Nový sanin 6.díl

O dva roky později v Konoze:
Byl krásný letní den a přesto ve vesnici ukryté v Listí nebyl klid. Všude se všichni ninjové snažili dokončit přípravy na obrovský střed se zločineckou organizací zvanou Aktsuki. Po spletitých městských cestičkách Konohy se procházel mladý pár a vůbec si nic nedělal z toho, že se okolo všichni připravují na nejzásadnější střetnutí jejich doby. Snažili si užít co nejvíce společné chvíle. Neměli na sebe moc času. On protože je velitelem jednotek ANBU a ona protože vede nemocnici. Utrhli se ze své práce, aby mohli být spolu a proto je nijak nezajímá všudy přítomný ruch.
„Tak jak to šlo v práci, lásko?“ zeptal se černovlasý mladík.
„Sasuke, víš že se všichni připravujeme na střet s Akatsuki a tak my v nemocnici chystáme vše potřebné k okamžitému léčení a ještě do toho musím trénovat nejschopnější lékaře, aby mohli být přímo v boji,“ vydechla si dívka s růžovými vlasy a opřela si svoji těžkou hlavu na jeho rameno.
„Tak to tě lituji Sakuro. Jsem na tom podobně. Tsunade-sama my pořád mění lidi v týmu, abych proškolil co nejvíce ANBU. Už aby bylo po boji, aby tady zase byl klid,“ řekl Sasuke. Chvíli šly mlčky. Bylo vidět, že je něco trápí. Blížili se k domu kde spolu, už půl roku žili jako šťastní novomanželé.
Když stáli už před domem tak se ozvala smutným hlasem Sakura:
„Myslíš, že se brzy vrátí?“
Sasukemu hned došlo o kom mluví. Často o tom také přemýšlel a doufal, že se jejich společník z bývalého týmu sedm brzy objeví.
„Snad ano. Znáš ho, on by nikdy nenechal Konohu na pospas Akatsuki. Určitě se ukáže a pomůže nám,“ odpověděl jí Sasuke rozhodně. Sakuře to trochu povzbudilo a na jejím obličeji se objevil dokonce i úsměv. Chytila Sasukeho za ruku a vtáhla ho do domu.

Skrýš Akatsuki:
Celá organizace seděla u obrovského stolu, až na jednoho postaršího muže s jizvou přes celý obličej. Zjizvený muž tam stál a vyčkával, až mu bude dáno slovo.
„Konečně jsme podle zpráv plně připraveni k útoku na Konohu. Tady Jiwoo nám podá nějaké informace,“ řekl Madara a pokynul Jiwooovi, aby promluvil.
„Po dvou letech, kdy jste mě určili jako generála vaší vznešené armády, jsem splnil vaše přání. Pozbýval jsem na dvě stě nejlepších žoldáků, vrahů a vyděračů. Tato armáda vám bez problému poslouží ke konečnému poražení listové. Konoha není tak silná, ani se svými spojenci, aby nás porazila,“ informoval o stavu armády Jiwoo.
„Takže to by bylo. Můžeme vyrazit. A za jak dlouho bude armáda připravena vyrazit?“ zeptal se s úsměvem na tváři Pein.
„Tak dva dny budou trvat přípravy,“ odvětil mu Jiwoo.
„Dobře, za dva dny vyrážíme,“ rozhodnul Madara, který se vložil do rozhovoru. Jiwoo kývnul na souhlas a zmizel.
„Takže my se taky připravíme. Tentokrát nás už nic nesmí zastavit před cílem,“ rozkázal Pein. Ostatní členové ho poslechly a rozešly se do svých pokojů, aby se nachystali na nadcházející boj.

Skrytá Písečná, budova Kazakageho:
Gaarova kancelář byla narvána lidmi. Byli sem zavoláni velitelé všech jednotek v Písečné. Měli se dostavit na strategickou poradu.
„Jsem rád, že už tu jste všichni, tak můžeme začít,“ oslovil je Gaara a pokračoval:
„Hned po této poradě odcházíme do Konohy, abychom jim pomohli proti Akatsuki. Všechny skupiny ANBU a ostatní bojové brigády půjdou se mnou do boje. Ve vesnici zůstane jen minimální počet vojáků, kteří by dokázali případně odrazit útok nepřítele v naší nepřítomnosti.“ Všichni souhlasně přikývli a naráz se kancelář Kazakageho naplnila bílím kouřem a vtom zlomku vteřiny zela prázdnotou. Zůstal tam jen Gaara a jeho sourozenci.
„Myslíš, že je dokážeme porazit?“ strachoval se Kankurou.
„To se uvidí, až s čím přijdou. Ale musíme je porazit, a jestli to nedokážeme tak si nedovedu, ani představit co se stane se zbytkem světa,“ odpověděl mu jeho mladší bratr.
„Máme přece na své straně dva Kage a také jednoho jinjourikiho nejsilnějšího démona všech dob. To nemůžeme prohrát,“ uklidňovala je Temari.
„No jo, ale kde je mu konec?“ zeptal se nešťastně Gaara. Věděl, že od té doby co odešel Naruto z Konohy tak o sobě nedal vědět. Doufal v to, že Naruto přijde a pomůže jim ubránit jeho rodnou vesnici.
„Tak to by stačilo. Připravte se, odcházíme,“ rozhodl po menší odmlce Kazakage a společně se svojí rodinou odešel ze své pracovny.

Hora Myouboku:
Naruto stál u brány připraven odejít. Byla to už dlouhá doba, co sem přišel trénovat. Stáli tam všichni s kterými se za ty dva roky sblížil. Nebyl stejný jako kdysi. Neměl na sobě svoje obvyklé oblečení. Měl na sobě kimono s barvami, které obvykle nosí. A to černou a oranžovou. Kimono mělo i kapuci na to, když si jeho uživatel nepřál být poznán. Na měm měl ještě plášť po otci a u pasu měl katanu.
„Naruto-chan, s tím co jsi se tady naučil by jsi měl být schopen porazit své nepřátelé,“ říkal mu Fukusaku.
„Jasně Naruto, teď jsi sege, čili poustevník z hory Myouboku. S tou sílou co jsi získal tě nikdo jen tak neporazí,“ přidal se Gamakichi.
„Děkuji vám za všechno a snad se ještě potkáme,“ loučil se Naruto. otočil se opět k bráně a odcházel z žabí vesnice. Mohl se přemístit rovnou do Konohy, ale chtěl si ještě nechat projít mnoho věcí hlavou a tak šel po svých. Vzpomínal na to co se dělo ty dva roky i na to co bylo před tím. Myslel na všechny své přátelé.
„Jak se mají? A jsou všichni v pořádku?“ Takovéhle a podobné otázky se mu stále honili hlavou. Doufal že jim nic není. Díky Fukusakovým výzvědným žábám věděl o každém pohybu Akatsuki, i to že už jsou v pohybu a směřují si to přímo na Konohu. Hlavou mu ještě vrtal Orochimaru. Věděl o tom jak poprvé odrazil Akatsuki. Nevěděl co to má znamenat, ale nevěděl co si má myslel.
„Ke komu Orochimaru patří? Je s námi a nebo jen využil příležitost a otestoval svoje nové pokusy?“ Řekl si, že to nechá být. Třeba ani Orichimara nepotká. A když jo tak se určitě pozná ke komu patří. Byl stále zamyšlen, když v tom ucítil nějaký divný pocit. A objevil se v té staré známé chodbě ve svém podvědomí, která vedla k cele s Kyuubim. Blonďatý ninja netušil co po něm démon chce a tak šel k místu uvěznění nejsilnějšího démona všech dob.
„Áh, Naruto. Dlouho jsme se neviděli,“ přivítala ho vlídně liška.
„Co potřebuješ Kyuubi?“ optal se Naruto. Při tréninku na sageho liška konečně pochopila, že Naruto není padavka jak si myslela a přestala mu dělat nástrahy. I když to bude znít divně, ale je pravda že se z nich stali přátelé.
„Naruto, jak víš dokážu vycítit pohyb i pobyt ostatních démonů. Zjistila jsem, že Akatsuki už opravdu mají všechny démony a jdou si pro mě,“ řekla mu smutně Kyuubi.
„Dobře, že jsi mi to řekla, ale my se stejně nedáme. Budu bojovat dokud to půjde, aby se k tobě nedostali, abych přežil a hlavně, aby se nic nestalo mým přátelům,“ řekl povzbudivě Naruto.
„To ráda slyším. Pomůžu ti v tomto boji jak jen budu moci,“ usmála se na něho už o něco více liška. Naruto se vrátil svým vědomím zpět. Věděl, že by měl co nejdřív dorazit do Konohy a tak šel. Neuvědomoval si to, ale u lišky strávil hodně času. Do začátku bitvy zbývalo, už jen dvacet osm hodin. A tak náš hrdina vyrazil směrem do Konohy.