Nefritová liška: Záhadný klan Saruwatari, Zelený osud a tajemství třetího Hokage II.

Nefritová liška: Záhadný klan Saruwatari, Zelený osud a tajemství třetího Hokage II.

Následujícího dne se všichni sešli u kočáru přesně v 7 hodin. Princezna, následována dívkami, přišla ještě s jednou dívkou v jejím věku. „Pánové, tohle je Marion. Moje nejlepší kamarádka a zároveň svědek. Pojede s námi.“ Jen co to dořekla přišla k princezně drobná stařenka. „Paní Ching!“ rozzářila se princezna. „Joan-loun, ráda vás vidím, jasnosti“ „Jak se daří vám i vaší vnučce?“ „Mě se daří dobře a Mara se má vrátit dnes ráno z akademie z písečné vesnice“. „ZLODĚJ, ZLODĚJ CHYŤTE HO. UKRADL SVITEK“ řvali mnichové utíkající za maskovaným mužem. „PRINCEZNO, POMOC!!!“ zloděj kolem nich proběhl, jakoby nic. Než se ostatní vzpamatovali, ležel zloděj na zemi se svázanýma nohama bičem. Zloděj rychle vstal a díval se kolem sebe, odkud ten bič přiletěl. To samé dělali i ostatní. Ze střechy seskočila mladá dívka se zlatavou kůží, jasně modrými oči a plavými vlasy.
Dopadla přímo před zloděje. Dívali si do očí. „Po dobrém, dej mi ten svitek“ „a co když ne“ „tak si nepřej vědět, co ti udělám“ „dříve tě zabiju“ řekl a rozložil svitek. Dívka se s klidem zeptala: „Co je v tom svitku?“ „100%ní blokovací jutsu“ řekl vystrašený mnich. „Hm. To není zas takový problém“ řekla klidně. „To mě pořádně neznáš“ odvětil zloděj a naťukal nějakou neznámou pečeť. Kolem té dívky se objevovala, čím dál tím větší chakra a z ní se tvořily jeho klony. „Hej ty!“ „ano?“ odpověděla dívka, aniž by spustila ze zloděje oči, „jestli budeš potřebovat pomoc, tak si řekni“ zazubil se Gaara a opřel se o kočár. „Jasně, díky“ řekla a mírně se usmála. Kolem ní se objevovala, čím dál tím větší chakra a z ní se tvořily jeho klony. „Chtělo by to nápad.“ Řekla potichu, když viděla všechny klony.
Stále se dívala zloději do očí. ´Jestli je to ta, o které mluví celá zvučná a travnatá vesnice, jsem v pytli´ pomyslel si. ´Mít tak žlutý pilulky´ pomyslela si dívka, přitom nenápadně mrkla směrem ke Chojimu. Ten to zpozoroval a mlčky zalovil v kapse. Vytáhl pouzdro. V níž byly tři pilulky žluté, zelené a červené barvy. Zloděj dal pokyn klonům a ti na ni zaútočily. Choji vyndal žlutou pilulku a rychle ji hodil na tu dívku. Ta, aniž by se podívala, ji prudce chytila a snědla. „Cos jí to hodil?“ zeptal s Shino. „Pilulku“ odsekl Choji a dál se věnoval krabičce od sušenek. Všechny klony se na dívku sesypaly. Zloděj počkal tak 5 minut. Bylo mu divné, že ostatní nic nedělají. Poté pokynul klonům, aby ustoupily. Ty hned zmizely, ale dívka tam nebyla. Byla tam jen trocha krve. Muž si přiklekl a sáhnul si na ní, jestli je to opravdu krev. Potom vstal.„Sakra kde je?“ „Vážně to chceš vědět?“ zeptala se přímo za ním. Zloděj nečekal a použil nejúčinnější taijutsu, které měl. Dívka to samozřejmě čekala a vyhnula se mu. Muž začal vyťukávat pečeť. Hned spojil ruce a ……… A nic. „Ty něco hledáš?“ usmála se na něj. V ruce držela celou jeho chakru. „Jak jsi to udělala?“ „Normálně, smočil jsi prsty v mé krvi a jestli sis všimnul, tak se ta krev vsákla do kůže. Pomocí mého jutsu jsem jednoduše tvou chakru dostala do ruky. Chceš ji zpátky? Dej mi ten svitek“ muž se usmál a rozeběhl se pryč. Dívka se napřáhla a celou chakru vyslala za ním. Strefila ho do týla. Padl k zemi mrtví.
Elegantně k němu došla a prohledala ho. Když nic nenašla, vzala svitek a došla zpátky k ostatním. Podala mnichovi svitek se slovy: „Takové svitky jsou nebezpečné, hlídejte si je“ pak se otočila na kluky (hlavně na Chojiho). „Jsi dobrej, jak se jmenuješ?“ „Choji, Choji Akimichi“ „dobrá práce Choji, odtušil jsi můj plán“ Choji se dmul pýchou a šťouchl do Shikamara. Ten ho se smíchem poplácal po zádech. Dívka přešla k princezně. „Vaše veličenstvo, ten muž u sebe neměl ani povolení k návštěvě. Černí ochránci ho už delší dobu hledají“ „dobrá díky za pomoc Maro. Jak ses měla v písečné?“ „Děkuji za optání velmi dobře. Teď musím jít do země vln, abych ukončila svůj výcvik.“ „To můžeš jet s námi, tihle mne doprovodí do země bouřek a odtamtud budou dívky pokračovat do země vln.“ Holky kývly. „Jestli vám to nebude vadit, výsosti?“ „Ale vůbec ne. A mé výpravě taky ne, že?“ „No jasně“ řekl Konkurou trochu naštvaně. Mara došla k paní Ching. „Dávej na sebe pozor dítě moje.“ „Budu, babi“ řekla a došla si pro koně.
Mara se zařadila na konec kočáru, kde ji vzali Lee a Naruto mezi sebe. „Proč jsi nešla k nim?“ ukázal na kočár Lee, „No kimonům moc nefandím a žádný sem na sobě nikdy neměla. Stejné je to s šatami a sukněmi.“ „Hm, kam máš přesně namířeno?“ „No, musím dokončit pátý stupeň mého výcviku. Musím dojít do země vln, kde je jedna z nejslavnějších mistrů – Shulien. Velmi dobrá přítelkyně Li-mu-baie. Naučí mne poslední lekci, která mi ještě zbývá, abych udělala zkoušku.“ „Jakou?“ „Na sannina“ Lee a Naruto se na ní obdivuhodně podívali. „A co ANBU?“ zeptal se Shino, který to celé poslouchal ze zadu. „Ten titul jsme měla dostat, ale při pomyšlení, že mi budou tetovat rameno jsem radši upustila.“ Zasmála se. „Tohle by měl slyšet Sasuke s Nejim a Gaarou. Myslím, že by se hned chtěli prát!“ řekl Naruto s úsměvem. „Kteří to jsou?“ „Ten černovlasej nalevo je Sasuke Uchiha a vedle něj je Neji Hyuga“ „Samí shinobi ze silných rodů“ „Jo Sasuke a Itashi jsou poslední. No a napravo ten zrzavej je Gaara a vedle jeho bráška Konkurou. Oba jsou synové Kazekageho. Gaara, až udělá zkoušku, nastoupí na jeho místo. A v kočáru ještě sedí jejich sestra Temati. Ta s těmi okrovými culíčky“ „Nekecej? Takže tým sourozenců? Hele, když už jsi v tom představíš mi i ten zbytek?“ zaprosila Mara. „Jasně. Před kočárem ten kluk s kapucí a velkým psem je Kiba. Ten pes je Akamaru.“ Mara se naklonila, aby na ně viděla, Naruto pokračoval. „Ten vedle něj s tím culíkem je Shikamaru, vede celou výpravu. No já jsem Naruto…“ „Uzumaki, jedinečný hyperaktivní ninja s velkým snem stát se hokagem“ dořekla Mara. Naruto ji podal ruku: „Jak to výš?“ „No mám v Konoze kamarády a krom jiného“ „Jasně, výš že jsem devítiocasá liška, co?“ kývla. „Tohle je Lee“ pokračoval Naruto. „Specialista na taijutsu“ doplnil ještě. Lee jí taky podal ruku. Mara se na něj zářivě usmála. „Ten za tebou co se tě ptal, je Shino. Umí to s brouky“ „Vážně? Já se strašně štítím pavouků“ řekla Mara, ale podala mu taky ruku. „Já tě to odnaučím, až bude čas“ usmál se. „Toho spícího vedle znáš“ mávl rukou nad Chojim, který si musel dát šlofíka. „No a holky. Taková chytrá blondýna je Ino, specialista přes módu.“ „Neji má taky sestru?“ „Ne sestřenici, Hinatu“ „viděla jsem jí. Má dlouhé tmavě modré vlasy, že jo?“ Naruto kývl a zčervenal. „Líbí se ti“ „Ne nelíbí“ „Ne vůbec, vždyť to vidím“popichovala ho Mara. „Hele dál, tak jak měla ty růžový šaty je Ten-Ten.“ „Má skvělou mušku a strefí cokoli, i když se to hýbe“ doplnil Lee. „a to je asi všechno“ řekl Naruto a trochu zesmutněl. „Stalo se něco?“ „Ne to je dobrý!“ řekl Naruto. Vzpomněl si na Sakuru. „Paní Ching, je tvoje babička?“ „Ano, to ona mě donutila, abych absolvovala všechny tyhle výcviky. Ujala se mě, když rodiče nešťastně zemřeli.“ „To je mi líto“ „Hm. Babička mi říkala, že je zavraždili v Konoze, ANBU válečníci.“ „A děda?“ „Toho neznám. Babička se o něm nezmiňuje. Prý zradil náš klan a odešel do ohnivé země.“ Celou cestu si koncová pětka povídali o všem možným.
Brzy ráno Shikamaru zastavil celou výpravu a opět odjel zajistit volný průjezd hranicemi zvukové. Mara seskočila z koně a šla zkontrolovat holky. „Maro, jak se ti jelo? Co kluci?“ zeptala se princezna a zatáhla ji do kočáru. Mara jim vše vylíčila a hned se seznámila s holkama. Shikamaru se vrátil, „Máme problém“ „Jakej?“ „Nechtějí nás pustit. Chtějí vidět princeznu, jinak nám neuvěří“ „a co hodláš udělat?“ zeptal se Kiba. „Půjde semnou Temari a Akamaru“ a podíval se na velkého psa. „Ne, na to zapomeň Shikamaru. Temari je moje sestra a já za ní mám zodpovědnost. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se jí něco stalo“ řekl Gaara trochu rozzuřeně. Shikamaru se podrbal na hlavě. „tak kdo jinej. Temari je jediná, která perfektně ovládá přeměny“ vtom z kočáru vyšla Mara. Shikamaru povytáhl obočí a naznačil klukům prstem, jako co ona? „Hej ty?“ zavolal. „Hele jmenuje se Mara“ „No jo Maro? Jak dobře se umíš přeměňovat?“ „Dost dobře“ odvětila. „Hele to bys měla umět perfektně, když jsi na úrovni sannina“ řekl Choji. Mara pokrčila rameny. „Na jak dlouho jsi schopná udržet přeměnu?“ „Jak dlouho potřebuješ?“ „Hm dobře, přeměň se na princeznu, rychle a ať tě nikdo nevidí“ řekl Shikamaru. Mara se otočila a znovu vešla do kočáru. Pak se vrátila, ale už jako princezna. „Dobře Maro, tak jdeme“ „Kam?“ „To ti vysvětlím cestou“ a pomohl ji vysadit na koně. „Co si myslel tím, že je na úrovni sanninů?“ otočil se na Chojiho Sasuke. „No ona dělá zkoušky na sannina. Je pět úrovní a ona teď dodělává poslední.“ „Teda pánové, mám chuť si zabojovat“ „Přesně jak si říkal, Naruto. Máš Sasukeho přečteného“ zasmál se Lee a Sasuke na Naruta zlostně kouknul.
„Předstírej, že jsi princezna. Nic jiného.“ Kývla. „Tak jsme tu Vaše výsosti“ ninja, který stál u hraničního přejezdu, se na ní podezíravě podíval. „Vaše výsosti, byl jsem seznámen s vaší cestou, nicméně pustit vás dál nemůžu“ „a pročpak?“ „Vedení si to nepřeje“ „To se potom nebudu vdávat. Ach Shikamaru, co budu dělat? Bože co má rodina? Co můj manžel? A co já?“ začala simulovaně naříkat Mara. Celní ninja toho měl dost: „Tak dobrá, ale nesmíte na sebe upozorňovat. Všude tu jsou trestaní, nebo hledaní ninjové.“ Princezna se Shikamarem kývli a pokynuli ostatním, ať za nimi přijedou. Jakmile se Mara otočila, zasáhly ji do ramene jehly. Shikamaru ji rychle popadl a odnesl do kočáru. „Rychle jeďte“ řekl kočímu a ostatní za nimi popohnali své koně. „Co se stalo?“ ptala se princezna zraněné Mary. Hinata ji opatrně vyndala jehly z ramene. „Nevím, otočila jsem se a odněkud ty jehly přiletěly. Nezpozorovala jsem nikoho, ani nevycítila žádnou chakru.“ „To je zlé“ řekla princezna. „Ještěže je vesnice ukrytá ve zvuku, je tak malá. Bude to trvat,……..hm…….tak tři hodiny než se z ní dostaneme“ řekla Ten-Ten. Všichni byli stále ve střehu. Vesnicí rychle projeli, aniž by si někdo všiml jejich přítomnosti. „Myslíte, že tady je Orochimaru?“ zeptala se Hinata. „Možná“ usoudila Ino. Všechny mlčky seděly a dívaly se na sebe. Mara, která seděla u okénka, hluboce přemýšlela nad svým úkolem, přitom se stále dívala na Sasukeho, který po celou dobu jel vedle kočáru. ´Mladý Uchiha. Přitom je stejně starý jako já. Proč si na něj mám dávat pozor?´