Za všechno může ona 2 - Pomalu, ale jistě

2. POMALU, ALE JISTĚ

Ryuuji
Zdálo se mi o něm, nechápu. Musel jsem si dát ledovou sprchu. Myslím, že je hodně znát to, jak dlouho už sem si nevrznul, měl bych obrazit nějaké bary a zbavit se napětí. Je pátek, to půjde, v práci mám jen do půl třetí.

Nezumi
Doma opět panuje tichá domácnost, že to Yuuki pořád baví. To ale znamená, že dnes večer se musím zabavit sám, Haruki je v práci. Co s večerem? Asi nějakej bar, trochu se lupnu do nálady a pěkně do očí tý semetrice doma řeknu všechno. Taky už jí mám plné zuby a toho sexu s ní. Pořád by jen byla dole a do zadku mi to nedovolí, prej to bolí. Pf, tak k čemu ženský jsou? Rozhodnuto! Do baru!

Chidori
Nechápu co páníček vyšiluje. Běhá tu jen v trenkách a něco urputně hledá. Kouká všude. Naprosto nepochopitelně sebou v ložnici praští na zem a souká se pod postel. Co asi hledá v mých pokladech. Po chvíli štrachání vytáhně měkký balíček. Jo, s tím jsem si hrála včera. Rozbalí balíček a on má najednou dvě části. Zvláštní.
„Chidoriiiiii!!!!“ Rozlehne se celou ložnicí. „To jsou moje ponožky, s těma si nehraj!“
Ponožky? To jsou tak důležité, že je nesmím uklízet pod postel? Kouknu očima na páníčka. Vzdal to, hodil na sebe zvláštní oblečení a než jsem se stihla připlést pod jeho nohy, už byl pryč.

Ryuuji
Ta zatracená kočka mi zatáhla ponožky. Ne že bych si na některé věci nezvykl, ale když je hledám, rád bych je našel v šuplíku, kam jsem je původně uklízel. Vydal jsem se do baru poblíž, abych to pak domu s případnou slečnou neměl daleko. Snad bude dneska dobrej úlovek. Teda v 11 večer bych to čekal víc rozjeté. Usedl jsem na barovou stoličku a objednal si něco ostřejšího. Pěkně to začíná. Obhlížel jsem parket a všiml si pár pěkných kousků. Po půlnoci jsem měl na krku už slušnou opičku a neznámou slečnu, která vypadala více než povolně.
„Dovolíš, zlato, ještě si odskočím, než půjdeme?“ A opřel jsem si svůj úlovek v koutě, kde jsem doufal, že mi ho nikdo nevezme. Utíkal jsem na toalety abych se nezdržoval, přeci jen slečna neměla zrovna pevné stání. V těsné uličce jsem do někoho vrazil.
„Pardon..“ Zahuhlal jsem a už pospíchal dál.

Nezumi
Teda dneska to tu není nic moc, čekal jsem víc, doufam jsem , že tu budu moc upustit páru a né být škrobený jako v ordinaci. V úzké uličce do mě někdo vrazil.
„Pardon..“ Ozvalo se hlasem, kterej dával najevo, že je vlastně moje chyba, že mě trefil. Otočil jsem se po něm. Byl mi povedomý, ale nevěděl jsem odkud.

Ryuuji
Cestou ke své vyvolené pro dnešní noc jsem cítil oči v zádech. Nevěnoval jsem tomu pozornost, ovšem té ruce na mém zadku už ano. Zprudka jsem se otočil a koukal do očí, schovaných za slunečními brýlemi. Zvláštní, ale ne nemožné. Nachystal jsem si svůj pravý hák a chystal odplatu. Uhnul. Nechápal jsem jak, ale uhnul. Ještě mi stihl vlepit hudlana, že sem viděl svatý a postrčil mě zpět do místnosti, kde jsem opřel svůj objekt zájmu. Kde jsem jí opřel, tam jsem jí taky našel. Popadl jsem jí a nesl domů. Štěstí!

Nezumi
Neodolal jsem a políbil ho. Ty rty chutnaly tak zajímavě. Táhlo to z něj sice alkoholem, ale to přece dělá lidi povolnější. Věděl jsem, že na tohle jen tak nezapomenu. Jedna pusa, nezapomenutelná. Vrátil jsem se na bar a dál se věnoval tomu blonďatému klučinovi, kterého jsem doufal dnes pořádně ukojit. Po chvíli už jsme na záchodky šli spolu.

Chidori
Když zarachotily klíče v zámku, běžela jsem páníčka přivítat, ale to co sebou táhnul mě dokonale odradilo. Bylo to velké, divné a páchlo to tabákem, alkoholem a něčim, co štípalo do mého citlivého čumáčku. Dala jsem najevo nesouhlas. Jak zvukem, tak poškrábáním kotníku té kreatury. Ničeho si nevšimla, je divná. Páníček jí odnesl do naší ložnice a zavřel se tam s ní. Kde budu spát já – to se nezajímal. Však počkej, to bez trestu nebude.

Ryuuji
Dalo dost práce jí dotáhnout domu a Chidori se tedy zaručeně nelíbila. Nu což, hlavně, že splní svůj účel. S touto myšlenkou jsem se s ní zavřel v ložnici a předvedl dokonalého kance. Druhý den ráno, když jsem se vzbudil, už tam nebyla, zato vedle mě spala Chidu. V obýváku bylo na zemi trochu krve. Nechápal jsem to a prohlédl Chidori, jestli si náhodou neublížila. Byla v pořádku, tak odkud ta krev? No, pokud nebylo zraněné moje koťátko, dál jsem to neřešil, vytřel a užíval volného víkendu s Chidu a prázdného pytlíku mezi nohama, jak přijemný to byl pocit. I když po té dlouhé době mě trochu bolely kulky.

Chidori
Ráno vykoukla rozcuchaná hlava a proklouzla do obýváku. Vypadala zbědovaně a nevoněla. Rozhlédla se po bytě a pak začala prohledávat šuplíky. To chtěla jako krást? Než jsem si to uvědomila, už jsem jí zarývala drápky do odhalených lýtek. Asi to bolelo a podle krve všude okolo asi né málo. Milá slečna se rychle obula a vypadla z bytu. Tak to má být, Mňau!

Neznámá hadrová panenka
Co tohleto bylo?! Chtěla jsem jen malou odměnu za to, co se mnou v noci prováděl. Ještě jsem nezažila nikoho s takovou výdrží a choutkama. Fakt se mi nestalo aby mi přitom někdo strkal prsty do zadku. No můžu být ráda, že mi ho tam nenarval rovnou. Když už jsem si myslela, že jsem v jednom šupleti našla úspory, ucítila jsem urputnou bolest v lýtkách. On tu má kočku?! Sbalila jsem si svých pět švestek a vrátila se domů.

Nezumi
Vrátil jsem se domu nad ránem. Klíče do zámku nepasovali a moje kurfy stály přede dveřmi.