Ohňostroj -aneb neplánované pokračování 2/2

„Hmmm…to už je ráno?“ Ještě stále ze zavřenýma očima přejedu po druhé půlce postele rukou.Chvíli mi to přijde normální až…..
„Hiro…Hiro?“ Pořád přejíždím rukou sem a tam.´Není tady.´Můj mozek takhle hned po probuzení nefunguje.Když mi docvaklo, že Hiro tam opravdu není, otevřel sem oči.Otočil sem se na bok a pohlédl na prázdné místo přede mnou.Bylo to docela neobvyklé.Koukl sem na čas budíku.Byla ještě tma a na budíku jedna v noci.´Kde může být.´Chvíli sem ležel a čekal,jestli nešel na záchod.Jenže on se pořád nevrací.Nedalo mi to a sedl sem si na postel.Zvedl sem se a z nějakého důvodu mě nohy vedli k oknu.Roztáhl sem závěsy a koukl ven.Velice sem se udivil.´Mi máme hřbitov ?´Vůbec si na něco takového nepamatuji.Něco jako hřbitov vedle našeho domu sem nikdy neviděl.Nebo jo..?
Nevím proč, ale táhlo mě to ven.Přemohl sem chuť jít ven a prošel celý dům.Nemůžu však najít nikoho vůbec nikoho.´Kam všichni zmizeli ?´Začínám dostávat strach.Vždyť je jedna hodina.A ještě k tomu v noci.Jdu tedy ven, tam kam mě to táhne. Hřbitov. Vejdu hlavní bránou a procházím mezi náhrobky.Jdu dlouhou uličkou jako bych věděl kam mam jít.Za nedlouho dojdu k další menší bráně.Otevřu ji a vejdu.Přede mnou jsou čtyři hroby.´Je mi to tu povědomé.´Jdu blíž a pohlédnu na náhrobní kameny.To co tam bylo napsané je jako ta nejhorší noční můra.Zůstal sem stát nemohl uvěřit vlastním očím.Na všech bylo napsané zlatým písmem vždy jen jedno slovo.YAMAMOTO,YUI,HIRO. Poslední sem však nechápal.MISAKY.´Já, proč sem tu napsaný i já,já přece žiji a stále dýchám a ……a……to nemůže být možný.Proč jsou všichni……..´Padl sem na kolena a po tváři mi stékaly proudy slz.Nechtěl sem tomu věřit.Na nic takového si nepamatuji.Na nic.Můj hrob byl však vykopaný. Hlína byla daná na stranu.Zvedl sem hlavu a pohlédl na něj.´To čeká na mě ?´Ne nechci takhle skončit.Nechci umřít.Ale pocit že budu sám mě děsil.Pocit, že vedle mě už nikdo nebude je nesnesitelný.Bojím se.Mám strach.Zvedl sem se a pomalu se blížil k Hirovo hrobu.Sedl sem si a opřel se o náhrobní kámen.Opíral sem se o stranu a hlavu si složil ke kolenům.Proud slz přestal téct.Nehorázná bolest v srdci nepřestávala.Začal sem vzpomínat na naše společní zážitky.Na celý život .Na doby kdy jsme byli spolu.Na Yamamota, když byl s Yuim. Na Hra když byl semnou.Na jeho rudé vlasy, lahvově zelené oči, nezapomenutelný úsměv, a jeho rty.Při téhle spomínce sem se znovu rozbrečel.Obklopila mě samota.Okolo mě nebylo nic.Jen černočerná tma.Přestával sem vidět i sám sebe.Bylo mi to už jedno.Nevím jak dlouho sem tak byl.Kolik minut či hodin uplynulo.Přestal jsme vnímat.
„Misaky…….“´Co to bylo ?´
„Misaky…….“´Co…jakoby něčí hlas.´
„Misaky !...“´Hlas ? moje jméno.Někdo mě volá…….´
„Misaky !!!!!...“´ Kdo mě volá………ten hlas mi přijde povědomí.

Otevřel sem oči a uviděl Hira. S očí mi tekli slzy.Nevěděl sem co se děje.Přede mnou se nakláněl Hiro.´Hiro´
„Misaky si v pořádku ?“ Byl sem rád, že slyším jeho hlas.Padl sem mu kolem krku a nechtěl se pustit.Držel sem se ho tak pevně, jakoby by mi měl zmizet.
„Misaky ? Už je to dobrý, jen se ti něco zdálo.“ Kolébal se semnou a jeho hlas mě uklidňoval.´Sen, sen,jen sen.´Byl to jen sen.Noční můra.Rukou mi přejel přes vlasy a oddálil se, ale jen na kousíček.Stále sem se ho nechtěl vzdát.Lehce mě políbil na tvář a pak něžně na rty.Po druhé sem ho políbil já.
„Miluji tě Hiro.“
„Já tebe taky.“

KONEC