Práce ve vilce 7.díl

Riku
Další den ráno jsem se rychle oblékl, nasnídal a vyšel ven z bytu. Poté co jsem vstoupil na chodník, nasadil jsem si sluchátka a rozešel se tou nejkratší cestou k autobusové zastávce. Když jsem uviděl přijíždět mé číslo, rozeběhl jsem se k ní a jen tak, tak stihl nastoupit dovnitř autobusu. S penězi jsem se nijak neotravoval. Měl jsem totiž kartičku nabytou na celý měsíc.
Hned po pípnutí jsem prošel polonacpaným autobusem do zadní části. Ještě před tím než jsem však došel na úplný konec busu, mě kdosi zatahal za rukáv a usmál se na mě.
"Ahoj."pozdravil jsem Sasakiho, vyndal si jedno sluchátko z ucha a zůstal stát u jeho sedačky.
"Sorry za ten včerejšek…"poškrabal se na hlavě a přivolal si mě prsty blíž ke svý hlavě. Nechápavě jsem se sklonil a zaposlouchal, co tak důležitého mi chce říct, že to nemůže udělat nahlas.
"Ten Inari…, nevíš, jestli už někoho má?"otázal se mě vážně.
"Cože?!"vypískl jsem nahlas.
"Ne tak nahlas!"utišil mě Sasaki a stáhl mě na již uvolněnou sedačku.
"Nevěděl jsem, že si taky…."zašeptal jsem jeho směrem tak aby to slyšel jenom on.
"To já taky ne, ale když jsem ho viděl…"zasnil se Sasaki, zčervenal a prodloužil svůj úsměv.
"Ty jeho nádherný oči….., viděl si je né? Určitě jo, takový oči si musel vidět. Říkal jsem ti už o jeho, úžasný povaze? Né? Tak to ti budu muset vynahradit. Je to ten nejlepší člověk, kterého sem poznal….neboj, si hned na druhým místě…., a už si viděl ten jeho perfektní zadek s tím by mohl klidně i dělat….."
"Dobře, dobře nechci slyšet podrobnosti!"zareagoval jsem rychle.
"Tak co? Víš o někom?"
"Hele Sasaki, já sem se ho neptal na jeho sexuální život!"povzdechl jsem se otráveně. Ty řeči o tom jak je Inari dokonalí mi začali pít krev.
"Ty snad žárlíš…"zeptal se mě posměšně. No tak to teda ne!
"Nežárlím, ale znáte se teprve den! Si nemůžeš přece myslet, že ho znáš tak dobře!"opáčil jsem naštvaně.
"Já ho, ale znám dobře!"opřel se do mě Sasaki a probodl mě pohledem.
"Jo, to vyprávěj svý babičce!"
"Cccc!"odvrátil ode mě pohled a úplně mě ignoroval.
"Fajn!"odsekl jsem, nasadil si sluchátko a ponořil se do další písničky.

Do školy jsme šli metr od sebe a dělali, že toho druhýho nevidíme.
"Čau."ozval se za námi Mihiru jen co jsme vstoupili do školy.
"Čau!"ozval se stále naštvaný Sasaki a bez přezutí se vydal do třídy.
"Co se mu stalo?"otázal se mě Mihiru, jen co Sasaki zašel za roh.
"Ále, co já vim…"zabrblal jsem a vyšel jsem z šatny na chodbu.
"Koukám, že neulítli včely jenom Sasakimu."nadzvedl Mihiru obočí a dal ruce v bok.
"Vůbec netuším, o čem mluvíš."opáčil jsem a zalezl jsem do své třídy.
"Když myslíš…."
"Mihiru. Copak nevíte, že už je hodina?!"zaslechl jsem naštvaný hlas učitele zpoza dveří.
"Promiňte."omluvil se Mihiru a dal se do běhu.
"A na chodbě se neběhá!"zařval za ním ještě a vešel do naší třídy.
"Ale. Riku. Tobě taky zvonění nic neříká?!"
"Hups to už je tolik…."podrbal jsem se na hlavě a vydal se, rychlím krokem k lavici.
"Takže třído, probereme si novou látku ….., Sasaki já snad špatně vidím! Běž se ihned přezout!"nedokončil ani původní větu a hned se opřel do Sasakiho. Sasaki se ležérně protáhl, postavil se na nohy a s keci opustil třídu. Jen co zabouchl dveře, vzal učitel třídnici a zapsal mu tam pozdní příchod.
"Tak kde jsme skončili…."povzdechl si učitel a dal se do vykládání nové látky.

Mihiru
Jen co na mě učitel zvýšil hlas, rozeběhl jsem se do třídy, nedbaje na další salvu slov. Do třídy jsem dorazil těsně před učitelkou.
"Mihiru, ty seš hodný chlapec, že si mi přišel otevřít."usmála se na mě a s plnýma rukama vstoupila do třídy.

Po úmorný dvouhodinovce jsem se vydal na střechu školy a zapálil si svou cigaretu. Zhluboka jsem natáhl a poté uklidněně vypustil kouř s úst.
"Ty si nedáš pokoj!"pohlédl na mě Riku ze dveří a přisedl si ke mně.
"Ne, ne…"usmál jsem se a popotáhl znovu.
"Tak to aspoň nekuř na mě."oplatil mi úsměv a vytáhl si svou svačinu.
"Dooobře."protáhl jsem a sledoval, co všechno má k jídlu.
"Hey…."zamumlal Sasaki ze dveří a přisedl si k nám.
"Víš Riku…"dal se do řeči Sasaki.
"Co je bublino!"nafoukl Riku tváře a zahleděl se mu do očí.
"Víš, že sem to tak nemyslel…."šťouchl mu prstem do nafouklé tváře Sasaki.
"Ale ovšem. To tak myslel pouze pan ´já vím všechno nejlíp.´"
"Ty ho taky znáš?"otázal se ho zcela vážně Sasaki. Já se musel pousmát.
"Samo sebou. Takovýho břídila zná přeci každý."přitakal Riku.
"Taky si myslím…"zamumlal Sasaki a ukradl Rikimu kus sváči.
"Hey, to je moje!"vypískl Riku a hodil po něm naštvaný pohled.
"Správný termín je bylo."zasmál se a snědl mu další kousek.
"A dost! Mihiru řekni mu něco!"otočil se na mě Riku a prosebně se na mě podíval.
"Dáš si taky?"zeptal jsem se Sasakiho a podal mu zapálenou cigaretu. Sasaki si popotáhl a vypustil kouř na Rikiho.
"Díky…"usmál se na mě.
"Tady já nebudu!"vypískl naštvaně Riku, sbalil si saky paky a přestěhoval se do třídy.

Naoki
Dnešní ráno bylo takový…., jak bych to řekl, až moc rušný. Vzbudil mě rámus panující v domě a sluníčko zářící mi do očí. Když jsem se rozčileně vyhrabal z postele a vydal se hledat zdroj rámusu, nalezl jsem otce, jak čučí na televizi a zvuk přehrává přes domácí kino.
"Můžeš mi říct, co tady děláš takhle brzo ráno?!"vyjel jsem na něj zcela rozladěnej. Vždy když mě někdo vyruší ze spaní, sem nevrlej a tak tomu bylo i dnes.
"Vidíš, koukám se."odpověděl lhostejně a zasmál se nad podle něj dobrou hláškou z filmu.
"Neměl bys to mít tak nahlas, když se tady někdo pokouší spát!"
"Kdo? Nikoho jsem si nevšiml."zamumlal a dál sledoval ten film.
"Ta tohle nemám náladu!"zabručel jsem a šel do jídelny.
"Eh….Pane Naoki, co tady děláte? V tuhle hodinu je neobvyklé že jste vzhůru."podivil se Manabu, když vycházel z kuchyně.
"Taky bych nebyl, kdyby mě nějakej k****n nevzbudil!"řekl jsem nasraným hlasem, usedl ke stolu a zazvonil na zvonek. Jen co jsem tak udělal přiřítila se do místnosti Mayu a ptala se mě, co bych si dal k snídani. Řekl jsem ji svůj požadavek a nechal ji znovu odběhnout do kuchyně.
"Když dovolíte, pane Naoki, před týdnem jste si domlouval schůzku s panem Akanem. Termín schůzky je dnes v 12:30 v restauraci Mont Toushito."
"Hmm…malém bych na to zapomněl…."zamumlal jsem.
"Přeji dobrou chuť."řekla Mayu, když položila tác s jídlem na stůl. Jak rychle přišla tak i odešla. Manabu se mi mírně poklonil a následoval Mayina příkladu.

Po snídani jsem šel do své pracovny a připravoval si podklady na uzavření důležitý smlouva s Akanovo společností.
Když odbila 11 hodina, vyšel jsem z pracovny a šel se vysprchovat a obléknout do černého sáčka.
"Manabu."zvolal jsem jen, co jsem byl hotov a vyšel směrem ke dveřím. Manabu jako by čekal na můj pokyn, mě předešel, otevřel mi dveře a nastartoval připravené auto. Já pouze nasedl a nechal se odvézt na předem dohodnutý místo schůzky.

"Dobrý den Naoki, dlouho jsme se neviděli."usmál se na mě Akane a podal mi ruku, se kterou jsem si ihned potřásl.
"Dobrý Akane. To víte, práce mám až nad hlavu."usmál jsem se a usadil se naproti němu. Jen co jsme usedli, přišel k našemu stolu číšník a položil přede mě sklenku červeného vína.
"Nevadí, že jsem vám objednal?"otázal se mě Akane.
"V pořádku."usmál jsem se, i když jsem si myslel svoje.
Ještě před tím než nám přinesli jídlo, jsme stačili prodiskutovat skoro celé plány týkající se společné práce s jeho firmou. Nepřestali jsme se o tom bavit ani, když už jsme měli jídlo na stole a obědvali to nejlepší a nejdražší jídlo z menu.
"Takže se tedy dohodneme?"otázal jsem se ho.
"Ano."přitakal, vytáhl propisku ze své tašky a podepsal smlouvu s mojí společností.
"Už se těším na naši spolupráci."usmál jsem se, podepsal ji také a uklidil si ji do své tašky. Akane pozdvihl svou ruku a zaplatil číšníkovi. Samozřejmě mu nezapomněl přihodit i dýžko.
"Nashledanou."usmál se na mě a znovu mi podal ruku.
"Nashle."odpověděl jsem mu, ruku přijal a poté vyšel ven z restaurace. "Áhh.."oddechl jsem si a nasedl do svého auta. "Domu."řekl jsem Manabimu cíl cesty a zabořil se víc do sedačky.

Riku
U školy na mě čekala černá audina s řidičem. S povzdechem jsem v tichosti otevřel dveře a nasedl do ní. Jakmile jsem si nasadil pás, řidič se rozjel a jel přes město k Naokiho vilce.
Z auta jsem zahlídl černé mraky a kapky dopadající na čelní sklo mi říkali, že tahle bouřka bude trvat dlouho.
Z auta jsem rychle vystoupil a hned zapadl dovnitř vilky. Poté co jsem byl vevnitř, zul jsem se a vydal se hledat Manabiho. Netrvalo dlouho a narazil jsem na
Inariho.
"Inari ahoj, nevíš kde je gorilák?"usmál jsem se na něj a dál se rozhlížel po místnosti.
"Hádám, že je stále s panem Naokim. Proč se ptáš?"otázal se mě.
"No ptám se kvůli tomu, že mi měl říct, co mám udělat."
"Riku, ah…."povzdechl si Inari. "Prostě udělej to, co děláš normálně. Běž poklidit v místnostech, okna mít nemusíš, když prší a nezapomeň umýt hlavně koupelnu."usmál se na mě Inari.
"No dobře, ale když mě někdo seřve, tak mě máš na svědomí."zabručel jsem.
"Kdo by tě tak asi seřval?"otázal se mě s pobavením.
"Hádej, můžeš dvakrát."založil jsem ruce v bok a odklonil hlavu stranou.
"Že by Manabu a nebo tvůj milovaný šefík…"zašeptal mi blízko ucha.
"Jakej můj milovaný šefík! Naoki je jenom…"
"Oh, tak vy už si tykáte."zasmál se Inari.
"Ccc…si stejnej jako Sasaki!"nafoukl jsem tváře a hodil po něm výstražný pohled.
"Nepovídej. Když už je řeč o Sasakim….., má už někoho?"otázal se mě. Já jen vyvalil oči.
"Neříkej mi, že ty se zajímáš o Sasakiho?!"nevěřícně mi vyjelo z úst.
"Máš s tím problém?"otázal se mě mile.
"Samozřejmě, že nemám."odpověděl mu. Jeden by řekl, že Inari je normální, ale není. Je to stejnej blázen jako Sasaki. Copak jsem nějaká spojka, přes kterou se seznamují páry, či co.
"Tak co?"
"Ne o nikom nevím."vydechl jsem vzduch z plic a napsal mi na kus papírku Sasakiho číslo.
"Co to je?"otázal se mě udiveně, když sem mu onen papírek podával.
"Sasakiho číslo. Měli byste si to vyřešit mezi sebou a ne mě do toho furt zatahovat."řekl jsem naštvaným tónem.
"Furt?"neuniklo mu.
"Jo!"řekl jsem a přehlížel jeho otazníky v očích. "Jdu, ať to mám brzo udělaný."
"Počkej Riku, co říkal Sasaki…"zaslechl jsem za sebou hlas ještě před tím, než jsem zavřel dveře. I přes to, že se mě Inari zeptal, neodpověděl jsem mu. To si musí vyřídit po telefonu a nebo lépe, na nějaký schůzce.

Po tom, co jsem mluvil s Inarim jsem se dal do práce. Začal jsem vytírat, luxovat a utírat prach všude kde se dalo. Koupelny jsem začal dělat jako poslední. Nejdřív jsem zalezl do Naokiho koupelny a začal ji drhnout. Kohoutky, podlaha i vana se leskly víc, než bylo zdrávo, ale mě to bylo jedno. Hlavně že bylo čisto a nablýskáno. Jen co jsem dokončil úklid v jedný koupelně, šel jsem uklidit i druhou.
Když jsem došel k pokoji pro hosty, zaklepal jsem a po vyzvání vstoupil dovnitř. Na posteli ležel Naokiho otec a skenoval mě pohledem.
"Ale kohopak to tu máme."usmál se na mě.
"Dobrý den. Promiňte, že vyrušuju, ale přišel jsem vám umýt koupelnu."řekl jsem formálně a přešel přes pokoj ke dveřím od koupelny.
Jen co jsem zalezl do koupelny, začal jsem dávat špinavé oblečení Naokiho papánka do koše na praní. Když jsem to měl posbíraný, vlezl jsem si do sprchy a začal mít její skleněné dveře.
Po smytí přípravku jsem se všiml, že mě pozoruje pár očí.
"Promiňte, ale potřebujete něco?"vylezl jsem ze sprchy a osušil si nohy od vody.
"Potřeboval bych tu mít do zítřka vyčištěný oblek. Doneseš ho do čistírny."oznámil mi. I přes odpor jsem se zmohl na prosté ano.
"Ano…"řekl jsem rychle a šel za Komuim do jeho pokoje. Ze skříně vytáhl oblek a podal mi ho. S mírnou poklonou, kterou tu předváděli všichni, jsem opustil pokoj a vydal se do čistírny. Nejel jsem ani autem, protože to bylo docela blízko. Tedy myslel jsem si to, ale zkuste si to jít v dešti. Když jsem došel do čistírny, byl jsem mokrý až na kost.
V čistírně si ode mě nějaká žena převzala sáčko a dala ho prát. Já ji nahlásil jméno Naokiho otce a odešel zpátky do Naokiho vilky. Měl jsem trochu štěstí…tedy jak se to vezme. Ve
dveřích od vilky jsem se totiž srazil s mým milým šéfem Naokim.
"Riku, co děláš…..a mazej dovnitř! Vždyť si celý mokrý!"vyjekl Naoki a vzal si mě pod svá ochranná křídla do svého pokoje. "Šup, svlíkej se."usmál se na mě a položil mi na postel suchý věci.
"To se na mě budeš koukat?"otázal jsem se ho celý červený.
"Jestli chceš, tak se můžu i přidat."prodloužil svůj usměv a přihodil mi skoro infarkt.
"Co, co!"vyjekl jsem a hodil po něm kalhotami. On jako by to neřešil, si je stáhl z hlavy a přistoupil ke mně.

Sasaki
Po škole jsem šel rovnou domu a hodil sebou o postel. Jen co jsem na ní dopadl, zavřel jsem oči a nadechl se vůně aviváže.
"Crrr…"začala mi vibrovat kapsa od kalhot. S neochotou jsem pohlédl na displej a spatřil neznámé číslo. ´To mě tak zajímá.´zahodil jsem mobil, přetočil se na jednu stranu a vibrování prostě nevnímal.
Když už to bylo snad po desátý, co mi to číslo volalo, zvedl jsem to a nevrlým hlasem do něj řekl.
"Co jo?!"
"Seš to ty Sasaki?"otázal se mě známí hlas a mě poposkočilo srdce blahem.
"Inari."oslovil jsem ho šťastně a posadil se.
"No konečně si to zvedl. Cos dělal, žes na mě neměl kousek svýho času?"zavrkal mi do sluchátka.
"Spinkal jsem, tak se nezlob."zašveholil jsem a položil se znovu na postel.
"No doufám, že se ti zdál aspoň krásný sen."zasmál se a začal si se mnou povídat. Byl to docela hezký rozhovor. Takový vtipný a zábavný telefonát jsem snad ještě nezažil. Když jsme se loučili, popřáli jsme si dobrou noc a sladké sny a šli si každý lehnout.
Trvalo mi dlouho, než jsem usnul, ale přeci.

Inari
I když mi to Sasaki nezvedal, nezoufal jsem a zkoušel to dál. Prostě jsem musel slyšet jeho nádherný hlas. Když už mi to po čtvrt hodince zvedl, byl dost naštvaný, ale jakmile uslyšel můj hlas, jeho hlas se náhle rozzářil.
"Inari."vydechl nadšeně do telefonu a mě se ulevilo.
Povídali jsme si asi hodinku a neustále se smáli. Zjistil jsem, že si se Sasakim jsme si víc bližší, než jsem si myslel.
Mezi naším rozhovorem jsme stačili prodiskutovat i Rikiho a jeho starostlivost, co se týče nás dvou. Když mi Sasaki říkal to, že se kvůli tomu s ním Riku nebavil a byl děsně k sežrání, zasmál jsem se a představil si ho. No jo Riku je prostě Riku.