Nefritová liška: Záhadný klan Saruwatari, Zelený osud a tajemství třetího Hokage III.

Nefritová liška: Záhadný klan Saruwatari, Zelený osud a tajemství třetího Hokage III.

Všechny mlčky seděly a dívaly se na sebe. Mara, která seděla u okénka, hluboce přemýšlela nad svým úkolem, přitom se stále dívala na Sasukeho, který po celou dobu jel vedle kočáru. ´Mladý Uchiha. Přitom je stejně starý jako já. Proč si na něj mám dávat pozor?´

FLASH BACK
„Ale pamatuj, jestli se k nim přidáš, dávej pozor na mladého Uchihu. Možná si tě ani nevšimne, ale je stejně bojechtivý, jako Orochimaru nebo Itashi. Zkus si ho neznepřátelit“ Mara kývla. „Ale co když se mnou bude chtít bojovat, jakmile se dozví o mých schopnostech?“ „Tak s ním bojuj, ale jen když tě o to požádá. Příjemnou cestu“ „doufám, že tu zkoušku udělám“ „Budeš muset, jestli se chceš stát novým sanninem“……………
KONEC FLASH BACK

Na hranice zvučné se dostali před půlnocí. Opět se Shikamaru rozjel zajistit volnou cestu. „Teď už se nemáme čeho bát. Pojedeme neutrálním územím a rovnou do bouřkové“ ujistil je Shikamaru. Neutrálním územím projížděli další den. Shikamaru zavelel kolem oběda pauzu v nejbližším městečku Shor. Po obědě si všichni sesedli, aby se podívali na plán cesty. „Máme jeden den náskok. Zvučnou jsme projeli rychleji, než se očekávalo a půlku cesty jsme se museli i teleportovat. Při našem tempu, bychom mohli být v bleskové zítra odpoledne a v mračné pak do tří dnů.“ Všichni se připravili na cestu.
Další přestávka byla, až za hranicemi země Blesků. Princezna a ostatní holky se protáhly. Mara uklidnila svého koně a šla se projít. Pod loukou, kde zastavili, nebylo nic vidět, tak se Mara rozhodla vyjít až nahoru. Byl tam nádherný výhled, i z něho se dalo vyčíst, kde přesně je bouřka. Dívala se do dáli na tmavé bouřkové mraky, které se kvapem blížily. „MARO!!!“ zavolal Naruto. Mara se podívala dolů na Naruta a celou výpravu, která na ni čekala, a pak se ješte jednou podívala na mraky. Na místě zmizela a objevila se u Naruta. „Cos tam dělala?“ optal se Lee. „Dívala se.“ „A na co?“ „Blíží se k nám bouřka, z těch mraků se to dá krásně poznat“ „Měli by jsme jet, bouřky v téhle zemi jsou většinou nebezpečné“ pípla princezna. Shikamaru kývl. Všichni nasedli na koně. Sasuke poprosil Leeho, ať jede chvíli místo něho a sám se zařadil vedle Mary. Ta si ho moc nevšímala, byla zaujatá mraky, které jim šlapaly na paty. „Ty prý děláš zkoušku na sannina?“ Mara duchapřítomně kývla. „Kolik je ti let?“ „Stejně jako tobě. 17“ „Hm…zajímavé“ usoudil Sasuke. „A teď jsi jounin?“ „Ne, jsem stále chunin se schopnostmi jounina“ „Jakou máš techniku boje?“ „Proč? Chceš snad bojovat?“ „Možná“ usmál se. „Bojuji většinou s katanou, ale nejčastěji používám způsob boje Maboroshi ( je to genjutsu na způsob jeho majitele ). Co ty?“ „Taky katana, mě vyhovujou všechny typy boje“ „Máš sharingan?“ „Ano“ a zahleděl se jí do očí. „Ty máš v očích co?“ „Proč se ptáš?“ „No, trochu se ti zužují zorničky“ „Vážně? To mám z toho sharinganu. Nikdy jsem ho neviděla“ zalhala Mara a rychle si nenápadně vytáhla zelenou pilulku. Když se Sasuke nedíval, nepozorovaně ji snědla.
----------------------------za tři dny se dostali do sídla prince a Sasuke se konečně dočkal svého souboje s Marou. Bylo to o vlásek, ale vyhrála Mara. Princezna Joan-loun všem poděkovala a koně jim nechala na cestu-------------------------------

Dívky si konečně oblékli normální věci. Podle Iny s v tom nemohlo chodit a bylo v tom vedro. Pokračovali překvapivě rychle. Do dalšího dne byli na místě, kde se měli s klukama holky rozdělit. Dorazili na pobřeží. Všichni sesedli z koně a nechali je pásat. „No holky, tak hodně štěstí v tom úkolu“ řekl Naruto a dal ruce za hlavu. „Doufám, že dorazíte na naše zápasy“ řekl Kiba a Akamaru souhlasně zaštěkal. „No to si přece nenecháme ujít ne?“ řekla Temari. Hinata se podívala na širé moře. „Holky, přijíždí převozník“ pípla. Dívky se podívaly na místo, kde právě mával starý převozník. Také mu zamávaly a vrhly se svému týmu kolem krku. Jen Naruto a Sasuke vzadu postávali. Oba vzpomínali na Sakuru. „Tak ještě jednou hodně štěstí, holky“ zopakoval Naruto. Hinata nečekala a vrhla se kolem krku i Narutovi. Dívky nastoupily na větší loď. „Tak jdeš, Maro?“ zavolala Ten-Ten. Mara kývla. „Tak ahoj. Ráda jsem vás poznala“ usmála se na ně. „Ať se ti podaří ta zkouška, Maro!“ řekl Gaara. Mara na něj mrkla a nastoupila na loď k holkám. Převozník zapnul motor. Ten s hlasitým vrčením naskočil a loď odplula. „Bude se mi stýskat po jejich blbých připomínkách“ pronesl Konkurou, mávajíc za loďkou. „No jo, teď je to na nich. Vyrazíme ne?“ řekl Shikamaru. Vyrazili na cestu do Konohy.
„Promiňte, jak jste věděl, že tady budeme?“ zeptala se Temari. „Hokage mě poprosil, abych tu na vás čekal“ odpověděl převozník. Celou plavbu všichni mlčeli. Převozníkovi nebylo vidět moc do obličeje, protože měl na sobě široký klobouk. Když míjeli první ostrov, vypnul převozník motor. „Proč ten motor vypínáte?“ zeptala se Ten-Ten. „Blížíme se k hlavnímu ostrovu. Na každém ostrovu je tajená organizace, která se už po staletí zabývá napadením naší země, nebo odcizení Zeleného Osudu.“ Vysvětlil jim, poté vytáhnul ze dna lodě dlouhé dřevěné pádlo. Ponořil ho do vody a jednoduše loďku odpichoval. „Promiňte, mohl by jste zajet k ostrovu Dáka?“ „Proč tam?“ „Dělám zkoušku na sannina u Shulien“ „Opravdu? Tak ji ode mne pozdravujte“ Mara se usmála a převozník zahnul k jednomu z ostrovů. U břehu všechny vylezly, aby se s Marou rozloučily. Velké objetí dojalo i převozníka. „Tak hodně štěstí a doufám, že se ještě někdy potkáme“ řekla Ino. „Jasně, vsadím se, že se potkáme dřív, než si myslíte“ „Jak to myslíš?“ „Možná se přijedu na vás s Shulien podívat do Konohy“ uculila se Mara a zamířila do hloubky deštného lesa. Dívky se za ní dívaly, dokud se neztratila z dohledu. Poté nastoupily do loďky a vyjely k hlavnímu ostrovu.
„Sbohem a děkujeme!“ volali za převozníkem. „Tak a teď bude trvat den, než dojdeme do města za Li-mu-baiem.“ Usoudila Hinata. Ihned vyrazily na cestu. Držely se stále u sebe a v pozoru. Celkem byly 4 a 4 holky v lese, to je lákavý terč pro bandity. Šly mlčky bez přestávky. Na noc se utábořily v lesíku poblíž hlavního města. Střídaly se v hlídkách.
-----------Mezitím v Konoze---------
„Výborně, jste tu všichni? Nikomu se nic nestalo?“ byla zvědavá Tsunade (zástupkyně 3.hokage a jeho vnučka). „Ne nestalo Tsunade-sama“ řekl Neji. „Co holky?“ Kluci se odmlčeli. „Co se stalo? Je jedna z nich zraněná, nebo mrtvá?“ „Ne, nebo my nevíme. Naposledy jsme se s nimi viděli u břehu. Akorát Sakura…..“ „O Sakuře víme. Naruto!“ „Vy to víte?“ Hokage kývnul. Nechtěl klukům vysvětlovat, co se stalo, když tu nebyli. Ujala se toho tedy Tsunade. „Víte, když jste tady nebyli, objevil se tu Leader Akatsukech a chtěl svolení o tom, že Sakura k nim přestoupí a dokončí svou zkoušku tam. Přijde se na vás možná podívat i s Akatsukama.“ „Oni přijedou sem?“ „Ano, chovají se teď poněkud mile. Je to až podezřelé! Každopádně se jimi nemůžeme zabývat. Zítra začneme se zkouškou!“ „Ne!“ Hokage pohlédl na Naruta. „Holky, nás chtěj vidět. Chceme na ně počkat“ zbytek přikývl. „Kdy se vrátí?“ zeptal se Konkuro. „Buď zítra nebo pozítří podle toho, jestli vyrazí hned na cestu, nebo jestli tam zůstanou přes noc.“ Řekl Hokage. „Dobrá tedy, počkáme na dívky“ řekla a dal si ruce pod bradu. „Nyní běžte za svými sensei a trénujte. Tým 7 tu ještě chvíli počká“ kluci odešli z pracovny a vystřídal je Kakashi. „Jde o náš tým. Sakura odešla a já se vás ptám, jestli chcete nového člena!“ „Nevím, co vy kluci?“ zeptal se Kakashi. Sasuke a Naruto zavrtěli automaticky hlavou. „Kdo by to byl?“ zeptal se Sasuke. „Museli bychom vám někoho sehnat, což by nebyl problém.“ „Žádného člena nechceme. Nenaplnil by místo Sakury. Radši budeme sami“ řekl rozhodně Naruto. „Hm…..dobrá tedy můžete jít“
--------Druhý den ráno země vody--------
„Tak vyrážíme, Temari, prosím uhas oheň“ naléhala Ino. Spěšným krokem vyrazily do města, aby se stihly do večera vrátit do Konohy. U brány ukázaly povolení vstupu do města a namířily si to rovnou do Urugy – škola pro ninji shinobi, kde sídlí Li-mu-bai a jeho Zelený Osud. Přivítali je dva mnichové. Zavedli je rovnou do kanceláře ředitele. „Vítejte kunoichi, mistr Li-mu-bai hned přijde a zavede vás k Zelenému Osudu.“ Řekl přívětivě ředitel. Po 10 minutách vešel do kanceláře muž ve žluté tunice a copem černým, jako uhel dlouhý skoro ke kolenům. Holá lebka se mu ve světle svíček leskla. Tímto vzhledem vypadal na 35 let, ale dívky moc dobře věděly, kolik mu je. Otočil se na ně a s každou si podal ruku. Mile se na ně usmál a pokynul jim, aby šel za nimi. Dívky se rozloučily s ředitelem. Li-mu-bai je provedl celým Urugem, kamkoli šli, viděli samé kluky. „To tu není žádná žena?“ podivila se Temari. „Ne, Uruga je akademie vyhrazená pouze pro chlapce a muže. Učí se tu přirozené taijutsu. Tady musí ninjové namáhat své tělo do úmoru. Zvláštní technika taijutsu kalimontie, všechno je v zápěstí a pohybech těla. Také se tu učí bojové umění, které by dívky nezvládly.“ „A vy ho umíte?“ zajímala se Hinata. „Ano já ano“ řekl mile a spojil si ruce za záda, „I když, měli jsme tu jednu ženu, ta žena semnou chodila do třídy. Byla velmi dobrá a jako jediná zvládala plné schopnosti genjutsu, což jsem třeba moc nezvládal já.“ „A kde je teď?“ zeptaly se dívky jednohlasně, až se tomu musely zasmát. Li-mu-bai se taky pousmál, ale pak odpověděl: „Sám nevím, dlouho jsem ji hledal, ale nenašel. Naposledy jsem se s ní setkal pod jménem Nefritová liška. Ohrožovala jižní ostrovy naší země. Kradla vzácné svitky s posvátným jutsu, nebo vzácné zbraně. Je to …… no ani se nedá říct, že legenda. Proslavila se po celém světě, když se pokusila ukrást kouli černých strážců, která je velmi přísně střežená.“ „A teď? Co s ní je teď?“ ptala se Ino. „Teď? Nevím, možná toho nechala, a nebo je mrtvá. Každopádně to byla velmi silná žena. Vysloužila si můj obdiv, když se na mě pokusila zaútočit speciální technikou, která je životu nebezpečná.“ „Porazil jste ji?“ „Mohl jsem ji i zabít, ale v poslední chvíli mi bodla do krku otrávenou jehlu a stačila uniknout. Já jsem proležel měsíc v komatu a dostával jsem se z toho díky své přítelkyni Shulien.“ „Shulien? K ní teď jela kamarádka dělat sanninskou zkoušku“ řekla Hinata. „Ale Shulien je tady v Uruze.“ Řekl Li-mu-bai. Dívky se na sebe podívaly. „Kam jela vaše kamarádka?“ „Jela na ostrov Dáka“ „Tak to jela za Shulieninou kamarádkou.“ Usoudil Li-mu-bai a otevřel dveře do místnosti.
Dívky vešly za ním, ale ohromením zůstaly stát. Místnost byla obrovská a přenádherně vyzdobená. Všude kolem byly kadidla s vonnými tyčinkami. Okvětní lístky bílých růží poházené všude kolem. Naproti nim byla malá katedra a na ní bylo umístěné pouzdro. Li-mu-bai ho otevřel a vyndal z něj meč. Dívky užasly, byl opravdu tak hezký, jak ho popisovala Hinata. „Zelený Osud. Má na svědomí mnoho vyhraných bitev, krvelačných vrahů a boje s Nefritovou liškou.“ Dívky na něm mohly oči nechat. „Je těžké ho udržet v klidu, aby jste ho udrželi v klidu musíte přesně vědět, co chcete s ním dělat a nebo umět kalimontii na mé nebo i vyšší úrovni. Vyzkoušejte si ho!“ a podal meč Ině. Ta ho opatrně vzala do ruky. Chvěla se jí ruka a to znásobilo vrtkavost meče. „Nemůžu, klepe se mi ruka“ řekla Ino a podala ho Hinatě. Ta na tom byla stejně. Další ho měla Temari. té se podařilo ho na pár vteřin uklidnit, ale pak se jí také začala chvět ruka. „To bylo dobré. Udržela jsi ho, sice na pár vteřin, ale i přesto. Ovládáš nějakou techniku?“ „Používám obří vějíř“ „To možná bylo tím“ usmál se a pozoroval Ten-Ten. Ta ho vzala pevně do ruky. Meč se pomalu a zlehýnka podvoloval její síle, až se vůbec nehnul. „Dobrá práce“ uznal Li-mu-bai a dívky jí dokonce zatleskaly. „Hezký Ten-Ten“ ocenila Ino. „Vrháš zbraně, že?“ „Ano, jak to víte?“ „Máš uvolněné celé zápěstí.“ Ten-Ten se usmála a podala meč Li-mu-baiovi zpátky. Ten ho zasunul do, stříbrem vykládané, pochvy a uložil do koženého pouzdra a podal zpátky. „Půjdu se přichystat, vy si zatím odpočiňte a asi tak za hodinu, by jsme vyrazili do Konohy.“ „Vy půjdete s námi?“ zeptala se Temari. „Ano, já a Shulien. Jsme porotci v druhé části zkoušky,“ a odešel. Dívky zůstaly v místnosti sami.