Výcvikové středisko 01

Byl krásný letní den a celou Konohou zaléval příval krásného, teplého slunce. Všude byl klid a pohoda. Nikde nebylo ani stopy po tom co se stalo před deseti lety, když vesnice bojovala proti Akatsuki. Jeden mladý muž si tak pěkně vykračoval jednou uličkou a prohlížel si výlohy obchodů. Nevěděl co by měl koupit své ženě k jejich výročí. A tak bezvýznamně bloudil celou vesnicí. Najednou ho upoutala výloha jednoho klenotnictví. Měli tam nádherný prsten s obrovským diamantem. Věděl jak jeho žena má ráda, takovéhle věci a tak hned šel a koupil jí ho. Na zpáteční cestě potkal ještě několik svých přátel a tak s nimi zůstal a popovídal. Nakonec opravdu odešel za svojí ženou. Měli dům na okraji vesnice. Už na domu bylo vidět, že si zase tak špatně nežijí. Vešel od domu a šel ještě chvíli na tréninkové hřiště.
„Zlato už jsi doma?“ uslyšel svoji ženu jak na něho volá.
„Ano jsem. Možná jsem už přišel na to co s tou technikou. Jen něco zkusím a hned jsem u tebe. Jen chviličku vydrž,“ odpověděl jí a pokračoval v cestě. Už dlouho dobu se snažil vytvořit techniku ke svému ohnivému elementu, ale pořád se mu to nedařilo. Nadechnul se a nesoustředil potřebnou chakru. Začal skládat pečetě a vykřiknul:
„Katon: Ranshatatsu!“ Začala se před ním formovat obrovská ohnivá stěna, ale hned se zase rozplynula a odhodila jejího tvůrce o několik metrů pryč.
„Takže další neúspěch,“ povzdych si a už chtěl jít za svojí ženou, ale nedalo mu to zkusil to ještě jednou. Opět se postavil a nesoustředil se na nic jiného než na chakru. Opět se složil pečetě, ale teď v jiném pořadí a zvola:
„Katon: Ranshatatsu!“ Tentokrát se zformovala opět obrovská ohnivá stěna, ale bylo něco jinak. Na stěně byli dveře, které se začali pomalu otvírat. Za dveřmi stála obrovská postava a měla dlouhé točité rohy. Vypadala jako ďábel. V tom se dveře rychle zavřeli a rozpůlili tu postavu v pase. Všude stříkala krev. Uživatel, který vyvolal tuto techniku vůbec nechápal co se děje a zkolaboval protože mu došla chakra. Jeho žena zrovna dodělala slavnostní večeři ale zarazila se. Většinou když trénoval, tak pořád slyšela nárazy. Ale teď bylo podivné ticho. A tak se šla podívat na tréninkové hřiště. Krok za krokem se jí zdálo že je něco špatně.
„Shakire?“ zavolala jeho jméno.
Ale nikdo jí neodpověděl. Tak šla dálNajednou uviděla všude krev. Vykřikla a běžela k tělu jejího muže.
„Shakire- Shakire? Co je s tebou?“ otočila jeho tělo a prohlédla ho. Neměl nikde žádné zranění. Byl jen mimo. Najednou něco upoutalo její pozornost. Ještě pořád na cvičišti byli zbytky ohnivé stěny. V tom se ozval jakoby zpoza stěny řev:
„Synu co ti to udělali?! Neboj za měsíc se pomstím!!“ výkřik ustal v dálce a stěna zmizela úplně.

Budova Hokageho ve stejný okamžik:
Mladý muž s černými vlasy seděl za stolem a vyplňoval nějaké dokumenty, když v tom se ozvalo zaklepání na dveře.
„Dále,“ vyzval příchozího. Do místnosti vešel slavný kopírovací ninja Hatake Kakashi.
„Co jste potřeboval, Hokage-sama?“ zeptal se nově příchozí.
„Už jsem vám říkal sensei, aby jste mi tak neříkal. Můžete mi říkat jménem jako kdysi,“ odpověděl mladý Hokage.
„Dobře Shikamaru…Co jsi potřeboval?“ pokračoval Hatake.
„Víš jak nám z vesnice odešlo několik rolnických rodin a jak zmizeli ještě nějaké děti z jiných rolnických rodin?“ zeptal se Shikamaru.
„Ano vím, ale nevím kam tím míříš….“ odvětil mu.
„Po těch dětech se nikdo nesháněl, ani jejich rodiče. Teď se jedno dítě vrátilo a rodiče od ostatních dětí zmizeli. Nevím co se tu děje a to jsem Hakage,“ řekl mu mladý Hokage.
„Ale rolníci nemají žádnou povinnost vůči nám a mohou se pohybovat jak chtějí, tak co se ti nezdá?“ divil se Kakasihi.
„Chci, aby ses tomu dítěti postavil. Tvrdí, že se chce přidat k naším ninjům a já chci abys ho proskoušel,“ upřesnil svůj požadavek Hokage.
„Jak se z toho dítěte mohl stát ninja? Je mu osm let a chce se přidat k naším ninjů? Rád se toho zhostím. Chci vědět kdo ho trénoval,“ souhlasil Kakashi.
„Já taky a proto jdu s tebou. Chci vidět co se tu děje. Pojďte to dítě na nás už čeká,“ řekl Shikamaru. Kakashi jen přikývnul a šly. Dítě čekalo na cvičišti sedm. Byl to chlapec a jak je uviděl, tak si stoupnul do bojové pozice.
„Takže proti mně bude bojovat Hatake Kakashi? Tak to bude zajímavé,“ ozval se chlapec po chvilce ticha.
„Jak se jmenuješ chlapče?“ zeptal se jeho skoušející.
„Jmenuji se Seni, začneme?“ odpověděl chlapec.
„Jsi nějak moc natěšený. No tak uvidíme co umíš,“ řekl Kakashi a také si stoupl do bojové pozice začal útočit. Rozeběhl se proti Senimu s napřaženou pěstí, ale než tam doběhl, tak tam už chlapec nebyl. Najednou cítil že ze všech stran na něho dopadají kopy a že má co dělat, aby to všechno odrazil.
„Co se to děje?“ divil se Kakashi a posunul si čelenku z oka se sharinganem. Konečně byl schopen to vidět. Sani se pohyboval, tak rychle že mu Kakashi skoro nestačil.
„Co se ta děje? Jak může být takhle rychlí?“ divil se Shikamaru a dál zaujatě sledoval zápas. Seni se kopem odrazil od Kakashi a zastavil.
„Tak, a teď bychom si mohli dát zápas v ninjutsu nemyslíte?“ říkal stále v klidu chlapec. „Chce se mnou bojovat v ninjutsu? To mě asi pořádně nezná,“ usmál se v duchu Kakashi a nahlas řekl: „Tvoje rychlost je fascinující. Po boji nám musíš říct kde jsi trénoval. A ano klidně dáme ninjutsu.“ Chlapec radostně přikývnul a začal soustředit chakru. A sledoval Kakashiho. Ten se složil pečetě a vykřikl:
„Katon: Housenka no Jutsu!“ Chlapec z pořadí pečetí pozval a o co se pokusí a tak složil pečetě pro svojí techniku a vykřikl:
„Suiton: Suijinheki Jutsu!“ Před ním se objevila obrovská vodní stěna a zastavila ohnivé koule.
„Jak to že dokázal tak rychle zareagovat a taky jak vůbec mohl vědět co použiji?“ divil se Kakashi.
„To načasování a typ techniky. To dítě je lepší než vypadá,“ blesklo hlavou Hokagemu.
Tentokrát zaútočil Seni. Složil pečetě a vykřikl:
„Fuuton: Kami Oroshi!“ V ruce se mu vytvořila ohnivá koule a zní vyletěl proud větru na Kakashiho. Ten jenom vytřeštil oči, že to dítě dokáže ovládat dva přírodní elementy. Rychle zareagoval a vykřikl:
„Doton: Doroku Gaeshi!“ Před ním se objevila velká kamenná stěna, která zastavila chlapcovu techniku. To už Kakashiho naštvalo a tak se rozeběhl proti Senimu s Raikiri. Ten pustil do nože svoji větrnou chakru a vytvořil si stínový klon. Oba se rozeběhli proti už rozběhlému Hatakemu obrovská rychlostí a stále si střídali svoje strany. Takže Kakashi nevědl který je pravý. Zkoušející se napřáhl a zasáhl klon svojí bleskovou technikou, ale druhý Seni mu již položil nůž na krk. Přerušil je tleskot Hokageho.
„Dobře jsi ho dostal, Seni. Teď když mi řekneš kde jsi trénoval, udělám z tebe ninju,“ pogratuloval Shikamaru. Kakashi musel také uznat, že ho chlapec dostal.
„Dobře řeknu vám to, stejně jsem tak domluven se senseiem,“ řekl jim Seni a pokračoval:
„Můj mistr před deseti lety dorazil na sever. Všude tam byli bažiny a nikdo tam nemohl žít. Když přišel tak přeměnil plochu zhruba o velikosti Ohnivé země v normální úrodnou zemi. Pojmenoval ji: „Země nového úsvitu.“
Přijímá tam všechny kdo se chtějí stát ninji. Trénuje každého v jakémkoli věku. Ze mě udělal takového silného ninju právě on. Jeho země se začala zaplňovat lidmi. Dává všem co trénoval šanci zůstat tam a třeba si můžou nechat poslat i pro rodinu.“
Tohle oba poslouchající zaujalo.
„Takže ty děti co odešli s tebou tam zůstali?“ ptal se Hokage.
„Ano,“ odvětil Seni.
„Dobře oficiálně jsi ninja. Budeš rovnou chounin a budeš přidělen do týmu. Zítra ti dám víc informací,“ oznámil Shikamaru. Seni přikývl a zmizel a jediné co po něm zůstalo byl bílý kouř.
„Jestli se nám budou vracet takhle moc dobře vytrénovaní ninjové, tak to bude moc dobré nemyslíte Kakashi?“ říkal s úsměvem Shikamaru. Když v tom se vedle něho objevil ANBU.
„Máme obrovský problém, Hokage-sama. Pojďte se mnou!“