Tam a zase zpátky 01

1. Uchiha Itachi
Ráno.Ráno jako každé jiné.Klidné a nudné jako každé jiné kterých jsem prožila již stovky.Líně jsem se protáhla na posteli a vstala. Na zemi se válelo oblečení a na stolku u okna byla hromada knih,papírů a obrázků.První co mě napadlo když jsem pohlédla na svůj pokoj bylo to že bych jej už měla uklidit. Ale povídejte to někomu kdo ráno vyjde z domu a vrátí se až za tmy. Pomalu jsem se oblékla do svého pohodlného oblečení a šla do kuchyně.
V domě bylo hrobové ticho. Posmutněle jsem si nalila sklenici vody a za pár minut jsem již vycházela z domu abych šla do školy.To jsem ovšem netušila co mě čeká. Ke škole jsem to měla hodinu chůze a tak jsem jen cestou sledovala zaplněné silnice a ulice města Tokia. Nevím ani proč ale v polovině cesty,zrovna když jsem šla kolem autobusové zastávky jsem si řekla že pojedu autobusem. Nevím co mě to popadlo protože jsem to nikdy nedělala. Nasedla jsem do autobusu a koukala z okna. V tom jsem si všimla jak na mě nějaký podivný muž kouká.
Oproti ostatním cestujícím v autobuse byl zvláštní. Na hlavě kapuci z černé mikiny která již dávno ztratila svoji barvu.Ošoupané kalhoty s hromadou záplat že už pomalu nebyla vidět původní látka z které byli kalhoty vytvořeny. Na očích měl brýle s tmavými skly ačkoliv venku bylo zataženo. Ten pocit že mě pořád sleduje neustával a začal jsem se cítit divně. Byla jsem zvyklá na to že na mě lidi kolem mě civí ale tohle mi bylo nepříjemné. Uvědomovala jsem si že nevypadám zrovna normálně jako moji vrstevníci na škole. Měla jsem dlouhé černé vlasy a byla jsem bledá jako stěna. Ke všemu jsem měla od narození divné zelené oči které vypadali jako kdyby jste je ukradli hadovi. Ale to toho neznámého stále neopravňovalo na mě takhle civět.
Konečně jsem uviděla školu a jakmile autobus zastavil vylítla jsem odtamtud jako by mě hnalo snad stádo slonů. Ale i tak jsem měla pocit že na mě ten muž stále civí.
Jakmile jsem vešla do školy trochu jsem se uklidnila.
Ve škole se ani nic divného nedělo.Pokud ovšem nepočítám to že se Mike s Lornem opět poprali ve školní jídelně.
Na co jsem se těšila ze všeho nejvíce bylo to až půjdu na svůj kroužek o Legendách. Byla to taková moje uchylka. Učitel který tento kroužek vyučoval byl nový a neprobádaný.Zajímalo mě jak vůbec vypadá. Jestli je to někdo mladý nebo jestli je to takový ten klasický starý stereotyp co se neustále opakuje ve svém výkladu a jeho informace jsou nepodložené a smyšlené. Jedna věc kterou nesnášela ještě více než pomlouvání a hádky byla prachsprostá lež.
V Poklidu jsem vešla do poloprázdné třídy a usadila se do lavice u okna pokud možno co nejdále od katedry.Studenty kteří se tam sešli jsem vůbec neznala. Konečně zazvonilo a dveře se otevřeli.
Do místnosti vstoupil v celku pohledný mladý muž s černými vlasy v culíku a stoupl si před tabuli.
Tak to bude zajímavé pomyslela jsem si a čekala co se bude dít.
Muž si odkašlal a tím na sebe upoutal veškerou pozornost těch co ještě nezaregistrovali jeho příchod.
Vítám vás. Moje jméno je Uchiha Itachi a budeme tu spolu trávit čas nad studováním legend.“ Spustil.
„dnes začneme jen zlehka. Připravil jsem vám malý seznam knih se kterými budeme po zbytek roku pracovat.Doporučil bych vám si je sehnat nebo od někoho vypůjčit.“ Začal chodit kolem lavic a na každou z nich položil papír celý popsaný těmi nejrůznějšími knihami. Když došel k mojí lavici trochu se zarazil a položil papír. Potom se lehce usmál. Tak že by si toho ani snad nikdo jiný nevšiml. Jakmile se otočil stále jsem mu koukala na záda a nic jsem nechápala.
Když už jsem se tak nějak vzpamatovala koukla jsem na papír.Nic z toho jsem neznala a to jsem četla již spousty knih. Samotné názvy mě docela šokovaly.
- Legendy o Akatsuki
- Konohagakure no Sato
- Legendání Sanninové
- Umění Taijutsu
- Genjutsu v praxi
- Sharingan
Tyto názvy mě opravdu dost překvapily.Hltala jsem snad každé učitelovo slovo a aniž jsem se nadála byl konec hodiny. Všichni začali odcházet. Trochu zpomaleně ale přeci jsem se vyškrábala z lavice a šla ke dveřím.
„Slečno Matsumoto. Mohla by jste se tu na chvíli zdržet?“ zazněl mi v uších učitelský hlas. Otočila jsem se na patě a šla ke katedře. Mlčky jsem čekala co po mě bude chtít. Všichni studenti již odešli a v učebně zavládlo hrobové ticho. Itachi popošel k oknu a koukal ven. Začala jsem být trochu nervózní a tak jsem trochu přešlapovala na místě.
„Nechtěla by jste se posadit slečno?“ zeptal se mě po chvilce a já trochu nadskočila.
„Ne to je dobré….potřeboval jste něco?“ stále jsem mu hleděla na záda a na odraz jeho mladého obličeje v tabuli skla.
„To ano potřebovali.Lady.“ Ozvalo se mi za zády a hned potom jsem uslyšela jak někdo prudce zabouchl dveře. Stál tam ten muž z autobusu.Netušila jsem jak je vysoký a hubený.Trochu jsem couvla dozadu a narazila na Itachiho který mě chytil za ramena.
Jsem v pasti problesklo mi okamžitě hlavou.