Práce ve vilce 6.díl

Manabu
Druhý den ráno jsem udělal jak mi pan Naoki řekl. Ještě předtím než šel Riku do školy, jsem si ho odchytl u dveří a s protesty na jeho straně ho dostal do auta a odjel.
"Co si to dovolujete!"vypískl naštvaně a snažil se otevřít zamknuté dveře. "Okamžitě mě pusťte!"Já mlčel jak hrob a nechal ho vylít si zlost na dveřích od auta.
"Neslyšel jste!"vyjekl znovu a z očí ukrytých za brýlemi na mě posílal blesky.
"Ne!"odsekl jsem a nehodlal se s ním vybavovat. Na důkaz toho, že ho hodlám ignorovat, jsem elegantně zmáčkl tlačítko, které zavřelo černé okýnko mezi předkem a zadkem auta. Nad boucháním na ono sklo jsem se musel pousmát.

Riku
Co si to sakra o sobě myslí! Musím jet do školy a ne se tady zdržovat s tou gorilou. Ani nevím, kam to vůbec jedeme. No, možná to vím, ale nehodlám si to přiznat. Naoki asi musel včera dost zuřit. Říkal, že mu přijede důležitá návštěva…., tím spíš by měl být rád, že jsem tam nebyl.
Z mého přemýšlení mě vytrhlo prudké zastavení a odblokování zámků. Jen co se tak stalo, vyletěl jsem z auta, a málem se přizabil o tu rašpli.
"Zase ty."pohlédla na mě zhnuseně a šla směrem k domku pro služebnictvo. V momentě kdy už byla ke mně zády, jsem na ní vyplázl jazyk a s Manabiho pomocí se vydal do domu. Ani v domě, mi Manabu nehodlal pustit loket, a bez toho aniž by počkal, až se vyzuju, mě dovedl do Naokiho pokoje. Teprve tam mě pustil a přešel k bílé rozestlané posteli, ze které vyčuhovala blond kštice.
"Pane Naoki."oslovil onu postavu ležící v posteli.
"Hmm…"zamumlal na oplátku Naoki a zachumlal se hloubš do peřinky.
"Je tady Riku."oznámil mu. Tohle asi Naokiho probudilo, protože vykoukl zpod peřinky a pohlédl mým směrem. Jen co mě uviděl, vystřelil z té postele a překonal vzdálenost, která byla mezi námi.
"Kdes včera byl!"vyjel na mě bez pozdravu. No jo sice je to můj ´šéf´ ale nemusí být přeci tak hrubí.
"Taky tě rád vidím!"odsekl jsem naštvaně. Jemu kvůli tomu povyletělo obočí a natočil hlavu na stranu.
"Co si to dovoluješ!"vyjel na mě Manabu a chytl mě za límec.
"Manabu!"okřikl ho Naoki a probodával mě pohledem. "Myslím Riku, že bys měl dostat za vyučenou…."ušklíbl se na mě a prošel kolem mě k šatně.
"Za vyučenou?"opakoval jsem po něm a sledoval ho, jak si oblíká na to dokonalí tělo košili a kalhoty.
"Jestli si to ještě nepochopil, ty a já máme mezi sebou dohodu. To že si jí porušil, nemůžu přehlížet."řekl zcela bez zájmu. "Takže, to žes včera nepřišel, ti strhnu z platu."
"Vždyť žádnej nemám!"obořil jsem se na něj.
"Řekl jsem někdy, že za to nedostaneš zaplaceno?"
"No, já myslel…."
"Zlatíčko, přenech myšlení na mě. Taky bych za to mohl chtít něco jinýho….."sjel mě pohledem a olízl si rty.
"Jo, jo už to chápu."odvrátil jsem rozpaky zarudlí obličej.
"Opravdu?"zašeptal mi do ucha.
"Jo…."vydechl jsem.
"No dobře."oddálil se ode mě. "Ten trest platí. Rovnou se můžeš dát do práce. Manabu řekni mu, co má dělat."usmál se na mě a odešel pryč z pokoje.

Sasaki
Když jsem ráno vycházel z domu, stavil jsem se ještě pro Rikiho. Bylo mi záhadou černé auto, které jsem tu ještě nikdy neviděl, ale nekomentoval jsem to. Tedy, až do té doby co jsem neuviděl Rikiho a chlápka v černém obleku nastoupit do vozu. No nastoupit….., spíš násilné dostrkání do auta. Na nic jsem nečekal, sešlápl plyn na svém mopedu a dal se do sledování onoho auta.

Po deseti minutách jízdy jsme se dostali do části se samými vilami.
"Ulice boháčů…"odfrkl jsem si a nespouštěl to auto z dohledu. Když konečně zabočilo k jedné z vilek, zbystřil jsem, a kdyby nebylo brány, které se okamžitě za nimi zavřela, vjel bych dovnitř a udělal tam bordel.
"Sakra…"zaúpěl jsem a zaparkoval moped na ulici před vilku. "A co teď….."povzdechl jsem si
a čučel skrz bránu na Rikiho a gorilu co nešetrně popadla Rikiho a odvlekla ho dovnitř.
"Počkej Riku, už jdu."řekl jsem polohlasně a hledal nějakou cestu dovnitř.

Naoki
Když jsem vyšel ze svého pokoje, šel jsem rovnou do jídelny a usedl ke stolu. Bez čekání přišel Inari a s mírnou poklonou mi naservíroval na stůl snídani.
"Dobrou chuť."řekl zdvořile.
Jak rychle přišel tak odešel. Když jsem se dal do jídla, prošel kolem mě Manabu s Rikem a odvedl ho dál do bytu. Tam ho nejspíš zaúkoloval a šel dělat také svou práci.
"Ehm, ehm….."odkašlal si kdosi za mými zády a přisedl si ke stolu. "Dobré ráno."usmál se na mě a zazvonil na zvoneček ležící na stole.
"Přejete si něco, pane?"přišla ihned Maya a s objednávkou od mého otce odešla.
"Neměl si jako hostitel počkat na svého hosta?"otázal se mě úlisným tónem.
"To bys musel být vítaným hostem."
"Ale co tak nabručenej, takhle po ránu?"
"Nebyl bych, kdyby mi tu někdo nezabíral prostor."odsekl jsem naštvaně a upil ze svého šálku kávy.
"Vaše snídaně pane."řekla Mayu, položila otcovo jídlo na stůl a odešla. On se do toho ihned dal a při každý soustu mě probodával pohledem.
"Vidím, že tu máš poslušné služebnictvo."
"Hmm…"zamumlal jsem a pohlédl mu do jeho očí. V tom mu začal vyzvánět mobil.
"Omluvíš mě."řekl mi, utřel si pusu ubrouskem, zvedl se a odešel pryč z místnosti.

Naokiho otec
Zrovna, když jsem si povídal s Naokim mi zazvonil mobil. Když jsem uviděl toho, kdo mi volá, zvedl jsem se od stolu a odešel pryč z místnosti.
"Dobrý den u telefonu Komui."ozval jsem se formálně do telefonu a poslouchal, co mi šéf druhý největší organizace v Japonsku chce.
"Zítra bych měl čas. Tak okolo čtvrté hodiny."odpověděl jsem mu do telefonu a zadíval se ven z okna na mladíka u bazénu.
"Dobrá tedy. Nashledanou."rozloučil jsem se s ním a vyšel ven na terasu. Mladík ke mně stál zády a tak si mě nevšiml.
"Ty si tady nový?"otázal jsem se ho těsně u něj. On byl nejspíš tak překvapený, že neudržel balanc a spadl do onoho bazénu.
"Co si sakra myslíš, že děláš?!"vypískl na mě a znovu se ponořil do hloubky. Když se podruhý vynořil, svíral v ruce brýle a plaval na břeh bazénu. Když si je konečně nandal a pohlédl mi do očí, zrudl rozpaky a začal se mi omlouvat. "Ah…promiňte, nevěděl jsem že…."

"V pořádku."řekl jsem na oplátku a sledoval to štíhlé tělíčko, jak vylézá z bazénu.
"Otče!"zaslechl jsem rozzuřený Naokiho hlas za mými zády. "Co tady děláš?!"vyjekl na mě a podíval se na toho kluka.
"Riku pojď dovnitř! Takhle akorát nastydneš!"
"A čí je to asi vina!"vypískl ten klouček na Naokiho.
"Pojď!"řekl mu Naoki přísně. Na kluka to mělo opačný účinek.
"Nejdu!"dupl si a k tomu nafoukl tváře.
"Ale půjdeš!"přehodil si ho Naoki přes rameno a odnesl si ho dovnitř.
"Tohle vypadá zajímavě."usmál jsem se na to a šel rovnou za nimi.

Sasaki
Když už jsem se poněkolikáté přesvědčil, že vchodové dveře opravdu nepřelezu, dal jsem se do systematického prohledávání volné cesty dovnitř na pozemek.
"Hej Inari! Pojď sem ty nevděčníku jeden!"zaslechl jsem starý ženský hlas.
"Už jdu…"odpověděl ji kluk s kaštanovými vlasy a vešel skrz živý plot vrátky. ´BINGO´zaradoval jsem se v duchu a přiskočil k nedovřené brance. Tak aby mě kluk neviděl, jsem se přikrčil u křovíčka a pozoroval ho, jak zachází do domku. Když už byl z dohledu, vklouzl jsem nepozorovaně dovnitř a šel ke stejnému domku, jako ten kluk přede mnou.
"Jaj, ta babizna už mi leze krkem!"zanadával ten kluk a sklonil se k obrovské bedně s bramborami. Nad jeho úžasně tvarovaným pozadím jsem musel hvízdnout. To se mi však ihned vymstilo, protože mě v tu ránu probodl párek modrých očí.
"Co tady děláš?!"vyjel na mě. Já, aniž bych přemýšlel, jsem vzal nohy na ramena a zdrhal, jak nejrychleji sem dokázal. Ten kluk mi byl samozřejmě v patách a docela rychle mě doháněl. Jen co byl těsně u mě, skočil a povalil mě společně s sebou do trávy.
"Zeptám se ještě jednou…"řekl zadýchaně a přišpendlil mi mé ruce nad hlavou.
"Hej pust mě!"obořil jsem se na něj a prohodil si s ním pozice. On však byl neposedný a znovu si mě přetočil pod sebe.
"Tohle je cizí pozemek!"řekl mi tvrdě. Mé ruce mi však nepřestával drtit.
"Jo? No a co! Jdu sem jen pro Rika, kterýho jste unesli!"vyjel jsem na něj a pohledem ho přímo probodával. Povytáhnutí jeho obočí mi jasně naznačovala, že absolutně netuší, která bije.
"Ty si Rikův kamarád?"otázal se nedůvěřivě a nezapomněl mě sjet pohledem.
"Ne, sem jeho babička!"řekl jsem mu ironicky. Jeho pousmátí a puštění mích rukou mi říkalo, že mi věří.
"Tak to promiň."omluvil se a podal mi ruku, aby mi pomohl se zvednout. "Jo a mimochodem, Rikiho sme neunesli. On tady pracuje."usmál se znovu. Teprve teď ,když jsem stáli naproti sobě jsem zjistil, že jsme oba stejně vysocí.
"To jsem nevěděl…."zašeptal jsem. Přeci jenom to byl trochu trapas.
"Nevadí. Vždyť já přeci vypadám jako únosce….."zasmál se.
"Tak jsem to nemyslel….."zamračil jsem se na něj.
"Inari."natáhl ruku naproti mně.
"Eh???"nechápavě jsem na ni civěl.
"Jmenuji se Inari."usmál se znovu.
"Ehm…Sasaki."oplatil jsem mu s úsměv a potřásl si s ním rukou.

"Ááááá!!!"zaslechli jsme řev a následné šplouchnutí od vilky. Na nic jsem nečekal a společně s Inarim jsem se rozeběhl k onomu místu.
"Hej Sasaki tudy ne! Musíš druhou stranou."pousmál se, chytl mi ruku a proběhl skrz jejich domek k zahradě vilky. Když jsme vyběhli ven z domku, venku už nikdo nebyl. U bazénu jsme ale našli mokré stopy, které nás ujistili o nepochybné přítomnosti mokré osoby.
"Riku."vyslovil jsem jméno svého kamaráda do větru a pomalím krokem jsem se s Inarim došoural k hlasům z vnitřku domu.

Riku
"Hepčík…."kýchl jsem celý roztřesený a přitulil se k Naokiho teplému tělu.
"Počkej tady."řekl mi u něho v pokoji a šel vedle do šatny. V šatně se chvíli rozhlížel a vybíral, co by mi asi mohlo padnout. Když se vrátil, nesl sebou bílí tričko s potiskem a černý roury.
"Běž se umýt ke mně do koupelny, ať mi ještě nenastydneš…"usmál se na mě a nechal mě dojít k jeho nádherné koupelně.
V místnosti dominovala obří vana, kterou jsem ihned napustil a začal ze sebe shazovat svoje věci. Nejdřív letěla košile a kravata pak kalhoty, a nakonec boty a boxerky.
Jen co jsem byl, tak jak mě Adam stvořil, vlezl jsem do vyhřáté vody a začal se v ní rochnit.
"Riku, zapomněl jsem na ručník."nakoukla dovnitř Naokiho hlava.
"Áááá! Co tady děláš! Vypadni!"ječel jsem jak nějaká ženská, když ji někdo šmíruje. On místo toho aby udělal to, oč jsem ho ´žádal´zavřel dveře a přešel i s ručníkem blíž ke mně.
"Nebo nebudeš potřebovat ručník?"otázal se s plamínky v očích.
"Naoki!"vyjekl jsem, když už byl moc blízko mě a zakryl si svůj úd rukou.
"Riku, přede mnou se přeci nemusíš stydět."pohlídl mi do očí a sundal mi mé brýle. Teď když jsem ho viděl rozmazaně, stud náhle opadl a nahradil ho vztek.
"Vrať mi ty brýle!"vyjekl jsem, zvedl se z vody a skočil mu kolem krku. On svou ruku s brýlemi dával čím dál víc nahoru a druhou si mě přidržoval u těla tak abych neslítl.
"Dej..!!"pískl jsem znovu a stoupl si rantl vany.
"Copak, copak nejdřív si hraješ na ledovce a teď se tu po mě plazíš."zašeptal mi do ucha a přizvedl svou nohu tak aby se mi otřela o přirození.
"Co to!"vyjekl jsem celý červený a následně uklouzl zpátky do vody.

"Riku!"vletěla do místnosti postava a přiskočila ke mně.
"Sasaki?"zadíval sem se polekaně a upřel na něj nechápavý pohled.

Sasaki
"Riku!"vletěl jsem do místnosti, odkud se ozýval Rikův hlas a přiskočil starostlivě k němu.
"Co tady děláš?"otázal se mě Riku s otazníky v očích.
"Dobrá otázka! Co tady děláš?!"zadíval se na mě vysoký chlap s blond vlasy a zelenými oči.
"No…."
"Přišel si pro Rika."povzdechl si Inari ve dveřích a zadíval se mým směrem.
"Hej tohle není žádný nádraží, aby jste sem chodili, jak se vám zachce!"vyjel Riku celý červený. Na mě však nikdo nebral ohled.
"Tady Sasaki si myslel, že ste unesl Rika."
"Unesl?"
"Nejsi daleko od pravdy…"zanadával potichu Riku a ponořil se víc do vody.
"Co si říkal miláčku, chceš pomoct umejt hlavu?"usmál se na Rika chlap a začal nás vystrkávat ven z koupelny.
"Sasaki, uvidíme se zítra…."zamával mi Riku a pak se přede mnou zavřeli dveře.

Naoki
"Díky…"usmál se na mě Riku a ponořil se do vody.
"Není zač."usmál sem se, přehodil spadlí ručník přes skřínku a odešel za Inarim a tím klukem.

"Kdo si?"otázal jsem se ho jen, co sem vylezl ze dveří.
"Rikův kamarád."ozval se Inari.
"Myslím, že umí mluvit."podíval jsem se mu do očí a čekal, co z něj vyleze.
"Sasaki! Promiňte, že jsem sem tak vpadl. Fakt jsem si myslel…"
"Jo, jo. Příště by bylo lepší, kdybys zazvonil."povzdechl jsem si.
"Pane Naoki, půjdu vyprovodit Sasakiho ke dveřím. Takže kdybyste nás omluvil."poklonil se mi Inari a odešel společně s Sasakim ke dveřím.

Riku
Z koupelny jsem vylezl celý čistý a zahřátý. Naoki byl v pracovně a dělal si tam nějaký svoje papíry.
Nijak jsem nepozdravil a raději šel za Manabim aby mi řekl, co mám dělat. Manabu zrovna diskutoval s někým po telefonu. Se zdvihnutým ukazováčkem a papírem a tužkou v ruce mi napsal, co mám udělat. Rychle jsem si to přečetl, zakejval jsem hlavou a vrhl se do práce.

Ani nevím jak, ale Naokiho otce a ani Naokiho jsem ten den nepotkal. To mě taky ani moc nemrzelo. Spíš jsem si nadával v duchu, protože jsem promeškal školu.
Zameškání totiž znamená, že zítra budu zkoušený ze všeho na co jsem chyběl a nikoho nebude zajímat důvod.
"Tak já už jdu…"ukázal jsem se u Manabiho.
"Kurin, odvez ho."rozkázal šoférovi, který zrovna večeřel.
"To je v pořádku já počkám."namítal jsem, když jsem ho viděl, že jí. Kurin, jako by přehlížel mou ochotu, si oblíkl čepici a odešel společně se mnou ven k autu.
"Tak nic no…"řekl jsem spíš do větru, posadil se do auta a nechal se odvézt.

"Počkat, tady mi zastavte!" vyhrkl jsem najednou a vyskočil ze sedačky.
"Mám tě dovézt až domů…"zamračil se na mě.
"Tak jenom chvilku počkejte, hned budu zpátky."usmál jsem se hraně a vyběhl ven z auta.

Když jsem vpadl do baru, měli už otevřeno. V mém okolí procházeli chlapy v kožených kalhotách a černých upnutých tričkách a servírovali svým hostům na stoly alkohol.
"Hej cukroušku, copak tady děláš? Už si se rozhodl?"ozvalo se mi těsně u ucha.
"Kimi…."vyjekl jsem vylekaně. Kimův postoj a výraz mi dával na jevo, že chce vědět mou odpověď.
"No…..jo."
"Neslyším tě…."utahoval si ze mě usměvavě.
"Jo budu tu pracovat!"vypískl jsem na něj celý červený.
"To jsem rád."usmál se na mě.
"Hmm.."zabručel jsem. Nebýt Naokiho a jeho snížení platu tak bych to asi nikdy nevzal.
"Tak zítra tě tu čekáme jo."mrknul na mě.
"Dobře."usmál jsem se na něj a vyběhl ven z baru.