Sázka 2/2

Skoro celé dva dny uběhli od toho incidentu s polibkem a fackou. Sasukemu docházel čas. Byl večer a jemu zbývalo jen několik hodin, něž prohraje sázku a to nemohl dopustit. Plánovaně se ocitl opět před vchodem do domu Hyuga. Byl tam malý záhon s růžemi, a tak neodolal, utrhl jednu a strčil jsi ji do kapsy. Zaklepal.
,,Co tady děláš Uchiho” dveře otevřel rozzlobený Neji.

,,Potřebu mluvit s tvou sestřenicí”
,,Hinata je venku s Narutem”
,,Já myslel tu druhou, Hanabi”
,,Co jí chceš” otázal se Neji.
,,Do toho ti nic není”
,,Grrr” zavrčel Neji ,,Máš deset minut” řekl výhružně.
,,To bude stačit a kudy mám jít”
Neji protočil oči v sloup a ukázal na schodiště ,,Třetí dveře vpravo”

Sasuke se téměř ihned dostal před ony dveře. Potichu zaklepal a otevřel. Pohledem přelétl celý pokoj, až mu oči padly na dívku ležící na posteli, zády k němu.
,,Hinato, teď nemám na nikoho náladu, nemůžeš přijít později?”
,,To asi nepůjde” odpověděl Sasuke se smíchem v hlase.
,,Ty…ty máš tolik drzosti se tady ještě ukázat” leknutím Hanabi vyletěla z postele.
,,Jen jsem se chtěl dát tohle” vytáhl z kapsy růži a podal ji dívce.
Hanabi růži okamžitě hodila na zem.
,,Co si sakra o sobě myslíš, že mi dáš kytku a já se ti vrhnu do náruče. To určitě. Já znám tyhle fígle. Tohle je pro tebe jenom sranda. Ale kolik srdcí zlomíš ti je úplně jedno. A teď vypadni a už se nevracej”
Sasuke byl v šoku ještě venku. I později, když už ležel doma v posteli, tak nemohl zapomenout na to co mu vlastně Hanabi řekla. Přemýšlel nad tím, jak to řekla, jako by něco věděla, co když jí Naruto něco řekl.
Uchiha hypnotizoval hodiny na zdi. 21:00 - 21:48 -22:11 - 22:37 - 23:15
Ani ne hodina zbývala do prohrání sázky.
Ťuk…Ťuk…Ťuk…
Sasuke se ohlídl za těmi zvuky a spatřil siluetu dívky sedící na parapetu. Otevřel okno, ale dřív než mohl něco říct, tak ho osoba, rychle se deroucí dovnitř, povalila na zem. Sasuke byl překvapen, ale ani nepotřeboval světlo k tomu, aby poznal, že dívka sedícímu mu na břiše je Hanabi.
,,Ja…a…ty…a” začal Uchiha.
,,Nikdy jsem si nemyslela, že ti dojde řeč, ale teď jsem se přišla omluvit zase já, trošku jsem to přehnala. Já jsem si jen slíbila, že nikomu takhle nenaletím, ale z toho podezírání bych se jednou asi zbláznila. Měla bych se asi trochu uvolnit”
To byly poslední slova co Hanabi řekla, pomalu se sklonila k ležícímu Uchihovi a políbila ho. Ten ihned věděl co se děje. Rychle mrknul na hodiny, bylo 23:20. Čas ještě měl. Hanabi ho stále líbala a evidentně nechtěla přestat. Ale na chvíli ji Sasuke musel od sebe odtrhnout, aby se mohl znovu nadechnout. Přeměřil si ji hladovým pohledem, aby zjistil jestli nenajde nějaký šperk. Bingo. Na krku se ji houpal řetízek se znakem vesnice. Znovu si ji k sobě přitáhl. Nechtěl čekat jestli si to Hanabi ještě nerozmyslí, udělal pár rychlých pohybů, které zapříčinili, že si s dívkou vyměnili pozice. Svíral ji teď pod sebou v náručí.
I přesto, že se pyšnil jménem Uchiha a říkalo se, že by každá žena jeho pohledu hned podlehla, i přesto co řekl nedávno Narutovi, i přesto všechno byl nervózní. To bylo poprvé co jeho slova došly ke konečnému naplnění. Ale teď šlo o sázku, o jeho čest, on přece nemůže prohrát, i když je to poprvé.
Jeho ruce začaly pomalu vklouzávat pod dívčino oblečení a jemně hladit její kůži. Hanabi neprojevovala sebemenší náznaky odporu a tak pokračoval. Zatím co ji líbal na krk se mu podařilo rozepnout ji tričko a vysvléci ji ho. Ani Hanabi nezůstávala pozadu, její hbité prsty prozkoumávali Uchihovo tělo. A když už jí překáželo oblečení jednoduše ho z něho a ze sebe stáhla. To Sasukemu docela ulehčilo práci. Jenže oba měli na sobě ještě spodní prádlo. Uchihova pravá noční můra, rozepínání podprsenky. Aby tento čin nevzbuzovat velkou pozornost zabavil Hanabi polibkem a ruce vsunul pod ni. Po chvilce šátrání konečně našel ono místo, kde se to rozepíná. Ale to nebylo jen tak, jemné pohyby ani škubání nepomáhali a navíc jak to má člověk rozepnout poslepu. Na chvilku se jejich ústa oddělila a Sasuke pohlédl na Hanabi. Ta se smála a vypadala, že se dobře baví jeho neúspěchem. Trochu se nadzvedla, dala si ruce za záda a letmým pohybem tu problémovou věc rozepla. Na Sasukeho zbyla ta příjemnější část, strh onen kus problémového prádla a slíbal každičký kousek kůže, který byl ještě před chvilkou zakrytý. Hanabino dýchání se značně zrychlilo a Saukeho naplnila touha. Vzal dívku do náruče a jemně ji položil na postel. Právě postel se stala osudnou pro zbytek Sasukeho plánu.
Ticho, jediné co bylo slyšet, bylo zrychlené dýchání dvou osob. Chlapec, tedy už muž ležel na zádech, měl zavřené oči a s úsměvem očekával jistý zvuk. Jeho úsměv se rázem zvětšil, když uslyšel hodiny ohlašující půlnoc. Ten zvuk znamenal výhru.

Sasuke hned další ráno vyfasoval měsíční misi. To se mu hodilo, stejně nechtěl mluvit ani s Narutem ani s Hanabi.
Už se pomalu vracel k vesnici a v ruce držel lesklý předmětem. Byl to Hanabin řetízek. Myslel jsi, že vkročí do vesnice nepozorován, ale hned při návratu ho zastihl blonďák u brány.
,,To jsem nevěděl, že se po prohře budeš tak dlouho schovávat” zněla Narutova první slova.
,,Tak zaprvé: se neschovávám, ale dostal jsem misi a za druhé: já nejsem ten, kterej prohrál” a ukázal mu řetízek.
,,No docela pěknej, ale uvěřím, až si promluvím s Hanabi”
,,Byl jsem pryč asi měsíc a vy jste se ještě nepotkali, divný” zapřemýšlel Sasuke.
,,On jí nikdo neviděl od doby co jsi odešel a Hinata říkala, že k sobě do pokoje nikoho nepouští. Zajímavý nemyslíš?”
,,A co má bejt, já tu sázku vyhrál, takže to tvoje pošklebování snášet nemusím”
,,Jeden řetízek ještě nic nedokazuje” zašklebil se Naruto.
,,Hmm, Prostě se chceš vyhnout tomu, že bys uznal, že jsem vyhrál”

Oba byli tak zapálení do hádky, že si ani jeden nevšiml příchodu další osoby.

,,Proč se tak rozčiluješ? Jen si promluvím s Hanabi. Ty nechceš, aby zjistila, že jsi si z ní udělal svou hračku a užil sis s ní jen kvůli naší sázce, co?” provokoval Naruto.
,,Takhle o ní nemluv”
,,Ale, ale, to vypadá jako by ti ta sázka přerostla přes hlavu. Jako by jsi se do ní snad zamiloval? Hmm”
,,Tsss, já a zamiloval do ní. Pro mě to nikdy nepřestala být jen sázka. Bylo to jen takové příjemné rozptýlení” odvětil Sasuke.

,,TAKŽE, JÁ JSEM BYLA JEN PŘÍJEMNÉ ROZPTÝLENÍ ?!” ozvalo se Sasukemu za zády.
,,Jé, Hanabi, my jsme si tě vůbec nevšimli” začal pokorně Naruto.
,,Tak co mi na to řekneš, to hodláš jenom mlčet. Nemůžeš se mi ani podívat do očí ?!” trvala na svém Hanabi.
Sasuke si povzdech, nasadil pohled drsňáka a pomalu se otočil.
,,Tak, teď víš pravdu. Sice ses jí dozvěděla dřív než jsem chtěl, ale budiš”
Jeho pohled rázem ztratil na drsnosti, když mu přiletěla facka.
,,Už ti věřím Sasuke” vyděsil se Naruto ,,A už bych měl asi jít” řekl ze strachu, aby taky nějakou neschytl a pádil pryč. Protože se Sasukeho hlava málem potkala s nedaleko stojícím stromem.
,,A neptej se za co byla” řekla rozčíleně Hanabi a odešla.
Když se Uchiha sesbíral se země vydal se se smíšenými pocity domů.

Sasuke byl už zase sám a zaobíral se svými myšlenkami uplynulých dnů, ale jen do chvíle než se začal nudit a tak vyrazil znova ven, načerpat novou energii. Venku už byla tma a ulice osvětlovali jen okolní lampy.

Hanabi zničená dnešním odpolednem se rozhodla trochu projít, aby vyřešila svůj největší problém. Šla vesnicí kolem nemocnice, šla pořád dál a zaobírala se svými myšlenkami. Šla tam kam všichni chodí přemýšlet, je tam ticho a klid. Na hlavy Hokágů. Byl odsud nádherný výhled na vesnici. Všichni se už ukládali ke spánku a ona tam byla sama. Jen ona, ticho a její myšlenky. Šla stále dál, na samý okraj, dokud se pod ní nerozprostřela celá usínající krajina.
,,Už se ani nehni” ozvalo se jí za zády.
Otočila se a pohlédla mu do očí.
,,Ty mě sleduješ” odpověděla.
,,To byla náhoda, že jsem tady. Ale ty se ani nehni, ani krok, jasný”
,,Ale já jsem nechtěla sko…”
,,Prosim tě, já vím, že jsem udělal chybu, ale proto se nemusíš zabít” skočil ji do řeči.
,,Ale…”
,,Žádný ale. Nechci aby se ti něco stalo” vyhrkl Sasuke a celý zčervenal.
Hanabin výraz se zcela změnil, teď naslouchala tomu co chce říct.
,,Já…já…omlouvám…se” řekl trochu potichu a ještě na hlas zapřemýšlel ,,Jo, zvlád jsem to” zaradoval se.
Hanabi se trochu zasmála, ale hned zas dělala vážnou. On se pomalu rozešel a došel až k ní. Hanabi před ním chtěla ustoupit dozadu, ale tam už nebylo nic. Podklouzla jí noha, ale dřív než stačila spadnout, tak ji Sasuke zachytil a pevně ji objal.
,,Mám tě”
,,A co všechno to, co jsi říkal odpoledne?” nedala se Hanabi.
,,To byl jen strach z toho, že by se ke mně někdo mohl dostal, tak blízko jako jsi právě ty. A tohle asi patří tobě” řekl, vytáhl z kapsy řetízek a připnul ji ho zpět na krk.
,,Nevyznám se v tobě” zavrtěla hlavou Hanabi.
,,To ani já v sobě”
,,A co ke mně cítíš teď?”
,,Na to jsem zatím nenašel ta správná slova” zamyslel se ,,Ale na něco bych se tě rád zeptal”
,,Na co?”
,,Můžu tě ještě jednou políbit? Nerad bych schytal další facku”
Hanabi nepatrně přikývla a Uchiha ji dlouze políbil.
,,Už vím co k tobě cítím..... Miluju tě”
,,Tak to je dobře, protože jsem těhotná”