Umění lásky 22

„Chceš, abych přestal?“ujišťoval se mezi přestávkou, kdy jsme oba lapali po dechu. Prudce jsem zavrtěl hlavou a zavzdychl, když mě pohladil po stehnech. Sakra kdyby se mě někdo před týdnem zeptal, jestli bych se nevyspal s Alexem, hlasitě bych se mu vysmál ale teď? Při každém jeho dotyku se moje tělo doslova rozplývalo v extázi. Musel si toho určitě všimnout a s pobavením sledoval můj vnitřní boj. Ach proč já? Kdo jsem já? Jen jeden z mnoha ale i přes to… Potlačil jsem sten, když mé vzrušení začalo pulzovat ostrou bolestí dožadujíc se pozornosti. Hmm takhle to dál nepůjde, uvědomil jsem si a i přes svůj stud jsem si začal odtahovat a pokud možno nepozorovaně si sundávat volné tepláky. Jestli tohle přežiju, tak už všechno, pomyslel jsem si. Ovšem moje počínání si aspoň trošku ulevit nebylo asi tak nenápadné jak jsem doufal jelikož Alexovi vlezlé ruce mi okamžitě přispěchali na pomoc jen co jsem dotkl šňůrky u pasu. Naštvaně jsem se na něj podíval a malinko se snažil odtáhnout, ale jeho ruce mi to nedovolili. Tyčil se nademnou jako ďábel pomsty s andělskou tváří.

„Je to tak lepší?“ zeptal se už na zbytečnou otázku, když moje kalhoty válely někde v rohu místnosti. Krucinál kdyby si aspoň odpustil ten upřený pohled, který mě uváděl ještě do větších rozpaků. Ale upřímně v této situaci jsem měl jen dvě možnosti buď to překousnout a ignorovat ten nesnesitelný pohled nebo jet do nemocnice na amputaci.... Jako by mi četl myšlenky, lehce přejel po vnitřní straně mého stehna. „Musí to být dost nepohodlné,“podotkl, dívajíc se na moje vzrušení. No není daleko od pravdy, pomyslel kousavě. V tom jsem se prohnul jako luk, když mi lehce přejel prsty přes trenky. „Neboj, pomůžu ti,“ zašeptal mi do ucha když se vrátil k mým ústům zatímco své ruce nechal podél mých boků. Mezi vášnivými polibky mi nešikovně začal stahovat trenky.

Sakra co to dělám, pomyslel jsem si, když mě na mysl přišla ty nejtrapnější slova, která se ovšem jako na povel začala linout z mých omámených úst po tom nezapomenutelném polibku. V kterém bylo tolik vášně, rozkoše, štěstí… a ještě něčeho co pro moje tělo bylo ještě potřebnější než kyslík. Dá se láska dýchat? Položil jsem si poslední otázku, než jsem si konečně začal uvědomovat, co to vlastně blekotám.
„…ehmm no nejsem moc dobrý řečník, takže tohle bude asi hodně trapné, ale vzhledem k tomu k čemu to směřuje…“Sakra, sakra, sakra! Křičel jsem sám na sebe ve svém podvědomí, které bylo dočasně přerušeno nutnějšími záležitostmi, které směřovali z mého klína.
„Bude to v pořádku,“ujišťoval mě, když si uvědomil, co jsem tím moje touha právě naznačila. Mezi polibky, kterými laskal můj krk. Tiše jsem zasténal, protože pnutí, které zahrnovalo dolní část mého těla, začínalo být skoro nesnesitelné. „Už jsem to jednou zažil.“ Tohle mě docela zaskočilo.
„S klukem?“Zeptal jsem se překvapeně.
Lehce zavrtěl hlavou a přitom se na mě usmál. „Ne hlupáčku, ale co jsem se dočet tak v tom není rozdíl, navíc ty jsi můj první,“dodal a svými polibky zahrnul moje břicho a pomalu mi začal stahovat trenýrky. Aha tak on se dočetl, super. Víc jsem zabořil hlavu do polštářů zcela vykolejený z jeho slov a dotyků že už jsem ani nevnímal, kdy si vzal můj úd a začal ho třít něžnými pohyby nahoru a dolů. Pokud mé tělo předtím toužilo po jeho dotycích teď bylo jako smyslů zbavené, doslova v extázi, které řídili jen jeho ruce. V té chvíli jsem byl jen schopný mu zpříma hledět do těch modrých hvězd a užívat si ty návaly vzrušení které způsobovala jeho ruka. Těsně před vyvrcholením si ho vzal do úst, takže jsem vyvrcholil přímo do jeho pusy.

„Jsi krásný,“zašeptal mi do ucha. Zhluboka jsem dýchal a nezmohl se na jedinou odpověď. Sedl si vedle mě na postel a mou hlavu si přitiskl na prsa a opřel se o zeď. Jemně mě výskal ve vlase užívajíc si vzájemnou blízkost. Ten pocit byl prostě nepopsatelný to uvolnění, pocit jistoty, který jsem cítil z jeho těla, něžnost. Váhavě jsem k němu vzhlédl.
„Chceš to udělat?“zeptal jsem se ho, po chvíli mlčení.
Překvapeně se na mě podíval. Asi nečekal, že se mu tak snadno poddám, ale mě už to bylo jedno. I já jsem cítil jeho vzrušení, které se mi tlačilo k noze. Musí to být dost nepohodlné, připomněl jsem si jeho frázi. Teď to bylo jiné, věřil jsem mu. Až když jsem si hlavu opřel o jeho horké tělo, tak jsem si konečně uvědomil, že mu věřím. Dřív jsem cítil nejistotu, ale teď jako by z mého těla všechno odpadlo, nejistota byla ta tam a už zbývala jen oddaná láska, která mi dodávala odvahy, když jsem mu rozepnul a následně sundal uplé rifle. A pak jsem si kleknul na všechny čtyři. Ani nevím, kde se ve mně vzalo to odhodlání, ale najednou jsem si byl jistý, co mám přesně udělat.

Váhavě se ke mně přisunul a pohladil mě po linii mých zad. Když pochopil, co mu tím chci říct.
„Kdyby to moc bolelo…prosím řekni mi to,“řekl váhavě jakoby se sám bál toho co přijde, ale moje rozhodnutí se tím nezměnilo. Věřil jsem mu a tentokrát jsem to byl já, kdo mu chtěl taky dopřát toho uvolnění. Políbil mě na vystrčený zadeček a pak z někama vytáhl bílou tubu, ze které si bohatě nabral průhledného gelu a přejel mi po mojí dírce a druhou rukou zatímco druhou rukou mě hladil mezi stehny a pomalu přejížděl ke klínu. Slastně jsem vzdychl, až do té doby, než jeho prst pronikl do mého těla. Prohnul jsem se v zádech a pod náporem bolesti, která přišla, když se jeho prsty dostávali hloub. Tišemi šeptal konejšivá slova a líbal na záda, zatím co se jeho prsty nemilosrdně zasouvali stále hloub. Snažil jsem se aspoň na oko usmívat ale i tak mi uniklo jedno bolestné syknutí.
„Pokud chceš nemusíme to dělat...“ Zastavil se. Prudce jsem zavrtěl hlavou a povzbudivě jsem se na něho usmál a dal mu tak najevo, že mi to nevadí a tajně doufal že mi nevidí do očí, se kterých mi skapávala zatoulaná slzička. Přidal další prst. Na slepo jsem zatápal po jeho druhé ruce a křečovitě ji stiskl, aby se mi nepodlomila kolena.

Pak své prsty vyndal a mě se na chvilku dostalo osvobození. Jenže ne na dlouho protože své prsty nahradil svým údem. Pokud to předtím bolelo tak to nebylo ještě nic. Pokoušel jsem se uvolnit, ale to prostě nešlo. Z očí mi vytryskly slzy, když ho do mě celého zasunul. Potom se začal pomalu pohybovat. A pocit úzkosti pomalu opadal s návalem vzrušení. Tentokrát už mě nebylo trapné hlasitě vyjadřovat své vzrušení, když jsem naplno cítil to Alexovo. A když jsme pak společně ulehli, nepřestával mě láskyplně hladit po vlasech, což ve mně vyvolávalo pocit něhy a neskonalého štěstí.

***

Ráno jsem se probudil jako první. Alex spal klidně tentokrát v mojí náruči a nerušeně oddychoval. Opatrně abych ho nevzbudil, jsem vylezl s postele a vyhledal svůj skicák a tužky. Během toho jsem stihl najít své trenky a tepláky, takže jsem už běhal po místnosti jen polonahý. Potom jsem si přisunul židli z vedlejška abych měl dobrý výhled na Šípkovou Růženku a začal jsem kreslit. Obvykle jsem sice dodržoval zásadu nekreslit lidi bez jejich svolení, ale koneckonců každé vijmka potvrzuje pravidlo. Položil jsem už hotový obrázek, na místo kde jsem asi před půl hodinou, ještě ležel a sám jsem se vydal dát pořádnou sprchu. Až na bolest v určitých dolních partiích mi bylo celkem skvěle. V Alexově osobní koupelně jsem si začal napouštět vanu a přitom jsem zapřemýšlel o včerejšku.
Vlastně jsem ani netušil co si o tom celém myslet. Všechno bylo tak… spontánní, plynulé a přitom vášnivě neurvalé. I přes bolest v určitých místech při chůzi jsem nelitoval. Ze včerejška jsem nelitoval ani jediného okamžiku… Ozvalo se otevírání dveří a já vzhlédl k rozespalé postavě, která se v rouše Adamově dobývala do mé provizorní skrýše.
„Proč si na mě nepočkal?“zeptal se ukřivděně Alex.
„Protože by to stejně nemělo cenu, spal bys dál,“opáčil jsem.
Vlípl mi něžný polibek na uvítanou a už se hrnul do zpola napuštěné vany. „Ehm ehmm,“odkašlal jsem si. „To já jsem si tu vanu napouštěl,“upozornil jsem ho.
„Však místa je tu dost,“odvětil a pokynul mi před sebe. No dobře uznejme, že tahle vana rozhodně nebyla z těch klasických úzkých van v malé panelákové koupelničce, ale i tak pro dva muže stavěná rozhodně nebyla. Ale nakonec jsem přehodnotil svoji situaci a vlezl za ním. Přitáhl si mě k sobě a svou hlavu mi vtiskl do vlasů. „Jak to děláš, že za každé situace si tak svůdně sexy?“ zeptal se mě. Na to jsem jenom pokrčil rameny.

Potom jsme se navzájem umyli a konečně vylezli z vany. Alex mi věnoval jeden ze svých županů a sám si také jeden oblékl, ještě jsme měli chvilku času. Sešli jsme společně do jídelny, kde už byla na velkém stole přichystán švédský stůl.
„Jak tě vůbec napadlo namalovat Madonu s Ježíškem?“ zeptal se mě Alex během jídla, kdy do sebe cpal rohlík se šunkou.
„Předvčerejškem jsem hlídal ještě s jednou kamarádkou dítě její sestry, a když jsem viděl, jak se na něj láskyplně dívá tak jsem to prostě musel zachytit. Ale ještě to není stále hotové, sice jsem se včera fláknul skoro ze všech předmětů ale i tak to ještě potřebuje doladit,“zhodnotil jsem situaci.
„Fajn a co bude s těmi kostýmy a se scénkou?“zeptal se jen tak mimochodem a mě tím na tváři vykouzlil spokojený úsměv.
„Pokud chceš, kostýmy můžeme dneska vyzvednout po škole a na scénku se můžeme domluvit během vyučování, ale teď bych si pohnul nebo přijdeme pozdě i na druhou hodinu,“podotkl jsem dívajíc se na hodinky, které ukazovali za deset minut půl desáté.
Vzal jsem si od Jolany suché a vyprané věci a převlékl se v koupelně a trochu se tam zkulturnil. Když jsem pak vyšel na chodbu, Alex už tam nervózně přešlapoval. Na sobě měl bílou košili, kterou měl u loktů ohrnutou a k tomu světle modré rifle, na můj vkus až moc těsné. „Co děláš o víkendu?“zeptal se Alex, když jsme nasedli do černého auta, které řídila jedna z goril.
„Nevím v sobotu jsem slíbil Sam, že se pujdem podívat na nějakou výstavu fotek, no a pak mám hromadu učení, ze zameškaných hodin,“povzdychl jsem si.
„To není fér, ta ženská si tě usurpuje jen sama pro sebe,“prohlásil nesouhlasně. „Měl by sis na ni dávat pozor, má určitě nekalé úmysly,“ponoukal mě dotčeně a já měl co dělat abych se při tom jeho výrazu nerozesmál. „No a nechtěl by ses třeba učit u mě?“zeptal se nakonec a pohladil mě po stehnu. Hmm s takovou bych se toho naučil.

„Ne opravdu nemůžu, Sam je na to celá natěšená a pak jsem ještě chtěl někam vyrazit se Skotem a s Teou říkali, že by tento víkend chtěli zajet někam do přírody a kreslit.“
„Ach jo, takže si tě asi neukradnu na víkend co,“povzdychl si. Pokrčil jsem rameny a něžně ho políbil na usmířenou. „A co takhle neděle večer, mohl bys k nám dojít na večeři.“
„No myslím, že by to nebyl moc dobrý nápad…“
„Ale prosím tě jedna malá rodinná večeře, co je na tom? Budu tam jen já, moje skvělá matka, která bude stejně namol, a hádám, že dědu už znáš,“dodal. No jo no každý nemá dědečka ředitele.
„Dobře pokusím se přijít, ale nic neslibuju.“
Na druhou hodinu jsme naštěstí dorazili včas. Fyzikářka zapsala jen náš příchod a dál to nekomentovala. S Alexem jsme si sedli každý na své místo a dělali, jakoby se nic nestalo. Ještě další nudná hodina češtiny a pak další dvě hodiny angličtiny a je oběd, uklidňoval jsem se v duchu, když už jsem skoro v půlce fyziky usínal.