Vlkodlak x upír 7

Když jsem se vzbudil, tekla mi po ústech slina. Svítalo, takže jsem spal od včerejšího oběda. Cítil jsem se už mnohem líp. Daren nebyl v mém klíně. Rozhlídl jsem se a viděl Darena, jak tahá Shina za koutek úst. Shin byl jako mrtvola. I při něčem takovém spal jak dřevo. Začal jsem se smát. Přišlo mi to velice komické, jak jednoho z nejvýše postaveného rodu upírů tahá malý vlkodlak a jemu je to jedno. Smál jsem se asi příliš nahlas, protože se Shin probudil. Stále jsem se smál. Daren si všiml, že se směji a začal Shina tahat větší sílou. To už upír nemohl vydržet bolest a začal bolestně kňučet.

,,To už stačí. Podívej se bolí ho to'', řekl jsem Darenovi. Daren pohlédl na Shina a nesouhlasně na mě koukal a vrtěl hlavou. Nelíbil se mu. Chytil jsem Darena za ručičku, kterou svíral ústa a jemně jsme mu ji odtáhl. Chytil jsem ho pod pažemi, následně za zadeček tak, aby stál na lůžku. On se mi omotal kolem krku ručičkami.

,,Musíte ho omluvit, je ještě moc malý'', řekl jsem Shinovi. On se na mě podíval s těmi
oči, které se na mě dívali, když jsem měl sundaný rolák. Nechápavě jsem se na něj díval. Pak jsem si konečně uvědomil, že mám rolák dole. Vyšpulil jsem na Shina spodní ret a usmál se. On se na mě taky usmíval, i když se po jeho úsměvu Daren lekl a myslel si, že je jedna z jeho příšer ze snů. To jsme se smáli oba a Daren se pak přidal k nám. Po pořádném smíchu, kteý nám prodloužil život o další dvě století, jsem dal Darena k Shinovi na lůžko, aby ho hlídal. Daren utíká jak splašený zajíc. Ale až na splašeného zajíce, Daren mě poslouchá.

Stál jsem u stolu a míchal bylinky na kahanu. Shin si hrál s Darenem na lůžku. Shin vypadal už mnohem líp, než když jsem jej viděl poprvé. Může už mluvit, hýbat se, aniž by ho něco bolelo. Vše je v naprostém pořádku, co se týče jeho vnitřní stránky. Ta vnější poněkud zaostává za tou druhou. Je pořád jako velký kus vyhaslého uhlíku. S tím bych už měl taky něco dělat. Proto teď stojím u kahanu a nahřívám bylinky s olejem. Nechal jsem je louhovat nějakou dobu ve sklenici,abych z nich vytáhl všechno dobré. Najednou dovnitř vrazil Gil. Škubl jsem sebou tak, že jsem si celou baňku málem vylil do klína.

,,Lekl jsem se'', řekl jsem jen tak pro informaci.

,,Ah, omlouvám se'', řekl Gil. Otočil jsem se na něj. Sledoval Darena a Shina. Nevím, co se mu prodíralo hlavou, ale zdá se, že něco takového viděl poprvé. Vypadal skoro jako při našem setkání, když zmrzl údivem na Jijiiny reakce. Ale teď to spíš vypadalo jako by ho to těšilo. Skoro jsem měl pocit, že se směje. Shin si ho všiml a Darena si vyhoupl do klína. Daren si zrovna hrál s jeho rukou. Snažil se ji chytit, ale moc se mu to nedařilo. Shin byl vždycky o něco rychlejší. Proto se Daren na něj šklebil vždy, když se mu něco nedařilo chytit. Vypadali, jako když si kočka hraje s maličkou myškou. Bylo to hrozně roztomilé.

,,To je můj malý syn'', řekl jsem Gilovy a zvedl se ze židle. To ho zase rozmrazilo a podíval se na mě ještě s rozzářeným obličejem. Usmál jsem se na něj.

,,Potřebujete něco'', zeptal jsem se Gila a šel k lůžku, kde ti dva dováděli. Připomnělo mi to, když jsem si s Darenem hrával na schovávanou. I když jsem byl schovaný na těch nejvíce viditelných místech, nemohl mě za boha najít. Vždycky si ten svůj maličký zadeček položil do nějakého bahna a někdy i do něčeho horšího. Vylezl jsem a začal jsem ho poučovat, že si nemá sedat na mokrá místa. On se jen usmál a chytil mě. Takto vždy vyhraje. Nemusí ani zapojovat svaly. A když je zapojí, tak se stane pohroma. Většinou se zraní sám. Co se svalů týče je celý po mě. Proto taky nechodí moc daleko ode mě. Vzdálím-li se byť jen pár mětrů od hradu, mám ho vždy v patách. Je to takový můj malý ocásek. Což mi připomíná, jak dlouho byl pod tou postelí? To s ním budu muset ještě probrat.

,,Ah, ano. Chtěl jsem se zeptat, jak dlouho bude ještě trvat, než se Shin-sama uzdraví'', řekl Gil. Já se mezitím přesunul k lůžku a chytil si Darena.

,,Tak poď. Nesmíš ho tolik namáhat'', řekl jsem Darenovi. Darena jsem si dal do náruče a narovnal jsem mu bílou košilku a zelené kalhoty. Botičky neměl stejně jako já.

,,A smím vědět, proč se ptáte'', zeptal jsem se zase já Gila. Proč by chtěli, aby se rychle uzdravil? Když jsem s tím začínal nezdálo se, že by někam pospíchali.

,,Otec poslal dopis'', zeptal se Shin, až to Gilem škublo.

,,Vy-vy-vy'', nemohl se vykoktat Gil.

,,Ah! Já vám zapomněl říct, že je skoro v pořádku'', řekl jsem Gilovi. Nikomu jsem to ještě neřekl.

,,Takže'', řekl Shin s pohledem naprosté ignorace Gilových citů.

Gil se otřepal a nasadil zase tu svoji ledovou tvář. Nic neříkal. Když jsem konečně vzhlédl od Darena, tak se na mě Gil upřeně díval. Ah.. Já bych něco takového poslouchat neměl.

,,Jdem se s Darenem projít, že'', zeptal jsem se Darena. Odpověď přiletěla jako střela: ,,Baa!''

Daren ještě mluvit neumí, tak jenom žvatlá to svoje: bu, ba, da, apod...

,,Zůstaňte. Důvěřuju vám víc než jemu'', řekl Shin a při posledním slovu se podíval na Gila. Ten sklopil zrak a vypadal jako by si právě vzpomenul na to, co udělal. Pravděpodobně měl Shina chránit, aby se něco takového nestalo. Ale neuspěl. Můžu jen hádat, co se stalo.

,,Dobrá tedy'', řekl jsem a posadil se s usínajícím Darenem na židli. Naslouchal jsem, co se tentokrát děje.....