Práce ve vilce 8.díl

Riku
"Opravdu nepotřebuješ pomoct?"otázal se mě a přejel mi prstem po tváři. Při tom doteku jsem malinko roztál a mé tělo krátce ovládla zimnice.
"Ne."vydralo se mi z úst a celý červený ho obešel a vzal si věci z postele.
"Škoda."usmál se na mě a propaloval mě pohledem, až jsem měl dojem, že roztaji pod tím spalujícím žárem.
"Můžeš se laskavě otočit?!"vypísknul jsem rozpačitě.
"Neslyším kouzelný slovíčko."řekl s prstem na rtech.
"Dělej?"protočil jsem panenky a uhnul pohledem k posteli.
"Ne měl jsem na mysli…prosím."usmál se, přešel k oknu a zadíval se ven. Mezitím co se koukal z okna, jsem se převlékal.
"Už jsi?"otočil se ne mě, zrovna když jsem měl stažený kalhoty.
"Ne!"vypískl jsem a rval své triko co možná nejníže. Naoki si pouze uchechtl a otočil se zpátky.
"Nemáš proč se stydět, máš nádhernou postavu."zakřenil se a zadíval se na mě skrz odraz ve skle. Já si spíš myslel opak. Jestli si myslí toto o mé postavě tak netuším co bych mohl říct na tu jeho.
"No jasně. To mám věřit úchylkovi jako jsi ty."založil jsem ruce v bok a již oblečen popadl mokrý věci. "Kam to mám dát?"otázal jsem se ho a máchal mu svým prádlem před očima.
"Můžeš si to pověsit do mé koupelny."usmál se na mě a pokynul mi ke dveřím.
"A nebude tě to moc rajcovat, až se půjdeš koupat?"otázal jsem se ho odvážně, když jsem zahlídl, že pokukuje po mém spodním prádle.
"Jak to s panem Naokim mluvíte!"vyjekl Manabu a vrazil mi ponaučnou facku.
"Co si to dovoluješ, ty gorilo!"obořil jsem se na něj a chtěl mu to vrátit. Naoki byl však rychlejší, popadl mě za ruku a přitáhl k sobě.
"Manabu, na Rika mi nešahej!"řekl mu tím nejvážnějším tónem a podíval se na něj jako zabiják na svojí kořist.
"Promiňte, pane."poklonil se omluvně Manabu.
"Proč si vůbec přišel?"otázal se ho už zklidněným hlasem Naoki.
"Váš otec si přeje udělat zde večírek, jako oslavu spojení vaší společnosti se společností pana Akaneho."
"Večírek?"nechápavě sem se na ně podíval.
"Víš zlatíčko, mít za společníka Akaneho je dobrá investice."usmál se na mě Naoki.
"Nejsem žádný tvoje zlatíčko!"obořil jsem se na něj a snažil se vyprostit z jeho sevření.
"Dobře připrav vše potřebný na sobotní večírek!"vydal rozkaz Manabimu a dál se mu nevěnoval.
"Ano pane."odpověděl Manabu a odešel.
"Co budeme dělat teď?"otázal se mě lišácky a ovanul mé ucho svým dechem.
"Nevím, co budeš dělat ty, ale já odcházím!" vyjekl jsem, dupl mu na nohu a odběhl celý červený na chodbu.
Ještě předtím než sem odešel, popadl jsem první deštník, co jsem uviděl a vydal se do Aka-neko. Z mé procházky sešlo, protože mě u brány zastavilo Naokiho auto s šoférem a já byl nucen nastoupit. Zadal jsem tedy šoférovi svou adresu a nechal se dovést před svůj vchod.

Když jsem konečně dorazil domů, otevřel jsem vchodové dveře a zašel se převléknout do svých věcí.
"Crrr…."rozzvonil se mi telefon na posteli. Po zaznění prvních tónů mé oblíbené kapely jsem zvedl mobil a zaposlouchal se do něj.
"Riku, kde vězíš?"otázal se mě Ikuto po telefonu.
"Ikuto….ježiši já zapomněl. Za chvíli jsem tam."řekl jsem spěšně a chystal se mu to položit.
"Počkej chvilku! Nemáš náhodou kontaktní čočky?"otázal se mě.
"No, mám…, ale …."
"Tak si je vezmi. Brejle by se ti mohli rozbít."nečekal ani na moji odpověď a už mi to típnul.
"No skvělí…."zabědoval jsem, popadl čočky, klíčky a padal do Aka-neko.

………….

"Ahoj Riku."usmál se na mě od baru Kimi a dal na stůl zákazníkovi jeho objednávku.
"Ahoj Kimi."oplatil jsem mu úsměv a podíval se po Ikutovi. Jak se dalo čekat, byl mezi zákazníky a laškoval s nimi. Divil jsem se, že mu nevadili ty jejich dotěrné doteky. Kimi jako by mi četl myšlenky, mi ihned odpověděl.
"Na to si časem zvykneš."usmál se, mrkl na Ikuta a zmizel společně se mnou v soukromích prostorech baru.
"Kam to jdeme?"otázal jsem se ho.
"Musíš se převlíknout."zasmál se a otevřel dveře od šatny. "Tahle skřínka je ode dneška tvá."otevřel mi skřínku a vyndal z ní černé oblečení.
"Co to je?"otázal sem se, stále nechápavě.
"Tvoje pracovní oblečení, přeci."usmál se a podal mi černé potrhané kraťasy na tělo, černou košili a obojek ve stejné barvě.
"To, to si na sebe nevezmu!"vypískl jsem celý červený.
"Riku, tohle je práce…"povzdechl si Kimi.
"….kterou jsem si vybral, já vím! Ale tohle?!"ukázal jsem na věci.
"Bude ti to slušet."usmál se na mě a podal mi to do rukou. Dlouho jsem se přemáhal, ale nakonec stejně zvítězil Kimi.
"Dobře."sklopil jsem pohled a začal se svlékat.
"Vzal sis ty čočky, o kterých Ikuto mluvil?"otázal se mě náhle.
"Jo mám je…"zasyčel jsem skrz zuby.
"To je dobře. Minule když si Ikuto zapomněl vzít čočky tak to pěkně schytali jeho brýle."zasmál se. Už chápu, proč mi volal právě Ikuto.
"A nezapomeň si nechat rozepnutý horní knoflíčky."usmál se ještě a odešel na plac.
"Že já jsem sem vůbec lezl."povzdechl jsem si. Kdybych aspoň měl na sobě to co má Kimi. Černý roury by mě asi stejně škrtili v rozkroku, ale aspoň nemá polovinu těla vystavenou jako nejaký zboží.
Zhluboka jsem se nadechl, když jsem si uvědomil, že nemám žádné spodní prádlo.
"No to snad ne!"vyjekl jsem, když jsem zjistil, že jediná možnost jak skrýt alespoň to nejdůležitější je vzít si černé tanga přiložené u prádla.
Trapně jsem si je tedy oblíknul a na ně nasadil kraťasy. Když už jsem měl hotovou spodní část těla, popadl jsem košili a oblékl si i jí. Na Kimův rozkaz jsem si nechal horní knoflíčky rozepnutý a nasadil si na krk černý obojek.
Jako třešničku na dortu jsem si sundal brýle a nasadil si své kontaktní čočky. Jelikož neměli v obchodě mojí barvu očí tak jsem si vzal čokoládové.
"Připadám si jako zaprodaná d***a."zhodnotil jsem se a sklopil zahanbeně oči. Po pěti minutách rozmýšlení jestli mám jít, či ne jsem se rozhodl, že to stejně budu muset udělat, tak ať už to mám za sebou. Vydal jsem se tedy zpátky chodbou, kterou jsem sem společně s Kimim přišel a otevřel dveře, co vedli do baru plných lidí.
"Fšíííu…"zaslechl jsem vedle sebe Ikutu hvízdot a hodil po něm naštvaný pohled.
"Riku, já říkal, že ti to bude slušet."sjel mě pohledem Kimi a dal mi do rukou tác s objednávkou.
"Ten třetí stůl zprava."usmál se na můj nechápavý pohled, pohladil mě po poloodhaleným zadku a popostrčil mě do baru. S rozpaky zčervenalými tvářemi jsem se vydal ke stolu s objednávkou a položil ji na stůl.
"Jedna wisky."
"Tady."usmál se na mě brunet, na kterým seděl nějaký kluk.
"Pak dvě vodky."přejel jsem pohledem po lidech u stolu. Dva z nich se ozvali a tak jsem to dal před ně. Jediné pití co mi zbývalo na tácu, byla zelená a tu jsem postavil před posledního z nich. Když už jsem měl všechno rozdaný, otočil jsem se a chtěl se vydat pryč.
Zachytili mě však ruce a stáhli si mě na klín.
"Ale copak drobečku, ještě jsem tě tu neviděl. Jseš tady nový?"otázal se mě přejel mi po odhaleným stehnu. Zbytek stolu se zasmál a prohlížel si mě jak kus masa.
"Ano! A ocenil bych, kdybyste ze mě sundal ty svoje ruce!"vyjel jsem na něj a snažil se zvednout.
"Cukroušek nám zlobí……, to já rád."zafuněl mi do ucha a zmáčkl mi víc nohy.
"Ale, ale Tashi. Neosahávej nám obsluhu."chytl Ikuta Tashovu ruku a mě si přitáhl k sobě.
"Sorry Ikuto, ale neudělal bych to, kdyby na mě tak nevrtěl tou svou prdelkou."zasmál se.
"Buď na něj hodný, je tu nový."usmál se na něj jeho soused a přitáhl si ho k polibku. Na to jsem se nemohl dívat. Ještě teď si vzpomínám na dotyk Hidekiho rtů.
"Riku, měl by sis pohnout, začíná se to tu plnit."pošeptal mi do ucha Ikuta a nasměroval mě zpátky k baru.

Pomalu ale jistě se začal bar plnit a já lítal od jednoho stolu k druhýmu. Všichni hosté po mě pokukovali a povídali si mezi sebou. Nejeden host mi sáhl po zadku či si mě přitáhl do své náruče. Já však nebyl na tyhle doteky cizích lidí zvyklí a tak jsem je od sebe odháněl. Povětšinou to stejně nepomohlo a ten kdo mě vždy zachránil, byl Ikuta. Byl jsem mu za to moc vděčný.
"Hele Mitsu támhle je volnej flek, pojď."zaslechl jsem ode dveří povědomí hlas a otočil se za ním. Přes dav tančících lidí jsem na ně ovšem neviděl.
"Prosím, zdovolením."probojoval jsem si cestu za hlasem toho, jenž mi zlomil srdce. Když už jsem na ně viděl, zastavil jsem se a zahleděl se na ně ztrápeným pohledem.
"Hideki, kam mi to šaháš."zasmál se ten malý skřet Mitsu a zaklonil hlavu. Hideki mu bez ostychu šahal mezi nohy a líbal ho na klíční kost. Na tohle už jsem neměl. Spěšně jsem se otočil a rozešel se k baru.
"Riku, stalo se něco?"otázal se mě Kimi, který byl za barem a čepoval zákazníkovi pivo.
"Uhm…ne nic se nestalo."zasmál jsem se a napřáhl ruce před sebe.
"Když to říkáš…"opětoval mi úsměv. "Chceš mi pomoct?"zazubil se na mě s dvěma sklenkama v ruce.
"Jasně. Co mám dělat?"
"No, můžeš začít nalejvat pití."zasmál se a ukázal mi vše potřebný.

…………..

"Ahoj krasavče. Jseš tady nový?"otázal se mě přiopilý punker. Nechtěl jsem mu nijak odpovídat a tak jsem si ho prostě nevšímal.
"Halo, ty se mnou nemluvíš?"zasmál se a kopl do sebe obsah jeho sklenky.
"Prosil bych dvě slívky."řekl mi usměvavě a podal mi peníze. Když jsem chtěl stáhnout ruku, chytl mi jí a stáhl přes bar trochu k sobě.
"Co si to…"
"Snad si se mnou připiješ."usmál se nevinně a podal mi sklenku. Já se koukl na sklenku a hypnotizoval ji. Odpověď na to zda se napít, či ne jsem hledal v Kimiho očích. Kimi si povzdechl a mírným pokýváním svolil, abych se napil. Křečovitě jsem tedy zmáčkl skleničku a pohlédl do očí punkáče.
"Tak tedy na zdravý."usmál se a přiťukl si se mnou.
"Hmmm…"zabručel jsem a hodil to taky do sebe. Pod tou chutí jsem se málem oklepal. No jo. Nejsem moc zvyklí pít silný alkohol.
"Tak ještě do druhý nohy…"snažil se do mě punker dostat druhej frťan.
"Na to ani nemysli mladej…"zahákl o mě Ikuta ruku a jasně mu dal najevo, že mě už nemá obtěžovat.
"Ty vado Riku, měl by ses taky nějak bránit sám."vyjekl Ikuta a podal mi tác s pitím. "Stůl číslo 5. a nezapomeň se usmívat."
"Vždyť už jdu."proklouzl jsem tančícími páry ke stolům za nimi a zahleděl se na stůl č. 5.
"Pane bože ne…"zbledl jsem a obrátil se na patě.

´Ne, já tam nechci. Co mu jako mám říct. Jé ahoj Hideki, Mitsu jakpak se máte? A co vaše hrátky? Užíváte si? Já jsem teď momentálně bez přítele. No to víš, stále to nemůžu překonat!
Ne, ne, ne! Uklidni se! Třeba tě ani nepozná…., sakra…., já tam ale musím.
Do prčice Kimi už se po mě shání…., já musím……´

"Vaše pití."usmál jsem se jako pravý herec, položil jim to na stůl a už, už se chystal odejít.
"Počkej, my už jsme se někdy viděli…"zarazil mě Hideki v pohybu a otočil si mě na sebe.
"Asi jste si mě s někým spletl…"odklonil jsem oči a propaloval podlahu pohledem.
"Riku…., no jasně to je ten kterýmu si dal."zasmál se Mitsu.
"Riku?"pohlédl na mě ohromeně Hideki a celého mě sjel. "Koukám, že ses konečně vybarvil."zasmál se a přitáhl si mě na klín.
"Hej pust mě!"vyjekl jsem na něj.
"Pročpak? Tvoje tělo už znám a Mitsumimu to vadit nebude."zajiskřilo jim v očích.
"Co?"nechápavě jsem se zeptal a malinko se rozechvěl.
"Přeci trojka."zasmál se. "Nedělej, že si to ještě ve třech nedělal?"
"Nech mě na pokoji! Já nechci žádnou trojku!"
"Ale chceš! Jde to vidět jenom z toho, co máš na sobě!"vyjel po mně a shodil mě na sedačku.
"Ať tě to ani nenapadne, ty kreténe!"zařval jsem na něj, zrovna když utichla písnička. Celý sál se samozřejmě ohlédl po zdroji hluku.
"Proč né?! Stejně teďka vypadáš jak šlapka! Tak proč bych si nemohl užít?!"vyjel po mě a smetl mě na zem.
"Pust mě Hideki!"zařval jsem na oplátku já, vrazil jsem mu a snažil se ho ze sebe sundat.
"Tak tos přehnal."chytl mi ruce nad hlavu a přivlastnil si mé rty.

Ikuta
Byl jsem u baru s Kimim a povídal si s ním o tom, jestli by se mnou nešel na rande, když v tom se z druhý strany sálu ozval křik. A to velice povědomí křik. Když jsem se tam podíval, uviděl jsem Rika a nějakýho bruneta jak na sebe řvou.
Rychle jsem se snažil probojovat čumili dopředu a pomoct Rikovi. Když už se mi to konečně podařilo, Riku ležel přišpendlen na zemi s jazykem toho kluka v ústech. Na nic jsem nečekal a vrazil mu takovou pěstí, že druhou hodil o zem.
"Riku, Riku jsi v pořádku?"zvedl ho z podlahy Kimi a objal ho kolem pasu. Riku mu brečel do ramene a nezmohl se na nic jinýho.
"Vypadni!"vyjel jsem po něm.
"Co je? Já se bavil…"zasmál se posměšně.
"Vypadni nebo se neudržím!"vyjel jsem znovu. Tentokrát už účinně.
"Pojď Hideki! Tady je to stejně pod naší úroveň."odfrkl si ten menší kluk a odvedl toho bruneta pryč.
"Riku.."otočil jsem se na Rika a Kimiho. Kimi jenom zavrtěl hlavou, něco pošeptal Rikovi do ucha a odešli společně do soukromích prostorů.

Kimi
Když jsem odvedl Rikiho z místnosti přitiskl se na mě víc, než doposud a přestal se tolik klepat.
"Riku….."povzdechl jsem si a posadil ho do gauče. Místo vedle něj sem ihned zabral svou maličkostí a zahleděl jsem se mu do očí.
"Kdo to byl?"otázal jsem se opatrně. Riku však neodpovídal. Jen mírné zakejvání hlavou mi řeklo, že mě vůbec vnímá. "Riku…."
"Sem, sem v pořádku."popotáhl Riku a usmál se bolestným úsměvem.
"Pojď sem."objal jsem ho kolem ramen a nechal si jeho hlavu klesnout na mou hruď.
"Promiň."omluvil se mi.
"Hlupáčku, nemáš za co."chlácholil jsem ho a houpal s ním jako milující matka.

Po necelých třech minutách naprostého mlčení se ode mě oddálil a utřel si neposednou slzu.
"Promiň, už je to dobrý."
"Opravdu?"otázal jsem se ho starostlivě.
"Jo."usmál se.
"Tak dobře, budu ti věřit. Běž převlíknout a už můžeš jít domu."usmál jsem se.
"Dobře."pokýval hlavou a přešel ke své skřínce. Já se taktně otočil a odešel z místnosti.

"Tak co? Jak je na tom?"otázal se mě Ikuta.
"No už je to lepší…"povzdechl jsem si.
"Řekl ti, kdo to byl?"
"Ne."
"Tak já jdu…"zaslechli jsme za sebou Rikův hlas a otočili se za ním.
"Jasně."usmál se Ikuta a šel společně se mnou doprovodit Rikiho ke dveřím.

Riku
Když jsem vešel zpátky do baru Ikuta a Kimi si o mě povídali. No jo, co jsem mohl čekat. Aby se neřeklo tak mě šli doprovodit ke dveřím a stále po mě pokukovali. To se prostě nedalo jim neodpovědět na nezodpovězenou otázku.
"Můj ex."řekl jsem stroze. Jejich výrazy byli k nezaplacení.
"Cože, ten k****n byl tvůj…?"vyjekl Kimi.
"Jo."povzdechl jsem si a zavrtal se hlouběji do mikiny.
"Tak to nechápu, proč na tebe šahal….."řekl Kimi nechápavě.
"Ťuk, ťuk…"poklepal si Ikuta na čelo v gestu, že má Kimi myšlení úplně zpomalený.
"No co…."
"Kimi, víš, že seš někdy fakt zpomalenej?"otázal se ho Ikuta posměšně.
"Hele!"
"No nic…."nenechal Ikuta ani Kimiho domluvit. "Jeho škoda že tě nechal."usmál se na mě a cvrnknul mi do čela. "A ať tě už nevidím kvůli takovýmu jako je ON, brečet, jo?!"řekl mi s úsměvem na tváři. Já pouze vesele přikývl a rozeběhl se nejkratší cestou domů.