Tři měsíce II.

U večeře
„ Ach Temari, tvůj bratr je Kazekage že?Jak se má?“ vyzvídala u večeře Shikamarova máma. Shikamaru jenom klopil oči do talíře a sem tam hodil mučednitský pohled po svém otci. Ten jenom zvedl oči v sloup.
„ Má se dobře, myslim že si i s Kankurou oddechli že sem odjela“ odpověděla se smíchem.
„ Já si taky oddechnu, až odjedeš“ řekl sotva slyšitelně Shikamaru.
„ Říkal jsi něco?“ otočila se na něj Temi s vražedným pohledem, ještě štěstí že u sebe zrovna neměla svůj vějíř, jinak by mu s ním vrazila, že by mu hlava přistála ve večeři.
„ Ne ne nic sem neříkal“ odpověděl a vystrašeně se na ni usmál. A dál se raději věnoval hnusné dušené zelenině. (vůbec nwm co se v Japonsku jí, takže mě omluvte Laughing out loud:D)
„ A Temari už někoho máš? Chodíš s někým?“ pokračovala Shikamarova máti ve výslechu.
Temari se začervenala: „Ne ne s nikym nechodím“ a pro jistotu se věnovala nabodávání kuliček hrášku na hůlky.
„ Shikamaru a ty to by byl krásný pár. Shikaku co na to říkáš?“ začala máti snít o tom jak vezme Temi do rodiny.
„ Mami, sakra co blázníš, tuhle šílenou ženskou si narvat do baráku, abych skončil jako táta jo? No to určitě.“ Shikamaru si pobaveně odfrkl.
Temi vypadala jako kdyby jí to co řekl Shikamaru urazilo a zabolelo.
Zbytek večeře probíhal vzhledem k okolnostem docela poklidně, Shikamarova máma se už na nic nevyptávala a všichni se věnovali večeři a poté zalezli do svých pokojů.

Dny ubíhali, sem tam byla nějaká hádka, ale i hezké chvíle strávené na louce, kde spolu jenom tak leželi a dívali se na mraky. Zdálo se že v sobě našli určité simpatie, které je k sobě přitahovali, ale ani jeden se o ničem takovém nezmínil.
Po další větší hádce, kdy Temi mlátila Shikamaru vějířem do hlavy (to berte s rezervou Laughing out loud), si ho večer ten samý den Temi odchytla u něj v pokoji.
„Co proti mně pořád máš? Proč se ke mně takhle chováš?“ začala smutným a ostrým tónem.
„ Co máš na mysli?“ dělal že o ničem neví a nevěnoval jí pozornost. Dál si čistil své kunaie a shurikeny.
„ Podívej se na mě! No dělej podívej se!!“ násilím mu vytrhla kunai z ruky a otočila ho čelem k sobě.
Bože to je otrava.
„Co vidíš?“ začala se ho vyptávat.
„ Popravdě? Vidím v tobě moji mámu, vy ste úplně stejné, já sem ti nikdy nic neudělal a ty mě vždycky švihneš tím tvojim vějířem, víš vůbec jak to bolí?“ řval na ni a hleděl na ni nechápavýma očima.
Temi se zamyslela. Vlastně má pravdu, je tak líný že si ani nezačne hádku, takže každou hádku mám na krku já. To sem fakt tak hrozná? Zamyslela se a pustila Shikamarovu ruky kterou doteď držela a mačkala. Sklonila hlavu.
„Promin, já nějak mi to ujelo a ještě nikdy sem si neuvědomila, že to všechno co se mezi námi děje je moje chyba.“ začala se mu omlouvat.
„To neřeš, jenom mě prosím už nemlať.“ odpustil jí Shikamaru a zasmál se. Temari se k němu přidali a smáli se spolu aspon 2 minuty, potom se zvedla a šla ke dveřím.
„ Jo ještě něco, zítra máme dojít k Tsunade.“ oznámila mu.
„ Ale né to je opruz, co zase chce.“ začal Shikamaru držkovat. Temi se jenom smála. A vyšla z jeho pokoje.