Řvi, ale líbej mě! (2/2)

"Odpusť, nechtěl jsem ti ublížit. Já jen... Myslím, myslím, že už jsem to taky dlouho chtěl víš. Tebe. S nikým se mi příliš nelíbilo a to že jsem spal s jinými. No, mám hold dost velký apetit." zamrkal šíleně rozpačitě dlouhými řasami blonďáček a zakoukal se do země.
"Prosím. Já opravdu to myslím vážně. Vyspi se s mnou."

Co mám dělat?

Akeno se ke mně netrpělivě přiblížil.
„A co tvůj kluk?“ zavrčel jsem v poslední sebeobraně naštvaně. Zase se do mě vlila bojovnost, jen jsem si vzpomněl na fotku v mp3jce.
„Co?“ vykulil na mě nechápavě oči Akeno a zmateně zatřepal hlavou.
„Ten kluk z mp3jky. Proto jsem byl tak naštvaný v autobuse... Štvalo mě, že už jsi si někoho našel.“ zachrčel jsem.

„Shine. Já nikoho – nikoho nemám!“ snažil se mi přesvědčit Akeno, ale já tomu nedokázal věřit. Prostě se s mnou chtěl jen vyspat a konec.
„Nedělej ze mě laskavě blbce! Myslíš, že jsem si nevšiml jak ses v posledních dnech choval? Jak jsi najednou vystartoval ke dveřím, jak si byl veselý, jak ses upravoval…“
Akeno se na mě zahleděl a najednou nedokázal odpovědět. S vědoucným úsměvem jsem se zvedl a velkým obloukem ho obešel.

„Shine…“ zašeptal Akeno, ale já ho utnul mávnutím ruky. Zamručel jsem, že si stejně nakonec půjdu asi zaplavat, rychle jsem popadl z koupelny ručník a plavky a zmizel pryč. Bylo mi jedno, že jsem jen v teplákách. Jestli je to tak moc zajímá, ať se kouknou.

___________________________________________________________________________
AKENO
___________________________________________________________________________

Nevěřícně jsem sledoval mizící postavu a tiché zavření hotelových dveří. Stála jsem seděl rozdychtěný na zemi a nevěděl co udělat. Shin si myslel, že mám kluka! Taková pitomost…

Ale nedokázal jsem mu odůvodnit tu fotku na mp3jce. O žádné jsem nevěděl. Vždycky jsem jen automaticky zmáčkl -on- a čekal dokud nezačala hrát přednastavená volba. Nepřiznal jsem se, že elektronice jednoduše nerozumím.

Jako ve snách jsem se zvedl a došel ke svým taškám. Vytáhl jsem nenápadné pouzdro s přehrávačem, na obrazovce se rozsvítila fotka černovlasého kluka s šedýma očima.
Koukal jsem se na fotku kluka, který mě už pár týdnů obtěžoval. Chodil se mnou do třídy a nechtěl mi dát pokoj. Jednou ho ode mě dokonce kamarád musel odtrhnout, protože mě málem znásilnil.

A to upravování a radování – pche. Vybrali mě jako modela do kalendáře, byl jsem prostě jen šíleně nadšený, protože mě focení jednoduše bavilo. Choval jsem se jak malej harant, ale co se dá dělat.
Bezmyšlenkovitě jsem práskl mp3jkou na postel a rozběhl se do hotelového bazénu.

„Shine!“ zakřičel jsem přes celou halu bazénu udýchaně a chytnul se v bok. Protože výtah nechtěl naskočit, seběhl jsem všechna ta patra dolů po svých.
„Nekřič tady!“ zavrčel za mými zády známý hlas našeho managera a já vyděšeně nadskočil.
„Eh, pardon! Osamu, nevíš kde je Shin?“ zašeptal jsem.
„Jo, šel támhle do parní jeskyně. Ale jestli mi tady budete hulákat tak se hezky sbalte a padejte.“ zavrčel Osamu, obešel mě a s energetickým nápojem v ruce se spokojeně rozvalil na lehátko.

Pokorně jsem přikývl a už pomalejším krokem jsem se vydal ke kachličkovým jeskynním s množstvím vonící páry.
„Shine?“ zašeptal jsem do prostoru a v duchu doufal, že je tam sám.
„Co chceš?“ povzdechl si tiše bratr a já v jeho hlase slyšel zatřepání od slz.
„Shine, není to tak jak si myslíš! Žádného kluka nemám!“ zahučel jsem netrpělivě a začal tápat mlhou až jsem našel krásnou postavu svého bratra v černých plavkách.
„Fakt ne?“ ušklíbl se s naprostou nedůvěrou na mě ostře řezaný obličej obklopený po ramena dlouhými černými vlasy. Zatímco já mám vlasy po otci, Shin zdědil černou po mámě. Ne že by k jeho zeleným očím (které nás jako jediný znak spojovaly) neseděly.
„Fakt ne. Ten kluk cos ho viděl na tapetě, mě už dlouho otravuje. Jednou se mě pokusil i znásilnit, naštěstí tam byl Yano a dal mu jasně najevo, že o jeho dvornosti zájem nemám. Jenže i tak mi ten parch*nt evidentně nechce dát pokoj. Musel to nastavit, když jsem měl mp3 v tašce ve škole. Doopravdy s ním nic nemám.“ povzdechl jsem si nešťastně. Chtěl jsem, aby mi Shin uvěřil.

„A co to ostatní chování? Upravování, lítání atd.?“ zavrčel Shin.
„Vybrali mě na jedno focení a já z toho byl prostě jen dětinsky nadšený, nic víc v tom není. Nikoho z těch, s kterými jsem byl jsem nikdy nemiloval. Věř mi. Prosím.“ zašeptal jsem a dřepl si před Shinovi nohy.
Shin na mě chvíli koukal, ale pak si povzdechl a natáhl ke mně ruku. Pohladil mě po tváři a rukou mi prohrábl zvlhlé vlasy.

„Promiň.“ povzdechl si Shin a nepatrně nakrčil obočí mračením. S úsměvem jsem to přešel a chytl ho za ruku. Nechtěl jsem v té vlhké jeskyni plné páry dlouho zůstávat. Ani plavat se mi nechtělo. Vlastně jsem měl touhu se jít jen znovu osprchovat, zalézt do postele a objevovat…Vážně...

___________________________________________________________________________
SHIN
___________________________________________________________________________

Akeno mě netrpělivě táhl za sebou a já se nad tím musel jen přitrouble usmívat. Byl jsem neskutečně rád, že nemá přítele, protože mě to celý den sžíralo až na kosti. Neuvěřitelně se mi ulevilo.

Procházeli jsme hotelovou halou a lidi se po nás otáčeli. Všichni měli okolo sebe aspoň župany nebo více oblečení, jen mi dva jsme se tam jako exoti procházely v kraťasech a plavkách. Akeno lehce a roztomile zrudl, ale neochvějně mě vedl dál.
Výtah nás vyvezl až do našeho patra. Zatímco já byl rozpačitý v soukromých věcech, z veřejnosti jsem si nic nedělal. Akeno mi nepouštěl ruku ze svého sevření a tak jsem si s ním lehce rozpačitě propletl prsty až se na mě udiveně otočil.

„Jé!“ vyhrkly před námi známé hlasy a já se jen s vražedným pohledem obrátil na Kaye
a Ichira.
„Co zas!“ zakřičel jsem na ně už opravdu vytočený. Buď mě neustále do něčeho cpou a nebo se objeví v nejnevhodnější chvíli.
Aky mi vyčítavě stiskl ruku a usmál se na kluky.

„Co vy dva tu?“ usmál se na ně kouzelně až se ve mně zvednula další vlna žárlivosti. Moje tělo nad takovými reakcemi už nehorázně protestovalo. Prostě a jednoduše toho bylo za dnešek moc!
„No…“ zazubil se Kay a postrčil před sebe Ichira, aby mluvil on. Nad tím jsem se musel zasmát. Kay vypadal tiše a nepřístupně, ale ve skutečnosti to je neskutečná podšívka.
„Prostě jsme si chtěli zajít ještě na něco do baru.“ pokrčil tajemně rameny Ichiru a dál to odmítl rozpitvávat. Místo toho se zahleděl na naše spojené ruce.

„Takže už?“ zavýskl za ním Kay a vrhl se s objímáním na Akena.
„Týjo tobě to trvalo!“ vyhrkl naopak Ichiru a spokojeně mě poplácal po rameni. Měl jsem chuť ho zabít.
„Oni o tom věděli?“ zavrčel na mě vyčítavě Aky a já tušil, že tohle mi jen tak neprojde.
„Ammm.“ usmál jsem se jako neviňátko.

„No, nic. Tak mi vám zas dáme pokoj. Uvidíme se později!“ zasmál se Kay a vystrčil nás oba dva z výtahu ven.
„Opovažte se ukázat dřív než zítra ráno ve dvanáct.“ zamával jim Akeno s úsměvem a už mě zase táhl chodbou dál k našemu pokoji.

Jakmile jsem za námi zavřel dveře, dopadly okolo mě dvě velké paže. Zadýchaně jsem se otočil. Na rtech mi ihned přistála Akenova ústa, měkké, hrubě laskající.
„Akeno!“ zamručel jsem mu nesouhlasně rtů a snažil se odtáhnout.
„Všechny tvoje záminky jsou v háji. Vše je vyjasněno, vše je urovnáno. Nechoď na mě
s bratrstvím, neopovažuj se, Shine! Zmlkni a líbej!“ zachrčel na mě zase na oplátku Akeno a já se s poraženeckým povzdechem přestal ovládat.
_________________________________________________________________

Aky se na mě tisknul a nepřestával mě kousat do už mírně opuchlých rtů. Mrzutě jsem ho odstrčil a než stačil ceknout, navedl jsem ho do postele.
„Jestli si myslíš, že se s mnou vyspíš někde na zemi jako s tvým novým objevem na jednu noc tak si můžeš dát odchod.“ rozkázal jsem, když jsem uviděl jeho nesouhlasný pohled. Akeno se jemně zachichotal a dlouhé vlasy mu přepadly všude možně. Neskutečně se mi ten pohled líbil, ale zároveň se všechny moje vášně mísily se vztekem. Byla to skoro smrtelná kombinace.

„Jenže já se všema spal na posteli a koberec je tak měkoučký. Jak se ti jemně boří mezi prsty.“ udělal na mě oči Akeno a žduchnutím mě povalil na zem. Opravdu jsme asi bratři. Zatímco v normálním životě jsem byl vždy já tím dominantním a zkušenějším, v sexu se toho ujal Akeno a já mu to milerád přenechal. Nechával jsem se hýčkat jeho hrubými návyky a nesnažil se je změnit. Jeho neodbytnost a prudkost se mi vrývala do všech nervů na těle a já myslel, že vybuchnu rozkoší.
Akenovi rty se rychle a bez čekání přesunuly na krk.

„Neudělej mi cucflek, na fotkách to vypadá blbě.“ prohodil jsem jen tak mezi pár vzdechy.
„Pozdě.“ zazubil se naprosto nekajícně Aky a ještě mi jemně skousl kůži na prsu, na které se s dychtivostí vrhl. Zatímco já jsem si šokovaně promnul krk, kde se začaly místečka zalívat krví a dělat drobné modřinky. Naštvaně jsem Akena plácl přes břicho, ale on jen zasténal spokojeností.
„Klidně můžeš přidat. Tvrdě se mi to docela líbí.“ zamumlal s přivřenýma očima dychtivě Aky a zkoumavě se na mě zadíval. S zasténáním jsem si uvědomil, že mám před sebou malou a nebezpečnou šelmu. Stejně jako roztomilé tygřátko je i můj bratr neodbytně roztomilý a šíleně dravý.

Pak už se mluvit přestalo. Mým tělem se rozlévalo vzrušení. Dokonce i elastické plavky mě nepříjemně tlačily a když se mého roztouženého klínu jen tak „náhodou“ letmo dotkl Akenův prstík, prohnul jsem se v luk.
Akeno se spokojeně zazubil a dál, jakoby si mých reakcí nevšiml, se věnoval hrudníku. Jazykem nenápadně, ale úlisně přejížděl po bradavkách a sem tam nějaké extrémně citlivé místečko skousl.

Já se do jeho hry příliš nezapojoval a spíš si vychutnával jeho doteky. Jednu ruku jsem měl položenou na jeho nahém hrudníku, druhou jsem mu bez přestávky projížděl hedvábnými vlasy.

Po tom co mi jeho ruce prorejdily téměř každý kousek těla, stáhl mi Akeno bez rozpaků plavky a zadíval se na můj vztyčený penis. Začervenal jsem se studem, ale Aky si toho vůbec nevšímal. Vzal jeden pramínek svých vlasů a začal jím zvědavě lechtat špičku penisu. Šokem jsem vydechl a snažil se ho za ramena odtáhnout.

„P-pře-přestaň!“ křikl jsem, když jsem cítil neomylné pnutí v přirození. Akeno jen s úsměvem přikývl a sklonil ruku s vlasy. S oddechem jsem ho pustil, ale v tu chvíli se ten zrádce natáhl a začal naběhlý úd líbat a žužlat rty. Jazykem sem tam rychle kmitl a pak růžová hlavička zase zmizela v tajemství jeho úst.
Po tom co se k jeho jazyku přidalo i rytmické mnutí rukou jsem mu bez varování (s docela hlasitým výkřikem) vystříkl do pusy. Akeno spolkl bílou hmotu mého těla a naklonil se vyzývavě k mému obličeji.

„Chceš ochutnat?“ zašeptal chraplavě.
„Aky…“ vytřeštil jsem oči. Kde se ta jeho hříšná stránka vzala? Natáhl jsem se pro polibek. Z Akenových úst jsem cítil svoji vlastní chuť. Nebylo to zas až tak moc odpuzující, spíš mě to jakýmsi podivným způsobem přitahovalo a hypnotizovalo. Se stejným dychtěním jako on jsem mu i já sundal poslední zbývající díl oblečení. Když jsem se ho chtěl dotknout rukou, Aky mě zarazil a položil se na mě.

S najednou přirozenou něžností mi začal kousat ušní lalůček a u toho šeptal.
„Taky tě miluju, víš. Chci to. Ale ne, abys mě jen tak udělal rukou. Tohle byla jen drobná předehra. Nech to na mě a jen se uvolni. Ju?“ mumlal. Na jeho povel jsem se opravdu snažil uvolnit, ale byl jsem napjatý a přidal si jako bych to dělal poprvé. Vlastně jsem muže nikdy neměl, ale taky jsem nebyla panic.

Zatímco mi Aky opět slíbával tělo, jeho ruce mi s chutí mnul zadek a pár prsty zajel do té svůdné rýhy mezi půlkami. Prstem se dotkl přecitlivělého otvůrku a já rozrušeně vydechl. Sevřel jsem pevněji jeho ramena. Jeho prst se na okamžik objevil v jeho puse a pak se opět vrátil na své původní stanoviště. Ucítil jsem krátké tlačení a najednou jsem ho měl v sobě. A za chvíli druhý a třetí. Ten tlak byl skoro nesnesitelný, ale Aky mě u toho stále líbal a žužlal a kousal a odváděl mou pozornost. Po chvilce Akeno prsty vyndal a já si maličko ulevil. Bylo to trochu nepohodlné.

Jenže pak se Akeno nadzvedl, posunul se výš a pomalu do mě klouzavým pohybem pronikl. Vykřikl jsem. Aky mě nechal chvíli lapat po dechu, pak mě však s nádherným úsměvem políbil a začal se ve mně pohybovat. Bylo to naprosto jiné. Ne jako prsty. Necítil jsem tři samostatné nesouměrné objekty jak mi tlačí na stěny toho drobného otvůrku. Cítil jsem horkou pevnost, tepání, chtíč, vášeň, lásku. Cítil jsem celého Akena.

Došlo mi, že v ten moment jsme jedna bytost. Nepohodlí a bolest se proměnila na rozkoš, na neuvěřitelné potěšení. Hltavě jsem se přitiskl k bratrovým rtům a začal jazykem prozkoumávat jeho ústa a rukama jezdit po jeho těle. Bylo mi jako nikdy.

O hodinu později…

Díval jsem se na Akenovu tiše oddechující tvář vedle mě. Ležel jsem na měkkém hotelovém koberci, který byl místy slepen bílou tekutinou našich těl. Našeho milování.

S úsměvem jsem prohrábl jemné blonďaté vlásky a málem se rozesmál, když mi odpovědí bylo zuřivé „ahmmm!“. Ani po sexu se nehodlal připravit o dávku spánku. Cítil jsem se naprosto spokojený a plný. Poprvé za život jsem věděl, že nějakou šanci mám.
"Řvi, ale líbej mě!" zašeptal jsem smíchy a políbil ho. Aky se přetočil na druhý bok a ignoroval mě.

Možná to nevydrží věčně a někdo náš vztah zlomyslně přerve. Přeci jenom byl proti přírodě. Ale tahle noc mi jako vzpomínka navždy zůstane. Jako to nejkrásnější vzpomínka.

S rychlou pusou na čelo si Akyho přitáhnu blíž k sobě a stáhnu na nás hotelové prostěradlo. Až kluci ráno přijdou otravovat, nahé nás doopravdy vidět nemusí. A Osamu taky ne.

KONEC