Za všechno může ona 4 - Nikdy nečekej nic dobrého

4. NIKDY NEČEKEJ NIC DOBRÉHO

Sayuri
Nechápu, co ta Yuuki blbne, začala šílet po jednom zajdovi z druhého oddělení, naprosto netušim co na něm vidí. Teda tušim, ty jeho svaly jsou skvělý. A podle toho, co říkala jedna úřednice z jedničky, tak v posteli je jak uragán. No, smůla, Yuuki se do cesty plést nemůžu.

Yuuki
Dneska to zkusím! Pozvu ho na kávu, třeba přijme. Jsem z toho strašně nervózní. Už pár dní ho pozoruju. Vypadá, že ho práce v kanceláři strašně ubíjí. Stále na něho hledím a nemůžu přestat. Přijdu k němu a hluboce se mu zahledím do očí, má je tak zelené, takové jsem ještě neviděla, opravdu kontrast k černým vlasům. Něžně a co nejvíc svůdně ho oslovím a budu doufat, že se chytí. Posadím se mu obkročmo na klín a pomalu mu zajedu rukou po krku až do vlasů, přitáhnu si ho k motýlýmu polibku, má tak hebké rty barvy jahod. Nedá mi to a musím ho začít líbat hlouběji, rukou mu masíruju ty úžasné svaly na hrudi a tisknu bradavky až tvrdnou. Druhou rukou se přesunu na kalhoty.. „Yuuki?? Yuuki, posloucháš mě?“ Dloube do mě Sayuri.
„Jo, jo, poslouchám tě, jen jsem se trochu zamyslela.“ Kruci, ten chlap mi začíná lézt na mozek, musím s tím něco udělat!

Ryuuji
„Ahoj, neruším tě?“ Ozve se nade mnou vcelku nepříjemnej hlas. Zvednu oči od haldy papírů, je to ta nána ze třetího oddělení.
„Jen mě napadlo – nezašel bys dnes odpoledne třeba na kávu?“ Zkouší to na mě rádoby roztomilým hláskem. Hnus.
„Eee, určitě ne, promiň, ale nemám zájem kamkoli chodit s někým ze třetího oddělení a už vůbec ne s tebou.“ Doufám, že jsem jí odpálkoval opravdu kvalitně. Nejdřív zbledla, pak zezelenala a pak zrudla. Opravdu pestrá paleta barev, jen co je pravda. Nasupeně se otočila na podpadku a odešla, snad už se nevrátí. Pořád nemůžu zapomenout na to, co se stalo na veterině. Když jsem se vrátil pro peněženku, doktor mi ji pouze podal mezi dveřmi s naprosto prázdným výrazem v očích. Bylo mi z toho tak divně úzko, ale popadl jsem jí a mizel z toho místa, jak nejrychleji to šlo. Nedovedete si představit, co všechno se mi honilo hlavou, ještě teď na to myslím. Asi opravdu nejsem normální. Je to opět celkem dlouho co jsem si za*ukal, měl bych vyrazit do baru. Zítra tam zajdu, musim si někoho najít, dokonce někoho stálejšího, alespoň by mě tyhle blbosti přešly. Ale nepůjdu v pátek, náhoda je blbec..půjdu radši v sobotu..

Nezumi
Už je to pár dní co se to stalo, ale pořád to před sebou vidím. Když jsem si uvědomil, co jsem udělal, hořce jsem toho litoval. Asi jsem na to šel moc rychle, teď už ho asi neuvidím. Do baru také nechodí, každý pátek ho tam v marné naději vyhlížím. Yuuki se mi už nikdy neozvala, považuji to za uzavřenou kapitolu. S Harukim to také nedopadlo, sice jsem u něj asi týden bydlel, ale když se mi naskytla příležitost vlastního bytu, skočil jsem po ní. Jenže co dál? Táhne mě to k někomu, koho jednak neznám a hlavně on by mě zřejmě nejradši prohnal mlýnkem na maso. Zavřel jsem oči a znovu se vrátil k tomu polibku. Nikdy se mnou neudělal víc než právě v ten den. Mojí jedinou myšlenkou bylo uvolnění, ale nemohl jsem. Musel jsem čekat, než si přijede pro peněženku. Chvíli to trvalo, byl jsem již na pokraji sil. Předal jsem mu jí mezi dveřmi a honem utíkal na toaletu pro tolik vytoužené uvolnění. Ach, chci ho!

Yuuki
Odmítl mě, ale já ho dostanu. A pokud ne, udělám mu ze života peklo, to slibuju!

Ryuuji
Sobota! Jdu do baru a s prázdnou se nevrátím! Chidori asi pochopila, protože se všemožně snaží mi zabránit v odchodu. Opět hledám ponožky. Zatracená kočka. Ale našel, byly pod postelí, oblékám je a razím do víru baru, dnes se střízlivý nevrátím.

Nezumi
Nevím proč jsem se celý oklepal zimou a dostal chuť na panáka. Vždyť v baru jsem byl včera. Je ale fakt, že když chodím v pátek, nemůžu hledat nezávazný sex, co kdyby přišel ON! Dobře, zkusím to dneska, potřebuju uvolnit pytlík a ruka není to pravé ořechové. Bude ale těžké najít někoho, kdo by dnes vyhovoval mým nárokům. Snad se povede, pokud ne, budu toho do sebe muset nalejt ještě víc.

Ryuuji
Sedím na barové židli a prohlížím dnešní nabídku. No, nic moc, ale vybrat se dá. Ovšem v pátek to bývá nesrovnatelně lepší. Ty hezký holky maj asi dneska kocovinu. Vyhlédnu oběť a jdu do ní. Bohužel, ta byla tak opitá, že byla ráda na vlastních nohách. Alkohol mi pomalu, ale jistě, začal stoupat do hlavy a potřeboval jsem vzduch. Venku u vchodu do klubu jsem narazil na páreček mužů, jak se více než vášnivě líbají. Vzpomněl jsem si na ten den na veterině a zrudl jak rajče. Opravdu nejsem ve své kůži. Sklopím hlavu a chystám se pokračovat v cestě, ale najednou si všimnu něčeho..nevim, nejde to popsat. Pozorně si prohlédnu dvojici. Je to ten doktor! V tu chvíli viděl i on mě. Odhodil svého značně navátého milence a vydal se směrem ke mně. Co budu dělat?!

Nezumi
Měl jsem štěstí, ještě jsem ani nedošel do baru a už někoho mám. Hned u vchodu se na mě nalepil nějakej mladej klučina, mladší než já a hned mi ukradl polibek. Nebránil jsem se. Ale po chvíli jsem cítil pátravý pohled, otevřel jsem oči a díval se přímo do těch zelených pronikavých očí, které mi už tolik nocí nedají spát. Byl tam, stál tam! Proč? Vždyť je dneska sobota! Nechal jsem mladíka mladíkem a namířil si to k němu. Na očích mu bylo vidět, že neví, co dělat, připomínal vyděšené štěně, přitom byl o tolik větší. Chytil jsem ho za ruku.
„Pojď.“ Řekl jsem jen stručně a táhnul ho k baru.

Ryuuji
Chytil mě za rukáv a táhl mě k baru, co budu dělat? Utéct už nemůžu. Dotáhl mě opravdu jen k baru a objednal pivo.
„I když už nejspíš znáš mé jméno, jsem Nezumi.“ Představil se prostě.
„Ryu-Ryuuji..“ Vykoktal jsem ze sebe a sáhnul po pivu. Naprosto jsem nechápal o co mu šlo?! Na veterině mě div nesežral a já s nim piju pivo?! Nechám se překvapit, usoudím, a začnu to tam lámat jeden kousek za druhym. Slušnej základ už jsem měl, takže opička na sebe nenechala čekat dlouho.

Nezumi
Podle toho, jak to do sebe klopil, jsem usoudil, že přišel upustit páru.
„Víš, chtěl bych se omluvit za to, co se stalo, opravdu nevím, co to bylo.“ Zkusil jsem to na něj opatrně, ale odpověď, která se mi dostala, mě naprosto odzbrojila. „Hmm, to nech bejt, ale příště to nezkoušej!“ Zněla ta slova. Vypadal, že už opravdu má dost.
„Nemáš už dost? Bude tě zítra bolet hlava.“ Rozumně jsem mu domlouval.
„Já bych rád šel, ale mám strach, že nedojdu.“ Zahuhlal odpověď.
„Mám tě doprovodit, bydlíš daleko?“ Vyptával jsem se.
„Hmm, kousek.“ Už byl opravdu víc než vláčnej. Zaplatil jsem účet, hodil Ryuujiho přes rameno a vydal se na cestu k němu domů, Ryuuji relativně navigoval. Opravdu to neměl daleko. Uložil jsem ho do postele a měl jsem se k odchodu, jen jsem se naposledy otočil. Spal. Vypadal tak nádherně. Neodolal jsem a znovu ty rty ochutnal.

Ryuuji
Netušim, kde se to ve mě vzalo, ale nechal jsem se odtáhnout až do bytu a uložit do postele. Sotva jsem vnímal, oči jsem měl zavřené. On si myslel že spim, neměl jsem k tomu daleko, před očima se mi pomalu černalo. Ucítil jsem dotyk na rtech, takový příjemný pocit. Pak všechno zčernalo

Nezumi
V okamžiku, kdy naše rty splynuly, jsem ucítil pohyb, vylekalo mě to a chtěl jsem cuknout, ale zjistil jsem, že Ryuuji mě pevně drží kolem krku a jistí si to rukou svírající mé vlasy. Netušil jsem co s nastalou situací a jen se jí poddal. Líbal tak fantasticky, nevynechal žádné místečko a naše jazyky se o sebe třely, nedostávalo se nám kyslíku. Na chvíli jsme se od sebe odtrhli a já mu líbal ucho, pomalu sjížděl na krk jen co jsem se rozdýchal, jsem se vrátil k těm nenasytným rtům, které tak prahly po polibku. V kalhotách se mi už opravdu děly divy, ale já to ignoroval, vychutnával jsem si tu chvilku. Bylo to nepopsatelné. Pořádně jsem se k němu přitiskl a přerušil tím polibek.
„Jsi krásný.“ Zašeptal jsem mu těsně u ucha. Bez odpovědi. Spal.