Práce ve vilce 16.díl

Sasaki
Výhled na východ slunce byl k nezaplacení. Já i Inari jsme si ho v objetí dostatečně užili. Když už nám byla zima, zvedli jsme se, nasedli na skůtr a odjeli pryč z pláže.
"Inari, máš hlad?"otázal jsem se Inariho zrovna, když jsme stáli na červený a pootočil na něj hlavu.
"Docela jo."usmál se na mě.
"Dobře, tak hurá k Mekimu."pozvedl jsem ruku a ukázal kamsi před sebe. Inari se tomu zasmál a stiskl mě pevněji. Když naskočila ne semaforu zelená, rozjel jsem se natěšeně k centru.
"Ty Sasaki, nechceš jít odpoledne ke mně."zeptal se mě náhle Inari.
"Eh….."vyjekl jsem zaskočeně.
"No můžeme se na něco koukat nebo…"nedopověděl.
"Jasně moc rád půjdu."vyhrkl jsem náhle a jednou rukou pohladil Inariho po jeho ruce, která se mě držela kolem pasu.
………………………..
Když jsme dorazili k malé kavárně, Inari vyskočil zpoza mě ze skůtru, chytl mě za ruku a společně ruku v ruce jsme došli k Mekimu. Jen co jsme vstoupili, někteří zákazníci, co nás zpozorovali, jak se držíme za ruce, se na nás opovrženě podívali a další si nás radši nevšímali. Nasměroval jsem Inariho k jednomu stolku u kterého byl výhled na celou kavárnu.
V tu chvíli, když jsme usedli za námi přišel číšník a zeptal se nás, co bysme si dali. Já si objednal kávu a Poki desert a Inari jahodový čaj a nějaký jahodový desert.
"Uhmmm…. To je lahoda…"zabrblal Inari a nabral si vidličkou další kousek.
"Sasaki…., řekni áááá."vidličku přesměroval k mým ústům a čekal, až si od něj vezmu.
"Ááááá.."neodolal jsem a snědl ten nabízený kousek. "Oh…měl si pravdu, je to vynikající."usmál jsem se na něj.
"Sasaki….., všimnul sis něčeho…"
"Jo."povzdechl jsem si. "A co?"usmál jsem se na něj následně.
"Nic, jen jestli ti to nevadí."opětoval mi úsměv.
"Vadí????"zasmál jsem se a přiblížil se k němu. "To rozhodně ne."znovu jsem se usmál a před zraky celé kavárny ho políbil. Ten nevěřícný nádech sem se zasmátím přešel.
"Ehm, ehm…budete si ještě něco přát."přišel k nám číšník celý červený a koukal při tom z jednoho na druhého.
"Ještě jednu kávu."usmál jsem se na něj. To ho málem porazilo. Rychle se otočil a odběhl pryč.
"Sasaki…"zabručel naštvaně Inari a malinko mě bouchl do hrudi.
"No co…"zasmál jsem se a laškovně mrknul na číšníka.
"Neflirtuj tu s nikým jiným."
"Vždyť já neflirtuju, jen je zábavný sledovat tvoje žárlivý reakce."znovu jsem se zasmál.
"Ty jeden…"řekl naoko naštvaně Inari a přiblížil se k mým ústům. Už, už jsem čekal dotek jeho rtů, když se mi na tvář přitiskl kousek Inariho dortu.
"Inari!"vyhrkl jsem naštvaně a otíral si dortík z tváře. Inari na mě pouze povyplázl jazyk a utekl na záchody.

Hideki
"Mitsu, Mitsu. Jsi v pořádku?"otázal jsem se svého přítele jen, co se auto zastavilo.
"Ohm….."zamrmlal Mitsu a víc už nepromluvil.
"Mitsu!"zvýšil jsem starostlivě hlas a začal si ho prohlížet. Na nic jsem však nenarazil. Když se mi ho nedařilo probudit, popadl jsem mobila a začal volat záchranku. Ptali se mě, kde se to stalo, kolik je zraněných a další věci. Když se mě zeptali na to kolik je zraněných, nedokázal jsem odpovědět. Rychle jsem totiž vyběhl z auta a zahleděl se na postavu ležící na silnici.
"Pane?"ozvalo se znovu z telefonu.
"2"vydechl jsem zničeně a rozklepaně přešel k oné postavě. I když ležela čelem k zemi, zdálo se mi na ní něco povědomého.
"Do pěti minut tam jsme…"
"Rychle….."típl jsem mobila odhodil ho kamsi na zem a otočil si postavu tak aby se mohl podívat na zranění.
"Ri….Riku…"vydechl jsem zničeně a nevěřícně dohromady.
"Riku!!!!!"zařval jsem hlasitěji a snažil se zastavit krvácení z ruky. Rychle jsem si sundal své triko, roztrhl ho a zaškrtil mu ruku nad ránou.
"Sakra, proč zrovna ty?!"vyjekl jsem bezmocně a konečně zahlédl řítící se sanitku. Jen co přijela, přiběhli ke mně doktoři a ptali se mě na hodně věcí. Na to co přesně se stalo, jestli nejsem zraněný a na další věci. Jako prvního naložili Mitsua. Podle lékařů měl jen slabí otřes mozku, protože nebyl připoutaný. Ovšem Rikiho stav mi neprozradili. Rychle mu zastavovali krvácení a naložili ho oparně na nosítka a do sanitky.
"Pojedu s váma."Řekl jsem a nastoupil do sanitky. Jen co se za námi zavřely dveře, rychle jsme se rozjeli do nejbližší nemocnice.

Naoki
"Co to…."otočil jsem se náhle pod tíživou bolestí na prsou. Bylo to jako bych nějakou část sebe ztratil. Jako by mi ji někdo ukradl, či mi nenávratně zmizela.
"Riku."zařval jsem do ticha a znovu se rozeběhl.
"Pane Naoki."zaslechl jsem za sebou něčí hlas.
"Riku?"otočil jsem se šťastně za sebe. Ovšem ta osoba co tam byla, nebyl Riku, ale Manabu.
"Manabu."vyhrkl jsem zničeně a chystal se znovu rozeběhnout.
"Zadržte."znovu řekl Manabu a otevřel dveře mého auta. "Takhle to bude rychlejší, nemyslíte?"otázal se mě a čekal, až nasednu. Chvíli jsem se rozmýšlel, ale nakonec jsem nastoupil.
Celou noc jsme jezdili po městě, avšak Rikiho jsme nenašli. Já už byl vyčerpaný a zničený tak, že jsem málem nebýt Manbiho padl únavou.
"Ne, teď nemůžu spát….., musím najít Rika."zabrblal jsem nesouhlasně.
"Pane Naoki, Riki je teď určitě doma a nechce nás tam jenom pustit. Zítra se za nim půjdeme podívat. Ano?"otázal se mě.
"Ne…."zmohl jsem se jen na toto prosté slovo, když mě začala pohlcovat tma a spánek mě přemohl.

Sasaki
Celý dopoledne jsme si užívali s Inarim v lunaparku a smáli se dosytnosti. Jen co nastala 2 odpoledne, rozhodli jsme se s Inarim, že zajdeme k němu domu. Nikdy jsem u něj nebyla a tak jsem se náležitostně těšil.
"Tak tady bydlím…"usmál se na mě Inari a odemkl dveře.
"Inariiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii."zavřeštil kdosi z bytu a přiběhl k nám. Tedy správně by bylo tvrzení, že přiběhli k nám.
"Inariii."zapískali nějací 2 kluci a jedna holčička u Inariho a objali ho kolem nohou.
"Kdo je to…"zabručel jeden z nich a podíval se na mě žárlivě.
"Můj přítel Sasaki."usmál se na ně Inari.
"Sas…."zabrblala holčička a schovala se za Inariho nohu.
"Chci ti představit Tiki"ukázal na holčičku. "A dvojčata Boku a Roku."usmál se na mě Inari a popostrčil je před sebe.
"Rád vás poznávám."sklonil jsem se k nim a poplácal je po hlavách.
"Budete si s námi hrát…."zeptala se mě Tiki a chytla mě taktéž za nohu.
"No…"
"Tiki, Boku, Roku…., neříkala jsem vám, že nemáte otravovat návštěvu."ozval se ženský hlas a do chodby se dostavila Inariho mamka.
"Oh….my se ještě neznáme. Já jsem Inariho mamka."řekl mi a mile se na mě usmála. "A vy běžte si hrát na dvorek."řekla směrem k dětem.
"Jupí…"zavřeštili děcka a vyběhli na dvůr za barákem.
"Promiň, jestli tě otavovali."omlouvala se mi Inariho mamka.
"To je v pořádku."usmál jsem se na ní a ohlédl se na Inariho.
"Mami mi půjdeme ke mně."řekl jí s úsměvem Inari a na mě udělal gesto, že je vše v pořádku.
Otočil jsem se tedy za Inarim a vystoupal společně s ním schody a vešel do jeho pokoje.
"Máš o tady úžasný."zahlídl jsem postel, skočil do ní po hlavě a nadechl se vůně Inariho přikrývek.
"Oj, to už myslíš zase jenom na to jedno?"řekl naoko naštvaně Inari a stoupl si s rukama v bok k posteli. Já toho patřičně využil a stáhl si ho k sobě.
"Samozřejmě že….nééé…."řekl jsem ironicky.
"Jo, jo…., to vyprávěj beruškám."zasmál se Inari a chytl mou ruku do své. Natočil jsem se směrem k němu a on zase ke mě. V tuhle chvíli jsme si hleděli, v leže, do očí.
"Víš, že si první člověk, kterej je u mě doma?"
"Jsem polichocen…"usmál jsem se na něj a políbil mu ruku, kterou měl v té mé.
"Inari…., nesu vám čaj a buchtu."ozvalo se za otevírajícími dveřmi.
"Ách…."vyjekli jsme oba najednou a rychle se posadili.
"Děkujeme."usmál se na ní Inari a vzal ji tác z ruky.
"Když budete ještě něco potřebovat, budu dole."usmála se na nás a odešla.
"Máš moc milou mamku."usmál jsem se na Inariho, který se netvářil moc nadšeně.
"Vím, ale někdy je až moc vlezlá."povzdechl si a sedl si znovu na postel.
"Tak co si pustíme?"otázal jsem se vesele.
"No….., co bys chtěl…., něco romantického, akčního, komedii….."
"Třeba komedii."usmál jsem se na něj a sebral mu jeho seznam.
"Co třeba tuhle."usmál jsem se znovu a ukázal mu svůj výběr.
"Dobře."usmál se i on, zapnul DVD a lehl si vedle mě na postel.
……
"Dobrý den, doktore, včera jsem na vás myslel, zvrhnul jsem kečup na prostěradlo, no děsná skvrna!"ozvalo se z televize a já i Inari jsme se váleli smíchy mrtvý.
"Děsná skvrna…"zopakoval jsem onen text a překulil se smíchy nad Inariho. V tu chvíli jsem se přestal smát a jemně ho políbil na rty. Inari mi můj polibek oplatil a přitáhnul si mě blíž k sobě.
"Inari, mi si chceme taky hrát."ozval se vedle nás hlas Bokuho a Rokuho.
"Boku, Roku…"vyhrkli jsme najednou a odtrhli se od sebe.
"Hrát si můžete s Tiki."
"Ale já ci s tebou…"zabručel smutně Boku a začal šplhat na postel.
"Boku…."povzdechl si Inari a pomohl mu na postel. Stejně tak i posadil Rokuho na postel a sledoval je, aby nespadli z postele.
Hned na to se na mě omluvně podíval a sklopil pohled. Já jako odpověď jsem mu stiskl ruku, kterou měl položenou na posteli a usmál se na něj.
"Inari proč má ten pán ty legrační věci……"otázal se Inariho Boku.
"Protože nic jinýho nenašli."
"A proč nic jinýho nenašli."
"Protože neměli tolik času."
"A proč…."
"Boku! Koukej se nebo to vypnu."
"Bůůůů!"zabručel Boku, ztichl a zadíval se na televizi stejně jako zbytek osazenstva.

Mitsu
Když jsem se probudil, ležel jsem v bílém pokoji na lůžku a první co mě praštilo do nosu, byl nemocniční zápach.
"Co dělám v nemocnici?"uvědomil jsem si a posadil se. Jen co jsem tak udělal, chytl jsem se za hlavu, protože mě rozbolela. "Auvajhs….."zabrblal jsem a po chvíli jsem se podíval po pokoji. V pokoji jsem ležel jenom já. Bílé stěny na mě působili trochu hole, prázdně. Už, už jsem se chtěl zvednout, když do pokoje vpadl celý zamračený Hideki.
"Mitsu…., to sem rád, že si se probral."vydechl Hideki a přiběhl k mé posteli. "Sem tak moc rád…."zabrblal ještě a chytl mě do náruče.
"Hideki, co se stalo?"otázal jsem se s údivu nad jeho chováním.
"….."Hideki však mlčel.
"Hideki, no tak řekni mi……"zarazil jsem se v polovině věty, protože jsem si vzpomněla na to co se stalo.
"Co se stalo?"otázal jsem se znovu.
"…"nic.
"Sakra Hideki řekni mi, co se stalo s tím klukem."
"Nevím…"zabručel nešťastně.
"Ty ses na jeho zdravotní stav neptal?!"vyjekl jsem nevěřícně.
"Ptal, ale odvezli ho na operační sál. Ztratil moc krve……"
"Neboj bude to v pořádku, vyléčí ho."
"Nic nebude v pořádku!"
"Co s tebou je. Ano srazil si někoho, ale takhle vyšilovat jako by to byl někdo koho….."
"Byl to Riku."
"Cože?!"vydechl jsem šokovaně.
"Ten co mi vlítl pod kola, byl Riku."řekl a úplně se sesypal.

Sasaki
Celý odpoledne a večer jsem si užil společně s Inarim a jeho třemi sourozenci. Když mě doprovázel ke dveřím, zavřel za sebou a chvíli si se mnou povídal na zahradě. Naše rozloučení samozřejmě skončilo vášnivým polibkem, u kterého jsme málem nepřestali. Bylo to jen tak, tak, když vykoukla ze dveří Inariho sousedka a šla vyvenčit jejího psa.
"Tak ahoj."dal jsem mu ještě letmí polibek a přešel ke svému skůtru. Před tím, než jsem odjel, mi Inari zamával a poslal mi vzdušný polibek. Teď už jsem mohl vyrazit.
Druhý den ráno jsem se zastavil ještě u Rika a mnul si prsty, protože jsem si myslel, že ho probudím. K mému údivu doma nebyl. Nějak jsem to přešel, protože jsem si myslel, že už šel dávno do školy, a nebo přespal u Naokiho.
"Jo, jo chlapeček se mi bude muset vyzpovídat."zasmál jsem se a zamířil k autobusu. Jen co přijel, nastoupil jsem do něj a jelikož nikde nebylo místo, zůstal jsem stát. Po necelých 10 minutách jsem dorazil ke škole a šel rovnou bez přezutí do třídy.
"Hej Riku, proč si při…."zarazil jsem se v polovině věty protože Riki nikde nebyl.
"Neviděli jste Rika?"otázal jsem se holek, co šli kolem. Holky se zahihňali, zakroutili hlavami a šli dál.
"Sakra, kde zase je?!"

Naoki
Ráno, když jsem se probral ve své posteli, protáhl jsem se a pomyslel si, že tak reálnej sen, sem ještě nikdy neměl.
"Dobrý den pane Naoki."objevil se Manabu ve dveřích a přešel pokojem, aby otevřel okno.
"Hmmm…dobrý…Bys ani nevěřil, jakej jsem měl sen. Celou dobu jsem v něm utíkal a hledal Rika…..zvláštní."
"Pane, to nebyl sen."řekl mi Manabu a zahleděl se mi do očí.
"Co…"vybavil jsem si vše, co se včera stalo a i to, že je Riku stále nezvěstný. "Rychle, musím ho najít."vstal jsem tak rychle, že jsem se zamotal do přikrývky a skácel se k zemi.
"Pane Naoki, nestalo se vám nic?"přiběhl ke mně Manabu a pomohl mi postavit se na nohy.
"Ne, Riku…"
"Pane, dal jsem po něm už pátrat."oznámil mi Manabu a ukázal mi nějaký listy. "Včera po večírku ho prý viděla jedna babička běžet parkem a posléze na to ho viděl jeden muž o tři ulice dál běžet kamsi za centro."
"Že by se vrátil do Aka-neko."
"To si nemyslím, pane. Přeci jenom běžel na druhou stranu od Aka-neko."
"Hmm… sakra….připrav auto musím ho najít."
"Ano pane."
Jen co Manabu odešel z pokoje, zašel jsem do šatny a oblékl se do pohodlného sáčka. Rychle jsem si učísnul vlasy, provedl ranní hygienu a přešel vilkou ven k již připravenému autu.

Inari
Jen co Sasaki odešel, zašel jsem udělat večeři.
"Inari, přijde ještě Sasaki…"zamumlal mi Roku u nohy a objal mi jí.
"No nevím, nevím, když jste tak zlobili."zahrál jsem naoko.
"Mi…., mi nezlobili…."zafňukal Roku a sevřel mi víc nohu.
"No jestli mi slíbíte, že příště když vám něco řeknu, poslechnete, tak se za vás přimluvím."usmál jsem se na ně a pohladil ho po hlavě.
"Uhm….., mi budeme hodní…"obdařili mě Boku i Roku úsměvem a sedl si raději ke stolu.
"Tak dobře….."pousmál jsem se a dal před ně uvařenou večeři.
"Dobrou chuť."řekli jsme všichni najednou a dali se do jídla.
Po naší rodinné večeři jsem se šel vykoupat a hned poté jsem zalezl spokojen z dnešního celého dne do postele.
"Dobrou noc Sasaki….."usmál jsem se do tmy a usnul nerušeným spánkem.