Vánoční sen

Sedím u krbu a vzpomínám na dobu loňských vánoc, kdy jsem byl doopravdy štastný.
Vnímám vůni hořícího dřeva a chtěl bych se přiblížit k jeho neuvěřitelně silnému žáru, který ve mě vzbuzuje tolik emocí. Emocí, na které se nedá zapomenout.

Přesně před rokem tady seděl Martin a popíjel svůj oblíbený koňak značky Red Label. Říkával, že období Vánoc je nejkrásnější v roce, protože můžeme být spolu skoro celých 14 dní, snít a nic nedělat.
Martin miloval nic nedělání, vždycky rád sledoval pohádky v televizi a nepřičinil se k vánočním přípravám, tedy pokud nepočítám to, že zabil obvykle kapra Pepu a pořídil živou borovici, kterou zasadil do nástavce. "Miláčku, ty to přece ozdobíš líp než já", bylo jeho heslo.
patřičně mě naštval, ale teď se tomu můžu jenom zasmát. Martin mi pořád chybí, i když je to už jedenáct měsíců, co si sbalil všechny věci a odjel do Austrálie.

Vyndavám vanilkové rohlíčky z trouby a vzpomínám, že je to jeho nejoblíbenější cukroví. Přemýšlím, jestli v Austrálii mají také takové dobré cukroví, nebo spíše slaví Vánoce pod palmou někde na pláži. Jak se asi má? Doufám že dobře, ale ta otázka ve mně hlodá celou tu dobu.

Všichni kamarádi říkají, at´ zapomenu a začnu znova s někým jiným. Moc bych si přál strávit Vánoce po boku někoho milovaného.

Z přemýšlení mě vytrhává zvonící telefon. ,,Halo?´´ Ve sluchátku se ozývá má skvělá kamarádka Marta. ,,Hele, Petr pořádá párty, doraž v sedm k němu do klubu.´´ Na to teda opravdu nemám náladu chodit po klubech. Marta mě ale usadila, že jsem nikde nebyl tak dlouho a musím si vyrazit. Tak tedy dobře, kývl jsem, ovšem přemýšlel jsem, co si vzít na sebe.Ono by to ani nebylo tak těžké ale vybrat tu správnou košili a k tomu kvádro to byla pro mě věc. Po chvíli jsem si konečně vybral. Ještě jsem se shlédnul v zrcadle než jsem odešel a zaliboval si nad tím, jak vypadám.

Když jsem se přivítal se všemi a seznámil se s mnoha přáteli přátel, tak jsem se odebral na bar dát si skleničku, ale i když nemívám problémy s pitím, dnes mi nějak nesedla. Asi znamení osudu, říkám si. Vstal jsem a šel na čerstvý vzduch. Seděl jsem na lavičce a pozoroval dění uvnitř. Všichni veselí, spokojení, ve dvou a já jako hromádka neštěstí opodál.
Mohl bych mít na sobě perly, ale nezakrylo by to můj smutek, musel jsem to prostě vydržet. Ani jsem ve svém zasnění nepostřehl, že si ke mně přisedl cizí muž.

Ahoj, jsem Jakub.
Ahoj, Radim.

Naprosto jsem ho ale ignoroval, ani jsem se po něm neohlédl. No, co je to za chlapa, když si jen tak přisedne.

"jsi smutný? "
"A co ti je do toho? "
"Máš pravdu, nic mi do toho není, ale vidím, jak vypadáš."
"Jo a jak vypadáám?!"
jako krásný princ."
"Hele, nemám na vtipy náladu a vůbec, kdo ti dovolil se v tom rejpat? "
"Máš pravdu, měl bych jít. Můžeš tu třeba zmrznout. Kdyby něco, budu na baru."
To teda uhodl. Myslí si, že si s ním jen tak začnu, když ani neznám jeho celé jméno. začal jsem silně propadat panice, když mě soudí cizí chlapi na potkání, ale pak mi to došlo. Když odcházel, viděl jsem zvláštní jiskru v jeho očích.

"Já bych se ti měl omluvit, máš pravdu. "
"To je v pořádku."
"Můžu tě třeba pozvat na skleničku? "
"No, nevím, jestli by ti sedla."
začala hrát Oh Santa! moje nejoblíbenější písnička a trochu jsem se zaposlouchal.
"Nepůjdeme místo pití tančit? "
"Moc rád."
Na parketě to srčelo všemi barvami a tma byla oslňující, atmosféra úžasná. ideální doba pro polibek. Pomalu jsem se přiblížil a po dobu dalších třech minut se neodtrhl od Jakubových vlahých rtů. Bylo to tak nespoutané, nádherné, vzrušující a zároveň zvláštní.
Když dohrála, zůstali jsme tam ještě chvíli, tedy asi tak dvě hodiny a užívali si fyzické blízkosti.
"Je pozdě, odvezu tě."
"nebudu nesouhlasit." Dlouze jsem ho políbil.
Vyzvedl tedy kabáty, pomohl mi s oblékáním a vyšel vstříc prosincové noci. před podnikem na nás čekalo auto, kterým mě dovezl až ke mně. Když jsme dojeli před dům, otevřel mi dveře a zeptal se , jestli mi může zavolat. Souhlasně jsem odpověděl. Cítil jsem ale,že ho chci hned a za tepla.
"Nechceš jít třeba na čaj ? "
"Na čaj? moc rád."
Samozřejmě, že k čaji jsme se vůbec nedostali, jelikož jeho spodní prádlo leželo málem ve vchodových dveřích, ale o to lepší zážitky se tu noc děly. Země se vzbouřila, plameny šlehaly a vzduch se příjemně chvěl. Jediný můj sen byl, aby to nikdy neskončilo. Těch pár dnů do vánoc jsme se vídali skoro pořád,bylo to nádherné.
Největším překvapením pro mě ovšem byl štedrý den. Asi v sedm večer se ozval zvonek, stál tam on, měl kufr a se slovy. Přijmeš mě do svého života se vším všudy? se definitivně nastěhoval do mé ložnice. Napořád. A proto jsem začal věřit ve sny. Chtěl jsem začít znovu a s Jakubem se mi to povedlo. Tyto Vánoce se plní sny a ty moje už jsou splněné.

Konec ...