Náhlé setkání.

Bylo odpoledne, pátek. Noeru procházel prázdnou ulicí blízko svého domu. Toho dne se stmívalo opravdu brzo. Vanul čerstvý vítr z hor a Naoru v odlescích zapadajícího slunce spatřil jeho sladkou tvář. Saitovi nádherné pomněnkové oči lemované tmavými oblouky se zdáli posmutnělé. Zhrozený Noeru se hebce zabarveným hlasem zeptal, proč je tak krásná tvář zarmoucená.
„Starej se o svý!,“zahřměl hrubý hlas u Noerova ucha.
„Co to s tebou je?,“ tázal se znovu Noeru.
„Řekl jsem ti, aby ses o to nestaral, jasný?!" Saitův obličej se přiblížil nebezpečně blízko k tváři Noeru.
"Fajn" odpověděl naoko uražený Noeru, "dělej, jak chceš, mám o tebe jen starost," a měl se k odchodu.
Saitova ruka bleskově vyletěla a Noeru zastavila.
„Promiň, nechtěl jsem křičet, to jen, vyhodili mne z práce a nemám kde bydlet."
„Ach, to je mi líto, Saito... Proč si to neřekl hned? Můžeš bydlet u mne. Dokud si něco nenajdeš. Co říkáš? Bude nám fajn. Jako na střední.," rozfantazíroval se Noeru.
„Nechtěl jsem tě s něčím takovým obtěžovat, znepokojovat. Doufal jsem, že se dokážu postarat sám," řekl nesměle Saito a své čelo opřel o Noerovo rameno.
Noeru jej pohladil po vlasech.
„Blázínku,“ pozdvihl Saitovu hlavu, z tváře mu jemně odkryl pramen jeho havraních vlasů a laskavým pohledem se zadíval do pomněnkových očí.
„Teď mě políbíš, že jo? Ty jeden úchyle!“
„A co když ano?,“ pověděl Noeru troufale.
„Pak ti to vrátím,“ zašklebil se Saito.
Noeru na nic nečekal, chytl levou rukou Saitovi ruce a zvedl je nad hlavu. Prudce ho přitiskl ke zdi cihlového domu. Saitovi se očekáváním zpomalil tep. Noerova pravá ruka hbitě klouzala po Saitove těle.
„Au!“
“Promiň, ještě jsem nesvlékal jiného muže,“ pohlédl na Saita provinile. Ten s patřičným zadostiučiněním své kalhoty rozepnul sám.
Noeru zastuzeně zrudl, ale touhu to nikterak nezmenšilo. Jeho ruka si něžně pohrávala se Saitovým údem, jejich jazyky se vášnivě propletly.
Noeru se vymanil z objetí svého přítele, sehnul se k němu a zkušeně líbal a olizoval jeho penis. Přiváděl Saita k šílenství. "Ty hajzle, říkal jsi, že s chlapem si to ještě nedělal…“
Noeru se ušklíbl a řekl:„Nedělal neznamená neviděl.“
„Chceš říct, že se koukáš na gay porno?“
„Drž hubu! Do toho ti nic není!,“ odsekl Noeru
„Ach, ach, Noeru,“šeptal Saito pod slastnými polibky svého společníka, "Už budu, Noeru, ach, ach, aaaa!“ Bílé semeno vystříklo na Noerovu tvář.
„Děláš si prdel? Nemám kapesníky!“
„Nevadí,“ pravil Saito, sehnul se a rukávem od košile utřel, co napáchal.
Noeru se rozzářil úsměvem. "Pojďme ke mně," zahlaholil Saitovi do ouška,"mám na tebe chuť."
Saitovi se dychtivostí rozbušilo srdce. Neváhal, popadl Noera za ruku a spokojeně odcházeli temnou ulicí domu.
Cestou potkali Noerovu sousedku. Se zájmem se na ně podívala, a když zjistila, že dva mladí muži se drží za ruce jako milenci, odvrátila s odporem pohled.
„Baba jedna,“ utrhl se Saito, když byla v dostatečné vzdálenosti.
„Nevšímej si jí, je to prostitutka,“ zasmál se Noeru, „několikrát se mě pokoušela svést, ale bez úspěchu.“

Noeru bydlel ve střešním apartmá. Měl krásný výhled na moře. Jeho byt měl jedinou vadu. Postrádal jakýkoliv nábytek. Kromě velké postele a již řemeslníky zabudovanou sprchnou a kuchyně.
Když Saito uviděl prázdnou místnost, udiveně se zeptal, proč tu Noeru nic nemá.
Na to mu Naoru pobaveně odpověděl: „Nepotřebuji nic, stačíš mi ty a postel.“
„Dokonce ani postel nemusí být, co?,“ uchechtl se nový příživník, zbytečně se neupejpal a začal Noeru svlékat. Došli spolu v objetí až k posteli.
„Teď já,“ rozpačitě hlesl Saito a mírně roztáhl ležícímu Noeru nohy.
Saito se Noerovi díval hluboce a vášnivě do očí. Zručně mu rozepínal kalhoty.
„Ach, Saito, nedívej se na mě tak, už jen tvůj pohled mi bere dech.“
Noeru polil růženec, pohledy Saita ho dráždily tak jako ničí jiné. Saito nedbal výkřiku svého druha a začal ho laskat u kořene.
Noeru slastně vzdychal a Saito měl co dělat, aby se z jeho volání nevzrušil také, ale nebylo to nic platné. Strhnul ze sebe kalhoty a pomalu se šplhal na Noeru. Dlouze políbil jeho penis, pořádně naslinil.
„Nemáme lubrikant…“
Leželi si tváři v tvář. Saito pusinkoval Noerovovu šíji, svým jazykem značkoval jeho krk.
A pak Saito přirazil. Noeru vytřeštil oči.
Saito prudce přirážel. Oba těžce oddychovali, zatímco si navzájem láskyplně hleděli do očí.
„Aaa Saito buď něžný, na tohle nejsem zvyklý," ztěžka vyhrkl Naoru.
Saito nedbal proseb, byl posedlý vášní, přirážel stále víc, Noerovu bolest utěšoval spěšnými polibky.
„Ty zasranej parchante, řekl jsem buď něžnej!“
Saito se nadzvedl,“Promiň, pokusím se, ačkoliv je má potřeba silnější,“ a ulevil na přírazech.
V té chvíli bylo Noerovi příjemněji než kdykoliv jindy a vzrušení vzrůstalo.
Jejich těla si dokonale rozuměla. Hra jazyků plná vášně.
Zrychloval se tep, stupňovalo se teplo, které je spojovalo. Výkřiky musely být slyšet široko daleko.
Saito se zvolna pohyboval, Noeru mu svými boky vycházel vstříc. Orosil se mu potem spodní ret. Saito stékající kapičkou svým jazykem setřel.
„Saito,“ pousmál se Noeru nad touto něžností.
„Ach Noeru, Noeru,“ volal úzkostlivě Saito.
„Už to nevydržím, aaaa-ach!“
Stenal, vzdychal, snažil se udržet se, ale Noeru ho přespříliš vzrušoval, bylo nemožné s tím něco dělat.
„Saito, prosím, potřísní mě!,“ zaúpěl mezi vzdechy Noeru.
„Aaaaaaaa,“ vykřikl Saito.
Saito poznal nový neskutečný pocit uvolnění. Celý rozechvělý Noera lehce políbil na rty. Sjel jazykem dolu až k jeho pomalu ochabujícímu penisu. Jazykem stíral kapky bílého mléčka, které Noeru vyronil.
„Ach Saito,“ neudržel se Noeru, jeho stény byly doprovázeny pevným svíráním peřiny.
Saito dráždil milence, jehož tělo již více vydržet nemohlo. Noeru znovu vyvrcholil.
Saito se svalil se na postel a spokojeně poslouchal zpomalující se vydechování přítele.

Dlouho takhle společně leželi. Noeru objímaje Saita usnul, on ještě chvíli zůstával bdělí.
Noeru. Jeho dokonalé stavěná figura, mírumilovná povaha s ostrým jazýčkem, andělský obličej.
Oba doufali v nový start, začátek jejich nové budoucnosti, jež nebude mít konce. Věděli, že jeden bez druhého nemohou být. Nedokáží. Milují se. Potřebují.

KONEC