Nebreč pro lásku

"Deidaro můžeš laskavě sundat ruku z mého pasu?" zavrčel nevyspale loutkař. Blonďáček nereagoval, spinkal dál.
"Sundej laskavě tu pařátu z mýho pasu." zařval červenovlásek až prasklo zrcadlo.
"Co jeee?" zakvílel probuzený blonďák.
"Sundej laskavě tu pařátu z mýho pasu."
"Proč? Mě se to líbí."
"Ale mě ne."
"Už jsem vám říkal, že sem do vás zamilovanej a není to lehký vedle vás ležet, aniž bych vás neobejmul."
"Tak se zkus ovládat."
"To nejde."
"To máš blbý, protože jestli toho nenecháš, budeš moje další loutka." zavyhrožoval červenovlasý, načež se zvednul, oblékl si župan a chystal se odejít.
"Kam jdete Sasori-danna?" zeptal se Deidara.
"Normálně se vyspat." zavrčel a práskl za sebou dveřmi.
V Aka rezidenci se spalo. Pomalu sešel po chodech za cílem, vÿspat se v obýváku, ale někdo ho předběhl. Rožl. Na gauči seděl Itachi, ten zamžoural očima "E co to?"
"No jak vidím někdo mě předběh." zaúpěl Sasori.
"Zhasni." zamrčel Itachi.
Sasori zhasl a sedl si na kraj gauče.
"Tak nemůžeš spát?" zeptal se Uchiha.
"Ne jak vidíš a ty?"
"Taky."
Hm... s tebo jsem ještě nespal. pomyslel si Itachi.
"Nechceš si vyměnit parťáky?" navrhl červenovlasek.
"To bych ti neradil, Kisame má místo plyšáka v posteli Samehad. Ale rád jakej je blonďák v posteli?"
Sasori zvrátil oči "Nevím já s ním nespím."
"Hm..."
"Jestli chceš můžeš si to jít vyzkoušet."
"Ale mě se nechce..." když tu mám tebe. doplnil v duchu Itachi.
"Taky proč se ptáš?"
"Jen tak."
Loutkař mlčel.
"Máš teď někoho?" zeptal se Uchiha.
"Ne."
To černovláska povzbudilo tak moc, že červenovláska stáhl k na sebe a vpil se do jeho úst.
Sasori se od něho odtrhl "Co to děláš?"
"Co asi. Neříkej že to nechceš."
Tímhle možná odklákáš Deidaru, aby tě už nemiloval. blesklo Sasorimu hlavou. "Ne."
"Nelži mi aspoň." zašeptal mu do ouška a jezdil mu prstem po hrudi.
"Nech mě."
"Ale no tak já vím , že to chceš."
"Nechci." zasyčel a vztekle odešel za Deiem do pokoje. Tam objevil brečícího Deidaru stočeného v klubíčku na posteli. Rožl. Deidara se ani neotočil, jen se stáhl na svou půlku postele.
Brečí? Proč? ptal se sám sebe.
"Proč nejste s Itachim?" zaptal se chraptivě Dei
"Proč myslíš?"
"Protiže jste s ním už vyspal."
"Ne. A proto brečíš?"
"Ne."
"Nelži."
"Nelžu."
"Otoč se a podívej se na mě."
Dei nic.
Sasori si sedl na kraj postele a otočil blonďáčka, ten sebou trhl a snažil se otočit zpět, ale loutkař ho nepustil.
"Podívej se ne mě Deidaro."
"Ne."
Tak ho jemně zvedl jeho hlavu, viděl jak mu po tváři tečou slzy. Zadíval se do jeho očí . v tu chvíli se v něm cosi hnulo. Já se ho chtěl zbavit a on mě prostě miluje. Teď kvůli mě brečí, že jsem se málem vyspal s Uchihou...
Pohladil ho jemně po tváři a objal ho "Nebreč nemáš proč." šeptal mu do ucha.
"Ale..." protestoval Deidara, ale Sasori ho zadržel "Šššš. Byl jsem hloupej, že jsem to neviděl." odpověděl mu na nezeodpovězenou otázku. Hladil ho v jeho blonďatých vlasech. To Deie uklidnilo "Miluju vás Sasori-san."
"Já tebe taky. A neříkej mi Sasori-san. Ano? Stačí jen Sasori."
"Ano."
Červenovlásek položil Deidaru na postel a políbil ho. "Teď spi, zítra máme misi." šeptl.
"Nechoď nikam." zaprosil Dei-Dei.
"Neboj. Budu u tebe."
Blonďáček se usmál a přitiskl se k němu a hned usnul v loutkařově náručí.