Přátelství nebo Láska 3

3.

Pohled na to, co je v přírodě a umění krásné, vzbudí vzpomínky na ty, které milujeme. Od té chvíle, co miluje, nevidí ani nejmoudřejší žádnou věc tak, jak opravdu vypadá. Láska je líbezný květ, ale je třeba odvahy, abychom si jej šli utrhnout na kraj strašné propasti.
STENDHAL

Neuběhla ani půl hodina a Matti opět stál před japonskou restaurací. Přešlápl z nohy na nohu a zhluboka se nadechl, aby se připravil na to, že za chvíli spočine tváří v tvář Paavovi. Netušil, že by někdy mohl být nervóznější víc než před nějakou velkou zkouškou, ale právě teď se tak cítil.
Vzal za kliku a po několika vteřinách ji i stiskl a vešel dovnitř. Jakmile udělal první dva kroky, ujala se ho majitelka a dovedla jej do společnosti, která už byla lehce rozjívená.
„Heeej, tvůj brácha je tady taky!“ zařval jakýsi Heikkiho přítel a chytil mladíka za ramena. Chvíli si ho zaujatě prohlížel a pak se otočil na kamaráda. „Měl jsi pravdu! Je fakt roztomilej! Heh!“ zbledl aby si vzápětí dal ruku před pusu a vyběhl pryč.
Mattimu se zvedl žaludek. Doopravdy nesnášel takové týpky.
„Bráškooo,“ ozval se lehce přiopilý bratrův hlas a vzápětí se ocitl téměř v medvědím objetí. „Chichi,“ rozesmál se a pak bratříčkovi zašeptal do ucha: „Měls vidět jak se tvářili, když Paavo řekl, že Yuki, tedy ty, utekla!“
Mladší bratr opět v zádech ucítil ten samý pátravý pohled jako předtím, když tady byl za svoji neexistující sestřenici. Opatrně se vyprostil z Heikkiho objetí a začenichal jako lovecký pes. „Smrdíš!“
Poté se rozhlédl kolem sebe a pokrčil nos. „Tak tohle je ta vaše zábava?“
„Měls přijít dřív!“ ozvalo se smyslným hlasem nalevo od mladíkova ucha. Opět ve svém těle ucítil příjemné mravenčení a s nepatrným úsměvem se otočil po hlase. „Byla tady super kost. Říkám ti, kdybych nebyl zadanej, tak...“ mávl rukou a nahnul do sebe láhev jakéhosi alkoholu.
„Ale? Heikki, to jsi mi nemohl říct dřív? Ulil bych se z brigády o trochu dřív!“
„Heh, a kde děláš?“ přiopile odvětil Paavo.
Blonďáček si skousl rty a s nadhledem se na staršího černovláska zadíval. „To bys nevěřil!“ Sice nechtěl, aby se to kdokoli z jeho okolí dozvěděl a byla pravda, že tam předtím nebyl, ale chtěl vidět jak se bude ten ignorant tvářit až to uslyší.
„Kde?“ teď už byl jeho zájem jasně patrný.
Triumfálně se usmál a pak to řekl: „Znáš tu diskotéku v centru města? Rytmi se to tam jmenuje, tak tam jednou za čas vystupuje moje skupina. Možná si už o nás slyšel.“
„Rytmi? Tam to znám, ale nikdy jsem neslyšel o žádné skupině ve které by vystupoval někdo pod jménem Matti a navíc tam nejsou živá vystoupení zpěváků.“
„A kdo říká, že tam zpívám?“
„Ne? Ty tam... nezpíváš?“ odvětil zmateně a vypadal že během chvilky vystřízlivý. „Co tam tedy můžeš dělat? Nech mě chvíli přemýšlet!“
Matti lehce upil ze svého nealkoholického drinku a pozoroval dění kolem sebe. Všichni vypadali, že se super baví a ztrácejí všechny zábrany, ale nedokázal si je představit na striptýzu a nebo v nějakém baru, kde tančí ženy nahoře bez. Tihle lidé by se hodily spíš na nějaký upjatý firemní večírek než na místo, kde to žije.
Zavrtěl hlavou a otočil se zpět na přemýšlejícího Paava.
„Už vím!“
„Hmm!“ upil, aby vzápětí pití vyprskl na černovláska. Když uslyšel co ze staršího vypadlo.
Natáhl prst před sebe, důležitě na Mattiho zamrkal a vyslovil tak děsně trapnou větu až všichni kolem ztichli. „Tam je přeci ta... travesti šou!“
Matti začínal vidět rudě a kdyby ho vlastní bratr nezastavil, určitě by ho za chvíli odvážela policejní eskorta a byl by zatčen za pokus o vraždu anebo dokonce i dokonanou vraždu. „Ty idiote!“ Prskal kolem sebe a snažil se dosáhnout na jeho krk. Zhluboka oddechoval a snažil se bratrovi vytrhnout ze sevření. Po několika vteřinách se však uklidnil a položil bratrovi ruku na paži. „Je to dobrý, jsem v pohodě. Ten vůl mě za to nestojí. Fajn, už mě můžeš pustit!“
„Jsi si jistý?“
„Jasně, jsem!“
„Co jsem řekl?“ zmateně se rozhlédl kolem sebe Paavo a doopravdy vypadal jako kdyby si neuvědomoval co právě před chvílí vypustil z pusy. „Jednou jsem tam byl a je to nevšední zážitek, je to přímo umělecké dílo!“
Většina přítomných jen zalapala po dechu.
On to myslí vážně?
„Ne, nedělám transvestitu. Možná...“ zálibně si prohlédl svoji dlouhou nohu, kterou záměrně nechal vykouknout zpod yukaty. „...bych měl úspěch, ale já měl spíš na mysli striptýz!“ zamrkal a upřeně se zadíval do černovláskových očí. „No, doufám, že nechceš říct, že jsi byl na pánském?“
Paavo přimhouřil oči a upřeně se zadíval Mattimu do očí. Přeměřovali se pohledy a ani jeden z nich nechtěl ustoupit. „Mohla by to být zajímavá zkušenost!“
Většina společnosti se uvolněně rozesmála a okolní atmosféra se opět uvolnila. Naopak vzduch kolem dvou mladíků se naplnil statickou elektřinou.

Po hodince a půl se ozvalo zatleskání a dopředu vystoupil jeden z nejstarších Heikkiho přátel. „Měli bych se přesunout k poslední části a to do Strip baru.“
„Jooo!“
„Supeeer!“
„Konečně!“
A moho dalších nadšených projevů oslavuje jeho proslov a po chvíli se všichni zvedají k odchodu. Heikki sáhne do kapsy kabátu, který visí na věšáku a vytáhne z ní peneženku. Paavo zuřivě zavrtí hlavou a šrajtofli mu vytrhne z ruky. „Dneska jde všechno na mě! Pozval jsem vás!“ vychrlí a vrací plnou peněženku zpět do bratrova saka.
„Dík,“ odvětí starší blondýn. „Moc děkuju za tenhle večírek, hodně to pro mě znamená!“ Potom chytil svého bratra za ramena a popostrčil jej dopředu. „A ty padej! Za chvíli budeš mít večerku.“
„A prooč?“ roztomile našpulí pusinku a ublíženě se zadívá na staršího bratra. Vypadá rozhodně, ale stačí jen pohled na mladšího bratra a on hned roztaje.
„Tak dobře, ale nezapomeň... zítra vstáváš do školy a já ti omluvenku psát nehodlám!“
Matti se rozesměje a skočí zmatenému Heikkimu kolem krku. „Ještě že tě mám, bráško!“

****

Probudil se a hned se svalil zpět na postel. Nehorázně ho bolela hlava a byl tak zvláštně unavenej, ale hlavně... vůbec se mu nechtělo vstávat z postele a jít do školy. Jako mrtvola se po chvíli vymotal z postele a přikrývek které se k němu přisály jako kdyby ho nechtěly ani za nic pustit ze svých spárů.
Posadil se a zavřel oči.
Hlava třeštila a vše kolem se točilo. Připadal si jako na kolotoči a zdálo se mu že je opět tím pětiletým klukem, který nadšeně vodil své rodiče a staršího brášku od atrakce k atrakci na každé pouti, která se u nich konala. V té době byla jejich rodina ještě spokojená a hlavně, spolu.
Budík zazvonil a Matti do něj třískl tak silně až dopadl na zem. Jediné jeho stěstí bylo, že spadl na koberec a ne na parkety. „Kdo by to uklízel,“ odvětil bez zájmu a vrhl se pomalu do skříně, tak jak mu to jeho stav dovoloval. Naházel na sebe dostupné oblečení, jedním okem nahlédl do zrcadla a vzápětí na svůj odraz vyplázl jazyk a zmizel ve dveřích. Bral schody po dvou a zastavil se v kuchyni, aby si z ledničky vzal už přichystanou svačinu a ze stolu snídani, kterou mu připravila jejich služka.
Dvakrát kousl do cereálního rohlíku a vzápětí se ozvalo drčení domovního zvonku. Vzal snídani do ruky, druhou rukou, kterou měl volnou vzal tašku a přehodil si ji přes rameno. Nezapomněl si do ní hodit svačinu a vyběhl ven.
Ve dveřích málem vrazil do otce, který se teprve teď odkudsi vracel. Jen na sebe kývli a už jej objímaly ruce jeho přítelkyně a vzápětí ucítil na tváři její rty. „Moc jsi mi chyběl.“
„Ty mě taky,“ odvětil zcela bez zájmu.
Dívka dotčeně našpulila rty. „Copak s tebou je?“
„Ale,“ mávl jen tak rukou, „promiň, ale blbě jsem se vyspal a ta rozlučka skončila někdy kolem čtvrté hodiny ráno a já...“ zívl.
Něžně jej pohladila po tváři a pak jej chytila za paži. „Ach ty můj chudáčku. A co bys řekl krátkému odreagování?“ koketně zamrkala.
Matti si povzdechl a přitáhl si ji k polibku. „Sorry, ale jsem úplně vyšťavenej!“ zašeptal jí do vlasů. Levou rukou ji obejmul kolem ramen a oba dva se vydali vstříc dalšímu školnímu dni.

Škola mu končila ve čtvrt na jednu a tak měl ještě dost času na to než bude muset vyrazit na brigádu a tak se rozhodl, že si to, klasicky, zkrátí krátkým schrupnutím na střeše školní tělocvičny. Nahoru vedlo jediné požární schodiště a nikdy tam nikoho nepotkal, pokud nepočítal holuby.
Slunce krásně svítilo a prohřívalo jeho ztuhlé tělo. Zívl a na chvíli zavřel oči.
….
Otočil se na druhou stranu a mávl si před obličejem aby odehnal jednu drzou mouchu, která si dovolila ustlat na jeho tváři. Pootevřel jedno oko a zděšeně uskočil. Přímo před ním seděl Paavo a ksichtil se od ucha k uchu.
„To máš z toho ponocování!“ promluvil pobaveně a založil ruce na hrudi. „Děti tvého věku by měly spát minimálně osm hodin denně, pokud to nevíš!“
„Sakra,“ zalamentoval a složil si pod sebou nohy do tureckého sedu. „to mě nemohla probudit nějaká sexy roštěnka!“
„Nedělej se, určitě jen slintáš z toho pocitu, že jsem to byl já!“
„Haha, fakt vtipný!“
„Jdeš dneska na tu svoji brigádu? Myslím, že bych si neměl nechat ujít tvoje vystoupení, ale...“ zavrtěl hlavou, „jako chlap bych se tam moc vyjímal. Nechceš mi udělat soukromé..“ nedořekl přotože mu na tváři přistála facka.
„Ty ignorantskej blbečku,“ vmetl mu Matti naštvaně do tváře a vrhl se k žebříku. Otřásal se potlačovaným vztekem a nejraději by toho idiota zkopal do hranatý krychle, ale... Idiot zavrčel ještě a noha mu sjela na téměř poslední šprušly žebříku. Dopadl tak nešťastně až mu křuplo v noze. „Do pr**le,“ vykřikl když se pokusil postavit na poraněnou nohu a vzápětí dopadl tvrdě na zadek.
„Jsi v pohodě?“ ozvalo se starostlivě svrchu ze střechy.
Měl v očích slzy, ale nechtěl tomu magorovi udělat radost z toho, že se rozbrečí jako malá holka. Otřel si oči do rukávu a opět se pokusil postavit. Jen zavrčel a bolestí se mu opět podlomily nohy. Posadil se na šterkovou cestu a zatnul prsty do kalhot. „Tohle se může stát jenom mě!“
„Matti?“ opět na něj promluvil. Tentokrát stál kousek od mladšího chlapce a starostlivě ho pozoroval. „Nech... nechceš abych tě doprovodil na ošetřovnu?“ Když na něj pohlédl pár jantarových očí ve kterých se leskly szly, polkl a natáhl k němu ruku. „Můžeš se o mě opřít.“
„Dík,“ zavrčel. Byl naštvaný na sebe, na všechny kolem, ale potěšilo ho, že... Zuřivě zavrtěl hlavou. Je Aliisin přítel a já mám Esteri. „Ale nemysli si, že ti za to budu nějak vděčný!“
„Nemusíš,“ odvětil a nechal mladšího aby se o něj opřel celou svojí vahou. „jen bys mohl zvážit to soukromé představení...“ pobaveně podotkl. Teď to mladšího jen rozesmálo.

Ze zafačovanou nohou v gypsu a s berlemi vypadal jako poznamenaný sportovec. Šklebil se na všechny kolem, hlavně však na kluka, který za ním šel jako jeho věčný stín. Naštvaně se na něj otočil a pak vykřikl: „Budeš mě takhle pronásledovat dlouho? Stejně je to tvoje chyba že jsem zraněnej. Měl bys za to nést zodpovědnost. Za prvé se nebudu moc zúčastnit turnaje ve fotbale a za druhé...“ jeho hlas přešel v šepot, „nebudu moc jít na brigádu.“ smutně dořekl a vysíleně se opřel o sloupek.
Po chvíli za ním starší přišel a rozcuchal mu vlasy. Když se na něj otočila nafouknutá tvář, rozesmál se a vyplázl na něj jazyk. „Snad by ses nedurdil, nesluší ti to!“ Matti se od něj naštvaně odvrátil. „Máš to jen vyvrknuté a ne zlomené, za chvíli se to zahojí a budeš zpět jako hvězda.“
„Hmm, ale už zapadlá!“
„Ale prosím tě. Z toho co jsi říkal jsi oblíbenej a...“ ze strany se na něj podíval. „Nemyslíš, že bys měl větší úspěch jako tanečnice v gay baru?!“
„Ty jsi idiot! Jestli to měl být vtip, tak dost trapnej!“
„Neříkej! Copak si myslíš, že jsem tě v té yukatě nepoznal!“
„Jak?“ zmateně se na něj otočil. Jeho široce otevřené oči učinily jeho tvář ještě rozkošnější. Paavo k němu natáhl ruku a jejím hřbetem ho pohladil po tváři. „To ty oči, ty plamínky v nich... nejde je přehlédnout a nikdy bych si nespletl ty tvoje sexi nožky!“
„Nožky?“ hlasitě polkl a olízl si plné rty. „Ale co... Aliisa?“
„Coby?“ zamumlal a přiblížil tvář těsně k tváři mladšího z nich. „Ta tady teď není a...“ teď překonal mezeru mezi nimi a lehce ho líbl na rty. Mattimu z rukou vypadly berle a dopadly na zem. Jediným jeho štěstím bylo, že jej druhý chlapec už silně svíral v objetí jedné z paží. Druhou volnou rukou mu přejel po rtech a vzápětí s ní zamířil níž. Matti polkl a zavřel oči. Jedna část jeho duše prosila po dalším doteku, ale ta druhá racionálnější se tomu vzpírala. Je to přítel... Aliisin... přítel.... Nechceš aby to dopadlo jak s... Lokim... Loki... Tohle jediné slovo, jméno v něm spustilo obraný mechanismus a on od sebe staršího odstrčil. Ten to nečekal a tak zavrávoral. Jediné jeho štěstí bylo že kdysi dělal gymnastiku a tak věděl jak si udržet balanc.
Zůstal stát na nezraněné noze, vzal ze země obě berle a opřel se do nich. „Měl bych jít a... bylo by nejlepší dělat jako že se nic nestalo.“ dodal a odbelhal se pryč. Zanechávajíc za sebou zmateného Paava.

****

„Co se to s tebou děje? Vypadáš jako tělo bez duše a tvůj manažer mi už alespoň po tisící volal, že nezvedáš telefony!“
„Hmm,“ zahuhlal a dál četl tlustou bichly kterou měl na klíně. „Nemám na nic náladu!“ jen lehce nadzvedl hlavu a podíval se kamarádce do očí. „Viděla jsi v poslední době Esteri? Rád bych se jí omluvil!“
„Za co?“
„Ona ti nic neřekla?“
„Co by mi měla říct! Tím jako myslíš co!“ naštvaná vráska na Aliisině čele nevěstila nic dobrého. „neříkal jsi mi náhodou nedávno, že ji nemáš v plánu ublížit!“
„Říkal a právě proto jsem se s ní rozešel. Jen bych jí tím ubližoval. Nikdy k ní nebudu cítit to co ona ke mně, a ty to moc dobře víš!“
„Vím, ale...“ zavrtěla hlavou a posadila se na Mattiho postel, „...to na něj ani po těch letech nedokážeš zapomenout?“
„Ne... on není ten důvod, který... Loki...“ polkl a teď se už zcela odpoutal od čtení knihy, „Loki už je minulostí a já se rozhodl... Včera jsem odešel ze školy. Přihlásil jsem se na uměleckou akademii. Do týdne by mělo přijít vyjádření jestli jsem postoupil do dalšího kola.“
„Jsem ráda za tebe, ale... je to škola tady v Helsinkách?“ dodala napjatě. Moc dobře si pamatovala z jakého státu byla škola po které zpočátku tak šilhal. Ale přeci jen v její duši byla alespoň malá naděje, že si to Matti ještě rozmyslí.“
„V Římě,“ vyslovil to. Dokud přesně neoznačil místo kam má zamířeno, stále tomu nemohla uvěřit, ale pak, pak už bylo pozdě.
Akademie výtvarných umění v Římě
„Ví o tom vůbec tvůj otec?“
Natočil hlavu na stranu a podíval se jí do očí. „A proč si asi myslíš, že jsem pořád zalezlý tady! Myslí si, že pokud mi dá domácí vězení, vytluče mi tu myšlenku z hlavy. Chce mě mít pořád doma, protože mu tak moc připomínám matku! Kdyby mohl tak mě nechá doma zavřenýho pořád!“
„Co je to za hlouposti,“ něžně ho pohladila po tváři. „Nechce o tebe přijít tak jako přišel o ni, to je celé.“
Pokrčil rameny. „Je úplně posedlý tím, že...“ tady se odmlčel, „nech to plavat. A jak na tom jsi s Paav...“
Dívka mávla rukou a nenechala jej aby to jméno byť jen dokončil. „Ten idiot mě pustil k vodě.“
„Co-cože?“ vykoktal, aby vzápětí zrudl. „Kdy?“
„Od toho dne, kdy byl na rozlučce tvého bratra to s námi šlo od desíti k pěti. Zpočátku jsem to připisovala tomu, že má moc práce ohledně posledního ročníku, ale pak se začal nechat zapírat. A ten den, kdy sis vyvrkl tu nohu...“ skousla si ret a podívala se Mattimu do očí. „Načapal mě z jiným klukem!“
„Cože?“
„No, víš přeci jak jsem,“ odkašlala si, „hmm, trochu víc náruživější!“ zrudla a sklopila oči k zemi.
Mladík přikývl a čekal co z ní vypadne.
Aliisa se ošila. Postavila se a pomalým krokem došla k oknu, aby jej otevřela a následně z něho vykoukla ven na rušnou ulici. Atmosféra houstla tím víc čím delší mezi nimi bylo ticho. Matti se opřel dlaní o postel a pokusil se postavit na nohy. Docela to bolelo, noha nebyla zcela ve stoprocentním stavu, ale už to bylo lepší než před dvěma týdny. Vyškrábal se tedy na obě dvě nohy, rukama se jistil a chytal se každé stabilnější překážky a za chvíli stanul vedle své kamarádky. Opatrně jí položil ruku na rameno a lehce ho stiskl.
Otočila se na něj se slzami v očích a rozplakala se mu na rameni. „By-by-byl to...“ zaštkala a popotáhla nosem. Neměla sílu podívat se mu do očí ani potom co vyslovila to jméno, nebo to bylo z toho důvodu, že ho vyslovila? „Heikki.“
„Brá-brácha?“ vyhrkl ohromeně. „Vždyť se svojí manželkou vypadali tak spokojeně.“ vykulil na dívku oči, doopravdy nemohl věřit tomu, že jeho vždy tak čestný bratr podvedl novomanželku po necelém měsíci manželství.
„Jasně. Potkali jsme se úplně náhodně, alespoň z mé strany, na jednom večírku. Pracovala jsem tam jako barmanka a ty přece víš jak mě to baví. Zpočátku jsem ho nepoznala, ale dali jsme se do řeči a když skončila zábava pozval mě do baru na skleničku.“ zhluboka se nadechla. „Fakt mi nedošlo, že by to mohlo dopadnout tak, že spolu skončíme v posteli, ale nešlo přehlédnout, že jsme k sobě přitahování, ty jiskřičky mezi námi přímo poskakovaly.“
„I když vím, že to bylo dohodnuté manželství. Přeci si to mohl rozmyslet a...“
„On mi ale nikdy neřekl, že je s ní nešťastný, asi jen potřeboval od manželství oddych.“
Matti Aliise položil ruce na paže a jemně s ní zatřásl. „Co sis představovala, na cos myslela, když vás tvůj přítel načapal?“
„Já,“ sklopila oči, „byla jsem ráda, že mu už nemusím lhát. Ne, nemyslela jsem si, že po tom co uviděl by se mnou chtěl ještě zůstat a taky jsem věděla, že Heikki svoji manželku neopustí. A také vím, že nedokážu být věrná!“
„Dobře. A jak se tvářil on, když vás načapal?“
„To je na tom to nejzvláštnější... vypadal sice překvapeně, ale neviděla jsem v jeho pohledu zklamání, spíš uspokojení. Tvářil se jako kdyby to bylo něco co očekával.“
„Chapu,“ zašeptal a taktéž se opřel o parapet aby se mohl kochat krásou právě zapadajícího slunce.

„Matti, volají ti z Říma ohledně té školy.“ otec se zatvářil vážně a poté se pokusil o úsměv, „Nechceš si to přeci jen rozmyslet?“
Mladík polkl a pak se upřeně zadíval na smutného otce. „Tati promiň, ale vždycky to byl můj sen a když máma umřela... Nechtěl jsem dávat do popředí své zájmy, ale teď vím, že pokud chci být šťastný, musím jít za hlasem svého srdce. Ty přeci nechceš, abych byl nešťastný.“ dokončil vážně a čekal na rozhodnutí.
Pokud mu to otec zakáže... Nevěděl, co by v té chvíli udělal, ale... nechtěl si to už nikdy rozmyšlet. Nechtěl, aby toho později litoval.
Otec sklopil hlavu. „Máš pravdu! Ale... bude to strašně daleko a...“
Teď už Matti věděl, že má vyhráno. „Díky, tati,“ objal ho, „letenky nejsou moc drahý a ty přeci jedno letadlo vlastníš, tak mě můžeš kdykoli navštívit. Ale musíš mi slíbit, že to nebudeš přehánět.“
„Určitě, určitě!“
Nyní už mladší syn nechápal jak si kdy mohl myslet, že ho jeho vlastní otec nenávidí.

****

Na letišti se rozloučil s bratrem a otcem a pak nastoupil do letadla. Doufal, že neudělal špatnou věc, když se rozhodl tak narychlo, ale nechtěl pak litovat toho, že si to nechá ujít.
Vždy to byl jeho sen a on za ním chtěl jít.
Vyhlédl z okýnka a pohled mu padl na halu ve které stála celá jeho rodina a pak v pozadí zahlédl někoho koho by tam nikdy nečekal. Smutným pohledem na pomalu startující a posouvající se letadlo na ranveji, se díval Paavo. Pozvedl ruku jako kdyby si myslel, že ho druhý mladík může vidět, ale pak ji složil zpět do klína!
„Kamarád?“ ozvalo se z předního sedadla. Matti se podíval na spolucestujícího a málem ho klepla pepka. Přímo do jeho očí se díval člověk, kterého doufal že už nikdy neuvidí.
„Dlouho jsme se neviděli, co?“ široce se usmál a mrkl na něj svým jediným okem.
Právě teď Matti pochopil že se jeho noční můra stává realitou. Proč i když je svět tak velký se musí setkat s někým kdo mu celý jeho život kdysi dávno obrátil naruby. Pak si jen tak zmizí a myslí si, že když se z ničeho nic objeví, může vše začít tam, kde to skončilo?
„Loki?“
„Ano lásko? Chyběl jsem ti?“ záludně se usmál a olízl si rty.