Příběh z Naruta bez Naruta

"Konečně se tě zbavíme ty písečná bestie!" zařval jeden ninja z davu a okamžitě ho rozdrtil písek.
Gaara, tedy osoba nazvaná písečnou bestií, měl opravdu na mále.Docházela mu chakra, ale i ninjů, co ho chtěli zabít, bylo míň. Nakonec už zbyl jen jeden, ovšem ten měl chakru plnou a Gaara sotva dýchal.
Ninja vyslal na Gaaru nějaké jutsu ,blížilo se a Gaara nebyl schopný pohybu.
Už bylo blízko. Gaara zavřel oči ,ale nic nepřicházelo.
Otevřel oči. Před ním stála nějaká postava ,která jutsu odrazila a ninju ,který útočil, velmi chladnokrevně zabila.
Gaara neměl energii a visílením omdlel.

Probral se. Pršelo.
Vedle něj na větvy cítil něčí chakru. Otočil hlavu.
Byla to malá dívka přibližně v jeho věku (17.Protože v mém příběhu Naruta nikdy nepotkal) se světlími vlasy, katanymi na zádech a černým oblečením.
"Tak ses konečně probral" řekla chladně.
"Proč jsem tady?" zeptal se neméně chladně.
"To asi proto, že jsi sem tak debilně spadl" otočila se.
"Když jsi mě zachránila, čekal bych alespoň, že mě dostaneš někam ,kde je sucho a vyléčíš mě" alespoň tak to bývalo v těch příbězích co četla jeho sestra.
"Výléčit tě" otočila se k němu zase zády "napadlo mě to, ale potom bys mě zabil. A navíc.........trocha vody tě nezabije"otočila hlavu obličejem k obloze, zavřela oči a nechala si vodu stékat po tvářích.
Fascinovaně ji pozoroval. Takhle s ním nikdy nikdo nemluvil.
"Proč jsi mě zachránila?" taky obrátil hlavu k obloze.
"Po tom ti nic není!" utrhla se na něj.
"Ale je. Teď ti dlužím život a nevím proč" odporoval.
"Tak já začnu od začátku:
Když mi byli tři zabila jsem svoje rodiče, protože mě týrali a utekla do Suny. Tamější kazekage mě požádal abych se chvíli učila u ANBU a potom sledovala jeho syna.
Ten syn jsi byl samozdřejmě ty. Jednou mi řekl, že až mě to sledování bude nudit, mám tě zabít.
No tak jsem viděla všechno, jak jsi zabil Yashimara, jak se tě všichni báli,ten pokus o skamarádění se nejsem si jistá, že byl dobrej nápad se k nim míchat. Potom chuninský zkoušky, jak jsi málem zabil svýho bratra (Gaarovi jednou ujeli nervy a tak velmi surově zmlátil Kankura, ale ten to přežil celkem v pohodě až na týden v bezvědomí) a podobný hnusárny"
"Pořád jsi mi neodpověděla" připoměl.
"Prostě mě nenapadlo nic co bych mohla dělat. Na to sledování jsem si zvykla, tak asi proto abych se nenudila." řekla bez jakýchkoliv emocí, či změny postoje.
Gaara to poslouchal, ale nic necítil. Jako by neměla city. Jako on.
"No tak já jdu oznámit kazekágemu, že tady chcípáš a pak si skočím kolem světa" zvedla se k odchodu.
"Ne, stůj!"zastavil ji. Pořád byla zády k němu.
"Copak? Strach?" posmívala se pořád stejným neměnným tónem.
"Řekni mu, že jsem mrtvej a já půjdu s tebou. Pořád ti dlužím život" zkoušel se dostat z nepříjemné situlace.
"Klidně si ho nech" Odvětila.
A odskákala pryč.
A je po mě, myslel si Gaara.

Za hodinu
"Hajzl. Co si o sobě myslí...?" ozývalo se lesem.
Vrátila se. Potavila se zpátky na větev vedle Gaary.
"Tak jo. Rozhodně to nedělám kvůli tobě, ale abych naštvala to hovado, co si říká kazekage.
Ani mě nepustil dovnitř, že prej ANBU viděli, jak nedýcháš. Zvedej se jdeme" vychrlila ze sebe rozčileně.
"Nemůžu se hýbat" připoměl.
Holka se zatvářila velice znechuceně a obtěžovaně, že se kněmu musí přiblížit. Vyléčila ho a zvedla se.
"Ještě se musím vrátit pro pár zbraní." oznámila.
Gaara vstal a náledoval ji.

Došli nikým nespatřeni k bytu, kde ta holka bydlela. Odemkla a vešli dovnitř.
Vevnitř byla jen skříň a holé stěny. Přišla ke skříni a osunula ji ode zdi.Ve zdi byla díra a v ní zbraně. Vytáhla je ven a potom i plata s dalšími zbraněmi. Gaara jen zíral.
"hmm .......asi si vezmu všechny" rozhodla se po chvíli vybírání.

Nějak podivně je na sebe všechny nasoukala. Vůbec nebylo vidět, že má nějaké zbraně kromě toho meče na zádech.
"Můžeme jít" oznámila.
Nepozorovaně se dostali z vesnice a pokračovali po stromech pořád dál.
"Kam vlastně jdeme?" zeptal se Gaara.
"Já nevím, ale konečně jsem nezávislí člověk a je to super!!!" zaradovala se.
"Nejsi tak krvelačná, jak se zdálo" ozvalo se tiše. Asi to Gaara řekl jen pro sebe ,ale ona to slyšela.
"Herectví mi vždycky šlo" pochlubila se.
"Jak si říkala že se jmenuješ?" optal se a snažil se, aby to vyznělo jako 'jen tak mimochodem'.
"Neříkala a je to jedno!"
"Dobře" snažil se tvářit, že přemýšly nad něčím jiným.
"Říkej mi jak chceš" pobídla ho. Gaara se zamyslel.
"Tak jo, Ai nebo Aimi?" řekl první dvě jména, na které si vzpoměl a na které už déle myslel.
"Mě se víc líbí Aimi!" usmála se.
"No, mě taky Aimi" přitakal a jméno bylo vybráno.

za dvě hodiny

"Aimi? Už nemůžu." oznámil Gaara. A bylo to na něm už delší dobu vidět, jen nechtěl přiznat slabost - což nakonec musel.
"Tak fajn.Támhle je skála. Můžeme tam zůstat přes noc" Rozhlédla se Aimi kolem.
Stmívalo se a začínalo pršet. Zmokli než se dostali do jeskyně.
"Jdu se projít" oznámila Gaarovi.
"Vždyť prší!" naznačil výrazem, že je totálně padlá.
"Nevadí, mám déšť ráda" a odešla.
Gaara ze sebe schodil nejmokřejší oblečení, vzal si deku a sedl si k ohni, který Aimi rozdělala než odešla. Byl na ní hrozně závislý!
Po půl hodině koukání do ohně usnul(další změna démon ho nesežere).
Vzdudil se kolem čtvrté ráno. Oblíkl se protože oblečení už bylo suché.

"ááááááááááá" ozval se něčí křik, ve kterém Gaara poznal Aimi.
Vyběhl břed jeskyni a hned na něj letělo několik zbraní. Písek ho ochránil ale co Aimi?
Rozhlédl se.

Uviděl ji jak bojuje. Taijutsu ovládala opravdu skvěle. A s těmi zbraněmi jí to opravdu šlo.
Vážně nikoho nešetřila.
Ale teď ji zasáhlo nějaké jutsu do břicha, spadla na zem a už se nehýbala.Gaara všechny ostatní zneškodnil.
Aimi odnesl do jeskyně a podíval se jí na místo, kde byla zasažena. Krvácela. Silně krvácela.
Natrhl tričko a podíval se na ránu.
Vydezimfikoval to něčím co našel v Aimině batohu a obvázal.
Potom si sedl zpět k ohni.

Aimi se probrala. Rozhlédla a uviděla jak Gaara spí u ohně.
Chtěla se pohnout.Cukla sebou a bolestně zaskučela.
Gaara sebou trhl, ale vypadalo to, že se nevzbudil.
"To je tvrdý spaní" zašeptala.
"Neřekl bych" ozvalo se od ohně.
Zvedl se a šel k ní. Pomalu rozvázal obvaz, ale hrozně se mu klepaly ruce.
"Ty se klepeš jako starej Hamlet!"neušetřila si poznámku a začala se smát.
"Kdo?" nechápal literárně nevzdělaný Gaara.
Smát se přestala hned, jak ji zabolela rána.
"Patří ti to" řekl, když viděl její bolestný výraz.
To ji trochu naštvalo.
"Běž pryč, vyléčím si to sama" a začala se chakrou léčit.
Gaara si poslušně šel sednout zpátky k ohni. Bylo mu líto, že ho poslala pryč, ani nevěděl proč.
"Hej! Nevěděla jsem že fakt odejdeš. Nemám moc chakry, takže se nezvládnu vyléčit!" zabědovala.
"Jak ti můžu pomoct?" zvedl se a se šťastným výrazem si klekl vedle ní.
"Ty seš tak milej" usmála se na něj. Gaara začal rudnout, sám nevěděl proč.
"Prostě jen dáš ruce nad ránu a sustředíš chakru na tu rány. Není to nic těžkýho! Předvedu!" dala si ruku nad ránu a zbytkem chakry si ji léčila, přesně podle popisu.
"Teď ty" pobídla. Gaara soustředil chakru ale...
"ááááááá" zařvala Aimi.
Rychle dal ruce od ní. Vyděšeně se na ní podíval.
"J-j-jsi v pořádku?" klepal se mu hlas.
"Ale jo, jde to. Zkus to znova." pokusila se o další milý úsměv.
"Ne ani omylem! Ještě tě zabiju. Ne!" vážně o ni měl strach.
"Odkdy tobě záleží, koho zabiješ?" podivila se Aimi.
"Takhle se mnou nemluv! Nejsem zvíře!" zařval na ni. Začala hádka.
"Ale budu. Myslíš si ,že nevím proč jsi vybral to jméno?"
"Jo? Proč asi? Prostě mě to napadlo!" vztekal se. Aimi uhodila do černého.
"Ne, já to vím moc dobře proč" nedala se.
"Jako bys tam byla! Já za to nemůžu!" bránil se. Ona věděla o čem mluví.

Flash back:
Čtyřletý Gaara seděl na houpačce a sledoval jak si děti hrají s míčem. Najednou jim míč spadl na střechu. Gaara ho sundal pískem a míč mu přiletěl do rukou. Natáhl ruce před sebe a podával jim ho. Báli se ho a začali před ním utíat a křičeli. Pustil míč. Chtěl aby si s ním hráli a chytal je pískem.
Prásk! Něco od nich jeho písek odděilo a oni utekli. Podíval se co to bylo. Stála tam taková malá holka asi stejně stará jako on a v ruce měla meč. Ne ledajaký, ale chakrový meč. Tím zdřejmě přesekla jeho písek.
"Proč jsi to udělala?"zeptal se naštvaně.
"Nemůžeš je nutit.Když tu nejsou a utíkají je to jejich věc!"odpověděla.
"Kdo jsi?"zeptal se.
"Já jsem Aimi Ai Akemi.A ty?" představila se.
"Sabaku no Gaara"řekl smutně. Potom se mu rozzářili oči."Ty si se mnou budeš povídat a hrát?" usmála se na něj a odpověděla mu:"Tak jo!"
Povídali si a každý den se scházeli v parku u houpaček.
Jednou Aimi nepřišla. Gaara šel k ní domů zeptat se, co s ní je. Její otec mu řekl, že nemůže a že se stěhují do jiné vesnice. Gaara byl sklamaný. Oba její rodiče zabil a od Aimi se dozvěděl, že ho nechce nikdy vidět a stýkat se s vrahem svých rodičů nebude.
konec flash backu

Všechno současné Aimi řekl.
"Já.....já......nevěděl jsem co dělám! Prosil jsem ji ať mi odpustí ale nechtěla!" už mu tekly i slzy.
"Neměl si je zabíjet!" řekla a dívla se do stropu. Tu ránu si trochu doléčila a zavázala. Měla už jen malou jizvu.Ta se ovšem při neopatrném pohybu mohla roztrhnout. Nakonec se posadila a podívala
na Gaaru.
"To si je opravdu musel zabít?" zeptala se.
"Co je tobě vůbec po tom. Stejně jsem ji od té doby neviděl a asi ani neuvidím!" přestal křičet.
"Co je mi po tom? Zrovna mě všechno! Chtěl bys ji vůbec ještě vidět? A co ona tebe?" spekulovala jako by byla jeho svědomí.
"Já bych ji chtěl vidět! Ale jestli ona mě to nevím" posmutněl Gaara.
"A nebála by se tě? Třeba tě nenávidí!" pokračovala.
"Já nevím! Proč mě tak týráš a těma vzpomínkama?" chytil se za hlavu.
"Třeba tě chce nenávidět, ale nejde to" tekly po tvářích slzy. Ke Gaarovi byla zády takže neviděl její obličej. Dívala se ven z jeskině. Gaara klečel na zemi a měl hlavu v dlaních. Po tom co řekla hlavu zvedl a podíval se Aiminým jejím směrem.
"Co-Cože?" ptal se zmateně. Aimi pokračovala.
"Třeba jsi ji viděl a jen nevíš že je to ona. Třeba se kvůli tobě vrátila a slyšela ty hrozný věci, jak zabíjíš lidi. Třeba z tebe dostala strach a utajila před tebou kdo doopravdy je. Třeba tě má ráda."
"A třeba ne" stoupl si a šel k ní.
"To nemůžeš vědět" odporovala.
"A ty můžeš?" to byla klíčová otázka k důležitému zjištění.
"Já ano" přikývla.
"Takže ses vrátila Aimi Ai Akemi? A odpustila jsi mi?" odhalil ji.
"Vrátila, ale neodpustím ti nikdy!" trvala na tom a měla dobré důvody.
"Chápu tě" přikývl.
"Myslíš?" to byla spíš řečnická otázka.
"hm(ano)" zezadu ji objal "Mám tě rád"
"Jo ,já tebe taky kámo" ...
"Kámo?" zarazil se.
"Jo, cos čekal? Že ti vyznám lásku?" teď si z něj spíš dělala legraci, jenže on to moc nepochopil.
"No tak trochu" řekl sklamaně.
"Neříkej! Neměl bys to udělat ty?" pokračovala ve vtípku.
"Tak jo!Miluju tě!" řekl docela tiše.
"To byl vtip!" přiznala už konečně.
"Já to myslel vážně!" ještě víc se k ní přimáčkl.
"Nemůžu dýchat!!!" vykřikla, ale spíš proto, že byla v rozpacích. Pustil ji
"Promiň" vrtal se očima v zemi.

za rok

"Fajn vrácíme se do Suny!" oznámila Aimi Gaarovi a jejich dceři Ai.
"Jsi si jistá?" zeptal se Gaara "poženou mě ven a budou mě chtít zabít!"
"Ale tati myslijou si, že seš mrtvej!"usmála se na něj dcerka.
"Správně. Nebuď tak sebestřednej! A jen tak mimochodem, nebylst to ty, kdo si mě chtěl vzít?" opáčila Aimi.
"To můžu i tady!" vykrucoval se Gaara.
Bydlely v mlžné a Aimi si vymyslela, že se vrátí do suny a Gaara s Ai půjdou samozdřejmě s ní.
Vyšli.
Když dorazili do Suny, vešli jako návštěvníci.
(jo a Gaarovi bylo 20,Aimi 19,Ai 2 a půl)
Šli na úřad kazekage, kde seděl za stolem Gaarův otec a Gaarovi sourozenci mu tam pomáhali.
Zaťukali na dveře a vešli.
"Co potřebujete?"zeptal se kazekáge.
"Chtěli bysme se zaregistrovat jako obyvatelé Suny" řekla Aimi.
"Máte nějaké papíry z předešlích bydliští?" zeptal kazekáge
"Máme z mlžné a potom ještě odsut. Jenže ty jsme si nevyzvedli" pokračovala Aimi.
"Tak to tu ještě budou. Temari! Kankuro!" přiběhli dva lidé. "Nahlašte jim jména a oni to najdou"
"Aimi Ai Akemi" představila se.
"já sem Sabaku no Ai Akemi" řekla malá.
"Sabaku no Gaara" představil se Gaara.
Sourozenci a otec se na něj podívali.
"Dokaž to" vyzval ho bratr. Gaara si nadzvedl vlasy z čela a ukázal znak lásky.
Všichni tři vydechli překvapením.
"Klid táta už nezabíjí! Jinak by máma od něho odešla! A on je na tohle téma přecitlivělej!" ozvala se malá Ai.Všichni se na ni podívali.Kankuro se podíval na Gaaru a řekl "tvoje?". Gaara jen přikývl a pohladil Ai po vlasech. Pak se malá Ai znovu ozvala a mluvila na Kankura: "Ale po něm strejdo nejsem. Já sem po mámě! Až na ty vlasy a ovládání písku a část jména a nos a pár dalších věcí" dokončila s úsměvem ve kterém se zaleskli nedávno vyrostlé zoubky.
Potom domluvili. Gaara s rodinou se zabydleli. Byla svadba.

A žili šťastně až do smrti