Pouta mezi nepřáteli 03

3. kapitola

Když si doposlechli příběh, který jim Sasuke s Itachim vyprávěli, všichni tři jen ztěžka polkli. Sakura se po chvíli mlčení zeptala: „A proč jsme museli jít do sousední vesnice?“
Naruto s provinilým obličejem odvětil: „To proto, že jsem dal Tsunade na stůl ten dopis od Itachiho, aby pochopila, proč jsme bez dovolení opustili vesnici. “
Sai se zadíval na staršího z bratrů: „A jak to věděl? “
Naruto nahodil svůj zvídavý ksicht a přidal se: „Tak to by mě také zajímalo. “
Všichni se zadívali na Itachiho s otazníky nad hlavou a pokládali si stejnou otázku - jak to sakra mohl vědět?
Itachi se jenom pousmál: „To je tajemství! “ A odešel si lehnout. Všichni pozorovali jeho vzdalující se postavu, podívali se na sebe, pokrčili rameny a následovali jej. „

Druhého dne..

Sluneční paprsky, dopadající na Narutovu tvář, jej vytrhly ze spánku. Když se probral a posadil se, všiml si, že Sasuke v místnosti není. Rychle se oblékl a vyběhl ven, nervózní, kde může Sasuke být? Pomalu se rozkoukal a všiml si osoby sedící u jezírka. Potichu k ní přišel, aby jej nezaregistrovala. Byl už tak blízko, že v ní poznal Sasukeho.
Sasuke se navzdory Narutovu očekávání otočil a se zamyšleným obličejem jej oslovil: „Nechceš si přisednout, místo toho plížení? “
Naruto, ušklíbaje se, usedl vedle Sasukeho a opatrně se ho zeptal: „Děje se něco?“
Tato otázka vykouzlila na Sasukeho obličeji lehký úsměv: „Jen jsem si promítal naši situaci.. Bojovali jsme spolu a ty se přesto chováš, jako by se nic nestalo. “
Naruto na Sasukeho chvíli zíral, načež s pohledem upřeným na vodní hladinu odvětil: „Řekl jsi, že pouto mezi námi bylo zpřetrháno. Z mého pohledu zůstalo nedotčené. “
Sasuke se na Naruta dlouze zadíval, poté stočil pohled k jezírku a tiše prohodil: „Od té doby, co jsme se viděli naposledy, jsi vyrostl.”
Naruto se jen usmál. „A to jsi mě neviděl bojovat!“

Poté se Naruto se Sasukem zvedli a vrátili se do pokoje vzbudit ostatní ke snídani. Všichni sešli dolů po točitých schodech a usedli ke stolu, na němž už byla přichystána snídaně. Nastalo ticho, přerušované občasnými zvuky z okolní přírody.
Chvíli ticha přerušil Naruto: „Co teď budeme dělat? “
Itachi polkl sousto a zamyšleně odpověděl: „Navštívíme mého přítele a následně vyrazíme do Konohy. To bude nejlepší. “
Společnost u stolu ztichla. Poté, co dojedli, se šli do svých pokojů připravit na cestu.

Mezitím zlostná Tsunade dala v Konoze dohromady pátrací tým o třech členech: Shikamaru, Neji a Lee.
Tsunade s jiskřivým hlasem určila pátracímu týmu cíl jejich mise: „Máte za úkol najít a přivést Tým sedm. Podotýkám živé a zdravé. “
Shikamaru jen polkl a raději se i s ostatními vypařil z kanceláře. Poté se Tsunade unaveně zhroutila do křesla a upřela pohled z okna.

ZPÁTKY V KAMENNÉ VESNICI

Vzápětí po přípravě na cestu všichni vyrazili, aby byli do setmění na místě. Když se ocitli na louce blízko Čajové vesnice, Itachi se zastavil a položil se do trávy.
Naruto se zarazil: „Hej, Itachi proč jsme tady zastavili?“
Itachi odvětil s ledovým klidem, jak to měl ve zvyku: „V klidu si sedni a odpočívej. “
Sakura nad jeho slovy pozvedla obočí: „Neříkal jsi náhodou, že to musíme stihnout do setmění? Nemáme čas odpočívat.“
Itachi nahodil ledový úsměv a znovu zopakoval, ať si v klidu sednou a relaxují. Všichni nakonec uposlechli a uvelebili se v trávě. Když zapadlo slunce, Naruto chtěl začít rozdělávat tábor, když ho Itachi zastavil, ať ještě chvíli vydrží. Asi po půl hodině vyšel měsíc. Na louce začal znenadání vanou studený vítr. Itachi se postavil, protáhnul se a požádal ostatní, ať zde na něj počkají. Nato se ztratil mezi stromy.
Naruto se posadil a protáhl se. Sakura se podrážděně otočila na Sasukeho: „Tvůj bratr by mohl být trochu sdílnější. Připadám si jako loutka, která tancuje, jak on píská. “
Sasuke jen pokrčil rameny a zabloudil pohledem do míst, kde Itachi před chvílí zmizel.

Uběhlo několik minut a z opačného směru se vyřítilo několik postav zahalených v plášti. Naruto a ostatní v okamžiku přestali zahálet a zaujali bojové pozice.
Na louce zavládlo hrobové ticho. Tajemné postavy stály v řadě, čelem k nim Naruto a ostatní. Útočníkům nebylo vidět do tváře.
Celou scénu ozářil měsíc, v jehož světle Sasuke rozpoznal původ cizinců. S vážným výrazem ve tváři se otočil k Narutovi. „To jsou Akatsuki.“
Naruto se nervózně zachvěl. Tušil, že jejich pozornost je soustředěna na něj. Jeden z útočníků udělal krok vpřed a odhalil tak svou tvář. Naruto sebou škubnul, když si uvědomil, s kým má tu čest. Pain osobně.
Nočním tichem se ozval ledový hlas: „Doufám, že ses se svými přáteli stihl rozloučit. “
Vzápětí nato dva z jeho spojenců zmizeli. První se objevil za Sakurou, která něž stačila zareagovat, ucítila, jak letí vzduchem a tvrdě narazila do stromu. Postava zahalená rouškou temnoty k ní přistoupila. Sakura se ztěžka nadechla a chtěla se postavit, když jí někdo praštil do zad a opět ji srazil k zemi. S bolestí stahující její hrdlo začala kašlat krev. Pozvedla hlavu a svůj pohled zaměřila na útočníkův obličej. Stál nad ní Kisame a napřahoval se pro svoji ostnatou katanu.