Nejsem ten pravý 05

Dan
Nechtěl jsem na něj spěchat, protože ani já jsem pořádně nevěděl, co dělám, jenom jsem se nechal vést, dalo by se tomu říkat touha nebo instinkt. Nějak jsme se společně přesunuli na gauč a tam jsme se dál líbali a hladili. Jednou rukou jsem mu zajel pod tričko a pohladil ho po nahé kůži. Malinko se zachvěl a znejistěl, ale neodtáhl se. Pomohl mi vysléct jeho tričko a já si začal rozepínat svoji košili, ale v tom mě zastavil a začal knoflíček po knoflíčku rozepínat sám, přitom mě líbal na odhalenou hruď. Ten pocit byl úžasný tam, kde se dotkli jeho rty, zůstala horká stopa. Začali mě tlačit kalhoty a malá vyboulenina už byla jasně vidět.
Sice se mi jeho škádlení líbilo, ale nechtěl jsem zůstat po zadu. Zmocnil jsem se znovu jeho rtů a zahrnul je vášnivými polibky, ruce jsem přesunul na jeho hruď. Polibky mi oplácel možná s ještě větší vášní a nechal, ať si dělám, co chci. Nejdřív jsem ho hladil po hrudi a když jsem se lehce otřel o jeho rozkrok mohl jsem cítil malou vybouleninu, která se drala přes jeho kalhoty, ale zatím jsem ji nechal tak jak je, není kam spěchat. Přesunul jsem svoje rty na jeho krk a zlíbal jeho klíční kost. Potom jsem se škodolibě pousmál a na jeho krku jsem zanechal pár svých značek, ale myslím, že si toho všimne stejně až zítra ráno a to už bude pozdě…
Potom když jsem se dostal k jeho bradavkám, obkroužil jsem je jazykem, nejdřív jednu a pak druhou a zkusmo je skousl. Z jeho úst se vydral tichý sten. Chtěl jsem dál pokračovat ve své škádlení, ale to už mi James zatrhl, chytil moje ruce a dal mi je vysoko nad hlavy naklonil se ke mně a udělal přesně to samé, co jsem mu udělal já. Snažil jsem se potlačit slastný sten, který se mi dral s úst, ale nešlo to. Spokojeně se pousmál a znovu mě políbil na rty jako by tím polibkem chtěl říct: „nezahrávej si.“ Moc se mi to nelíbilo, ale ruce mu držel stále nad hlavou, takže jsem byl bezmocný.

James
Docela se mi líbilo, jak jsem ho měl ve své moci. Jeho ruce jsem měl ve svém držení stejně tak jako jeho nohy obkročmo jsem nad ním klečel a naše rozkroky skoro dotýkali. Chtěl jsem ho trochu potrápit tak jsem prstem přejel po jeho podpaží. Chvilku se nic nedělo, ale když jsem to párkrát zopakoval tak se výsledek dostavil skoro okamžitě tak že se Dan skoro udusil smíchy. „…prosím dost, přestaň, udělám, co chceš, prosím…“ naříkal a svíjel se smíchy.
Políbil jsem ho na otřásající bříško a nechal ho vydýchat.

Dan
Tak tohle mu nedaruju. Zlomyslně jsem se usmál a začal jsem ho líbat. Jeho ústa jsem obdaroval vášnivými polibky a skousl jsem mu spodní ret, tak že mu na malé rance naskočili ka***ky krve. Opatrně jsem je slízl a pokračoval jsem dál k jeho krku, kde jsem mu udělal na zítřejší podívanou další cucflek (ten bude mít zítra radost) rudnoucí flíčky už se pěkně rýsovali. Hladil jsem ho po zádech a po nahém hrudníku.
Nebyl přímo kulturista ale ani nebyl žádný slabý chudáček. Měl pevné ploché břicho a jemně tvarované svaly, které mu dodávali na síle a mrštnosti. Překulil jsem se na něj a znovu jsem ho začal líbat. Tentokrát jsem zvolil jinou taktiku. Jemně jsem ho líbal na rty a moje ruce si hráli s jeho tělem. Až se dostali k jeho kalhotám a k vyboulenině, která se jasně rýsovala v jeho rozkroku.
Přejel jsem po tom místě dvěma prsty a James slastně zavzdychal. No zřejmě už je asi na čase. Znovu jsem mu zlíbal hruď a pomalu mu začal sundávat rifle. Věděl, co mám v úmyslu a pomohl mi. Pak jsme se znovu líbali, ale tentokrát všechno bylo intimnější, protože jsme oba jasně viděli, kam to směřuje. Nevadilo mi to, i když to bylo docela zvláštní dělat to s klukem, ale na druhou stranu to přece bylo jedno.

James
Bylo to úžasné. Všechny jeho dotyky byli tak něžné a přitom vášnivé. Když už jsme byli oba nazí, tak se Dan na chvíli zastavil. Oba jsme měli v očích touhu, hleděl jsem mu přímo do očí, abych poznal, co si myslí. Měl v nich něhu, touhu a taky lásku.
Možná to co jsme právě teď dělali, byla chyba, ale kdybych řekl, že toho lituji, lhal bych. I kdyby mě zato postihl trest nejvyšší, ničeho bych stejně nelitoval. Bylo přece tak trestuhodné být s osobou, kterou milujete?

Na druhý den mě všechno bolelo. Probudil jsem se na zemi a vedle sebe jsem měl ještě spícího Dana. Bylo to kouzelné. Spal s pootevřenými ústy a k tělu si tisknul mou košili. Políbil jsem ho na čelo a šel jsem chystat snídani. Přemýšlel jsem co mu tak udělat aby to bylo dostatečně lákavé na to, aby se vzbudil, ale ne zas tak mimořádné aby si myslel, že ho nějak moc operovávám, i když přesně to jsem měl v úmyslu. Nakonec jsem zvolil od všeho trochu. Dal jsem to všechno na jeden velký tác a šel jsem vzbudit toho ospalce, protože už bylo na čase. Byl všední den, což znamenalo dalších nespočet hodin v té otravné budově.
Nejradši bych zůstal i s Danem doma, ale Kamila by mi to neodpustila, už mi naskakovala husí kůže jenom s pomyšlení, jak jí vysvětlím, co se včera stalo, ale "když není kocour doma, myši mají pré“ pomyslel jsem si.
Když jsem šel kolem koupelny tak mě napadlo, že bych se po ránu taky mohl trochu zkulturnit. Tác jsem si položil na pračku a podíval jsem se do zrcadla. Vlasy mi trčeli do všech stran, ale to nebylo to nejhorší. Po celém krku se mi barvily do fialova malé flíčky. Já ho uškrtím!
Drapl jsem tác a vykročil jsem si to rovnou za tím spáčem. Otevřel jsem dveře a nakoukl dovnitř. Šípková Růženka už se pomalu probouzela tak jsem dělal jakoby nic. Však si to slízne později, odplata ho nemine. Ale stejně mě prozradil můj obnažený krk.
Dan vypadal jak hromádka neštěstí než se na mě podíval. Nejdřív se tvářil radostně a spokojeně, ale pak mu pohled padl na můj krk…
Myslel jsem, že ho uškrtím. Nejdřív se svůj záchvat smíchu snažil zamaskovat chabým kašláním, ale stejně by mu ten kašel neuvěřilo ani pětileté děcko. Pomalu jsem se k němu přibližoval. Tác se snídaní jsem odložil na stolek a s rukama za zády jsem se pomalu přibližoval k svému cíli…

Dan
Bože nesnáším spaní na tvrdé zemi. Ráno se člověk vzbudí a má pocit jako by mu po zádech snad skákali sloni nebo podobná havěť. Sedl jsem si a pořádně se rozkoukal. Do klína mi sklouzla Jamesova košile, která mi sloužila jako přikrývka. Podíval jsem se vedle sebe, ale nebyl tam. Z chodby jsem uslyšel nějaké zvuky tak jsem počkal. Za chvíli se otevřeli dveře a v nich stál James s podnosem, na kterém byla pestrá snídaně.
Na sobě měl jenom nějaké tepláky a hruď měl odhalenou. Pohled se mi zastavil na jeho krku, kde se fialověl nejeden cucflek. Zkoušel jsem svůj smích zamaskovat kašlem, ale nebylo mi to nic platné.
Začal se ke mně pomalu přibližovat a tác s jídlem nechal na stolku.
A sakra to není dobré. Napadlo mě, když jsem viděl jeho výraz toužící po odplatě. Začal jsem pomalu ustupovat ke zdi a jeho košili jsem si tiskl k sobě jako poslední záchranu. Ale když jsem narazil na zeď, nebylo kam utéct. Nasucho jsem polkl a čekal jsem na svou odplatu. Na rtech měl vítězoslavný úsměv, když byl na délku paží, zavřel jsem oči, protože v příštích vteřinách se budu stejně svíjet smíchy po podlaze a budu prosit o smilování. Ale nic se nedělo.
Váhavě jsem pootevřel oči. Lehce mě políbil na rty a skousl mi spodní ret, ale byl něžnější než já včera. Potom se sklonil k mému krku a udělal mi tam jeden pořádný cucflek, aby měli holky o čem drbat. No super ale kdesi u srdce mě to trochu hřálo. Protože i když si nikdo nevyloží správný význam těch fialových značek, pro mě s Jamesem to znamenalo takový malí slib, že patříme k sobě.

James
Byl jsem trochu podrážděný, když se mi smál, ale ten vztek ze mě opadl, když jsem viděl, jak před mnou ustupuje. Až když jsem byl skoro u něj, tak mi to připadalo k smíchu. Jako kdybych byl schopný mu něco udělat zvláště po včerejší noci. Lehce jsem ho políbil a lehce jsem mu skousl spodní ret. Nikdy bych mu neublížil a nikdy nedovolím, aby se mu něco stalo, protože on je můj.
Nechal jsem ho, ať si sní v klidu snídani a sám jsem se šel řádně upravit. Dal jsem si na sebe zelenou košili, která nebyla moc výrazná ale s elegantním sáčkem a šátkem to šlo k sobě. Ne že bych byl až zas takový elegán ale musel jsem nějak zakrýt ten krk, aby to nebylo tolik nápadné. Ještě jsem si na sebe natáhl černé rifle, popadl batoh do školy a mohlo se vyrazit. Když jsem šel dolů tak jsem zahlédl Dana. Byl už taky zkulturněn, na sobě měl jemně kostkovanou košili barvy modrobílé a tmavě modré rifle. Límec u košile měl uličnicky ohrnutý do stylu golfistů (směrem nahoru tak že to popuzuje zvláště starší generaci k nepříčetnosti). Vlasy měl jako obvykle rozcuchané a spadali mu volně do čela. Počkal na mě v garáži a mohli jsme jet společně.
Dorazili jsme v půlce druhé hodiny. Zaklepal jsem a otevřel dveře. Dan zahuhlal nějakou nesrozumitelnou výmluvu a šli jsme si sednout na svá místa. Matikář to přešel mávnutím ruky a napsal si náš příchod. Potom okřikl celou třídu, že střed dění není v předposlední lavici ale na tabuli tak ať se podle toho zařídí. Celá třída se otočila s reptáním k tabuli a byl pokoj.
Hodiny ubíhali celkem pomalu. Dokonce mě dnešek tak nebavil, že jsem přistoupil na Danovu taktiku a sesunul jsem se na lavici. Zhodnotil to pousmáním, ale já mu nevěnoval pozornost, protože jsem se ponořil do říše snů. Mohl být ta konec páté hodiny, když jsem se probudil. Hodná učitelka biologie nás pustila o něco dřív a po třídě se ozval šum a odstrkování židliček. A ta hrozná ženština (Nikola) už obskakovala naši lavici. Zdvihla se ve mně vlna nenávisti, ale Danova ruka na mém koleni mě zastavila. Lehce se usmál a naklonil se blíž k Nikole.
Nejdřív jsem nemohl uvěřit tomu, co dělá, ale pak jsem si všiml Nikolina zhrozeného výrazu. A fialové značky, které hyzdila Danův krk. Spiklenecky jsem se na Dana pousmál. Můj úsměv mi oplatil a vyvedl mě rychle na chodbu. Pak mě chytil za ruku a utíkali jsme neznámo kam.

Dan
Ten Nikolyn výraz když si všimla mého cucfleku tak ten byl za všechny prachy. Měl jsem si vzít foťák, protože to se jen tak nevidí. Oči jí div nevypadli z důlků a potom ten kyselí ksicht jako by spolkla citrón…
Začalo tady být poněkud dusno (no jo všichni chtěli hned vidět co je středem dění). Tak jsem chytil Jamese za ruku a utíkal jsem s ním na chodbu, na konci chodby jsme zabočili, a ocitli se v atrium, které bylo v tuhle hodinu liduprázdné. Udýchaně jsem doběhl k zadní zídce, kde bylo pěkné zákoutí. Na první pohled by si člověk nevšiml, že tam vůbec takové místo je ale já jsem to tady měl dobře prozkoumané.
Pustil jsem konečně Jamese, kterého jsem celou dobu vlekl za sebou a sedli jsme si společně na lavečku. Opřel jsem se o zídku a zavřel oči. Bylo celkem chladno, ale to mi až tolik nevadilo. Kolena jsem si dal k bradě, abych si udržel aspoň trochu toho vzácného tepla, a zhluboka jsem se nadechl. Na dnešní den hlásili bouřky a déšť už byl cítit ve vzduchu.
Tyhle chvilky jsem miloval. Ten pocit toho napětí, kdy vám vlastní tělo říká, že se bude něco dít, i když jako v tomhle případě je to jen obyčejný déšť.
Miloval jsem déšť stejně jako podzim. I když bylo chladno a někdy nehezky, tak v sobě tohle všechno mělo něco neocenitelného.
Déšť jakoby všechno oživoval. Nejenže dával všemu živému potřebnou vodu, ale dával světu také úplně jiný pohled. Tak jsem to aspoň viděl já. I když bylo šero a zima, tak se dělo něco zvláštního. Zvuky se zesilovali a samotný déšť, ty malé kap***ky vody se shlukovali do jednoho velkého koncertu. Každý zvuk se stával jedinečným, bylo to úžasné.
Podzim zase světu dával nové barvy. A sama příroda si oblékla plášť jednoho velkého malíře. Všude byli barvy a svět se zdál hezčí. Znovu jsem se zhluboka nadechl a vychutnával jsem si všechno okolo.