Docela to bolelo do oušek. Uraženě jsem tu věc na zemi očmuchala, dloubla do ní packou a uraženě jí zakopla do kouta. Takové šoky po ránu teda ne, děkuji.

Ryuuji
Nevěděl jsem v první chvíli, co si mám myslet, když Nezumi po vykřiknutí jména Rin zbledl, následně zčervenal a pak hodil mobilem takovou silou o zeď, že letící telefon sebou málem vzal tu ubohou kočku. Uskočila jen těsně a nepřátelsky zaprskala. Mobil seznámení se zdí nepřežil. Bylo mi toho nového dotykáče líto, ale tak byl to Nezumiho telefon. Ten jen zběsile vedle mě dýchal a ani to, že jsem ho hladil po zádech, nijak nepomohlo. Vztekle vylezl z postele a začal se oblékat.
„Kam jdeš, Nezumi?“
„Musim si něco zařídit, zavolam ti.“ A odešel. Jak mi zavolá, když jeho telefon leží rozloženej u mě v koutu ložnice??

Nezumi
No rozzuřil mě ten idio neskutečně! Taková krásná noc s Ryuujim a pak taková ledová sprcha. Naštvaně jsem hodil s mobilem do kouta a v duchu se s nim loučil, takovou ránu opravdu nemohl přežít. Nevěděl jsem, jak to s Rinem budu řešit, byl jen jednorázovka, bokovka když jsem chodil s jeho praštěnou sestrou. Musím to nějak vyřešit, nechci přijít o Ryuujiho!
„Musim si něco zařídit, zavolam ti.“ S temito slovy jsem vystřelil z Ryuujiho bytu, teda pokusil jsem se vystřelit, ale můj bezhlavý let mi zkomplikovala ta černá potvora, co mě nechtěla bez úplatku pustit. Chtě-nechtě, musel jsem jí podplatit a pak až opustit byt. Utíkal jsem, kam mě nohy nesly. Přece tahle situace musí mít nějaké řešení!

Chidori
Ani dneska neměl průchod zadarmo, jsem na sebe hrdá. A teď hezky hupky dupky k páníčkovi do pelíšku.

Ryuuji
Ležel jsem a koukal do stropu. Kdo je Rin? Proč to Nezumiho tak vyděsilo? Proč tak reagoval? A kdo ten bordel co býval mobilem uklidí? Přetočil jsem se na břicho, protože zadek mě od toho kolíku ještě trochu bolel. Bohužel pravá strana nebyla dobrá volba, tam už si ustlala Chidori a dala mi prskáním najevo, že na ní si teda opravdu lehat nemam. Tak sakra, je ta postel moje nebo tý kočky?! Šel jsem si radši dát sprchu, abych ze sebe smyl pot. Sice jsem tím smyl i Nezumiho vůni, ale tak co, budou snad další příležitosti. Připadal jsem si jak zamilovaná puberťačka. A teplá k tomu. Oj, Bože, Bože, to jsem dopadl. Ale pokud moje spřízněná duše je muž stejně jako já, tak se holt nedá nic dělat. Přitahuje mě, sex taky není problém. Jo, to půjde!

Rin
„Rin?!...“ Ozvalo se z mobilu a pak jen rána a to protivné tů..tů..tů.. Hm, asi se naštval. Vypadá to, že s někym byl, moc nemluvil. Neodpustím mu to, co udělal mojí sestřičce. Pomsta bude sladká

Ryuuji
Nezumi mi nezavolal. Už to bude týden a nic. Jsem z toho celkem vydeptaný. Zavolat mu nemůžu, v ordinaci si vzal dovolenou, nevim kde má byt. Sakra!

Nezumi
Myslím, že jsem vychladnul a že je čas na zařízení nového čísla. Ryuujimu jsem se také dlouho neozval, doufám, že se nebude zlobit. I když, já bych sám se sebou za tohle asi nemluvil.. To si budu muset určitě nějak vyžehlit.

Chidori
Když zazvonil zvonek, hned jsem byla za dveřma a výhružně vrčela. Pak jsem ale poznala tu vůni a začala nadšeně mňoukat, byl to on! Ach, moje milovaný dropsíky a keksíky. Honem, páníčku, otevři, mám chuť!

Ryuuji
Někdo zazvonil, ale já tomu nevěnoval pozornost. Chidori jako vždy za dveřmi pouštěla hrůzu, ale pak začla nadšeně mňoukat. To mohlo znamenat jen jediné – Nezumi! Nejistě jsem se zvedl, nevěděl jsem, jestli chci otevřít.

Nezumi
Postával jsem za dveřmi už docela dlouho, poslouchajíc tu chlupatou kouli, jak se snaží prosápat dveřmi. Nikdo ale neotvíral. Svěsil jsem hlavu a nechal na klice povešenou tašku s dárečkem a jednou rudou růží. Vím, že to kytka nespraví, ale kvetinou nezkazíš nic a já Ryuujimu nějak musím vysvětlit, že to bylo nedorozumnění.

Ryuuji
Počkal jsem ještě tak 15 minut od doby, kdy se uklidnila Chidori a pak pomalu vykoukl kukátkem ven. Nikdo tam nebyl. Pomalu a opatrně jsem otevřel dveře. Na klice visela taštička a z ní trčela rudá růže. V jiném okamžiku by mi to přišlo milé, ale s ohledem na situaci jsem jen kytku hodil na stůl a nakoukl do taštičky. Bylo tam perníkové srdce a nápisem „Miluji tě“ a lístěček s telefonním číslem. Nechal jsem to ležet na stole a vrátil se do postele. Zítra mě v práci čeká těžký den.

Chidori
Páníček s něčím šustil. A nechal to na stole. To je výzva? To se zjistí! Á, sladké, to já ráda a pokud si to můžu i sama vybalit – proč ne..

Yuuki
Zase jsem tady, fakt se mi po tom pruhovanym pyžamu nestýskalo. Soudce na mě koukal celkem divně, ale právníka jsem měla luxusního, tak tu naštěstí nebudu trčet tak dlouho jak jsem se bála. Super, zatím je čas vymyslet nějakej plán. Musim se tý teplý krysy zbavit. A toho svalovce, co ho Nezumi rozpálil trochu zchladit!