Vzpomínka na Lásku 2

NOVÝ ZAČÁTEK
Naruto se vzbudil, někdo klepal netrpělivě na dveře. "No jo, už jdu." řekl otráveně a podrbal se na hlavě. Otevřel dveře. V nich stál Kakashi. "Kakashi sensei, co vy tu tak po ránu děláte?" zeptal se Naruto, se spací čepicí na hlavě. Kakashi zvedl obočí. "Co ty děláš v posteli!" vrátil mu to. "Můžu dál?" zeptal se, ale na vyzvání nečekal a sám se prodral dveřmi. Naruto zavřel a posadil se na židli. "Co to děláte? Nepřišel jste určitě jen tak." řekl Naruto. Kakashi se posadil na druhou židli a vzdychl. "Naruto, Sasuke zmizel. Odešel." řekl Kakashi a Naruto na něj dost zvláštně hleděl. "Naruto?" znejistěl. "To...to není možný, sensei." nevěřil. "Ale je, je to možné. Ve svém bytě nemá své věci, ani batoh, nic. Jen nepotřebné věci. Utekl za Orochimaru." řekl Kakashi a Narutovi zvlhly oči. "To, to nemůže být pravda." pořád nevěřil a díval se na krabici mléka. Kakashi se podíval do země. "To není všechno, Naruto." řekl a Naruto na něj pohlédl. Čekal, co může být ještě horší, než fakt, že je jeho kamarád pryč. "Dostali jsme od zvědů zprávu, že Akatsuki jdou po Sakuře." řekl Kakashi a Narutovi spadla čelist. "To, to ji musíme ale chránit, proč, proč jako po ní jdou? Co ji chtějí?" ptal se ho. "Nevíme Naruto, ale dozvěděli jsme se to až moc pozdě." řekl Kakashi. "Jak, jak to myslíte, sensei." zeptal se šeptem Naruto a bál se jeho odpovědi, po které přímo toužil. "Sakura zmizela." řekl opatrně a Naruto se zajíkl. "C-cože? Jak jako zmizela. Ona odešla s ním?" zeptal se. "Ne neodešla s ním, její věci jsou v domě rodičů. Ona, prostě zmizela. Máme za to, že ji unesli. Psi našli poslední stopu." řekl Kakashi a Naruto se zatvářil nechápavě. "Naruto, prohledávali jsme celej kout Konohy. Naposledy byla v parku na lavičce. Byl tam pach Sakury, Sasukeho, Itachiho a taky Kisameho." řekl Kakashi a čekal, jestli to Narutovi dojde. "To jako, že, Sakuru unesli?" zeptal se pomalu Naruto a Kakashi kývl. "Ano, unesli ji Naruto." řekl a Naruto stiskl pěst, až mu zbělaly klouby. "To, to jim neprojde." zavrčel. "Ano Naruto, neprojde, ale zatím, musíš být tady." řekl Kakashi pomalu. Naruto po něm hodil nazlobený pohled. "Proč jako?" zeptal se ho. "Protože, ať chceš, nebo ne, vždycky budeš mít v sobě zapečetěného démona, devítiocasé lišky a tu lišku, Akatsuki chtějí." řekl Kakashi. "to je tak ne fér, Kakashi sensei. To, to nejde. Já ji musím pomoct." řekl Naruto. "Naruto, ty jdi hledat Sasukeho, ne Sakuru." řekl Kakashi. "Proč jako?" zeptal se Naruto. "Protože si se Sasukem něco potřebuješ vyjasnit, Sakuru jdou zachránit Anbu vojáci." řekl a odcházel. "Naruto, slib mi, že půjdeš hledat Sasukeho." řekl a Naruto se na něj díval. "Naruto?" "Jo, půjdu hledat Sasukeho." rezignoval a Kakashi odešel.
Jak víte, Naruto, Shikamaru, Neji, Choji a Kiba šli hledat Sasukeho. Museli ho najít, neboť to Shikamaru dostal, jako chinin za úkol. Jak víme, Sasuke a Naruto se společně střetnou. Naruto mu poví, ať se vrátí domů. Že společně musí zachránit Sakuru. Sasuke neví, co se s ní stalo. Ale Když mu Naruto řekl, že ji Zajali Akatsuki, tak ho málem zabil a byl konec. Jak také víme, Naruta přišel zachránit Kakashi, který ho odnesl zpět, do vesnice ukryté v listí.
Naruto se probudil v nemocnici, kde na něj dohlížel Shikamaru. "Shikamaru?" podivil se Naruto. "No nazdar. Tobě to teda trvalo, chlape." zasmál se Shikamaru. "Jak jsem se tu dostal? Vždyť, bojoval jsem se Sasukem a...." nevěděl Naruto. Shikamaru se zasmál. "Zachránil tě Kakashi, prý tě našel na hladině a vedle tebe Sasukeho přeškrtnutou pásku." řekl a Naruto kýval hlavou. "Aha." špitl a seděl s rukama v klíně. Měl otevřená ústa a všechno se mu motalo v hlavě. "Naruto, asi bych ti to neměl říkat, ale...no zapomeň na to." rozmyslel si to Shikamaru a chtěl vstát. Naruto ho chytil za ruku. "Nějaké zprávy o Sakuře?" zeptal se ho. Shikamaru si vzdychl. "Neměl bych ti to říkat, zvlášť tobě, Naruto. Ale jsi můj kamarád a myslím si, že bys to měl vědět." Naruto nic neříkal a jen poslouchal. "Naruto, ANBU vojáci ztratili stopu. Jejich psi nemůžou vyčmuchat Sakuřin pach. Jakoby už neexistovala. Ztratili stopu někde v lese Yakuuzu. Jsou tam bažiny a mokřady. Nejspíš se propadli a nejspíš, já, nevím, asi je Sakura mrtvá, Naruto." řekl Shikamaru. Naruto vyskočil, chytil ho pod krkem a zavrčel. Shikamaru mu pohlédl do očí. Měl je rudé a vypouklé. Naruto měl tesáky a drápy. "Už nikdy mi neříkej, že je Sakura mrtvá. Já tomu nevěřím." zavrčel Naruto. Shikamarovi tekla z krku krev. "Naruto, pusť mě." zaskřípal Shikamaru. Naruto chvíli nepouštěl, ale přeci jen se zmohl a pustil ho. Skočil do rohu a začal bušit pěstí do zdi, která začala praskat a na které se tvořil krvavý flek, Narutovy krve. "Naruto,..." povzdechl si Shikamaru, ale věděl, že mu teď nic nepomůže. Vzdychl si a odešel. S rukama v kapsách míjel Kakashiho, který zahlédl jeho rány, po Narutových nehtech. Nic ale neřekl a šel dál. "Pokoj pana Uzumakiho." řekl Kakashi. Sestra kývla a ukázala na schody. Kakashi vyšel schody a zastavil se u pokoje s číslem 91. Zaklepal. Ozývalo se "Jsem takový hlupák!" Kakashi zavrtěl hlavou a otevřel dveře. Okamžitě chytil polštář, který mu mířil na hlavu. "Taky zdravím, Naruto. "řekl Kakashi a podíval se na lůžko, na které se snášely peříčka. Vlastně, všude v pokoji bylo, nečekaně bílo. V koutě Naruto bušil do zdi. Měl naprosto zkrvavenou ruku. Stále bušil a stále si nadával. "Co to blbneš, Naruto?" zeptal se Kakashi. "Jsem takový hlupák. Byla to jen ztráta drahoceného času. Kdybych nešel za tím blbečkem Sasukem, tak jsem ji mohl zachránit!" křičel Naruto. Kakashi nadzvedl obočí. "No tak, klid, Naruto." mírnil ho. "Ale ne! Žádnej klid nebude!"křičel Naruto a podíval se na něj, v očích stále rudý. "Naruto, klid..." zvážněl Kakashi. Viděl, že je naprosto mimo sebe. "Já ji zachráním. Ona není mrtvá!" křičel Naruto a vyskočil z okna. "Kruci." zaklel Kakashi a zmizel z pokoje.
Naruto běžel skrz vesnici, až ven. Běžel do lesa, kde byl naposledy vyčmuchán její pach. Naruto běžel tři dny a tři noci, v sobě stále démona, kterého měl v sobě od narození. Nevěděl si rady. Náhle, jako závan větru ucítil obrovskou chakru, nedaleko jeho. Nebyl to ani jeho učitel, ani nikdo jiný z konohy. Vypadalo to, že je to jakýsi démon. Naruto se ohlédl. Uviděl malou, nenápadnou, černovlasou dívku. Usmívala se na něj. Naruto ji pohlédl do očí, měla je černé, jako noc. "Kdo jsi?" zeptala se ho. "Jsem Naruto Uzumaki." řekl Naruto a začmuchal. "Kdo jsi ty?" zeptal se jí. "Já, jsem démon, kterého většina lidí nenávidí a kterého Akatsuki potřebují." řekla a Naruto se na ni podíval pozorně. "Tebe? Proč. Co jsi za démona?" zeptal se. "Ty jsi Kyuubi, že?" odpověděla otázkou. "Jsem ti hodně podobná." řekla. "To si teda nemyslím." štěkl. "Ale ano, taky mám v sobě devítiocasou lišku, ani bys nevěřil. Ovšem, moje je černá a málo kdo, ji má rád." řekla. "Hm,...dobře teda, neviděla jsi tu dva akatsuki, kteří měli s sebou tělo holky. Ta holka je moje kamarádka, má růžové vlasy." řekl a Dívka očividně přemýšlela. "Ani nevím, jen si pamatuju, že někdo v bažinách byl, potom ale zmizeli. Asi nějaké tělo měli." řekla a Naruto zavrčel. "Nepamatuješ?" "Ne, spala jsem. Bylo to, myslím že před pěti dny, kdo by si tohle měl pamatovat?" řekla a šla k němu. "Víš, já tě nenávidím." přiznala. "Proč?" nechápal. "Protože jsi mi vzal hračku a ještě tě při tom zavřeli do tohohle těla." řekla. "Ty máš tak co říkat, ty taky zrovna nejsi volná." řekl. "Jo, to máš pravdu, ale ona mě alespoň pustí vícekrát k vedení, než tebe, ten klučina." řekla. "Ale, prosím tě, jsi tak hnusná." řekl. "Mám tě plný zuby, jdeš mi na nervy." řekla a uhodila ho tak silně, že Naruto odletěl pryč. Naruto to vůbec nečekal. Letěl pryč. Spadl na větve a na kmeny stromů. Když konečně zastavil, zůstal ležet na jedné veliké větvi a byl v bezvědomí. "Hlupáku." řekla a otočila se k odchodu. Našla si nějakou jeskyni, kde ze sebe doslova ztrhala lidské maso. Najednou z malé holky byla veliká, černá, devítiocasá liška. "Ty jsi ale hloupá." řekl kdosi. Liška se podívala po hlase. Kolem ní stáli na mocných, kamenných podstavcích lidé v pláštích. Pláště byly černé, s červenými obláčky. Začali vytvářet pečetě a liška začala mizet.
Naruto se opět probudil v nemocnici, nyní měl na sobě provazy, různé hadičky a přístroj, který mu pomáhal dýchat. "Co to je?" zeptal se, ale nikdo u něj nebyl. Nevěděl, co se to s ním děje. Hlava mu velice pulzovala a bolelo ho celé tělo. Podíval se do stropu a viděl další hadičky. Někdo otevřel dveře. Naruto se po něm podíval. Do jeho zorného pole přišla Hinata s květinou. "Ahoj, Naruto-kun." špitla a zčervenala. Položila mu květinu na jeden z přístrojů. "Tolik si nám nahnal strach, Naruto. Málem jsme přišli pozdě." řekla nesměle. Naruto zachraptěl. "Cože? Jak to myslíš." zeptal se. "No, Kakashi nám řekl, že tě máme najít, tak jsem já, Shino a Kiba šli po tvých stopách. Našli jsme tě, jak ležíš celý zničený na jedné větvi. Před tebou bylo vypáleno a zničeno tolik větví a stromů. Bylo to opravdu ošklivé. Kdybychom nepřišli včas, jistě bys nepřežil." řekla mu. Naruto byl unavený. "Co to, cítím se divně." zašeptal. "Spi, Naruto, musíš si odpočinout." zašeptala Hinata a Naruto usnul.
Sakuře se hrozně točila hlava, nevěděla kde je a už vůbec, kolik je, nebo co je za den. "Eh,...kde to jsem." zeptala se sebe sama malátně. "Kdo jsem." řekla do prázdna. Otevřela oči a viděla tmu. Viděla černo, neviděla nic. "Je mi hrozně, je mi špatně. Kde je kdo. Halo!" křičela. Snažila se stoupnout, ale hlava se jí příšerně točila a v té tmě nechytla, balanc. Podlaha byla studená, vlhká a nepravidelná. Sakura si řekla, že je to asi kámen. Po hmatu se plazila po kolenou dál a dál. Nakonec nahmatala stěnu, po které se snažila vyšplhat na nohy. Už, už stála, když se chytila něčeho slizkého a opravdu mazlavého. Zapištěla a spadla. Začala couvat a stále ječela. Něco, nebo někdo se dobýval k ní. Sakura se otočila po hluku. Dveře se otevřely a vpustily do místnosti světlo. Sakura nejprve viděla veliký kulový. Ovšem, ten na druhé straně ji viděl pořádně. "Och, zlatíčko!" vyjekl a přiběhl k ní. Sakura jen zamrkala, s ústy dokořán. Starší muž ji chytil kolem ramen a přitáhl si ji k sobě. "Pane bože, tolik jsme se o tebe báli." řekl a objímal ji. "Kde, kde to jsem?" zeptala se ho. "Jsi v jedné z kobek, našeho sídla. Jak ses sem dostala? Sango. Proboha, hledali jsme tě snad všude." povídal ji. Sakura nevěděla, kdo to je, nevěděla co je zač ona sama. "Kdo jste? Kdo jsem já? Kde to jsme? Co je to za místo?" zvlhly jí oči a začala plakat, nad svou nevědomostí. "Sango, ty, ty si nic nepamatuješ?" zeptal se jí. Sakura polkla slzy a zavrtěla hlavou. "Pane bože, to je hrozné, Sango, jak tu jsi dlouho. Ztratila ses nám už minulý týden." dál povídal. Sakura na něj stále hleděla. Odepnul si svůj černý plášť s červenými mraky a zabalil ji do něj. Pomohl ji vstát. "Jsem tvůj strýc, jmenuji se Rei. Ale říkej mi Peine. Sango, tak se jmenuješ. Jsme v našem sídle, všichni tě mají rádi, jsi naše princezna, Sango." vtloukal ji do hlavy novou identitu. "Sango? Jmenuju se Sango?" špitla. "Ano. Sango." přisvědčil. Vyvedl ji z kobky. "Vidíš? Tohle je Kisame, Zetsu, Deidara, Hidan, Kakuzu, Konan, Itachi a Sasori. Jsme tvoje rodina." řekl a po představení všech akatsuki členů se na ni podíval. Zamrkala. "Ty jsi můj strýc..." šeptla a Pein spokojeně kývl. "Já, si opravdu nepamatuju, co jsem dělala." řekla. Sasori k ní přišel. Měl rezavé vlasy a byl moc hezký. "Ale jdi, Sango, mě, že si nepamatuješ? Vždycky spolu hrajeme přece GO!" řekl. Konan se také přemohla. "A mě vždycky češeš vlasy, povídáme si o všem." řekla. Všichni jen pokyvovali a smáli se. Sakura zamrkala. "Aha, Konan." řekla a podívala se na sebe. Byla zabalená do černého pláště s obláčky a podle všeho, měli všichni stejné pláště. "Strýčku?" zeptala se Peina. "Ano?" "Já, chtěla bych se jít podívat do svého pokoje." řekla a Pein kývl. "To je výborný nápad. Musíš být hladová a jistě se chceš převléct z těch věcí, co máš na sobě." řekl a vedl ji do poschodí ve skále, kde měla připravenou ložnici. Otevřel dveře. Ložnice byla osvětlená, měla uprostřed velikou postel, stůl, skříň a poličky s věcmi, s různými obrázky a fotografiemi. "To, to jsem já?" zeptala se. Viděla sebe, jak leží s Konan na pláži a jak se opalují. "Ano, byl to výlet, nepamatuješ si ani tohle?" zeptal se a vypadal velice zklamaně. Sakura se usmála. "Ne, ale já si určitě vzpomenu. Jistě to musel být skvělý výlet.
Pein nechal Sakuru samotnou v jejím pokoji. Sakura seděla na posteli, na sobě měla použe ty šaty, ve kterých se cítila velice špinavá. Sakura se podívala po pokoji a spatřila dveře, kterými rozhodně nepřišla. Zvedla se a opatrně je otevřela. V drhé místnosti spatřila černé kachličky, černý, sprchový kout a záchod. "Cože, to je, koupelna?" řekla a usmála se. "Co jsem si asi měla jako myslet." řekla. "Sango, tak se jmenuju, to je opravdu pěkné jméno. Korál, proč se tak jmenuju." nechápala. "Zeptám se na to strýčka, taky na svou rodinu, když o nich nic nevím." rozhodla se a šla ke skříni, kterou otevřela. V ní bylo hodně šatů a velice vkusných kousků. Vzala si do náruče jeden z modelů. Byly to volné, hnědé kalhoty a černá halenka, s červenými mráčky po rukávech a jeden veliký, jako dekorace na hrudník. Vypadal opravdu pěkně. Sakura hrábla do prádelníku, kde byly uložené ručníky a spodní prádlo. Sakura se osprchovala a umyla vlasy. Konečně si připadala čistá. Konečně se oblékla a vyšla z pokoje. Rozhodla se, že se porozhlédne po sídle. Procházela se chodbami a měla zvláštní pocit stísněnosti. "koho hledáš?" zeptal se hlas jednoho z představených mužů. sakura se ohlédla za sebe a viděla Sasoriho. Usmála se. "Nevím ani, chtěla jsem se tu porozhlédnout, ale nějak si nemůžu na nic vzpomenout. Prostě, nevím co kde je." řekla popravdě. "Aha, tak já tě zde provedu." řekl Sasori a Sakura se usmála. Provedl ji po sálech, po kuchyni, po společenské místnosti, kde většinou všichni sedávali, také ji ukázal, kde je Peinova kancelář, kde má kdo ložnice. Knihovnu, posilovnu a různé, tréninkové sály. Sakura mu za to byla hodně vděčná. Až u večeře přišla řeč na její otázky. "Strýčku, řekni mi, kde mám rodiče." řekla. Všichni ztichli. Všichni měli jíst společně a tak se po sobě všichni podívali. "Tví rodiče, oni, no..." Sakura se na něj dívala a všichni také. "Oni, zemřeli, Sango. Tvá matka byla zabita jedním démonem a tvůj otec, byl zabit ve válce ninjů, před hodně lety..." řekl ji. Sango pokývala hlavou a podívala se do jídla. "To znamená, že jsem sirotek?" zašeptala a Sasori ji dal ruku na hlavu. "Ne, máš nás, my jsme tvoje rodina." řekl a usmál se. Sango se usmála. "Díky Sasori, já, možná si nic nepamatuju, ale tohle je fakt pěknej, novej začátek si na všechno vzpomenout." řekla a nandala si pořádné sousto. Pein se podíval na Itachiho a ten se usmál.