Práce ve vilce 29.díl

Inari
Další týden probíhal v stejném duchu. Já a Sasaki jsme se scházeli každý den a chodili do cukráren, na výlety a samozřejmě k sobě domů. U Sasakiho jsem byl už jako doma.
"Inaru, budeš večeřet u nás?"otázala se mě Sasakiho mamka.
"Jestli to nebude vadit…"
"Co by to vadilo."zavěsil se na mě Sasaki a usmál se na mě.
"No mě je jasný, že tobě to vadit nebude…"vyšpulil jsem na Sasakiho pusu.
"Mamce taky ne."usmál se a vlepil mi na ni pusu.
"Tak dobře."usmál jsem se a šel pomoct s jídlem.
"Až dojíme tak půjdu s Inarim."obeznámil Sasaki svojí mamku s tím, co chce udělat a dal se do přípravy talířů a mističek.
"To je mi jasný."povzdechla si a dál to neřešila.
Večeře proběhla v klidu. Já a Sasaki jsme se smáli na celé kolo a Sasakiho mamka s námi. Vyprávěla nám o tom, jaký to bylo, když chodila na střední a jaký individua tam chodili. Sasaki chytl takový výtlem, že spadl ze židle a válel se smíchy na podlaze. Po večeři jsem se rozloučil s Sasakiho mamkou a odešel společně se Sasakim cestou ke mně domu. Celou cestu jsme se drželi za ruce a povídali si o všem možným. Hlavně jsme řešili zítřek. Sasaki chtěl jít na nějaký školní festival a já myslel, že půjdeme do města na nákupy. Jo nakonec jsem se smířil s tím, že vyhrál Sasakiho návrh a můj plán se odloží na další den.

Riku
Autem jsme zastavili v garáži pod krásným obchodním centrem a nechali se vyvést skleněným výtahem do druhého patra. Já, jelikož jsem to tu neznal, jsem šel v Naokiho závěsu a sledoval všelijaké výlohy.
"Poprvé?"usmál se na mě a chytl mě za ruku. Jemně jsem přitakal a ruku mu stiskl. Malý úsměv co se mu rozlil na tváři, mě potěšil a nenechal klidným.
"Naoki, půjdeme sem?"otázal jsem se usměvavě a zahákl se mu víc za ruku.
"Dal by sis zmrzlinku?"odpověděl mi na mou otázku, otázkou a zahnul směrem k ženě se zmrzlinou.
"Jo, jo…."smál jsem se od ucha k uchu a nechal se k ní dovést.
"Jakou bys chtěl?"
"Mňam broskev, uhm ostružina…..ahh šmoula….uh…."
"Riku….."nadzvedl Naoki jedno obočí nad mou nerozhodností a přitom své rty lehce vyšpulil na jednu stranu.
"Áhhh…když ono je to těžký…."podrbal jsem se na hlavě a začal si počítat na prstech, která by byla nejlepší.

Naoki
"Tak jo…dejte mi Ostružinu, broskev, šmoulu…"opakoval jsem jeho předešlé volby "…jablko a pistácii."dokončil jsem výběr a nechal ji, aby mu to dala do velkého kornoutu.
"Do jednoho?"optala se zmrzlinářka.
"Jo, to bude všechno."vytáhl jsem si svou peněženku a vytasil tu nejmenší bankovku, kterou jsem měl a tou bylo 100 dolarů.
"Promiňte, ale nemáte menší?"optala se zmrzlinářka.
"Bohužel."odpověděl jsem a nechal ji štrachat se v penězích.
"Tady máte nazpátek. Přeju hezký den."usmála se a podala Rikimu jeho zmrzlinu.
"Nashle."pozdravil jsem ji a společně s Rikim si sedl na nedalekou lavičku.
"Říkala něco zajímavého?"otázal se Riku, mezitím co jedl zmrzlinu.
"Ani ne."usmál jsem se a setřel mu kousek z jeho koutku a následně ho olízl.
"Naoki…"zabručel celý červený a zabořil svou mini lžičku znovu do zmrzliny.
"Já si nezačal. To tys tam měl schválně ten kousek."zasmál jsem se a přitáhl si Rikiho do objetí.
"Jo já?! To si povíme večer, kdo si začal!"šťouchl do mě na oko naštvaně. "Uhm….ta je dobrá…"usmál se následně a znovu lžičku zabořil do zmrzliny. "Chceš ochutnat?"otázal se mě následně a už mi do pusy cpal broskev.
"Dobrá…."olízl jsem si studený ret a přiblížil se k Rikiho uchu. "Ale znám lepší…."zavrněl jsem mu náhle do ucha a musel se krýt před jeho vraždícími pohledy.

Riku
´Když už se zdálo, že bude den celý krásný, přijde on s jeho narážkami. Cccc….perverzák! Sem si fakt vybral dobrou partii´povzdechl jsem si v duchu a probodl ho dalším z mích vraždivých pohledů.
"Riku…."snažil se mě nějak získat na svou stranu.
"No tak, nebuď bručoun…"zabručel jen, co jsem vstal.
"Půjdeme?"otázal jsem se naschvál naštvaným hlasem a snažil se ho v tom vykoupat.
"Až se mnou budeš mluvit jako s tvým přítelem…."natáhl naproti mně ukazováček jako malé dítě a odvrátil svůj pohled stranou.
"Naoki, si jak malej!"zavrčel jsem.
"Já? Já ne! To ty. Chci tě nějak navnadit na dnešní večer a ty na mě takhle…"zabručel znovu.
"Jo tak navnadit? O tom mluvím Naoki. Připadám si jako bys mě měl jen na to jedno!"zavrčel jsem potichu.
"To si vážně myslíš?"otázal se mě již jemnějším lasem. Já mu raději neodpověděl.

Naoki
Podíval jsem se na něj nevěřícně a pak na lidi kolem sebe. Je fakt, že nám sice nerozumí, ale nechci, aby mi tu očumovali Rika a to jak se mi tu zpovídá.
"Pojď."zavelel jsem a odtáhl si ho směrem záchody.
"Naoki, pusť…"snažil se mi vykroutit. Já ho však nenechal. Jen co jsme dorazili na záchody zavřel jsem za námi a přitiskl ho na stěnu.
"Ty si fakt myslíš, že chci s tebou jen spát?"obořil jsem se na něj.
"Já…."
"Opravdu?"nechápal jsem, jak si něco takového může myslet.
"Já…to tak nechtěl říct….já jen, že máš furt narážky jen a jen na…"
"Ách….Riku. To je tím, že tě tak miluju. Nemůžu si prostě pomoct."povzdechl jsem si a přitiskl si ho k sobě.
"Hm…já vím, ale nemusíš mi to furt připomínat narážkami na sex."šťouchl do mě a přitiskl se ke mně. Po chvilce se ode mě odtáhl a přešel k umyvadlům.
"No dobře."usmál jsem se na něj a nechal ho, aby si opláchl obličej.
"Půjdeme?"otázal jsem se když jsem uviděl, že už má obličej suchý.
"Hmm.."usmál se a otevřel dveře. Poté se na mě podíval a čekal, až projdu. Vešel jsem tedy do dveří, a když sem šel kolem, lehce jsem se sklonil a zašeptal.
"Krásná prdelka…"usmál jsem se a dal se do běhu, jelikož za mnou Riku začal rychle klusat.
"Naoki!"zavrčel a běžel, jak nejrychleji dokázal, aby mě dohonil.
"Nechytíš…"usmál jsem se a vyběhl za malou palmičku.
"Mám tě…."zavrněl z druhé strany palmy.
"Opravdu?"zavrněl jsem taktéž a rozeběhl se stranou, kde bysme mohli nakoupit ony šaty.
"Jen počkej…."zaslechl jsem za sebou rychlé kroky a přidal. Hned za zatáčkou jsem zahlédl obchod, do kterého jsme měli jít, a prudce se zastavil a počkal na Rikiho, až sem doběhne. Jen co vyběhl zpoza rohu, zachytil jsem ho tak aby nespadl.
"Ty..!"zavrněl a zavrčel zároveň.
"Jsme tu…"usmál jsem se a ukázal na onen obchod. Jen co ho zahlédl, zapomněl už na to, že mě honil a vydal se s úsměvem k onomu krámu. Já šel vedle něho a jemně se pochechtával jeho náhlé změně.
"Jé to je….."přiběhl k jedním šatům a podíval se na ně. "….Drahý…."dopověděl překvapený vysokou cenou.
"Myslím, že bysme měli jít jinam…"usmál se následně a hodlal mě vyvést z krámu.
"Ani náhodou broučku…"zavrněl jsem a dotlačil ho znovu do krámu.
"Naoki, nemyslíš si, že je to moc drahý, když to stejně budu mít tak maximálně třikrát na sobě?"
"Ne…"usmál jsem se a vytáhl jedny černý šaty. "Co tyhle?"otázal jsem se ho a natáhl jsem ruku tak, abych si ho v nich lépe představil.
"Ne…., ty ne…"zabručel jsem si pod nos a dal je zpátky.
"Co tyhle?"otázal se Riku a ukázal mi červený šaty se zmuchlanou mašlí. Mírně jsem se naklonil a podíval se za něj na nápis akce a poté pohlédl znovu na něj. Zvedl jsem prst a naznačil mu, aby je vrátil do té sekce nepotřebných a ošklivých hadrů. Riku na mě vyšpulil pusu a dal je zpátky na onen stojan.
"Co bílý?"vytáhl jsem další šaty, který by mohli jít. Natáhl je před sebe a zadíval se na Rika.
"Hmm…., ty si asi zkusíš…."usmál jsem se a podal je Rikimu do ruky.
"Naoki, a nebyli by váže lepší ty červený?"otázal se mě zdrceně Riku, jen co zahlídl cenu.
"Ne, ty červený byly děsný!"řekl jsem rázně a ukázal mu, kam má raději zabruslit. S mírně nafouklými tvářemi tedy šel do oddělení s těmi dražšími kousky a koukal se, co by se mu líbilo. Já mezitím byl na druhý straně a díval se na černé, nařasené šaty.
"Moc obyčejný….."zabručel jsem si a šel dál. "Moc extravagantní…………….., moc krátký……………., moc úzký….."pokračoval jsem v kritice.
"Tímhle tempem nic nevybereme…."povzdechl jsem si a zadíval se Rikiho směrem. Riku stál zase u stojanu s výprodejí a hledal něco, co by bylo levný a přitom přijatelný.
"Ách….."povzdechl jsem si, šel k němu a za pas si ho odvedl k pokladnám.
"Prosím vás. Potřeboval bych jedinečné šaty. Šaty, který se vyrovnají kráse mé přítelkyně."řekl jsem anglicky prodavačce a přitáhl si Rikiho blíže k sobě.
"Oh….a co byste si představoval? Barvu, střih?"otázala se vzápětí.
"Barva bude nejlepší černá a střih…., představoval bych si krátký šaty s krajkou a mašlí."
"Hm….troje takový jsme tu ještě předevčírem měli…."zamumlala, a podívala se do počítače.
"Ano…., tady to je. Máme ještě dvoje."usmála se a odešla někam do malého skladu.
"Můžu vás požádat o velikost?"vykoukla ze skladu a usmála se na mě.
"Velikost….., Riku jakou máš velikost?"obrátil jsem se na Rika.
"No xs, ale nevím jak to je u ženských oblečení."pozvedl ruce v obraným gestu.
"Nevím, jakou přesně, ale v Japonsku má XS."popostrčil jsem před sebe Rika a nechal ji, aby ho shlédla. Jen si zabrblala nějaké číslo a zašla zpátky za dveře.
"Půjdeme sehnat ještě něco k tomu, jo."usmál jsem se a něj a přitáhl si ho pro malý polibek.
"Hmmm…, snad to nebude trvat tak dlouho…"povzdechl se Riku a zavěsil se mi do náruče.
"Tak tady to je."usmála se prodavačka a podala nám dvoje černý šaty.
"Děkujeme…."usmál jsem se na ni a vecpal Rika do kabinky.
"Tak jo, první vezmeme tyhle černý."usmál jsem se na Rika a pomohl mu se svléknout.
"A ne, že tě napadne něco zvrhlého."zpražil mě pohledem a začal si oblíkat černé šaty s jednou malou mašlí a krajkou kolem spodní části. Obrátil se ke mně zády a nechal mě, abych mu je zapnul.
"Hmmm…otoč se…"prohlédl jsem si ho od zdola nahoru.
"Ještě jednou…."řekl jsem a zatočil prstem. On tak učinil a nechápavě na mě civěl.
"Ještě…."neudržel jsem se a rozesmál se.
"Ty….!"plácl mě do hrudi a snažil se je sundat.
"Když ty v tom vypadáš legračně…"zasmál jsem se a raději mu je pomohl sundat.
"Teď ty bílý, a jestli se mi budeš smát, tak tě vykuchám za živa…."našpulil rty a začal si nandávat bílý šaty. Ty šaty neměli žádnou krajku ani mašli, nýbrž růžovou květinu. Ze spod byli nakasaný a vypadali na něm docela dobře. Ale docela mi nestačí.
"Jsou lepší, ale určitě bysme našli lepší…."odpověděl jsem mu na jeho nevyřčenou otázku a nechal ho, aby se z nich znovu svlékl.
"A ty třetí….."podal jsem mu je a nechal ho, aby se oblékl. Jelikož měli taktéž zip vzadu tak jsem mu je zapnul a nechal ho, aby si je poupravil.
"Tak?"otočil se a mě se tak naskytl pohled na krásné černé šaty s velkou mašlí vpředu. Jejichž korzet byl pokryt krajkou stejně jako spodek šatů. Zespod šatů ještě vyčnívala bílá krajka, která šatům dodávala na kráse. Pomalu se otočil a zadíval se do zrcadla.
"Nádhera."usmál jsem se na něj a přitáhl si ho zezadu do náruče.
"Taky se mi líbí."usmál se a zaklonil hlavu tak, aby mi vyděl do obličeje.
"Tak je vezmeme."usmál jsem se a políbil ho jemně na čelo.
"A nebude vadit ta cena?"otázal se smutně.
"Prosím tě, nestojí tolik."usmál jsem se a pomohl mu znovu se zipem. "Počkám venku."řekl jsem mu a vyšel z kabinky.
Poté co Riku vystoupil již převlečený, šli jsme k pokladně a zaplatili za šaty. Venku před krámem jsme se rozhodli dojít ještě pro boty a doplňky. Boty nám jednoznačně trvali vybrat déle, nežli samotné šaty. Jelikož Riku nikdy nechodil na podpatkách tak se nedivím, že jsme se nemohli shodnout na typu bot. Já chtěl boty na vysokým podpatku a Riku by raději nějaké nižší. Nakonec jsem ho přemluvil k vysokému podpatku, ale to mi trvalo snad půl dne.
Doplňky už na tom byli o poznání lepší. Shodli jsme se jak na prstýnku, tak na náramku. Řetízek bylo vybrat nejtěžší, ale poradili jsme si. Jen co jsme měli vybráno, došli jsme do garáže a nasedli do mého Vipera a vyjeli. Na ulicích bylo stále plno a tak trvalo docela dlouho, než jsme dojeli k našemu hotelu.
…………
"Riku, vstávej, už jsme doma…."odepnul jsem Rikimu pás a pomohl mu zvednout se z auta.
"Naoki.."zabručel ze spaní a přitiskl se ke mně.
"No tak, chvilku stůj…."snažil jsem se ho postavit tak, abych mohl zamknout auto a pobrat přitom tašky, který se nám přes den nashromáždili.
"Riku…"zachytil jsem ho těsně před dopadem na studenou zem a opřel si ho o sebe.
"Ještě chvilku…"zabručel jsem si pod nos a podepřel si znovu Rika tak, aby nespadl a já mohl přivolat výtah.
"Cink…dobrý večer pane."ozval se chlap ve výtahu a zeptal se mě na patro. Poté co jsem mu ho řekl, mě dovezl do onoho patra a já mohl vystoupit. Jen co jsem vystoupil, zamířil jsem do svého pokoje a položil Rikiho na svou postel. Tašky jsem hodil vedle postele a pomohl Rikimu z oblečení. Nejdřív jsem mu sundal triko, kalhoty a nakonec i spodní prádlo. Lehce jsem se pousmál nad tím, jak pravidelně oddechoval a tvářil se přitom báječně a začal jsem se svlékat taky.
Poté co jsem byl svlečený, zalezl jsem si k Rikimu a bez umytí jsem vedle něj usnul.

Riku
Ráno jsem se probudil děsně rozlámaný. Stačil jediný pohled na toho, kdo na mě ležel a už jsem věděl důvod, proč se tak cítím. Jemně jsem ho odstrčil tak, abych mohl dýchat a přitom zůstal stále pod ním a užíval si té krásné blízkosti a hřejivosti z jeho těla.
"Dobré ráno sluníčko."usmál se na mě po pěti minutách a přitáhl si mě k sobě blíž.
"Dobré…"usmál jsem se taky a zavrtal se mu do náruče.
"Jakpak si se vyspinkal?"vdechl vůni mích vlasů a čekal na odpověď.
"Skvěle, až na to, že asi nebudu mít pár kostí několik hodin v provozu."zasmál jsem se ironicky.
"Ale, neříkej mi, že jsem tak těžkej…"zabručel a zalehl mě přitom.
"I medvěd je lehčí."zasmál jsem se a přitiskl se svým čelem k tomu jeho.
"Já ti dám medvěd."usmál se na mě a začal mě lochtat.
"Naoki!"zavřeštil jsem, chytl jeho ruce a překazil mu tak v dalším lochtání.
"Já tě varoval…"usmál se a políbil mě.
"Nevšiml jsem si."vrátil jsem mu jeho polibek a přetočil se nad něj.
"Co je to tu za rámus!"vběhl do pokoje Naokiho otec a ve mně zatrnulo.