Tajemství rasy 03

V úvodu bych chtěla zdůraznit, že postavy, které zde vystupují, nejsou mé, ale pouze vypůjčené od autorky Vampire Knight, Matsuri Hino.
Yaoi – párování muž/muž; „slash“; „AU“ - (pokud nemáte rádi, prosím nečtěte)
+18 - sexuální scény, téma krevní chtíč skrz celý příběh. Násilí minimum, možná drobně dál v příběhu.
Psáno pro všechny fandy Yaoi.
Důležité info k postavám, které jsem v první kapitole opomněla: Kaname je upír, Zero člověk.

KAPITOLA 3 – Když vládne chtíč

Bouře nádherných pocitů………hukot v uších a závrať………vzdechy a steny v temnotě. Jemné, přivlastňující si ruce………vlhké rty a obratný jazyk……horké tělo tisknoucí se k jeho……
‚Není to jen sen?' Otevřel oči, ale vše zůstalo. Slyšel sám sebe sténat a vzrušeným hlasem vzdychal jeho jméno mezi polibky.
„Kaname……Kaname…"
Ruce pomalu zkoumající jeho tělo jej lehce nadzvedly a stáhly z něj to, co bývalo kdysi tričkem. Rty opustili krk, který až doteď laskaly a přesunuly se níž přes klíční kost k jeho bradavce. Špička jazyka ji jemně olízla před tím, než se k ní měkké rty chtivě přisály.
„Ah! Kaname…" Zero se prohnul v zádech a opřel se do doteku. Bože, cítil se tak dobře...
„Hmmm…" Malý úsměv se objevil na Kanameho rtech. Zero reagoval na jeho laskání skvěle. Stačilo ho jen dostatečně dlouho líbat, aby ztratil ostych a vrátila se vášeň, která byla na chvíli utlumena jejich předchozím vyjasněním situace.
„Jsi tak horký Zero," zašeptal chraptivě Kaname a přejel přes Zerovu druhou bradavku prsty než ji stisknul. Jeho jazyk obkroužil tu první, a pak ji začal střídavě lízat a sát.
Zvuky, které Zero vydával, byly neuvěřitelně dráždivé. Jeho prsty zaryté do Kanameho ramen a napnuté tělo, které se teď doteků přímo dožadovalo Kanamemu skoro znemožňovalo se kontrolovat.
Hladově se přesunul ke druhé bradavce, aby jí také dal náležitou péči. Po chtivém olíznutí ji jemně stiskl mezi zuby a nasál. Jazykem ji škádlil v ústech a spokojeně zamručel. Zero se otřásl a pak Kaname uslyšel jeho potlačovaný výkřik ……
Na chvíli musel znovu ztratit kontrolu. Naštěstí se zdálo, že si Zero ničeho nevšiml. Probrala ho omamná vůně – krev! Byl o něco níž, na Zerově břiše a olizoval povrchní, krátký škrábanec, který, jak se zdálo, musel udělat špičkou svého tesáku. Po okrajích se třpytily droboučké krůpěje krve. Ta chuť! Přiváděla ho k šílenství!
„Bože, Zero...Zero!!" Byl tak vzrušený a s touto další neplánovanou stimulací cítil omračující potřebu vyvrcholit.
Jeho ruce sjely k Zerovu pásku u kalhot. Rozepnul sponu, pak knoflík. Zip sjel tiše dolů a Kaname zlehka přejel dlaní po Zerově vzrušení.
„Hah……ah…" zasténal Zero hluboko v krku.
‚Svléká mi kalhoty,' blesklo mu hlavou. Bylo tak těžké myslet na cokoliv jiného, než jen na ty nádherné pocity, které v něm Kanameho doteky vzbuzovaly. Bylo tak těžké sledovat, co Kaname vlastně dělá. Cokoliv, co až doteď udělal, bylo tak vášnivé a vzrušující. Ale teď se Zero znovu začal cítit trochu nesvůj. Objevil se stud.
„Am, Kaname," Zerovi ruce rychle chytly ty jeho a snažily se jim zabránit v dalším pohybu.
„Šššš, Zero," uklidňoval ho Kaname a přesunul se zpět k Zerovu obličeji. Díval se na jeho zrudlé tváře a zářící oči a pak se vrhnul na jeho rty. Líbal ho hladově a divoce, jemně jej kousal do rtů a sál Zerův jazyk. Jeho ruce se začaly opět pohybovat. Pomalu zvedl Zerovi ruce nad hlavu, překřížil je v zápěstí a prsty své jedné ruky propletl s jeho oběma.
„Zero," zasténal do polibků a pevně chytil jeho kalhoty druhou rukou. Rozhodně je začal stahovat přes Zerovy boky a nepřestával jej líbat. Zero sebou škubnul a zapřel se do Kanameho dlaně na protest, když cítil, že mu Kaname kalhoty svléká. Ale jakýkoliv odpor byl udušen hned v počátku.
Jakmile byly Zerovy boky vysvobozeny z kalhot, Kanameho ruce se hned vrátili k laskání Zerova těla.
„Jsi tak vzrušený Zero...To je úžasné...Tak citlivý," šeptal Kaname do Zerových úst a jemně lízal jeho rty. Přitiskl své vzrušení, které se teď již bolestivě tísnilo v malém, nedostatečném prostoru jeho kalhot, k Zerovy.
Zero prudce vydechl a snažil se zadržet sten, který se mu dral do krku, ale moc se mu to nepodařilo.
„Chci tě tak moc, Zero. Dovol mi se s tebou mazlit víc," šeptal Kaname zastřeným hlasem. Nevěřil, že by se ještě dokázal ovládnout, kdyby Zero řekl ne. Ani nechtěl myslet na to, co by se mohlo stát, kdyby jej teď Zero odmítl.
Zero neřekl nic. Sám byl už na pokraji extáze a nedokázal a vlastně ani, i přes počáteční stud, nechtěl ukončit to, co s Kanamem právě teď dělali. Jen si nebyl úplně jistý, co se bude dít dál, když jej Kaname začal svlékat. A tak místo slov si Zero znovu k sobě přitáhnul ty fascinující a obratné rty a začal Kanameho sám líbat.
Na víc Kaname nečekal. Víc příjemně vyjádřený souhlas si snad ani nemohl přát. Se slastným sténáním oplatil Zerovi jeho polibky a pak se nad ním lehce nadzvedl. Chvíli se mu díval do těch zastřených očí a vychutnával chtíč, který v nich viděl. Byly nádherné. Pomalu se posadil na Zerova stehna a svlékl si košili. Pak chytil jeho ruce a jemným tahem si je přitáhl ke svému pásku u kalhot.
„Dotkni se mě Zero...Svlékni mě."
Na zlomek vteřiny se zdálo, že Zero zaváhal, jakoby sbíral odvahu to udělat, ale pak se jeho ruce pohnuly. Pomalu, ale jistě rozepnul přezku pásku. Pak se jeho ruce přesunuly na samotné kalhoty. Následoval knoflík a Kaname slyšel, jak Zero zadržel dech, když začal rozepínat zip jeho kalhot.
„Ah..," vzdychl tiše Kaname, když ucítil Zerův dotek. Byl natolik vzrušený, že nebylo možné, aby se jej Zero nedotknul. Nadzvedl se a pomohl Zerovi stáhnout kalhoty ze svých boků. Elegantně se jich zbavil a využil také této chvíle k úplnému odstranění Zerových kalhot. Následně se vrátil zpět do své původní polohy. Oba teď měli na sobě už jen spodní prádlo.
„Zero, pokračuj prosím. Tak moc toužím po tvých dotecích..."
Mohl vidět, jak po jeho slovech Zerovi zčervenal celý obličej. Bylo okouzlující dívat se, jak se styděl.
Zero se uvolnil z pod Kanameho a kleknul si. S nohama mírně od sebe byl teď těsně u Kanameho. Jejich těla se skoro dotýkala. Díval se na něj a rychle dýchal. Kaname se pomalu zvedl na kolenou a zaujal stejnou pozici. Skoro to vypadalo, jako by se chtěli prát. Ale místo toho si Zero olízl rty a zajel prsty dovnitř za zadní okraj Kanameho boxerek. Majetnicky strhnul jeho boky k sobě a naplno si vychutnával vzájemný kontakt jejich vzrušených těl. Začal se o Kanameho třít.
„Mmmm... Kaname..."
„Z-Zero!" vykřiknul přidušeně Kaname. Tohle vážně nečekal. Ale Zerovu náhlou aktivitu víc než vítal. Pevně Zera sevřel ve svém náručí a obličej skryl do jeho krku. Instinktivně jej začal lízat.
Zero zasténal a pomalu pohnul rukama dopředu. Zároveň svlékal Kanamemu poslední kousek prádla, co měl na sobě. Jakmile bylo Kanameho tvrdé vzrušení uvolněné, opět se k němu Zero přitiskl a tentokrát jej začal třít rukou.
„Gmph..Uh!" vydralo se z Kanameho úst a on rychle stáhl Zerovi boxerky. Přitiskl své boky tvrdě proti jeho a sténání Zera zesílilo. A pak už Kaname nedokázal čekat, už se nemohl ovládat.
Ve chvíli, kdy se setkala jejich odhalená, pulsující vzrušení, zvlhlá z veškerého toho nádherného mazlení, strhnul Kaname Zera na záda na postel. Chtěl pod sebou cítit celé Zerovo chvějící se tělo, chtěl se o něj třít tak moc jak jen oba budou schopni, chtěl cítit jeho paže, které ho teď tak pevně objímaly a bez přestání poslouchat jeho steny.
Vzal si Zerova ústa a s jazykem hluboko uvnitř vychutnával jeho stále hlasitější sténání. Jejich těla se vůči sobě vlnila a nenasytně třela. Kaname se opřel rukou pro oporu vedle Zerovy hlavy a druhou uchopil obě jejich vzrušení. S pevným, ale jemným stiskem začal dlaní hýbat nahoru a dolů ve stále se zrychlujícím rytmu. Jeho boky se začaly hýbat podvědomě a ještě umocnily pocity z toho nádherného tření.
Zero jej pevně objal a se zvyšující se rozkoší nevědomky zarýval své nehty do Kanameho zad. Přerušil polibek a trhaně se prudce nadechl. Slyšel Kanameho sténání a cítil jeho rty na svém krku. Z vědomí Kanameho horkého těla na svém a z rychlých pohybů Kanameho ruky se Zero ztrácel. Byl unášen nekontrolovatelnou rychlostí k vrcholu.
„Kaname..Já už..Ah!...Mmm...Kaname já..."
„Zero..Ah bože,Zero..Chci tě tak moc...," sténal Kaname a přirazil boky.
„Oh, Kaname!! Aaaahhhhh!!!!" vykřikl Zero a vrcholil tvrdě na své břicho a do Kanameho ruky.
„Zero...Ahh!! Mmmppph!!!"
Křik Zera v extázi a představa, že je a vrcholí uvnitř něj, způsobily, že Kaname dosáhnul uvolnění s výkřikem vzápětí po Zerovi. Jeho bílá vášeň se přidala k Zerově mezi jejich třesoucí se těla v několika prudkých, mysl zatemňujících výstřicích. Vlna rozkoše z vyvrcholení byla natolik silná, že se Kaname se sténáním zhroutil na Zera...
K extázi z vyvrcholení se přidal ještě jeden slastný pocit – opojná chuť a vůně krve. Zerovy krve. Kaname se probral a zjistil, že saje Zerův krk. Naštěstí zranění, které mu způsobil, bylo v tuto chvíli pro Zera, který ještě stále těžce lapal po dechu, stěží postřehnutelné a kapičky krve se z drobných dvou ranek uvolňovaly velmi neochotně a jen pod silným sáním. Nicméně Kanameho znovu vyděsilo, jak lehce s tímto klukem dokáže ztratit sebekontrolu, aniž by o tom věděl. Přestal sát a začal jemně olizovat povrchové ranky na Zerově krku. Při těchto zanedbatelných zraněních, aniž by jej opravdu kousnul, se nemusel naštěstí obávat, že by Zera nechtěně změnil.
Zerovo tělo se stále ještě slabě otřásalo v dozvucích prožité extáze. Měl zavřené oči a snažil se vnímat Kanameho doteky a polibky. Bylo to uklidňující a on byl tak vyčerpaný. V hlavě měl naprosto prázdno. To, co právě zažil, předčilo jeho očekávání. Nedokázal se udržet při vědomí a pomalu usínal.
Kaname zvedl hlavu od Zerova krku. Byl čistý. Nikde ani kapička krve, nikde žádná stopa po tom, proč tak se zalíbením sál Zerův krk. Jen malý zarudlý flíček zůstal jako důkaz jeho činu. Podíval se Zerovi do tváře. Viděl zavřené oči a lehký, uvolněný úsměv na rtech. Červeň ve tvářích vybledla do slabě růžové.
Kaname se usmál. Byl rozhodnut. Tento stříbrovlasý kluk mu už jen tak nezmizí. Ne po dnešní noci, ne po tom, co právě prožili. Svezl se ze Zerova těla a lehnul si těsně vedle něj. Objal ho. Odmítl i jen pouhou myšlenku, že by se měl v tuto chvíli vzdát Zerova tepla a blízkosti. Přetáhl přes ně pokrývku do výše pasu. Sprcha počká do rána. Musel si přiznat, že ani on neměl sílu právě teď vstát.
‚Od této chvíle Zero už patříš a vždy budeš patřit pouze mě.'